Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Zraněný překážkář Svoboda: Mé sebevědomí je teď na úrovni nuly

Praha /ROZHOVOR/ - Český atlet a halový mistr Evropy Petr Svoboda stále bojuje s bolestmi achilovky. Olympiáda se mu vzdaluje.

18.5.2012
SDÍLEJ:

Český překážkář Petr Svoboda.Foto: Deník/Martin Sidorják

Na konci ledna se podrobil operaci achilovky a věřil, že má dost času na to, aby splnil olympijský limit pro hry v Londýně nebo se popral o medaili na evropském šampionátu v Helsinkách. Jenže Petr Svoboda, halový mistr Evropy nad krátkými překážkami, se stále potýká s bolestmi, které mu nedovolí obout závodní tretry. „Jsme nemocný a zraněný a všechno dohromady," říká smutně.

Jak nemocný a zraněný? Můžete to popsat?

Nemocnou mám hlavu. Přestávám si věřit, moje psychika je na úrovni nuly. A zdraví? Stále mě trápí ta moje operovaná achilovka. Chce to víc času, než na uzdravení mám.

Nemůžete vůbec trénovat?

Mám stále problém s běháním, takže vše imituji ve vodě. Jezdím na Duklu, mám na sobě pás, jsem po krk ve vodě a běhám. Prý se takhle trénink nejlíp imituje, udržuje se kondice. Teoreticky jsem připravený tak, že když noha přestane bolet, měl bych zvládnout běhat v tretrách. Čekám na ten den D, kdy bolest odezní a já vezmu tretry na nohy a budu moci jít běhat překážky.

Jak testujete, že můžete nebo nemůžete běhat?

Do 25. května mám deadline. Když do té doby nedám tretry na nohy, tak je prostě po srandě, po všem.

Nenapadlo vás, že by vaše problémy mohly mít psychosomatickou příčinu?

Je to možné. Teď to bude možná znít blbě, jako svádění viny na ostatní, ale oni mi někteří lidé kolem taky zrovna nepomáhají.

Jak to myslíte?

Třeba když mě někdo potká a já trochu zakulhám, najednou slyším: Tak to je po olympiádě, co? Zní to, jako že jsem odepsaný. Dokonce se ke mně donášejí hlášky, proč se mi věnuje fyzioterapeutka, když stejně letos nevyběhnu. Spíš ta psychika kolem mě dobíjí. Pak se těžko věří, že vše bude dobré.

To asi opravdu nepřidá. Ještě něco podobného se vám přihodilo?

Před měsícem jsem dělal rozhovor a věřil jsem, že vše půjde dobře. To, že jsem si dovolil vůbec říct, že bych se rád zúčastnil mistrovství Evropy a že bych chtěl být ve finále, se nesetkalo s kladnými reakcemi. Český národ je někdy zlý. Prý jak jsem si mohl vůbec dovolit říct, že bych chtěl do finále. Jak jsem si vůbec mohl dovolit věřit, že to bude dobré. Údajně mám velkou hubu.

Překvapilo vás to?

Spíš mě to strašně mrzelo, protože je to teprve rok od mé zlaté medaile. Ta zranění jsem si nevymyslel, holt se mi prostě dějí. Zamrzí to, obzvlášť v době, kdy potřebuju nejvíc podpořit. Místo toho slyším, že jsem si dovolil mít takové cíle. Ale já zastávám názor, že když sportovec nemá cíl, tak k čemu by se pak vracel? Chci si plnit ty nejvyšší možné cíle, chci se vrátit na nějakou úroveň. Nechci se jen tak tak nominovat na nějakou akci a jet tam jako outsider. Mě pořád baví vyhrávat, překonávat své hranice. Jenže když jsem to řekl nahlas, tak jsem se setkal akorát s tím, že jsem namyšlený blbeček.

Nepomohl by vám s touto složitou situací psycholog?

Na tohle nejsem. Chci se s tím poprat sám. Někomu to může pomoct, ale já si na všechno potřebuju přijít sám. Stejně jako mě nikdo nepřesvědčil, že se černí dají porážet. Kolikrát mě zbrzdila myšlenka: Hele, jsem tady sám bílý, tak to jsem jasně poslední. Ale nakonec jsem přišel na to, že to jde. Musím to překonat ve své hlavě a v uvozovkách na sebe být pyšný, že jsem se z toho dostal.

Co vám pomáhá?

Mám kolem sebe tým lidí, kteří se o mě starají: ať už Jiřinka (přítelkyně tyčkařka Jiřina Ptáčníková), nebo lidi v Balance Clubu, trenér a můj doktor.

Doktor, který vás operoval, má jaký názor?

Podle doktora Horela uplynula pořád krátká doba od operace achilovky. Vždy to chce svůj čas tak šest týdnů v sádře a pak třeba dva i tři měsíce rehabilitace.

Říká vám, že moc spěcháte?

Pořád. Asi i kvůli tomu se pořád oddaluje můj start. To je přesně ono. Chci stále lidem dokázat, že se nevzdávám, že bojuju. Na základě toho dělám špatnou věc, ubírám čas své rehabilitaci. Takový začarovaný kruh.

V olympijské sezoně to asi mrzí ještě víc, že?

Přesně tak. Obzvlášť když za poslední tři roky by i můj nejhorší čas stačil na béčkový limit. Každý můj závod by byl limit na hry, a teď tady budu bojovat o to, jestli vůbec nastoupím. Já jsem ani trochu nepočítal s tím, že bych na olympiádu nemohl jet, a najednou je to tady a já bojuju o to, jestli nazuju tretry.

Jak si léčíte duši?

Už asi nijak. Spíš se jen raduju z toho, když se někomu z atletů podaří dobrý výsledek. Nebo Jiřinka, když přijde z tréninku a řekne, že se jí dobře skákalo. To mě vždycky povzbudí a říkám si: Zase musejí přijít dobré časy, zase se bude dařit, nemůže se všechno kazit. Doufám, že v mém okolí bude optimistických lidí přibývat.

Autor: Markéta Kosová

18.5.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

POLICIE - ilustrační foto.
AKTUALIZUJEME

V Doubici zavraždili mladou dívku, další bojuje o život

Ve vlaku, který jel večer 22. září z Brna směrem na Blansko, se stala vražda.
4

Z vraždy ve vlaku viní kriminalisté 39letého muže. Je ve vazbě

EXKLUZIVNĚ

Útok na „hlavák“? Policie se to ani nedozví, nemá zde své kamery

/INFOGRAFIKA/ Operační středisko policie, které dohlíží na metropoli, nevidí na dění v prostoru hlavního nádraží. Jeden z nejrizikovějších cílů v Praze je téměř nechráněný.

Merkelová vyhrála německé volby, získala ale historické minimum hlasů

Německou kancléřku Angelu Merkelovou budou při sestavování vládní koalice čekat obtížná jednání. Její konzervativní blok sice zvítězil, ale současně dosáhl nejhoršího volebního výsledku od roku 1949.

Stoch půjde za pokřik "Smrt Spartě" před disciplinárku

Rok bez kapitánské pásky a omluvný dopis na adresu Milady Horákové 98, Praha 7. Takový trest dostal před jedenácti lety tehdejší útočník a současný vedoucí mužstva Slavie Stanislav Vlček za to, že po zápase s fanoušky a spoluhráči Fořtem a Dosoudilem skandoval pokřik "Smrt Spartě". A za stejný prohřešek teď bude mít před disciplinární komisí co vysvětlovat další slávista, Miroslav Stoch.

DOTYK.CZ

Sto lidí na Měsíci? To není bláznivá sci-fi, Bernard Foing to myslí vážně

Během několika desetiletí se objeví první "měsíční miminka" - děti, které budou žít se svými rodiči na Měsíci. Tvrdí to Bernard Foing, jenž svou vizi osídleného Měsíce představil na Evropském kongresu planetárních věd v lotyšské Rize.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení