VYBERTE SI REGION

Český Pininfarina. Držitel designérského Oskara

Pro každého novináře je to ideál – na žádost o rozhovor reaguje rychle a souhlasí s místem i časem. Přijde včas, na každou otázku odpovídá dostatečně obšírně a je milý.

17.5.2012
SDÍLEJ:

Petr NovagueFoto: archiv

Z našeho rozhovoru, který měl být původně hlavně o designu, se stal rozhovor o životě vůbec. Na to jak je mladý a úspěšný je jeho pohled na svět dost pesimistický. Dívá se na něj přes dokonalé, designové brýle. Petr Novague.

Slyšela jsem, že chcete odejít pracovat do zahraničí – proč?
Nechci primárně do zahraničí. Jsem hrdý na to, že jsem Čech. Chtěl bych vytvořit českou značku. Ale nechci, aby to znělo nějak nabubřele. Mám na mysli něco jako je například Pininfarina, Porche Design nebo Bertone v automobilovém designu. To jsou značky kde je jeden designér a má za sebou tým lidí. Vytvoří si nějaký monogram, kterým se potom podepisuje na výrobky. Pininfarina potom něco udělá například pro Peugeot, podepíše se na to, a ten Peugeot rázem stojí dvakrát tolik. Nebo když si třeba jeden výrobce objednal firmu Alessi na navržení umyvadla a záchodů, tak ho to stálo 2 roky veškerého zisku. Veškerého. Je to o jméně které budí respekt. Pak si můžete dovolit to, že třeba rok něco jen vymýšlíte, nebo rok s někým jenom jednáte. To já si nemůžu dovolit, musím pracovat pořád. Něco takového bych chtěl docílit. A to je to nejtěžší – vytvořit značku.

Jsou klienti v Česku otevření? Například když za někým přijdete…
No, funguje to trošku jinak. Oni musí přijít za mnou.  Jak já mám vědět, kdo mě potřebuje? Já sedím a čekám - tak trochu jako na rybách. Pak někdo přijde, a když už přijde, tak je velká pravděpodobnost, že bude otevřený nápadům, protože ví, že mě potřebuje. Jinak by nepřišel.

Posouvá se podle vás vnímání designu ve veřejnosti? Začíná širší veřejnost design brát vážně?
Myslím si že ano. A pokud ne přímo široká veřejnost, tak určitě firmy.

Ilustrační fotoJe pro české designéry problém, že velké firmy v Česku vlastně nejsou české?
To je velký problém. Všechno se rozkradlo nebo téměř zadarmo rozdalo. A nadnárodní koncerny mají svoje divize, které se věnují výtvarné stránce výrobků. V Čechách je sice spousta firem, ale jenom poskytují služby, nejsou ti, kdo se rozhodne – teď budeme vyrábět to a to. Italská firma vyrábí nějaký výrobek a u české si objedná nějakou součástku nebo jeden dílčí úkon například lejzrování. Firem na lejzrování je tady mnoho a jsou šikovné, ale jen poskytují službu.  To je problém Česka. Nejsme hybatelem dění a tím tedy ani našeho osudu. Nechci nějak obhajovat komunisty, ale tehdy jsme měli vlastní vlaky, tramvaje, vlastní kuchyňské linky a tak bych mohl pokračovat. Teď nemáme lautr nic.

Co je nejtěžší na podnikání v Česku?
Jednoznačně je to přežít daně. Například systém odpisů aut je nastavený úplně špatně, podnikatelé na nich strašně prodělávají.

Je pro designéra důležité přijet za klientem v drahém autě? Hodnotí podle toho třeba vaši úspěšnost?
Já jsem vystřídal už hodně aut.  Kamkoli jsem přijel v designovém placatém sporťáku, nedali mi zakázku.

Jak to, čekala bych, že to bude naopak…
Já taky –  v cizině když přijedete s takovým autem, tak si řeknou – ten je úspěšný, má asi určitou stabilitu na trhu, tomu svěřím svoje peníze. V Čechách ale funguje principielně závist a je to spíš naopak – hele čím přijel, tomu žádný peníze nedáme. Ale já to nehodlám přijmout. Tak ať mi zakázky nedávají. Nesnáším závist. Sežere nás, jako rakovina.

Co peníze – je lepší je mít nebo nemít?
Snahou nás všech je vydělat peníze, protože společnost je tak nastavená, nemá cenu si něco nalhávat. Ale nakonec zjistíte, že vám peníze jsou vlastně k ničemu. Znám hodně bohatých lidí a skoro nikdo z nich není šťastný. Já už taky mám z máločeho radost. Typicky moje maminka se mě někdy ptá, co mi má koupit, co by mi udělalo radost, a já zjistím, že vlastně nic. Věci mi radost nedělají. Představte si, že třeba Steve Jobs si koupil za 500 milionů byt na Manhattenu a nikdy tam nebydlel.

Jak je to u nás se školami designu?
Strašné. Dokonce za komunistů to bylo lepší. Škol bylo málo a dostat se tam bylo něco prestižního. Dnes je mnohonásobně víc škol i vystudovaných, ale kvalita je mizivá. To se týká i učitelů. Je tolik kvalitních lidí, aby na všech těch školách mohli učit? Samozřejmě že ne. A veřejnosti je to jedno, přitom to všechno platí.

Nejste moc velký pesimista?
Já jsem obrovský optimista. Ale problém je, že si volíme do parlamentu nekvalitní lidi a ti jsou u moci už  hrozně dlouho. Zrušili všechny české značky a firmy. To neudělali ani komunisti. A všem je nám to jedno. Společnosti je vůbec všechno jedno.

To je hodně kritický pohled. Jaká je cesta ven?
Žádná není. Jedině začít odzačátku a to nejde. Tuhle šanci jsme už propásli.

Není?
Není. Podívejte se kolem. Kdo jsou třeba majitelé domů v Praze?  Polovina domů tady není v českých rukou. A stejně tak polovina firem nemá český kapitál. Máme například jediný poslední český pivovar. Jediný! Vzhledem k tomu, že pivo je naše národní komodita, tak to snad o něčem svědčí, ne?

Není pak skoro nezodpovědné mít děti – do takové společnosti?
Je. Je to stoprocentně nezodpovědné. Ale vhodná historická doba mít děti, nebyla nikdy.

Předem tuším odpověď, ale přesto se zeptám: podporuje stát lidi jako vy, kteří něčeho dosáhli a kterými se vlastně může chlubit? Mám na mysli například podporu s propagací směrem do zahraničí…
Vůbec, absolutně ne. Ale jde například i o to, že v začátcích podnikání si třeba ani nevyděláte na daně a na odvody. Na to nikdo nemyslí. Kdyby kupříkladu mladé firmy nemusely 5 let platit daně a až se zavedou (pokud přežijí) tak ať je doplatí. Ale ať mají nějakou dobu hájení. Jenže na místech,  kde se o tom rozhoduje, sedí lidi, kteří nikdy nic neudělali a nemají kromě politiky žádné zkušenosti. Tihle lidé chodí v nejdražších oblecích, potkáváte je v nejdražších restauracích, přitom jsou to mnohdy lidé, kteří by měli být zalezlí někde v noře. A to je zásadní problém. Vrátím se ještě k té podpoře - celá naše vláda jezdí v Bavorácích a Mercedesech. To by byl všude jinde skandál a je to neuvěřitelná nehoráznost, kterou jim lidé trpí. Mají jezdit českými auty, podporovat české firmy.

Pomohlo vám získání prestižního ocenění Red Dot Award?
Určitě, pomohlo mi to hodně. Až jsem to nečekal. Díky tomu se o mě začalo vědět i v zahraničí.

Jak dlouho jste na židli pracoval?
Asi rok a půl. Když přišla krize, tak mnoho lidí, kteří mě oslovovali, najednou neměli peníze. Tak jsem se rozhodl, že budu vyrábět nějakou věc sám a všechno jsem zafinancoval. Udělal jsem si prototyp z papíru a když se mi to líbilo, dopracoval jsem to a zadal do výroby. Židle vykazovaly nějakou chybu, tak jsem musel vymyslet, v čem to je a to trvalo třeba měsíc. Pak to šlo opět do výroby a objevily se jiné chyby. Takhle jsem to musel opakovat asi pětkrát a vyhodil jsem přibližně 20 židlí.

Kolik ta realizace stála?
Jedna židle vyjde třeba na 6000 Kč, plus práce všech lidí kolem a další náklady – spousta telefonátů, ježdění,  protože každá část výroby se dělá někde jinde … Je to velmi časově i finančně náročné.

Máte doma vlastní kousky?
(směje se)  Nemám. Ale mluvil jsem s někým, kdo dělá PR a on mi říkal, že se musím obklopit svými věcmi… Tak mohl bych mít vlastní motocykl, diář, telefon, židli, obrazovku, pelíšek pro psa – bylo by to asi hodně věcí, ale připadá mi to takové sebestředné.

Děláte také věci pro mazlíčky?
Byla to spíš taková okrajová věc. Je to ucelený design i dalších předmětů -  ve stejném stylu můžete mít pelíšek, psí známku, obojek, misky, vodítko atd.

Máte syna, nebudete navrhovat také něco pro děti?
No, zatím ne, ale píšu pohádky. Designérské pohádky (směje se). Ale než já je vydám, tak mu bude patnáct.

Co myslíte, že by veřejnost na práci designéra překvapilo?
Třeba se asi neví, že designér dostává 100stránkové pokyny od klientů. Je neuvěřitelné, jak mají firmy zákazníky přečtené. Třeba i skleničky na pivo jsou vyřešené podle cílové skupiny.

Není to pro designéra hodně omezující?
Je to omezující, ale na druhou stranu vidíte, že máte před sebou profesionály, kteří vědí,co dělají. Třeba že v hotelech máte dostat pivo v menší skleničce na nožce a ne v půllitru. K tomu prostředí to patří – není vhodné, aby se tam někdo opíjel. Mají zmapovanou svojí cílovou skupinu do puntíku – i jakým jezdí autem nebo jaké jsou jejich volnočasové aktivity.

Která část práce na zakázce vás nejvíc baví?
Upřímně - už začínám být trochu unavený. Nebaví mě vysvětlovat. Ale strašně mě baví ta práce jako taková – řešit například průšvihy a zlepšovat. Říkáte si – sakra, co s tím udělat, a pak se vám to povede. Teď zrovna se mi podařilo něco vyřešit a mám z toho radost jako dítě. Tak to mě baví.

Co vás zaujme na klientovi?
Už když mu podáte ruku tak víte, jestli je vám člověk sympatický. Myslím si, že to je hodně subjektivní a že jaký je člověk sám, takový protějšek ho zaujme. Klienti jsou často velmi zajímaví, úspěšní lidé. A někdy vyjednávání s nimi opravdu trvá. Mám jednoho klienta – už se scházíme rok, a ještě jsme ani nenačrtli rámec spolupráce.

Jaké vlastnosti musí mít designér?
V první řadě musí umět kreslit – a hodně rychle. Pak musí umět dobře analyzovat problémy, výborně pracovat ve 3D programech a musí mít cit pro proporce. To je nejdůležitější. Proporce dělají 90% designu. Vkus mít nemusí. Může například pracovat pro Walta Disneye, kde se očekává kýč, a být v tom vynikající. Vkus je spíš bonus, ne podmínka.

Dá se vkus naučit? A není moc nabubřelé říkat lidem co je vkusné a co ne?
Ne, naopak bychom měli být tvrdší a neříkat že to je každého věc. Podle mě je vkus z 50 % vrozený a z 50 % nás formují rodiče. Když máte vkus, můžete mít třeba jenom tričko a šortky, a bude to vypadat špičkově, protože to bude mít šťávu.

Denisa Haveldová

Autor: Redakce

17.5.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Bída přišla na pálenice. Ovoce na jaře pomrzlo

Tradice je znát. Zatímco na Uherskohradišťsku je 38 palíren, v Praze není ani jedna.

Pes vběhl na cizí pozemek, majitel mu ustřelil přirození. Teď jej soudí

Klatovsko – Nelehký úkol stojí před klatovským okresním soudem. Musí rozhodnout, zda je Zdeněk Skalický (53 let) nebezpečný pistolník, který ustřelil samonabíjecí pistolí psu přirození jen proto, že vběhl na jeho pozemek, nebo šlo jen o nešťastnou náhodu, když se chovatel snažil bránit své ovce před útočícím predátorem.

Hra s ohněm skončila. Rakousko to zvládlo

Berlín – Němečtí komentátoři vesměs pozitivně hodnotí výsledek rakouských voleb, kdy v nedělních volbách vyhrál kandidát Zelených Alexander Van der Bellen nad Norbertem Hoferem ze Svobodné strany Rakouska (FPÖ).

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies