TEST: Škoda Fabia Combi neboduje jen obřím kufrem. Také skvěle jezdí

Právě třetí generace prodloužené Fabie by po svých předchůdcích ráda převzala titul jasného vládce prodejů v této specifické třídě. Škoda vyrábí Fabii Combi od roku 2000 a za tu dobu dodala zákazníkům více než 1,1 milionu vozů. 

Kufrový šampion

Od kombi se pochopitelně očekává především praktičnost. Nová Fabia Combi v tomto směru rozhodně nezklame, naopak: její zavazadelník se chlubí parádní využitelností.

Základní objem (po roletu) 530 litrů je srovnatelný s tím, co nabízejí některé kombíky nižší střední třídy, tedy auta o segment výš. Po sklopení zadních opěradel přepravní kapacita vzroste až na 1395 litrů.

Nejde ale jen o objem, využitelnost kufru zvyšují i další detaily, jako například pravidelný tvar či nízká nákladová hrana ve výšce 61,1 centimetru. Kombík také může být (za příplatek 3400 korun) vybaven variabilní mezipodlahou v zavazadlovém prostoru, která dělí zavazadlový prostor do dvou horizontálních rovin a zvyšuje rozsah jeho využití. Výhodou také je, že zarovná dno kufru s nákladovou hranou a sklopenými opěradly zadních sedadel.

Za dva tisíce si zájemci mohou pořídit síťový program, obsahující tři různé sítě (2x vertikální, 1x horizontální) a pružnou odkládací schránku. Tato vychytávka se hodí třeba pro převoz nákupu. Díky síťkám i schránce totiž nebude drobný náklad neposedně cestovat po zavazadelníku. Praktičnost Fabie Combi je opravdu obdivuhodná.

Stěžovat si nebudou ani cestující. Proti předchůdci totiž narostly rozměry kabiny, znát je především větší šířka (vpředu o 21 milimetrů), ale ani podélná prostornost není špatná. Na zadních sedadlech se pohodlně uvelebí i urostlejší pasažéři: za sebe se bez problémů posadí dva 185 centimetrů vysocí dospělí.

Potěší také dostatek odkládacích schránek.

Kabina kombíku se jinak neliší od hatchbacku.

Srovnání Škody Fabia s vozem Hyundai i20 najdete zde.

Palubní deska tedy sází na minimalistické tvary a vyhýbá se designovým výstřelkům. Mně se její pojetí moc líbí, zvlášť v testovaném voze s tmavým dekorem. Parádní je logika i přehlednost ovládání a také použité materiály vypadají odolně.

Tříválec stačí, ale…

Na co jsem byl opravdu zvědavý, byl motor. Když jsem testoval "krátkou" Fabii, jezdil jsem s autem s přeplňovanou zážehovou dvanáctistovkou, konkrétně s její slabší verzí o výkonu 90 koní. Je to hodně příjemná jednotka, podle mě pro "fábku" ideální. Jenže kombík dorazil se základním tříválcem 1.0 MPI, který nemá turbo a produkuje 75 koní. Točivý moment dosahuje skromných 95 newtonmetrů. Proti slabší 1.2 TSI je o 16 tisíc korun levnější.

První dojmy z malého "litru" byly pozitivní. Tříválec je totiž překvapivě klidný, nedrnčí, nevibruje a bezprostředně reaguje na plyn. Kromě toho je i takový přátelský - podobně drobné motory mají občas tendenci dusit se při rozjezdu a v nízkých otáčkách, ve Fabii tomu tak ale není.

Při rozjezdu totiž pomáhá elektronika, která automaticky zvedne otáčky, aby eliminovala případné trable s nedostatečným přidáním plynu a následným zhasnutím motoru. Litrový agregát je také uspokojivě pružný, opravdu mu při konstantní jízdě nevadí nízké otáčky - například při 50 km/h lze bez problémů zařadit pětku.

Na okreskách a dálnicích je ale situace znatelně horší. Tříválec tam uspokojí jen defenzivně založené řidiče, vyznavače důsledně "rekreačního" cestování. Pro plynulou jízdu má síly dost, ale chybí mu výkonová rezerva. Kromě toho motor postrádá živelnost a zvlášť při větším zatížení je znát absence točivého momentu.

Jinými slovy: devadesátku a dokonce i dálniční stotřicítku udržíte i ve stoupání, ale pokud plánujete předjížděcí manévr, musíte důkladně předvídat a počkat si na dostatečně dlouhý úsek. Fabia totiž k akceleraci potřebuje hodně času. Mimochodem, ani vytočený tříválec nijak přehnaně nevrčí.

Na druhou stranu se "litr" může pochlubit zajímavou spotřebou. Mimo obec umí dlouhodobě jet za méně než 5,5 litru na 100 kilometrů. Na dálnici potřebuje paliva víc, což je dáno i nakrátko poskládanou pětistupňovou převodovkou. Při 130 km/h motor točí skoro 4500 otáček a projevuje se vyšším odběrem: po dálnici jsem cestoval s průměrem 7,9 l/100 km.

Po týdenní testu však ukazoval palubní počítač slušnou hodnotu 6,3 l/100 km.

Jenže už zmíněný přeplňovaný čtyřválec 1.2 TSI nepotřebuje benzínu o mnoho víc. A především díky přítomnosti turbodmychadla působí živěji a celkově mnohem příjemněji. Osobně bych si za něj těch 16 tisíc rozhodně připlatil.

Prostě příjemné auto

Zaslouží si to i skvělý podvozek, nabízející povedený kompromis mezi komfortem a suverénním jízdním projevem. Fabia Combi ochotně zatáčí, pomáhá jí nízká hmotnost (s tříválcovým motorem Fabia Combi bez řidiče jen 1004 kilogramů) a nedotáčivost výborně potlačuje elektronická uzávěrka diferenciálu XDS+, která v oblouku přibrzďuje vnitřní přední kolo a stáčí auto kolem jeho vlastní osy.

Současně je na dobré úrovni i pohodlí, podvozek není přehnaně tvrdý a statečně bojuje s nerovnostmi. Po naložení kufru a zatížení zadních tlumičů se komfort ještě zlepší, aniž by se výrazně změnila chuť zatáčet. Těžší záď je cítit minimálně.

Potěší i slušné odhlučnění kabiny. A také povedené řízení.

S Fabií Combi se prostě jezdí hodně příjemně a potěšující je, že to lze s jistými výhradami říci i o základní motorizaci. Přesto bych doporučil silnější jednotku - je sice dražší, ale zato vám ušetří nervy v situacích, kdy budete muset někoho předjet. Za to mi těch 16 tisíc korun navíc nepřijde ani trochu zbytečných.

Kompletní ceník najdete zde.