Asafa Powell ujišťuje: Stále jsem rychlý, na dobré časy ještě mám

A navíc Powell štafetu nakonec taky nepoběží, ale postaví se na začátek cílové rovinky, a ve čtvrtek vpodvečer si „střihne" další z nepřeberné řady závodů na 100 metrů. „Poběžím, co možná nejrychleji," slibuje třicetiletý rodák ze Spanish Town, který před pár dny zpackal jamajskou kvalifikaci, a po výkonu 10,22 sekundy se mu zavřela vrátka na MS do Moskvy.

Máte vůbec ještě v letošní sezoně nějakou motivaci?

Určitě ano. To, že jsem se nedostal do nominace na MS, přece neznamená, že bych pro zbytek sezony neměl motivaci. Tuhle věc někde v sobě najít pro mě problém není. V Kingstonu jsem zkrátka neměl svůj den. Zaběhl jsem opravdu špatnou stovku, a to přitom tentokrát k postupu stačil na můj vkus docela průměrný výkon. Vím však, že jsem pořád rychlý a mám stále chuť všem ukázat, že na dobré časy ještě mám.

Takže se na Zlaté tretře mají lidé nač těšit…

Stále můžu běhat hodně rychle, o tom jsem přesvědčený. Doufám, že předvedu co nejrychlejší čas. Těch 9,99 sekundy, tedy výkon, který na jamajském šampionátu stačil k postupu na světový šampionát do Moskvy, to je pro mě pořád bez velkého vytahování tempo jako pro někoho jiného procházka.

Máte ze všech atletů nejvíc stovek pod deset sekund v historii, celkem zhruba dvaaosmdesát.

Ano, je to tak. Přibližně nějaké podobné číslo znám, i když regulérně jich mám snad jen osmdesát. Ale víte, pokud v téhle disciplíně neběháte pod deset sekund, nepatříte mezi nejlepší na světě. Tak to zkrátka je. Takže věřím, že i u vás přidám do téhle kolonky další závod a začnu plnit další desítku běhů pod deset vteřin.

Sprinteři jsou obvykle takové egocentrické osobnosti, které do světa vytrubují nejrůznější prohlášení, kdežto u vás to tak není. Čím to?

Asi to bude tím, že jsem víc zaměřený na něžné pohlaví než na to, abych měl nějaká velkohubá prohlášení. Nepotřebuju veřejně prezentovat svoje ego, takhle jsem totiž nebyl vychovaný, takže jsem takový, jakého mě i tady vidíte.

A proč podle vás ale jiní sprinteři tahle ramena dělávají?

Možná je to tím, že stovka je zkrátka nejpopulárnější disciplína, proto to někteří sprinteři takhle využívají a pracují na tom, aby byli vidět, jak jsou velcí, silní a mocní.

Jak na Jamajce žije sprinterovi, který je sice vynikající, ale přece jen je stále ve stínu Usaina Bolta? Neříkal jste si někdy, že by třeba nebylo od věci, běhat za jiný karibský ostrov?

Ne to rozhodně ne. U nás na Jamajce je totiž chování lidí hodně odlišné, třeba od toho v Americe nebo v Evropě. Oni u nás nevidí jen Usaina jako nejlepšího atleta planety, i když jím je. Zkrátka ho nepovažují za nějakou neohrozitelnou star. Většina lidí mě taky považuje za dobrého jamajského atleta, možná i za zlaté dítě, který běhá taky rychle, a i mě, myslím, respektují.

Může Bolt dál lámat rekordy? Přece jen tu a tam už zaznívají hlasy, že to úplně nejlepší už má za sebou…

Víte, já sám si o téhle věci, která je ale pro mě celkově dost choulostivá, myslím tohle: Usain je pořád tady, pořád je skvělý, ale zkrátka už si musí uvědomit, že pomalu stárne. Některé věci, a to třeba i v tréninku, které dělal jako mladý, už dělat nemůže. Přinejmenším ne tolik chodit na party a večírky, tyhle věci už nám starším tolik neprospívají (úsměv).

Tohle je i váš případ, třeba za těch osm let, které dělí váš první ostravský start, a ten letošní?

Těch osm let je asi ta nejzásadnější změna. Jinak však moje tělo na věk reaguje docela dobře, ale cítím víc odpovědnosti. Věci, které jsem dělal dřív, a bavily mě, už mě teď tolik neberou. Když jste chodili na deset večírků, teď stačí pět. Ale je pravda, že pivo si pořád rád dám. A jestli tady máte dobré, klidně ho ochutnám.

Jak vidíte svou další budoucnost? Spojujete jí třeba s olympiádou v Riu?

Já obecně moc nepřemýšlím o tom, co bude. Každý by nechtěl odjet na příští olympiádu do Brazílie – když budu pořád schopný běhat rychle, a na rozdíl od letošní Moskvy si vybojuju postup, rád bych samozřejmě u toho byl. Ale tak daleko se fakt nedívám, beru to sezonu po sezoně, a snažíme se každý rok zvládnout na určité úrovni.

A co máte v plánu, až jednoho krásného dne pověsíte tretry na hřebík?

Až skončím s atletikou, asi půjdu někam dělat modela. Takže říkám modeling (směje se).

Takže s opravami aut, o kterých kolují historky sahající až do vašich dětských let, jste už přestal?

Ne, rozhodně jsem tohle hobby neopustil, jen na něj přes rok nemám kvůli atletice tolik času. Ale mimo sezonu jsem v garáži skoro denně. Teď tam třeba mám asi čtyři auta, jen se jim teď nemůžu věnovat, protože má atletika momentálně stále přednost.