VYBERTE SI REGION

Po rekordu na dobré cestě. Lavillenie: Ale to dění na Ukrajině je smutné

Ostrava /ROZHOVOR/ - Renaud Lavillenie i potřetí ovládl soutěž tyčkarů na Zlaté tretře. Jenže šest metrů odololalo. Francouz tak nenabídl bonus v podobě dalšího vylepšení vlastního rekordu mítinku. Skočil „jen" 583 centimetrů a neprojede se za odměnu v luxusním autě…

17.6.2014
SDÍLEJ:

Renaud Lavillenie Foto: ČTK/PAP

„Sice jsem nesplnil očekávání fanoušků, kteří mě znovu skvěle podporovali, ale jsem na dobré cestě. Sezona se rozběhla dobře, před Tretrou jsem už skočil k šesti metrům, docela se mi daří, ale hlavně bych chtěl být fit a v top formě na mistrovství Evropy," řekl Renaud Lavillenie, už trojnásobný vítěz ostravského mítinku.

Loni po Zlaté tretře jste se u snídaně bavili o světových rekordech a rekordmanech. Napadlo vás tehdy, že za pár měsíců už budete jedním z nich?
Ne, to mě tenkrát určitě nenapadlo. Je to ale příjemný pocit, když sedím vedle Jana Železného, který je rekordmanem v oštěpu a mám pocit, že s ním sedím jako rovný s rovným (úsměv).

Hostem letošní Zlaté tretry byl také Sergej Bubka, kterému jste v únoru vzal halový světový rekord…
Tihle lidé mě strašně motivují. Sergeje jsem rád viděl, ale techniku jsem s ním těsně před závodem nerozebíral. Když tak si to necháme třeba až zase na to další ráno. U snídaně se o všem tak krásně mluví…

Na jaký tyčkařský výkon si letos vlastně věříte?
To se teď předpovědět nedá. Po tom zranění jsem se celkem rychle oklepal.

Když už je řeč o únorovém zranění, co vás tehdy vedlo k tomu, že po překonání halového světového rekordu jste si nechal laťku zvýšit na 621 centimetrů? Pak totiž přišel smolný okamžik, který vás nakonec stál účast na halovém mistrovství světa?
Zkrátka jsem si to tehdy chtěl vyzkoušet. Byl jsem v euforii a cítil jsem velkou formu. Navíc jsem si chtěl ověřit, jak se na takových výškách skáče. Chci se o ně pokoušet v následujících letech, takže jsem si chtěl připravit půdu. A navíc jsem si v tu chvíli připadal jako ve snu a měl jsem pocit, že skočím cokoliv.

A nemáte po tom do rozběžiště nějaký psychický blok?
Rozhodně ne. Nic takového nepociťuji. A myslím si, že už brzy se znovu mohu přiblížit na tyhle výšky.

Když už se bavíme o světovém rekordu, který jste překonal v Doněcku, co říkáte na situaci na Ukrajině? Ta hala, kde jste přepisoval tabulky, je dost poničená…
Ano, viděl jsem to a je to smutné. Velmi mě mrzí, co se tam nyní děje a to, že hala v Doněcku je rozbitá. Už jen proto, že Ukrajina není až tak daleko do Francie. Vlastně je to ze světového pohledu docela blízko. Ale moc dobře nevím, co víc bych k tomu řekl… Snad jen to, že věřím v rychlé vyřešení tamního problému, který dost lidí znepokojuje.

Pojďme radši zpět ke sportu. Za pár dnů, hned o víkendu startuje atletické mistrovství Evropy družstev. Budete i na něm startovat?
Ano, chystám se tam. A chci pomoci Francii k co nejlepšímu výsledku. Kdybychom byli znovu na stupních vítězů, bylo by to fajn. Dobře však vím, že tahle soutěž je hodně specifická a rozhodují v ní body všech členů týmu. Ale to mě baví.

Na Zlaté tretře se v závodě na 400 metrů překážek představil světový rekordman v desetiboji Ashton Eaton a vy jste kdysi už pár desetibojů absolvoval. Neinspiruje vás?
Desetiboj mám skutečně pořád rád, ale letos už žádný nestihnu. Přesto věřím, že si ho v následujících letech aspoň v jednom závodě vyzkouším. Myslím si, že mám na výkon okolo 7200 bodů. Těch sedm tisíc bych ale měl dát v každém případě (směje se).

Která z disciplín by vám asi dělala nejvíce problémů?
Asi běhy na 400 a 1500 metrů. Ve vrzích jsem se sice taky nijak nezlepšil, ale pořád jsou pro mě lepší než ty běhy. Člověka tolik neunaví.

Autor: Martin Maceček

17.6.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Švýcaři otevírají nejdelší tunel světa

Historický moment. V neděli 11. prosince 2016 se pro pravidelný provoz otevře Gotthardský železniční tunel. V jeho případě se podařilo něco neskutečného – stavitelé dodrželi rozpočet schválený už na počátku 90. let.

Spisovatel Jiří Stránský: Škoda každého dobrého slova, které se neřeklo

Praha /ROZHOVOR/ - Autorem oblíbených dětských knih O dešťovém kameni, Povídačky pro moje slunce nebo Perlorodky je spisovatel a scénárista Jiří Stránský (85). Čtenáři a diváci jej přitom znají více jako autora filmů Zdivočelé země, Bumerangu či Štěstí, zachycujících atmosféru komunistického režimu a života politických vězňů v kriminálech a lágrech. „Slíbil jsem ve vězení básníkovi Honzovi Zahradníčkovi, že podám svědectví o lidech, kteří s námi seděli," říká Jiří Stránský, který připravuje další tři scénáře, povídkové knížky a prozrazuje, že brzo vyjde kniha Doktor vězeňských věd, kterou napsali s novinářkou Renatou Kalenskou.

Starosta Pískové Lhoty na Nymbursku byl obviněn z rozkrádání obecních peněz

Písková Lhota /FOTOGALERIE/ - Zpronevěra a zneužití pravomoci úřední osoby. To jsou dva trestné činy, z nichž policie obvinila šestačtyřicetiletého starostu Pískové Lhoty na Nymbursku Radovana Staňka. Obecní peníze měl rozkrádat ve spolupráci s účetní obce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies