Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Pražský půlmaraton: smích, bolest i světlo v tunelu

Praha - Redaktor Deníku si vyzkoušel potřetí tradiční běh pražskými ulicemi. Jaké měl pocity?

5.4.2011
SDÍLEJ:

V Praze se půlmaratonu zúčastnil i redaktor sportovní redakce Deníku Dan Hajný.Foto: Deník/Martin Divíšek

Říká se, že každý běžecký závod má svůj příběh. Ten můj sobotní chvílemi připomínal komedii, tragédii i strhující drama o vůli a odhodlání. Postavit se na start pražského půlmaratonu, cítit energii devět a půl tisíce bijících srdcí, připravených vyrazit na 21,0975 km dlouhý běh, byl jako každý rok úchvatným a nezapomenutelným zážitkem.

Do chvíle, než mi začalo moje tělo dávat najevo, že tohle nebyl jeden z mých nejlepších životních nápadů. „Jak Ti je?“ ptají se mě kamarádi z Čech a Slovenska. „Asi budu každou chvíli zvracet,“ odpovídám a v tu chvíli se startovním prostorem šíří obrovská vlna smíchu.

Chystám se na svůj třetí pražský půlmaraton v řadě. Pocity jsou ovšem stejné jako při tom prvním. Nervozita, strach z neúspěchu, chuť překonat sama sebe.

Jeden rozdíl tu však je. Moje koleno vypovídá už čtyři týdny službu. A tak se zabandážovaný a pod prášky snažím soustředit na specifický zvuk startovní pistole. „A je to tady!“ křičí s úsměvem naše skupinka a běžecký had se dává do pohybu jako jedna bytost, jedno tělo. Obrovská dávka adrenalinu, radost, smích.

Africké gazely

To vše končí na druhém kilometru, když mě krátce před Nuslemi míjí mrak afrických sprintujících gazel. „Takhle rychle? To není možné,“ říkám si. V tu chvíli tak trochu lituji, že moje matka neměla v mládí chuť více experimentovat. Nějaký ten africký gen by se teď hodil!

Demoralizován zahraniční i českou běžeckou elitou, která „letí“ na druhé straně ulice proti mně, přestávám vnímat své přátele. „Strašný vedro. Budu pomalej, sakra pomalej,“ běhá mi v hlavě.

Na osmém kilometru přichází další pohroma. Prášky přestávají zabírat, levé koleno by rádo trochu klidu a pohody. „Nesmíš, nesmíš zastavit,“ hecuju se nahlas. Sleduji své kamarády, kteří se přes mě propracovávají dopředu. Ztrácím. „Poslední platí,“ slyším krutá ale života budící slova.

Zmatek, žádný vzduch, bolest

Šestnáctý kilometr. Poslední občerstvovací stanice. Mám toho plné zuby. Ale setrvačností či jinou nadpozemskou silou polykám rozpálenou a nekonečnou karlínskou rovinku, předbíhám své soupeře. „Husákovo ticho“. Prudké píchnutí v koleni. „Je konec…“

Stojím v tunelu. Zmatek, žádný vzduch, bolest. Ohlížím se. Nevnímám skoro nic. Blíží se žlutá skvrna. Malá, šedivá, madam v tričku s nápisem „Světlo pro Svět“. Její výraz, tempo a vůle jako by mě vytáhly zpět do boje.

„Tohle nemůžeš vzdát!“ Znovu se rozbíhám. Tma, tma, zvuky, bouřlivý potlesk. Cíl. 2.05.19. Můj nejhorší čas na půlmaratonu. Přesto mám pocit jako nikdy předtím. „Tak co, příští rok znova?“ ozývá se za mnou. „Jasná věc!“

Autor: Daniel Hajný

5.4.2011
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Plánovaná podoba dálnice D3 v okolí Českých Budějovic.
1 17

Po nové dálnici k voličům. Znalci: K smíchu, ale neškodné

Hlavní nádraží. Ilustrační foto.
6

Správce kamer na „hlaváku“ se mýlí, udeřil radní na SŽDC

DOTYK.CZ

Levi Strauss: modrá je dobrá, hlásil jeho vynález

Löb Strauss naplňoval stereotypy o židech. Byl podnikavý, v byznysu mazaný a nadevše dbal o svou značku. Německo-židovský imigrant, který v roce 1853 v San Francisku rozjel výrobu džín, skonal před 115 lety. Proč se džínám říká „džíny“? Proč je denim „denim“, a jak se Strauss k nesmrtelné džínovině dostal? Jednu z odpovědí podá i omyl jisté textilky v moravském Bruntále.  

AKTUALIZOVÁNO

Palestinský ozbrojenec zabil tři Izraelce. Následně byl zastřelen

37letý ozbrojenec přijel k zadní části vstupu do židovské osady Har Adar na Západním břehu Jordánu z vedlejší vesnice spolu s dalšími dělníky z Palestiny, kde poté začal střílet na izraelské policisty a dozorce. I útočník byl následně zasažen a později zemřel. Podle izraelské policie zatím ale nebyl identifikován. 

USA popřely, že by vyhlásily KLDR válku. Jde o absurdní tvrzení, reagovaly

Spojené státy odmítly prohlášení KLDR, že severokorejské zemi vyhlásily válku. KLDR v této souvislosti také uvedla, že má nyní možnost sestřelit americké bombardéry i mimo severokorejský vzdušný prostor.

Rybníků v zemi přibývá. Krčína ale překonáme stěží

/INFOGRAFIKA/ Vodní plochy v Česku se za poslední dvě desítky let rozrostly o 6,5 tisíce hektarů. Stát podporuje stavbu dalších nádrží, chce tak bojovat se suchem.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení