VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Nadšenci z Pardubic oživili historický unikát. Tatru 111

Pardubice – /FOTOGALERIE/ - Šikovné české ruce stále ještě umějí. Dokazují to otec a syn Milan a Michal Kubíkovi. Podařilo se jim doslova z hrobu vytáhnout a oživit legendu mezi nákladními automobily – Tatru 111. A na silnice vrátili opravdový světový unikát.

9.5.2011
SDÍLEJ:

Hotovo. Takto Tatra 111 opouštěla výrobní linku a takto zase brázdí silniceFoto: Archiv rodiny Kubíkových

„Na 99 procent už druhou takovou na světě nenajdete. To byl hlavně důsledek válečné výroby, kdy se používaly náhražkové materiály a třeba kabina byla místo plechu ze dřeva, a to pochopitelně podléhá zkáze rychleji. Myslím že můžeme skutečně říci, že je jediná na světě,“ dodává právem pyšně Michal Kubík.
Oba Kubíkové jsou zkušení automechanici. Otec Milan Kubík je vyučeným karosářem z vysokomýtské Karosy a renovaci vozů má jako svůj koníček. Podílel se již dřív na renovaci vozů pardubické Klubu vojenské historie, jako byla třeba Praga RN. Jeho syn Michal je zase vyučený automechanik a fanoušek vojenské historie.

„Byl to takový tátův malý velký sen vrátit tuhle krasavici na silnici. Chtělo to doslova umění devatera řemesel – zámečník, elektrikář, automechanik, truhlář, karosář i historik. Když se na to podíváme finančně, tak celá renovace vyšla na celkem asi tři sta tisíc korun, za které se pořídil vrak, materiál a nejrůznější díly. Především to je ale pět let práce, na kterou padly snad všechny víkendy, dovolené. Ty hodiny na tom už nikdy nikdo nespočítá, ale výsledek stojí za to,“ popisuje Michal Kubík.

Tatra 111 se z rozpadajícího vraku proměnila v nablýskaný veterán a už se také představila veřejnosti. Naposledy minulou neděli v Pardubicích na srazu veteránů. K vidění ale bude brzy také na dalších akcích.

Na začátku stál nepojízdný, vyrabovaný a zpustošený vrak nákladního vozidla, na konci pak nablýskaný veterán. To je příběh vzkříšení nákladního vozu Tatra 111, o které se postarali otec a syn Kubíkové.

„Poprvé jsme ji uviděli v létě roku 2006. Po dvouletém pátrání a ptaní se po známých jsme se dostali až na jedno vrakoviště u Prahy. První odhady nebyly optimistické. V kopřivách stála vyrabovaná rozpadající se tatrovka s cisternovou nástavbou, i když podle technického průkazu tam měl být valník,“ popsal první dojmy mladší z dvojice renovátorů Michal Kubík. Spolu s otcem Milanem se i přes tušené těžkosti pustili do práce.

Z vraku žihadlo

„První co jsme museli vyřešit byl prostor. Tak velký náklaďák nemůžete opravovat v obyčejné garáži a tak jsme přivítali nabídku od Klubu vojenské historické techniky Pardubice, který měl od armády pronajaté prázdné haly na letišti. Tam jsme teď už naši tatrovku odtáhli a začali pracovat. Ty první práce byly spíš demontážní. Celé auto se muselo doslova rozebrat na součástky a opískováním začít zbavovat rzi. Jenom to trvalo celý týden,“ popsal první práce Michal Kubík.

Tatra, kterou se rozhodli přivést zpátky na svět, byl model, který se začal vyrábět pro potřeby německé armády ve druhé světové válce, kde měl sloužit pro dopravu strategických zásob. Vrak, který zakoupili byl ale vyroben až po válce. „Ona totiž tahle Tatra sjela z té samé linky až po roce 1945, jenže výroba stále jela z 80% podle válečných výkresů. A při rekonstrukci jsme přišli na to, že máme i nečekané štěstí. Jak auto procházelo nespočtem oprav, stalo se to, že se na něj zpětně dostaly součástky ještě z válečných zásob. Takže ačkoliv jsme původně začali pracovat na replice, zjistili jsme, že máme i částečný originál.

Takhle jsme přišli, na to, že třeba převodovka je ještě z válečné produkce. Bohužel už to není případ motoru, který je novější verze a stejně tak kabina se musela celá shodit, protože se od válečné verze dost lišila. Koncem války totiž říše najela v celé výrobě na úsporný systém, který měl šetřit strategické suroviny jako železo a zároveň co nejvíce zjednodušit konstrukci.

Takže se vyráběl prakticky jeden model kabiny podle stejného výkresu a to na všechna nákladní vozidla od opelu, mercedesu přes tatry a navíc se jako materiál začaly používat méně nákladné suroviny jako třeba dřevo místo plechu. Tím se usnadnila záměna dílů což zjednodušilo polní opravny a výhoda byla i ve výrobě, protože jednotlivé části mohly ve velkém vyrábět i vesnické truhlárny místo bombardovaných továren,“ uvedl Kubík.

Původní kabina se nedochovala. Ta druhoválečná totiž byla celá ze dřeva a otec a syn Kubíkové ji museli sami vyrobit celou znovu, stejně jako několikatunovou korbu i s rámem.

Po několika desítkách let se tak museli podívat na plánky, které k výrobě používali i dělníci v protektorátu.
„Přístup k plánům nám umožnila automobilka Tatra, která nás pustila do svého archivu najít tolik potřebné dobové výkresy, bez nichž bychom se nehnuli z místa. Bylo toho tolik, že jsme tam museli natřikrát. A měli jsme štěstí i v tom, že jsme našli také několik vzácných dobových fotografií, takže jsme měli i představu jak vypadaly již vyrobené kusy v provozu,“ vzpomínal Kubík.

Po pěti letech mravenčí práce se tak na silnice mohla Tatra 111 vrátit jako jediná svého druhu. Bez nadšení a šikovnosti českých rukou by to ale nešlo.

Tatra 111 – úctyhodný nákladní dělník

Prototyp vozu sjel z linky v roce 1942 podle koncepce vyvinuté firmou Tatra ve 20. letech. Do služby německého wehrmachtu nastoupila jako těžký nákladní vůz schopný pohybu v nezpevněném těžkém terénu. Německá nákladní auta spoléhající na dálniční síť se v tomto ohledu na východní frontě ukázala jako obtížně použitelná. Vzduchem chlazený motor byl navíc, stejně jako odolný a praktický podvozek, jako dělaný pro extrémní klimatické podmínky východní fronty. Vůz má tři nápravy (všechny poháněné) a na svou dobu úctyhodné rozměry. 8,5 metrů dlouhý; 2,5 metru široký; 3,10 metrů široký; váží 8,5 tuny a dalších 8 tun uveze na korbě.

K tomu utáhne dalších 20 tun v závěsu. Udávaná spotřeba na 100 kilometrů je podle příručky automobilu 35 litrů nafty a jeden litr oleje. V německé armádě sloužily tatry velmi často jako těžké nákladní konvoje, když nahrazovaly těžce bombardovanou železniční síť. Kolony těchto těžkých náklaďáků v noci křižovaly silnice Třetí říše a vozily strategické suroviny jako palivo nebo munici k týlovým skladům fronty nebo převážely k finální montáži části letounů, motory nebo torpéda mezi továrnami. Pokud se tatry objevovaly na linii fronty, tak opět nejčastěji jako zásobovací vozidla. I když se na Tatru 111 vejde asi čtyřicet mužů, je korba robustního náklaďáku tak vysoko, že pěšáci v plné polní by si v případě vyskakování museli zlámat nohy.

Autor:

9.5.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Vybete si svůj vůz

Škoda Fabia
Hyundai Elantra
Mercedes-Benz A 180
Toyota Aygo

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Kandidát na prezidenta Jiří Drahoš
17 7

Median: Drahoš by ve druhém kole prezidentské volby porazil Zemana

Afričtí uprchlíci na ostrově Lampedusa. Prostředky na jejich život si pro sebe inkasovala italská mafie.
1

Libyjští pašeráci lidí cpou do lodí rekordní počty uprchlíků

Krev v mobilech? Suroviny pro baterie se těží v drastických podmínkách

Věděli jste, odkud pochází suroviny pro mobily, notebooky, nebo televize? Přichází totiž nová doba železná. O kontrolu nad těžbou a obchodem s kovy, ze kterých se vyrábí plošné spoje do elektronických přístrojů, se vedou tvrdé boje, na jejímž počátku jsou zubožené děti v afrických dolech a na konci spokojení uživatelé se smartphony. Z celosvětového byznysu profituje Čína, zásoby ale nejsou nekonečné.

Zeman má dalšího soupeře. Pana Škodu Vratislava Kulhánka

Miloši Zemanovi přibývají silní soupeři. Vedle bývalého předsedy Akademie věd ČR Jiřího Drahoše je to Vratislav Kulhánek, bývalý šéf mladoboleslavské Škody Auto. Jako prezidentského kandidáta ho zítra představí Občanská demokratická aliance podnikatele Pavla Sehnala.

DOTYK.CZ

První světovou válku roznítil nedomrlý intelektuál, který dožil v Čechách

Jeho kulka rozpoutala válku, které podlehlo 40 milionů nešťastníků. Sarajevský atentátník Gavrilo Princip byl bystrý chlapec, v Srbsku dodnes obdivovaný – jmenují se po něm ulice a náměstí. Ovšem mučedníkem se nestal, v době atentátu byl totiž nezletilý a tudíž nemohl dostat oprátku. Princip dožil v Čechách, v terezínské pevnosti, kde jeho tělo rozežírala tuberkulóza a duši sžírala samota i zlé zprávy o válečném osudu jeho milované země.

Stížností na zubaře přibývá, lidem vadí špatná čeština a drahé služby

Jsme zahlceni stížnostmi od pacientů, hlásí Česká stomatologická komora. Každý měsíc jich prý dostanou několik. Stížnosti směřují hlavně na kolegy z cizích zemí. Důvody: zubaři nerozumí dobře česky, další lidem nutí příliš drahé výkony. U některých lékařů se navíc provalilo, že nemají specializaci, kterou uvádějí na vizitce. To by mělo skončit, slibují stomatologové.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies