VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Překážkáře Svobodu čeká dřina i po sezoně

Praha - Překážkář a národní rekordman Petr Svoboda má za sebou sezonu snů.

27.9.2008 1
SDÍLEJ:

Petr SvobodaFoto: REUTERS/Gary Hershorn

V průběhu olympijské sezony se česká atletická veřejnost seznámila s novými tvářemi evropského formátu. Jednou z nich je překážkář Petr Svoboda. „Sport je jenom o hlavě, jsem rád, že jsem sebevědomý,“ prohlásil semifinalista olympijských her.

Několikrát jste překonal národní rekord, skončil druhý v evropských tabulkách i ve světovém finále a prosadil se na olympiádě. Považujete rok 2008 za svou takzvaně životní sezonu?

Je to pro mě zlomová sezona, ale zatím ji neberu za životní, ta snad teprve přijde. Uplynulou sezonu beru jako snovou, můj trenér už mě dokonce i štípl, že to nebyl jen sen.

Taková sezona je zároveň zavazující.

Upletl jsem si na sebe malý bič. Každý teď tvrdí, že Svoboda je finálová jistota a mohl by mít na medaili. To je taky můj další cíl, pro halové mistrovství Evropy. Podporuje mě v tom to, že jsem si před sezonou stanovil cíl zaběhnout 13,30, a splnil ho. I když se mě během sezony lidi ptali, jestli jsem to nepřehnal. Ale právě takovéhle pitomé otázky mě motivovaly.

Často hovoříte o bezvadném zázemí, které máte. Platí to nadále?

Určitě, to mi pomáhá nejvíc. Od trenéra, přes realizační tým, až po rodinu a přítelkyni (tyčkařka Jiřina Ptáčníková – pozn. red.) mě všichni maximálně podporují. Jiřka zastane všechny domácí práce, takovou podporu nemá žádný kluk v mém věku.

Podporu cítíte jistě i od fanoušků.

Když na stadionu vidím českou vlajku, to je pro mě obrovská podpora. Taky na internetových stránkách naší tréninkové skupiny se objevují ohlasy. Někdy příjemné, jindy štiplavé. Vůči mně například otázka, kolik bych běhal, kdybych byl „čistý“. Na základě takových dotazů bych byl rád, kdybych mohl podstupovat dopingové testy denně. Sám dostávám po závodech spoustu blahopřejných esemesek od nejbližších přátel. Bohužel nestačím na všechny odpovídat, tak prý kamarádům dlužím už spoustu peněz.

Co jste si musel kvůli vrcholovému sportu odepřít?

Letos jsem si ze všeho nejvíc odepřel přítelkyni. Vídali jsme třeba jen jednou týdně. Taky mě mrzelo, že jsem neviděl kamarády, že jsme si celý rok neměli čas posedět při večeři. Když nepočítám jednodenní návštěvy, teď na podzim budu doma po půl roce.

Cítíte se jako sportovní celebrita?

Rozhodně ne. Lidé v mém okolí mě drží při zemi v dobrém slova smyslu. Naopak mám úctu k atletům, kteří něco dokázali. Když jsem přišel do skupiny Luďka Svobody, vzhlížel jsem třeba k Láďovi Burdelovi nebo Pavlovi Radovi jako k obrovským hvězdám. Pak do skupiny přišel Dvořka (Tomáš Dvořák) a viděl jsem celebritu zblízka. Z jeho příkladu jsem pochopil, že ani velké výkony neopravňují člověka k tomu, aby se povyšoval nad ostatní. Slavný jsem snad jedině v rodném Budišově, a to je příjemné.

V Budišově jste vyrůstal na rozlehlém rodinném statku. Ovládáte práce v zemědělství?

Jasně, nedělá mi problém sekat kosou, jezdit traktorem nebo dojit krávy. V dětství mě to strašně bavilo, děda s babičkou to měli jako živobytí, já jako zpestření prázdnin. Pomohlo mi to do života, protože se nebojím pracovat.

Práce na statku vás po návratu domů vás čekají i letos?

V posledních letech se vždycky tvrdím, že jsem unavený, ale to je pro moji rodinu slabá výmluva. Asi mě přemluví, abych šel pracovat aspoň do lesa.

Čím byste byl, kdybyste se nestal profesionálním atletem?

Byl bych fotbalista. Hrál jsem fotbal sedm let, až do střední školy. Byl jsem rychlejší než ostatní, dobře hlavičkoval a uměl střílet góly. V jednom zápase jsem jich dal třeba šest.

V šestnácti u vás zvítězila atletika. Proč?

Vždycky jsem chtěl vyhrávat sám za sebe. A ve fotbale bych se musel spoléhat na dalších deset lidí, kteří vám to můžou kazit.

Provozujete individuální sport. Které vlastnosti vám obecně vadí na lidech?

Nemám rád, když člověk lže. Nemluvím o malých lžích, které i mě často zachránily od facky od mamky, ale uznávám upřímný lidi bez přetvářky. Já sám jsem to zaznamenal při úspěchu. Polovina lidí mě plácala po zádech upřímně, ostatní to tak nemysleli.

Co vám nejvíc imponuje na ženách?

Mám hrozně rád přírodní typy, žádné vychrtlé a zmalované holky. Jiřka je přesně typ, který mi vyhovuje.

Jaké máte cíle ve sportovní kariéře?

Nebudu neskromný, prioritou je pro mě vyhrát mistrovství Evropy. Ale moc bych bral jakoukoli medaili.

A co byste chtěl dokázat v osobním životě?

Chtěl bych v životě podobně zapadnout jako Robert Změlík, to je jeden z mých vzorů. Po skončení kariéry se dal na podnikání, zkrachoval, ale nedal se a opět se zvedl. Teď obchoduje se sportovní výživou, takže moje vynikající sezona je i jeho zásluha. Já se chci i po skončení aktivní činnosti zabývat sportem, předávat zkušenosti a podporovat sportovce.

Autor: Tomáš Klement

27.9.2008 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Napadení seniora.
6

Mladý cizinec zkopal seniora na zastávce. Nechtěl se nechat okrást

František Rajtoral
AKTUALIZUJEME
1 10

Smutná zpráva. Fotbalista Rajtoral spáchal sebevraždu

Severokorejci: Jsme připraveni potopit americké lodě

Pchjongjang se dnes nechal slyšet, že je připraven potopit americkou loď, která demonstruje svoji vojenskou sílu u korejských břehů. K americké letadlové lodi u břehů Severní Korey se včera připojily dvě japonské, kvůli cvičení v západním Pacifiku. Japonsko má v Asii druhou největší ozbrojenou flotilu, hned po Číně.

Nelegální tunningový sraz: policie musela zasahovat

Kvílení pneumatik, řev trápených motorů a hlasitá muzika. V Mladé Boleslavi, na parkovišti marketů Obi a Albert v ulici Na Radouči, si dali nenahlášený sraz příznivci tunningu, aby se navzájem pochlubili svými vyšperkovanými vozy. 

AKTUALIZOVÁNO

Dobrá zpráva pro Pardubice: Hokejová extraliga je zachráněna

Obrovská radost, vyprodaná hala na nohou, potlesk na otevřené scéně. Tak končil poslední zápas hokejistů Dynama v sezoně. V posledním utkání baráže porazili Jihlavu a odvrátili hrozbu pádu do první ligy. Takže nejvyšší hokejová soutěž je zachráněna!

Akce Kulak, pak samota, vypráví pamětnice

Ze třiaosmdesátihektarového statku v Mistříně na Hodonínsku se museli přestěhovat za jeden den. V roce 1951 jim ho totiž vzali komunisté při akci Kulak. Při ní zabavovali majetek všem velkým statkářům, aby vytvořili státní hospodářství. „Bylo nás devět. Vojáci nás převezli na samotu u Jestřabice na Kroměřížsku, která měla jen jednu místnost," vzpomíná šestaosmdesátiletá Eliška Kolečkářová na dobu, kdy jí bylo osmnáct let. Jejího otce letos hodonínský okresní soud rehabilitoval a očistil jeho jméno.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies