VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Svobodu opět pozlobilo zdraví: Někoho nahoře jsem musel totálně na...

Třebíč /ROZHOVOR/ - Důvěrně známý stadion, jen je v novém hávu. Na nostalgii a kus srdce sázel překážkář Petr Svoboda při návratu po tříleté pauze zaviněné komplikovaným zraněním achilovky. V Třebíči chtěl v neděli v rámci první ligy družstev zaútočit na limit na mistrovství Evropy v Curychu.

5.6.2014
SDÍLEJ:

Překážkář Petr Svoboda.Foto: Deník/Lubomír Stehlík

Nestalo se, osud byl opět proti. Ze hry ho ale nevyřadilo natažené tříslo ze soustředění, o kterém se spekulovalo, ale podvrknuté koleno.

Co si vybavujete, když stojíte v Třebíči na stadionu?
Vzpomenu si hlavně na to, že bych už taky konečně rád vyběhl. (smích). Samozřejmě to jsou hlavně moje začátky, protože já si pamatuju ještě časy, kdy tady byla škvára. To znamená bolest a špinavý kolena ze startu.

Bolesti jste si užil v poslední době víc než dost, nemyslíte? Co je důvodem, že jste v Třebíči nakonec nestartoval?
Měl jsem problémy s achilovkou, když jsem ji doléčil, tak jsem s návratem nespěchal. Fakt jsem se chtěl připravit, aby to při návratu stálo zato. V Německu mi bylo řečeno, ať se připravím na ty malé bolístky, které přijdou a budou mě brzdit. Jenže jich přišlo trochu víc za sebou. Teď se mi sta stalo to, že jsem byl úplně zdravý, běhal jsem skvělé časy a lehce jsem si natáhl tříslo. To je situace, při které bych normálně lehce odběhl závod, ale já si vzal prášky na uvolnění svalů a když jsem šel techniku překážek, tak se mi stala věc, kterou bych jinak kdykoli ustál. Maximálně by se mi podlomilo koleno. Jak jsem měl ale propnutou přetahovou nohu, tak se mi nepovolila, koleno se mi dostalo lehce do takového luku a já si natáhl kolenní vazy. To je důvod, proč jsem nemohl v Třebíči závodit.

Přesto jste se v areálu Spartaku Třebíč objevil. Znamená to, že máte pořád Třebíč atleticky v srdci?
Abych se přiznal, tak je to pro mě po olympiádě druhý nejvíc závod, kde mě mrzí, že jsem nemohl startovat. Je to doma, hodně se o tom napsalo a já si chtěl návrat naplánovat do Třebíče. Jenže jsem musel zase někoho nahoře totálně na… Bojím se už říct, kdy zase poběžím, na jaký čas mám, prostě mám strach říct cokoli. Přitom se mě tady lidi pořád ptají: ‚Petře, co se děje? Kdy poběžíš?' Pořád vysvětlovat, co se mi stalo, je na palici. Obzvlášť tady doma, rodina se na to těšila, spousta lidí se přišla podívat na mě. A já tady místo toho stojím v civilu a jen fandím bráchovi.

Jinak jste se cítil dobře?
Tréninkové časy jsou strašně zajímavé, a to hlavně motivačně. To, co jsem běhával, když jsem měl 13,27 nebo 7,44 v hale, dávám i teď. To je pro mě zázrak, když si po třech letech stoupnu do bloků. Cítím obrovskou formu, ale moje tělo na to ještě asi nemá. Není stoprocentně připraveno.

Hypoteticky. Kdybyste běžel, atakoval byste limit na ME 13,78?
Nebyl by to startovací závod, já si na sebe kladu velké nároky a i cíle mám obrovské. Už bych od toho očekával, že můžu splnit limit na mistrovství Evropy. Já jsem to měl takhle celý život, věřit si na maximu a být připravený vyhrát. Jedině, kdy jsem nebyl na to připravený, bylo finále v Barceloně. Najednou jsem byl překvapený. ‚Ježíši, já vedu, jak je to možné.' (zavzpomínal na ME v roce 2010, kde vedl ve finále ME na 110 metrů překážek, ale na šesté překážce klopýtl)

Petře, býváte ozdobou Zlaté tretry. Je šance, že ji stihnete?
Já bych se rád vrátil už na Memoriálu Josefa Odložila (9. června – pozn. autora). Zlatá tretra je ale pro mě největší výzva v Čechách. V Ostravě jsem běžel po boku bývalého světového rekordmana Darona Roblese. Vyrovnal jsem tam český rekord, dal limit na olympijské hry. Je to velká srdcovka. Ale furt to nemá na Třebíč. (smích) Kdybych byl fotbalista, tak bych řekl, že je tady kus srdíčka. (smích)

Na atletickou dráhu se dal i váš mladší bratr Aleš? Předáváte mu už nějaké zkušenosti?
(smích) Já mu pořád dávám rady. Říkám mu, co já jsem propásl, co jsem udělal špatně, jak bych to udělal s odstupem času. Pořád to do něho hustím. On je ale jiný než já, rozumnější. Já jsem byl blázen, jako kdyby mě vystřelil z praku. On více uvažuje, přemýšlí nad tím.

Nechtěl byste ho už mít pod kontrolu v Praze?
Já ho kontroluju na dálku. Konzultuju s ním různé věci, on mi volá po každém závodě. Srovnává, jaké já jsem měl výkony v jeho věku, v bězích, ve výšce a tak. Volá mi: ‚Hele už jsem lepší než ty v tvém věku.' Ale Aleš přece jen začal dělat atletiku dříve než já. Pro něj je to však bič, když má bráchu, který byl dobrý…

Říkáte, že má Aleš bratra, který byl dobrý…
Po třech letech pauzy to sedí. Teď mi už zbývá jen myslet na comeback, že budu znovu úspěšný. Já tomu ale věřím, jsem snílek, který nerad prohrává sám se sebou. Nejsem první, ani poslední, kdo by se nevrátil. Nemůžu se ale smířit s tím, že by mi dali v březnu 2011 v Paříži zlatou medaili na krk a já skončil.

Zvlášť, když se pro vás otevíral svět a vy jste to netušil, že?
Přesně. (smích) Protože já jsem měl plány, že by se vedle mě i Daron Robles styděl. Je to psychika, co se se mnou děje. Přece jen už tady je takový existenční tlak, abych zaběhl limit. Všechno se vším souvisí a já potřebuju už úspěch.

Autor: Pavel Mikeš

5.6.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto
9

Učitelé nechtějí kariéru s papíry

Věčný oheň. Ilustrační foto.
8

Nedůstojná pohřební praxe dál pokvete. Hromadný svoz nebožtíků neskončí

Zneužití osobních dat? Pokuta půl miliardy

Lidé budou moci snáze požadovat vymazání informací, které by je poškodily. Za rok jim to umožní nové nařízení EU.

Zpěvačka Špinarová byla uvedena do Síně slávy cen Anděl

Do Síně slávy hudebních cen Anděl byla dnes in memoriam uvedena zpěvačka Věra Špinarová. Majitelka nenapodobitelného hlasu zemřela letos v březnu ve věku 65 let. 

Slovenský symbol okupace 1968 vyjde na známce

Muž, který si před hlavní sovětského okupačního tanku v centru Bratislavy odhaluje hruď a kterého zachytil fotograf Ladislav Bielik, se objeví na známce i na pamětní minci. Příští rok se známka, kterou vydá Slovenská pošta, objeví pro zájemce přesně 21. srpna 2018 při 50. výročí srpnové invaze do Československa.

Odpad třídí stále více lidí. Radnice je motivují i dárky

Rok od roku Pardubice rozšiřují území, na němž mohou obyvatelé rodinných domů odkládat do samostatných kontejnerů biologicky rozložitelný odpad. Od roku 2007, kdy město s odděleným ukládáním bioodpadu začalo, ho separuje 2750 domácností. Letos byl sběr rozšířen i do okrajových částí města – do Lánů na Důlku a Opočínku.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies