TEST: Citroën C5 CrossTourer je návykový. Okouzlí perfektním komfortem

I když je zcela na místě ptát se, kolik lidí čtyřkolku skutečně potřebuje, jistá nevýhoda to pro Citroën prostě je. Kupci podobně zaměřených kombi totiž pohon všech kol většinou chtějí. Potřeby-nepotřeby, rozum-nerozum.

Od francouzského CrossToureru tedy nelze na kluzkém či hůř sjízdném povrchu čekat zázraky. Na polní či lesní cestě se hodí adaptivní hydropneumatické odpružení Hydractive III+, díky němuž může řidič jednoduše měnit světlou výšku. Proti obyčejné C5 je podvozek standardně výš o zanedbatelných 15 milimetrů, do rychlosti 10 km/h se však auto umí zvednout o dalších 6 centimetrů, do 40 km/h jsou to centimetry čtyři. Podobné kousky ale umí i běžná "cé-pětka".

Francouzské sanatorium

Jediný podstatný rozdíl tak vlastně spočívá v mírně odlišném vzhledu. Od běžné varianty se nový "kříženec" liší rozšířenými blatníky, osmnáctipalcovými litými koly v matně šedém provedení s diamantovým výbrusem, chromovanými vnějšími zpětnými zrcátky a ochrannými kryty v leskle hliníkovém odstínu na předním a zadním nárazníku.

Jinými slovy, CrossTourer je vlastně jen vyfešákovaným kombíkem C5. Na tom však není nic špatného, C5 Tourer vypadá skvěle a oplastované provedení snad ještě líp. Chápu snahu Citroënu trochu zatraktivnit vzhled více než šest let starého vozu a oživit tak nabídku.

Mnohem důležitejší však je, že si novinka ponechala charakter svého sourozence. "Cé-pětka" totiž patří mezi nejcharismatičtější a "nejosobitější" auta současnosti. Žádné jiné se neřídí tak jako ona.

Jízda připomíná spíš pobyt v nervovém sanatoriu: zklidní každého, i notorického cholerika. Kabina je skvěle odhlučněná, téměř dokonale posádku izoluje od venkovního frmolu, sedadla perfektně padnou a především ten podvozek, to je fantazie.

Nikam se nehnat

Citroën s plynokapalinovým pérováním se nad silnicí jakoby vznáší, nerovnosti vznešeně ignoruje a plavně se pohupuje. Přitom nabízí také dostatek jízdní stability, akorát se s ním musí zacházet maličko jinak než s "normálním" autem. CrossTourer totiž působí poněkud těžkopádně, je vcelku pochopitelně výrazně nedotáčivý a do rychlých zatáček se spíš neobratně "hrne". Zaboří příď, vystrčí zadek a citelně se nakloní. Oblouk nakonec vykrouží, ale je cítit, jak mu to není úplně po chuti. A nebude to bavit ani vás.

Takže zvolníte a začnete si znovu vychutnávat okouzlující pohodu na palubě a mimořádný komfort. I ten má bohužel svoje limity, podvozek totiž občas rozhodí krátká, hluboká nerovnost. Třeba kanál. To pak záď lehce odskočí a dovnitř pronikne dutá rána. K podobným neplechám naštěstí dochází zřídka.

Uvolněný charakter vozu podtrhuje hodně lehké, přeposilované řízení bez výrazné zpětné vazby, sametově řadící šestistupňová automatická převodovka i kultivovaný projev motoru.

Tím byl v případě testovaného vozu čtyřválcový turbodiesel s objemem 2,2 litru, aktuální vrchol nabídky pohonných jednotek pro C5. Síly má na rozdávání, poskytuje výkon 204 koní a dosahuje točivého momentu 450 N.m. Velký Citroën tak opravdu dokáže být rychlý. Na dálnici je to fajn, dovádění na okreskách vás bavit nebude. Ale to se už opakuji.

Sympatická je i spotřeba. Vůz jsem vracel s průměrnou spotřebou 7,6 litru, ale mimo město se lze v pohodě pohybovat za nějakých šest litrů.

Velký hlavně zvenku

Interiér se prakticky neliší od běžného provedení, vypadá tedy dobře, ale úplně nedokáže zamaskovat stáří modelu. Pro kabinu je typický především přetlačítkovaný panel kolem rádia a velký volant s pevným středem, který je také poset množstvím tlačítek. Mnoho lidí toto řešení kritizuje, ale mně se naopak docela líbí. Nedám vám racionální vysvětlení, prostě to tak je.

Mrzí mě nedostatek odkládacích prostor, k dispizici jsou pouze nepříliš velké kapsy ve dveřích, přihrádka před spolujezdcem a box pod loketní opěrkou. Neohromí ani místo na zadních sedadlech, především v oblasti kolen. Při pohledu zvenku byste francouzskému kombíku přiřkli štědřejší prostor.

Zavazadelník má objem 505 litrů, po sklopení opěradel se kapacita zvýší na 1462 litrů. Líbí se mi velkorysý přístup, nastavitelná výška podvozku navíc usnadňuje nakládání tím, že umožňuje snížit nákladovou hranu.

CrossTourer představuje vrcholnou verzi modelu C5, proto je také nejdražší. Nejdostupnější provedení s naftovým dvoulitrem a s manuální převodovkou stojí 669 900 korun, testovaná motorizace vyjde nejméně na 764 900 korun.

Výbava je přitom docela bohatá, zahrnuje například tempomat, palubní počítač, zadní parkovací senzory, elektricky ovládaná a vyhřívaná vnější zrcátka, čalounění látka/kůže, kůží potažený věnec volantu, tmavá zadní skla, dvouzónovou klimatizaci, dešťový senzor, autorádio s přehrávačem MP3, elektricky nastavitelná a vyhřívaná přední sedadla, sedadlo řidiče s masážní funkcí či elektricky otevíratelné víko zavazadlového prostoru.

A k tomu si přidejte naprosto jedinečné, okouzlující charisma. Takové, jaké žádné jiné auto nemá. Pak C5 CrossTourer vypadá jako skvělá nabídka.

Kompletní ceník najdete zde.