VYBERTE SI REGION

Legendární GAZ-69 slaví padesátiny. Dnes je z něj ceněný veterán

Praha - Zelený gazík s plátěnou střechou byl od poloviny 50. let neodmyslitelnou součástí československé armády, ale nejen jí. Odolné a těžkého terénu se nebojící auto, které se začalo v Gorkovském automobilové závodě vyrábět 15. července 1953 jako GAZ-69, se stalo standardním vybavením vojsk Varšavské smlouvy. Uplatnění ale našlo vozidlo s typickým úzkým "čumákem" také v civilní sféře - ať už v drsné přírodě u horalů nebo v nejrůznějších úpravách včetně třeba metařské. Dnes je z něj ceněný veterán.

15.7.2013 1
SDÍLEJ:

GAZ-69MFoto: Wikimedia

Historie "kozlíka", jak se trochu skákavému autu také říká, se začala psát už začátkem 40. let, kdy v Sovětském svazu zahájili vývoj lehkého terénního vozu. Inspiraci našli ruští konstruktéři v Americe, kde se v té době rodil legendární jeep, a už v roce 1941 se v Gorkém (předtím a dnes opět Nižnij Novgorod) zrodil GAZ-64. Jeho dalším vývojem pak o dva roky později vznikl GAZ-67 zvaný Čapajev podle legendárního rudoarmějského velitele z dob občanské války.

Nástupce nehezkého, ale spolehlivého a odolného válečného typu začali v Gorkém připravovat už v roce 1946 a konstruktéři si tentokrát dali záležet, a to i na vzhledu. Po dvouletém vývoji byl připraven tucet prototypů, kterým se říkalo Truženik (česky pracant) a s nimiž zkušební řidiči automobilky najezdili statisíce kilometrů na těch nejtěžších cestách i necestách po celém Sovětském svazu. Uplynulo ale ještě pět let, než se nový terénní automobil dostal do výroby.

Továrna totiž dala přednost civilním vozům - ať už malému nákladnímu autu GAZ-51 nebo osobní Pobědě. S těmi měl ostatně GAZ-69 řadu společných dílů - od volantu nebo světel, která si vypůjčil od náklaďáku, až po převodovku, spojku, brzdy nebo motor, který sdílel s bachratou Pobědou. Pohonná jednotka poněkud archaické konstrukce s ventily po straně, zprvu o objemu 2,1 litru, měla výkon 52 koní a na sto kilometrů spotřebovala na svou dobu slušných 14 litrů benzínu.

Motor, který poháněl ještě první série legendární volhy "Carevny", byl navíc proslulý tím, že mu příliš nezáleželo na kvalitě pohonných hmot. To se nezměnilo ani v pozdější verzi s objemem zvětšeným na 2,4 litru, který gazíku přidal 13 koní výkonu. Řidiči pak musela stačit třístupňová převodovka, ovšem s redukcí, která ale díky slušnému točivému momentu motoru nepotřebovala příliš časté řazení. S nepříliš zatíženým autem se dalo běžně rozjet na dvojku.

Produkce modelu GAZ-69 začala v Gorkém už v roce 1952, až v červenci následujícího roku ale nový a elegantnější vůz definitivně vystřídal na výrobních linkách Čapajevy (některé zdroje uvádějí jako počátek sériové výroby až srpen či září 1953). V mateřském závodě se ale gazíky vyráběly jen zhruba rok a půl, pak dostaly přednost silniční modely, tedy už zmiňovaná Poběda a funkcionářský ZIM, a koncem roku 1954 začalo stěhování výrobní linky terénních aut do Uljanovsku.

V Uljanovském automobilovém závodě (UAZ) se vyráběly až do roku 1973 a vzniklo jich tam na 600 tisíc. Zprvu se ještě v nové továrně auta sestavovala z dílů dodaných z Gorkého, postupně se ale rozběhla kompletní výroba vozidla, jež sice neslo označení UAZ, přesto se mu dál říkalo gazík. Kromě SSSR se obratný teréňák vyráběl od roku 1957 i v Rumunsku, nejprve jako IMS-57 a později vylepšená verze pod označením ARO M461, která sjížděla z pásů do roku 1975. V licenci vznikal od 60. let i v KLDR.

Během dvou dekád se v Sovětském svazu vyráběly dvě hlavní verze gazíku. Nejrozšířenější, značená jednoduše GAZ-69, měla dvojici dveří a uvezla řidiče, spolujezdce a za nimi šest vojáků nebo půl tuny nákladu. Vzniklo jí přes 350 000 kusů. Zhruba o 100 000 méně se vyrobilo vozů označených GAZ-69A, ty měly dva páry dveří a místo pro řidiče a čtyři pasažéry, kterým se u nás říkalo "štábák". Existovala i řada specializovaných verzí včetně obojživelné nebo vybavené protitankovými raketami.

Autor: ČTK

15.7.2013 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto
9

Česko stále dusí smog. Továrny musely omezit výrobu

Ilustrační foto.
17 8

O oblékání mrtvých není zájem, komentuje novelu majitel pohřební služby

Po útoku kormoránů tekla Ostravicí „krvavá voda"

Doslova masakr ryb způsobila obrovská hejna kormoránů v řece Ostravici v místech, kde se do této řeky vlévá Lučina. Uvedl to jednatel Českého rybářského svazu pro severní Moravu a Slezsko Přemysl Jaroň.

Pátrání po pohřešované Míše o víkendu nabírá na intenzitě. Tým se rozšířil

Ústí nad Labem - Pátrání po pohřešované Michaele Patricii Muzikářové z Ústí nad Labem nepolevuje ani o víkendu. Kriminalisté vyhodnocují informace získané od veřejnosti. Kromě speciálního týmu se do pátrání zapojil rozšířený tým kriminalistů z jednotlivých územních odborů v kraji.

Ministerstvo obrany letos počítá s navýšením počtu vojáků o 1725

Praha - Ministerstvo obrany letos počítá s navýšením počtu vojáků o 1725. Úřad by také mohl mít na konci roku o téměř 250 více civilních zaměstnanců. Na dotaz to sdělil Jiří Caletka z tiskového oddělení ministerstva obrany. Loni se v resortu zvýšil počet vojáků z povolání o 1214, přibylo také více než 120 občanských a státních zaměstnanců.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies