VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Šampionka Rosolová: Půlka je na mě moc dlouhá

Ostrava /ROZHOVOR/ - Zlatá evropská čtvrtkařka Denisa Rosolová viděla pařížské finále s ruským a maďarským komentářem.

26.3.2011 1
SDÍLEJ:

Halová mistryně Evropy v běhu na 400 metrů Denisa Rosolová.Foto: Deník/Pavel Sonnek

Zlato Petra Svobody se po pravdě řečeno asi čekalo. O medaili snila i karvinská rodačka Denisa Rosolová, ale jen málokdo čekal, že bude z nejcennějšího kovu. Vždyť momentální následovnice Jarmily Kratochvílové či Taťány Kocembové (dnes Netoličkové) se nejdelšímu sprintu věnuje pouze zhruba rok. „Řekla bych, že čtvrtku jdu naplno až od loňské Zlaté tretry. Před ní jsem i nahlas uvažovala, že v létě půjdu evropský pohár ve vícebojích,“ přiznává.

Vraťme se ještě na okamžik zpět k těm třem „evropským“ běhům, v nichž jste se jakoby postupně rozbíhala a přeřazovala na vyšší rychlosti…
Určitě jsem chtěla pošetřit síly. Viděla jsem, že v rozběhu postoupí dá se říct každý. A já si říkala, že si to jen na ten postup pohlídám. Ale věděla jsem, že bych neměla doběhnout hůř než druhá, abych potom neměla nevýhodnou dráhu v semifinále, takže nakonec mi hodně síly ubyly právě v tom prvním a podle času nejpomalejším běhu.

Jak moc bolely tři běhy ve dvou dnech?

Bylo toho docela hodně. Na venkovním mistrovství je za den jen jedna čtvrtka. A i když jsem první den v rozběhu a v semifinále na doraz neběžela, tak musím říct, že mi to vzalo hodně sil. Pokaždé se kromě běhu musíte pořádně rozcvičit, na což vydáte taky docela dost energie. Po pravdě v pátek večer po semifinále jsem měla trochu strach, co to se mnou udělá v sobotu ve finále. Byla jsem opravdu hodně unavená. Ale nakonec jsem i tam zjistila, že mi síly nechyběly. Na druhé straně aspoň jsem si to vyzkoušela. V Daegu na mistrovství světa je jasné, že budu-li chtít uspět, budu muset jít všechny čtvrtky na doraz.

Už na podzim jste říkala, že byste v té hale, která právě skončila, chtěla prorazit. Myslela jste v tu chvíli, aspoň ve skrytu duše, až na takový skvělý úspěch?

V první řadě musím říct, že jsem netušila, do jaké míry jsem schopná stlačit čas. Po pravdě před začátkem haly jsem myslela, že můžu běžet rychleji než těch 52,5. Sice to bylo hned v prvním závodě, a navíc jsem více než o vteřinu splnila limit, ale říkala jsem si, že chci-li pomýšlet na úspěch, pak jednoznačně musím pod dvaapadesát běžet. Což však dlouho nepřicházelo. Nakonec se to povedlo až
v té Paříži…

Měla jste už čas a chuť podívat se na ten „zlatý“ závod?

Našla jsem si svůj běh na internetu s ruským komentářem. I když ruštině moc nerozumím, pochopila jsem, jak se tam ta komentátorka diví, co to tam ta Rosolová dělá, když jsem předbíhala jejich závodnice. Ale ještě zábavnější byl záznam nějaké maďarské televize. Zní to teda pěkně, ale tam už nerozumím ani slovo.

Tu zlatou medaili, se kterou jste pózovala fotografům i v Ostravě, musíte mít už asi dost pokousanou…

A víte, že ani ne? Do té své jsem se „zakousla“ poprvé snad až v Ostravě. Sice jsem už v Paříži na vycházce něco podobného předváděla, ale tehdy to bylo s tou od Petra Svobody, protože svou jsem ještě neměla.

Čtvrtka v hale a venku jsou na první pohled dvě různé disciplíny. Sedí vám to více uvnitř, nebo venku, když běžíte sama ve své dráze?

Já si osobně myslím, že to až tak velký přechod není. Je pravda, že čtvrtka v hale je spíš už kontaktní sport, třeba v pařížském finále jsme se už docela strkaly. To, když vás někdo odhodí do třetí dráhy, je už trošku moc. Ale když je forma v hale, tak je nepsané pravidlo, že vydrží i ven.

Jste spíš typ atletky do haly, nebo ven, na čtyři sta metrů dlouhý ovál?

Vždycky jsem si myslela, že mi to víc sedí venku. Tam běžím sama podle sebe, a navíc to rozbíhám o něco pomaleji než ostatní, kdežto v hale se musím soupeřkám přizpůsobit. Ale zase je výhoda, že v hale člověk musí hned běžet a nesmí si nikoho nechat utéct.
A nakonec teď jsem tu halu v Paříži vyhrála, takže uvidíme, co budu říkat po letní sezoně.

Kdy jste zjistila, že právě čtvrtka bude ta správná disciplína?

Asi po té loňské Zlaté tretře. Tehdy jsem ještě před ní i nahlas uvažovala, že v létě půjdu evropský pohár ve vícebojích. Pak jsme si s trenérkou ale sedly a řekly, že už to pokoušet nebudu, a že se budu dál soustředit už jen na tu čtvrtku.

To znamená, že třeba i kapitolu s názvem dálka jste už definitivně uzavřela?

Spíš než cokoliv jiného se teď bojím, abych si nějakým dobrodružstvím v dálce znovu neobnovila zranění kotníku. K tomu někdy právě v těch technických disciplínách stačí jen málo, třeba se špatně odrazit.

A co třeba delší trať – osmistovka?

Asi ne. Aspoň o tom neuvažuji. Ta půlka je na mě hodně dlouhá. Já sama sebe považuji spíš za rychlostní typ. A taky si myslím, že tu osmistovku bych nebyla schopná rychle běžet. To spíš se může stát, že na konci letošní sezony si nakonec dám nějakou dálku.

Je letos hlavní vrchol účast na mistrovství světa v korejském Daegu?

Rozhodně. Asi bych lhala, kdybych říkala něco jiného. Tam bych ráda měla v letošním létě největší formu.

Dokážete odhadnout, které z atletek tam mohou být vašimi největšími konkurentkami?

To je hrozně těžké odhadovat teď v půlce března. Ta letní sezona je hodně dlouhá. Některá z holek třeba začne
v květnu běhat rychlé časy, ale pak jí forma odejde nebo se zraní. Navíc jsem se v hale potkávala s hodně kvalitními soupeřkami, které jsem i dokázala porazit. A to byly jak Jamajčanky, tak i Američanky. Vím, že závodit se s nimi dá. Spíš než jejich kvalita v tu chvíli bude záležet, s jakou formou tam odjedu já. Ale je to fakt ještě hodně daleko.

Halová sezona vám skončila. Víte už, kdy vás čeká nejbližší závod pod otevřeným nebem?

Asi Tretra. Přesněji řečeno po domácí extralize družstev tady v Ostravě Zlatá tretra. Její termín je totiž letos hodně brzký. Na extralize to bude spíš ale takové rozzávodění. Třeba na ni půjdu stovku a dvoustovku. Nevylučuji však, že před Tretrou bude ještě něco jiného, ale mítink Diamantové ligy v Dauhá, který má být někdy na začátku května, jsme zrušili. To je fakt hodně brzo.

A znáte už časy, které musíte zaběhnout pro to, abyste se na MS kvalifikovala?

Jsou dva. A-limit je tuším 51,5. Ale teď úplně přesně nevím, kolik je B-limit. Myslím, že asi 52,5. Ale já doufám, že co nejdřív splním ten „áčkový“, abych se pak nemusela někde honit. Kdyby se mi těch 51,5 podařilo navíc zaběhnout na nějakém větším mítinku, pak by to podle těch mírně upravených pravidel mělo stačit. Kdežto ten B-limit se musí zaběhnout opakovaně.

Venku jste se dostala prakticky hned napoprvé pod jedenapadesát vteřin. Jak je daleko k tomu, abyste pokořila momentální hranici čtvrtkařské extratřídy, tedy abyste stlačila čas ještě aspoň o těch osmdesát pět setin?

V těchhle časech už asi půjde každá desetina stáhnout dost těžko. A kdybych to řekla našimi atletickými slovy, to bude pořádný záhul. Ale třeba loni v Barceloně jsem zaběhla 50,90 a v cíli jsem měla pocit, že jsem síly na rychlejší běh měla. Věřím, že minimálně na 50,5 mám. A jestli bude forma a pořádně potrénujeme, pak můžu pomýšlet i na čas pod padesát vteřin. To je taky můj sen, aspoň jednou takový čas zaběhnout. Je to taková momentální čtvrtkařská meta. V současnosti to totiž tolik atletek neběhá.

Dlouhá léta jste závodila za Vítkovice, ale od dubna se z vás definitivně stane členka USK Praha…

Samozřejmě, že je mi to líto. V Ostravě jsem atleticky vyrostla, takže jej budu i dál považovat za domácí stadion. Ale podmínky jsou podmínky. To se nedá nic dělat. A koneckonců i jiní sportovci přece přestupují, že?

V Praze už však pobýváte dá se říct rok. Zvykla jste si tam?

Ano. A dá se říct prakticky ihned. Mám tam všechno, co potřebuju. Komfort, zázemí, všude je to blízko… Jsem tam jako doma.

A stíháte sledovat sportovní dění tady v kraji?

Určitě. Třeba vím, že baníkovci půjdou k nám na stadion (smích). Registruju i finišující hokejovou ligu.

A fandíte třeba Vítkovicím nebo Třinci?

Ať už ve fotbale nebo i v hokeji budu moravským a slezským celkům vždycky úspěch přát víc než pražským (úsměv).

Byla jste třeba někdy na hokeji?

Jo, jednou. V Praze, když hrála Sparta se Slavií. Ale musím říct, že mi bylo úplně jedno, kdo vyhraje. Šla jsem tam jen ze zvědavosti. Tady jsem nikdy na hokeji nebyla. Ale třeba mě někdy pozvou…

Denisa Rosolová (atletka)

Narozena: 21. srpna 1986
Disciplíny: dálka, sedmiboj, 400 metrů
Největší úspěchy: halová mistryně Evropy (400 metrů – 2011), juniorská mistryně světa (dálka – 2004), juniorská mistryně Evropy (dálka – 2005), 2. místo na ME do 22 let (dálka – 2007), 2. místo na MS juniorů do 17 let (dálka – 2003), 3. místo na halovém ME (dálka – 2007).
Osobní rekordy - sedmiboj 6104 bodů (13,47 – 177 – 12,48 – 23,83 – 652 – 33,80 – 2:17,72), pětiboj: 4632 (8,20 – 178 – 12,12 – 6,59 – 2:15,19), dálka: 668 (v hale 664), 100 metrů: 11,61, 200 metrů: 23,03 (23,54), 400 metrů: 50,85 (51,73), trojskok: 13,10.
Trenérka: Martina Blažková
Rodinný stav: vdaná (manžel tenista Lukáš Rosol)

Autor: Martin Maceček

26.3.2011 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Opel Insignia Grand Sport.
15

Francouzi chtějí Opel. Rýsuje se nový automobilový gigant

Žižkovský vysílač v Praze
3

Nové televizní vysílání startuje od března

Co zabilo bratra Kim Čong-una? Smrtící neurotoxická látka VX

Na těle mrtvého bratra severokorejského vůdce Kim Čong-una se našla smrtelně nebezpečná nervová látka VX. Sdělila to dnes podle agentury AFP malajsijská policie. Kim Čong-nam byl podle vyšetřovatelů nejspíš otráven 13. února na letišti v malajsijské metropoli Kuala Lumpuru.

EUC koupila od Homolky firmu poskytující nadstandardní péči

Praha - Skupina EUC (dříve Euroclinicum), která v Česku provozuje mimo jiné síť poliklinik a laboratoři, koupila za 50,5 milionu korun firmu Homolka Premium Care, která se specializuje na poskytování nadstandardní individuální zdravotní péče. Prodej akcií firmy je součástí likvidace společnosti Holte, která je dceřinou společností Nemocnice Na Homolce. Ve čtvrtek o tom informovala mluvčí nemocnice Martina Dostálová.

Silný vítr zkomplikoval dopravu v Česku, hasiči odklízejí popadané stromy

Předpověď meteorologů se vyplnila. Velmi silný vítr narušil železniční dopravu po celé České republice. Nejvíce pak v jižních Čechách. Provoz je kvůli popadaným stromům přerušen asi na šesti regionálních tratích.

Spoření na penzi. Vydělává, ale slabá koruna ho sráží

Penzijní fondy si pochvalují, že spoření na penzi táhne více než v nedávné minulosti. Na přilepšení k důchodu dokonce svým dětem začínají šetřit i někteří rodiče.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies