Vánoční besídka? Nejlepší je maraton
Praha - Neobvyklou zaměstnaneckou párty uspořádal Carlo Capalbo, šéf firmy PIM pořádající pražské běhy.
Tomáš Nohejl
Diskutovat (0) 19.12.2009 2:20
Jak oživit vánoční zaměstnaneckou párty? Maratonem... Uff.
Stylově to zvládli v PIM, firmě, pořádající světoznámé pražské běhy – maraton, půlmaraton a desítku.
„Takhle aspoň všichni poznají pořádně běhání i z té správné strany,“ smála se nositelka ideje Veronika Brychcínová. Ano, správně. Hráčka lakrosu, co se před dvěma lety pro vylepšení kondice rozběhala, a dala pražský maraton za neuvěřitelných 2:40:50. V létě pořádala světový šampionát žen v prastaré indiánské hře. A teď pracuje pro Carla Capalba, muže, který přinesl Praze velký maraton.
Za rok oslaví jeho dítě patnácté narozeniny. On sám ho ještě neběžel... „Moc práce...,“ vrtěl hlavou. „Ale chci běžet půlmaraton. V Lisabonu. To zvládnu,“ slíbil.
Na start včera dorazil poslední. Minutu před výstřelem. Po něm čtyřiadvacet zaměstnanců a přátel včera vyrazilo na atletickém oválu Fakulty tělovýchovy a sportu ve Vokovicích vstříc maratonské vzdálenosti 42,195 metrů.
Navzdory krutému desetistupňovému mrazu. Navzdory sněhové nadílce. „Uklízel jsem jim to celé dopoledne,“ brblal naoko správce areálu. Pravidla byla specifická, vánoční. Vylosované tříčlenné štafety kroužily po dráze společně, takže uběhnuté kilometry naskakovaly osmkrát rychleji...
105 kol, v součtu časů 3:19,56. „Máme co zlepšovat,“ halasili pak běžci ve sprše. Autor těchto řádků se zapojil poctivě do práce na vlastní kůži. A stejně jako každý jiný zvládl pět okruhů, dva kilometry, pro společné dílo.
„Musela jsem i navzdory antibiotikům,“ přiznala Anne Scheuner-Desclouxová, Švýcarka, která žije a pracuje pro pražský maraton už třetí rok. „Díky běhu jsem tu poznala spoustu pěkných míst i přátel.“
„Já to aspoň obejdu a nafotím,“ připojil se Jaroslav Medřický se zraněným stehenním svalem. „Jsem rád s přáteli. Je to moc důležité pro utužení party, takhle jsme si všichni blíž. A sníh dodal hezkou kulisu,“ pochvaloval si Capalbo, lačně lapající po dechu po každém zdolaném kole.
Ale pro úplnost. Jeho maratonci nejsou vyšinutá „švihadla“, jak se říká absolventům zdejší školy. Po běhu se přesunuli na pravý večírek do restaurace. „Ale kdo neběžel, dostane jen jeden drink,“ vyhrožoval šéf.





















