VYBERTE SI REGION

Exotičtí mazlíčci: víte, co od nich očekávat?

Oproti běžným domácím zvířatům jsou neobvyklí svým zjevem, vzrůstem či původem. Pokud si některého z nich pořídíte domů, je třeba k němu přistupovat s trpělivostí i jistotou. Zatímco jednomu se zavděčíte pohlazením, u jiného je lépe zachovat si odstup.

7.10.2014
SDÍLEJ:

Ilustrační foto.Foto: Shutterstock.com

Zdá se, že tuzemským chovatelům zvířat již nestačí ke spokojenosti osvědčené druhy psů, koček či králíků. Z různých důvodů se pouštějí do chovu dalších, exotičtějších zvířat. Ta však mnohdy vyžadují speciální péči, už jen proto, že normálně žijí ve zcela odlišných podmínkách. Co vše je potřeba brát v úvahu?

MAZLÍČEK OD PROTINOŽCŮ – ŠETŘÍ VÁŠ TRÁVNÍK

Ilustrační foto.Již nějakou dobu se objevují na tuzemských farmách a mnohé děti by je chtěly mít doma. V čem jsou klokani tak neodolatelní? Fascinují především svým milým kukučem a neobvyklou chůzí – většina druhů klokanů neumí nezávisle pohybovat končetinami a při skákání využívá dlouhý ocas.

Pokud ale toužíte mít doma mazlíčka od protinožců, vybírejte raději některý z menších druhů. Velcí klokaní samci totiž považují vzpřímenou lidskou postavu za hrozbu a své teritorium mohou bránit kopáním. Ti menší se naopak naučí akceptovat svého chovatele, brát si krmení z ruky, neutíkat, a navíc mohou svolit i k mazlení. Velká atrakce a důvod k pozorování klokanů je vak, ve kterém samice nosí své mládě. O přítomnosti malého klokánka však nemusí mít majitel zvířat zpočátku ponětí. Mládě se do vaku dostává malinké a teprve jako dvouměsíční začíná vystrkovat hlavu. Ven z vaku leze o další týden později s tím, že se do něj ještě vrací a činí tak cirkusovou technikou – skokem po hlavě.

Nenáročný druh, který odolává i evropskému klimatu, je klokan bennettův. Nejznámější a také nejběžnější poddruh klokana rudokrkého má červenohnědý týl a narudlý krk. Jeho aktivita se projevuje hlavně za soumraku, kdy vyráží na pastvu. Aby mohl bydlet s lidmi, potřebuje travnatý výběh, který na rozdíl od ovcí spásá velmi šetrně. Trávu totiž nevyžírá až ke kořínkům, a tak umožňuje její rychlejší dorůstání. K přespávání mu údajně stačí přístřešek nebo bouda, bydlení s výběhem je ale potřeba zabezpečit před vniknutím toulavých psů či jiných zvířat.

Na co si dát pozor:
Střední druhy klokanů jsou nejnáchylnější na klokaní nemoci, vznikající pravděpodobně z mikrotraumat okolo zubů, která postihují především tkáně na hlavě. Počínající problémy nejsou většinou přes srst patrné, proto je potřeba nechat zvíře vyšetřit ihned, jakmile si všimnete asymetrií či deformací hlavy a neobvyklého výtoku z očí. Nemoc se léčí antibiotiky a posléze i chirurgickým zákrokem.

ODOLNÝ, ALE TVRDOHLAVÝ PONY

Ilustrační foto.Exmoorský pony je jedno z nejstarších plemen na světě. Toto staré britské horské a vřesovištní plemeno dostalo jméno podle vysoko položených blat Exmoor v jihozápadní Anglii. Jde také o jedno plemeno z mála původně divokých koní, které se nekřížilo s jinými. O „čistotu" plemene se v současnosti stará asociace Exmoor Pony Society, díky které nemůže být do chovu zařazen jedinec, který není v exmoorském typu. Zřetelným rysem tohoto poníka je světle zbarvená huba a velké výrazné oči, kterým se kvůli těžkým horním víčkům přezdívá „ropuší". Očnice jsou obklopeny jemnou žlutohnědou srstí.

Kvůli tvrdému životu na vřesovištích je tento poník velmi odolný a jeho robustní stavba a konstituce z něj činí ideálního k ježdění – je schopný unést dospělého člověka, navzdory skutečnosti, že jeho výška nepřesahuje 125 centimetrů. Odolnost a inteligence jsou také dobrým předpokladem k výcviku. Zpočátku sice prý tito ponyové člověku nedůvěřují, ale po čase si na něj zvyknou a stanou se z nich skvělí společníci. Jestliže jsou navíc od narození zvyklí na přítomnost lidí, zvyknou si i na děti.

Ani pro ty by však neměl být poník hračkou, kterou budou jen rozmazlovat a krmit laskominami. Přemíra jídla totiž poníkům škodí. Jejich trávicí systém je složen z malého žaludku a dlouhých střev. Proto jedí hodně trávy a dlouze ji žvýkají. Jejich strava je také obohacována o koncentrované krmivo – kukuřici, ječmen či produkty z obilí. Pro časté krmení se příliš nehodí oves, který je tradiční krmivo velkých koňů, většina poníků po něm ale údajně dovádí a nedají se ovládnout.

Na co si dát pozor:
Říká se, že tito angličtí ponyové můžou být tvrdohlaví, proto je základem úspěchu v jejich chovu nejen trpělivost, ale i jistá ruka.

MINIPRASÁTKA – ROZTOMILÍ SPOLEČNÍCI

Ilustrační foto.Zjištění, že člověk a prase mají podobné fyziologické a anatomické vlastnosti, vedlo k různým experimentům v šlechtění tohoto domácího zvířete. Křížením plemen původně pouze k lékařským účelům vznikla prasátka, která svým vzrůstem i povahou imponují člověku. A tak pronikla i do jeho příbytků, nikoliv však pro hospodářské účely, ale pro zábavu. Mezi nejznámější u nás patří göttingenská miniprasátka. Kříženci amerických miniprasat a vietnamských svislobřichých prasátek jsou údajně chytří, učenliví, společenští, roztomilí a zároveň čistotní.

Alergici je chovají místo psů nebo koček, neboť jejich štětiny jsou hypoalergenní. Říká se, že prase je poslušné jako pes a mazlí se jako kočka. Zakrslá götingenská prasátka jsou toho důkazem – naučí se základním povelům a ráda se nechají pohladit. Také nemají problém, podobně jako kočka, naučit se dělat potřebu na jednom určeném místě. Navíc se dobře snášejí s ostatními zvířaty a nejsou agresivní, takže jsou milována i dětmi.

Ačkoliv jsou inteligentní, potřebují vychovávat – jejich majitelé by jim měli dát přesně najevo, co smějí a co ne. Ačkoliv jsou přizpůsobivá a dokázala by žít i v bytě, je vhodné poskytnout jim alespoň malý travnatý výběh, neboť tráva je jeden ze základních zdrojů jejich potravy, navíc milují pohyb. Na jídelníčku tohoto mazlíčka se může objevit také tvrdé pečivo, ovoce a zelenina, občas hrst zrní a v zimě seno. Tím je vhodné mu také podestlat pelíšek. Co dodat? Snad alespoň to, že tato miniprasátka dosahují v dospělosti váhy dvaceti až třiceti kilogramů (do skupiny miniprasátek lze počítat všechna s váhou do 100 kg), k jejich venčení je tedy vhodné pořídit si i dobré
vodítko.

Na co si dát pozor:
Miniaturní prasátka mají sklony k obezitě. Proto je potřeba omezovat kalorickou stravu a raději krmit častěji a nízkokaloricky – bez velkého množství zbytků (tuku, masa) a sladkostí.

PESTROBAREVNÉ ŽABKY – V ZAJETÍ SE STÁVAJÍ NEŠKODNÝMI

Chovatelé obojživelníků stále více přitahují exotické druhy – v případě žabek pralesniček zřejmě z důvodu jejich překrásného pestrobarevného zbarvení. Co na tom, že tyto překrásné žabičky jsou jedovaté. Mýtus o nebezpečně jedovatých žabkách byl již překonán. Opravdu nebezpečně jedovatých je totiž pouze několik druhů, například pralesnička strašná (obývající území Kolumbie), jejíž toxiny mohou údajně zabít až deset lidí. Většina druhů je ale v tomto ohledu nebezpečných mnohem méně, všechny pralesničky navíc svoji jedovatost v zajetí postupně ztrácejí.

Ilustrační foto.Malí pestrobarevní obojživelníci pocházející z oblastí jižní či střední Ameriky jsou ozdobou každého terária i zajímavým cílem k pozorování. Za předpokladu, že jim vytvoříte vhodné podmínky pro život. V teráriu je potřeba udržovat optimální teplotu (neměla by klesnout pod 22 stupňů) a proudění vzduchu pomocí správného odvětrávání (s použitím síťky) a topného kabelu. Velmi důležitá je i kvalita osvětlení, která by se co nejvíce měla přiblížit dennímu spektru. K tomu je výhodné použít zářivky, nejlépe ty, které jsou určeny pro akvaristiku. Takové jsou totiž schopny pracovat ve zvýšeném vlhku.

Součástí terária by měly být i rostliny. Ty jsou důležité pro celkovou pohodu pralesniček, vytvářejí místo pro jejich rozmnožování a zároveň pomáhají k udržení správného mikroklima. V příliš velkém rostlinném porostu se naopak žáby ztrácejí a zároveň se jim špatně hledá potrava. Také se doporučuje osázení spíše tvrdšími rostlinami, které žáby tolik neničí.

I velké druhy pralesniček, na rozdíl od našich ropuch či rosniček, loví jen malou potravu. Například některé druhy sní oblíbeného cvrčka jen do velikosti pěti milimetrů. Kromě nutričně kvalitních cvrčků si tito exotičtí obojživelníci rádi pochutnají na octomilkách, chvostoskocích a larvách či můrách zavíječů či voskových molů. Na každou předkládanou potravu je vhodné ještě přidávat vitaminy (především A a D3, minerály fosfor a vápník).

Pralesničky nejsou příliš společenská zvířata, v přírodě žijí většinou osamoceně či pouze párově na určitém prostoru. Proto je nejlepší v teráriu chovat pouze jeden druh. Jinak se totiž všechny druhy navzájem plodně zkříží, a tím se vytvářejí nežádoucí barevné mutace. Na chytání pralesniček se používá takzvaná akvaristická fajfka s optimální velikostí průměru, aby se v ní žába nemohla otočit a vyskočit ven. Pokud budete nejen pralesničky, ale jakýkoliv druh žáby lovit holou rukou, je vhodné ji navlhčit. V opačném případě byste mohli jejich jemnou kůži porušit.

Na co si dát pozor:
Chov je vhodné začínat s více zvířaty – uvádí se okolo sedmi kusů. Při koupi mláďat totiž většinou není zřejmé, zda jde o samce či samičky. Počítat je třeba i s tím, že jedno i více zvířat může uhynout.

ŽAKO – UŽVANĚNÝ SPOLEČNÍK

Ilustrační foto.K oblíbeným papouškům patří mezi chovateli například papoušek šedý – žako, který lidské příbytky zdobí již čtyři tisíce let.

V současnosti jsou žakové vyhledávanými domácími mazlíčky, kteří jsou nejen přítulní, ale i velmi učenliví. Díky kognitivním schopnostem totiž umějí spojovat lidská slova s významy a některé jeho poddruhy údajně disponují slovníkem čítajícím až tisíc slov, a dokonce prý hovoří ve větách. Nic ale není zadarmo a chov žaka či jiného většího papouška vyžaduje velkou podporu svého majitele. Nestačí mu jen pořídit klec, udržovat jeho čistotu a přisypávat krmení. Aby byl žako spokojený, musí se takřka včlenit do rodiny a chovatel se mu musí věnovat – nechat ho proletět, pohrát si s ním a učit jej nová slova. Za optimální se považuje minimálně dvě až tři hodiny pobytu papouška denně mimo klec, proto je vhodné vybavit dům ptačím stromem z přírodních větví, aby měl při vypuštění možnost se proletět a někam „sednout". Také je potřeba pravidelně žaka koupat, to prospívá jeho peří (lesku). Alternativou může být rozprašovač na květiny, který poslouží místo sprchy.

Krmení pro žaka by mělo být bohaté na vitamin A a vápník. Přemíra těchto látek ve stravě ale může vést ke zdravotním obtížím. Jako společenské zvíře velmi trpí, když je často a dlouho ponechán v domě osamocený. Může se stát, že si časem začne trhat peří nebo bude hladovět.

Na co si dát pozor:
Pozor, žako se může naučit i nežádoucí zvuky (například alarm auta) a používat je jako prostředek, aby dosáhl svého (vypuštění z klece).

PAVOUČÍ OBŘI – NENÁROČNÍ NA STRAVU

Český název dostali sklípkani díky důmyslným a stavitelsky dobře provedeným podzemním chodbám – sklípkům, které si budují zemní druhy těchto pavouků. Iluzi sklípku dotvářejí lehce ovladatelné dveře z pavoučích vláken a zeminy. Kromě nich ale mají sklípkani ještě další dveře, za které se schovají, když okolo jejich komůrky proběhne jejich nepřítel (například vosa hrabalka), a pak nepozorovaně utečou ze svého zemního obydlí.

Ačkoliv se mnozí z nás pavouků bojí, jsou i tací, kteří je vyhledávají pro svůj domácí chov. V oblibě jsou například sklípkani pocházející ze severní části Jižní Ameriky. Tito pavoučí obři (čeledi Theraphosidae) dosahují délky těla až dvanáct centimetrů a s nataženýma nohama mohou měřit až třicet centimetrů.

Ilustrační foto.Jak je chovat doma? Bydlení pro takzvané zemní sklípkany by nemělo sahat příliš do výšky (výška terária by neměla překročit 30 centimetrů). Ačkoliv tito pavoučí obři také šplhají do horních částí terária, kvůli větší váze často padají. Při pádu může dojít k prasknutí zadečku nebo stopky, což bývá často smrtelné. Více potřeba je zaměřit se na základnu (dno terária) – její podklad lze vytvořit z vrstvy rašeliny nebo zeminy, z kousků kůry či kokosových skořápek, neměla by chybět ani napáječka. O uspořádání svého pelíšku se prý často postarají i sami pavouci.

Oblibu chovatelů si sklípkani získali i díky své nenáročnosti na výběr a frekvenci potravy. Zatímco v přírodě ji představuje pestrá nabídka od hmyzu, přes pavoukovce, až po ryby, plazy ptáky a malé savce, v zajetí se stává, že se chovaný sklípkan stane potravním specialistou třeba jen na jeden druh předkládané stravy (například na šváby či cvrčky). Zatímco pravidelnost podávání stravy se doporučuje pouze u mladých jedinců, kteří rostou, dospělým pavoukům prospěje i několikaměsíční půst.

Důkazem, že mladé zvíře prospívá, je jeho svlékání ochranné vrstvy kutikuly. Sklípkani totiž mohou růst pouze v období těsně po svléknutí, když je kutikula měkká a ještě nemá definitivní tvar a velikost.

Odchov sklípkanů je potřeba dobře naplánovat. Spářit se totiž mohou jen pohlavně dospělá samice a samec. Samci ale dospívají zhruba o jedno svléknutí dříve než samice, a po tom posledním jsou navíc schopni pářit samice pouze v krátkém období zhruba okolo půl roku. Poté totiž jejich krátký život končí. Naopak zbytečné je páření samice v období před jejím svlékáním. Při něm totiž dochází i ke svlečení spermatéky.

Na co si dát pozor:
Především při neopatrné manipulaci se sklípkany dochází k pokousání. Obecně platí, že čím déle pavouk nedostal potravu (několik týdnů až měsíců) tím více má plné jedové váčky. Do kontaktu s jedem může člověk přijít i z jeho žahavých chloupků, které se při vyrušení zvířete uvolní třením zadní nohy o povrch zadečku, vznášejí se nad pavoukem a mohou se zabodávat do kůže a sliznice. Chloupky pak musejí být mechanicky odstraněny.

Druhy vyžadující zvláštní péči

Úmysl chovat zvířata druhů, které vyžadují zvláštní péči, je potřeba s předstihem hlásit na okresním inspektorátu příslušné krajské veterinární správy, který stanoví podmínky chovu. Inspektorát prověří připravenost a odbornost chovatele, posléze může vydat povolení k chovu. Součástí je i správní poplatek.

Všechna zvířata vyžadující zvláštní péči musejí být označena tak, aby nemohlo dojít k záměně. Vyhláška rovněž určuje, kdy a v jaké velikosti musí být označeny případné odchovy. Úkolem veterinárního inspektora je ptát se i na další úkony spojené s chovem zvířete – na způsob získávání a skladování nezávadného krmiva, na hospodaření s odpady a jiné. Další informace a formuláře najdete na http://eagri.cz.

O to, aby atraktivní exotická zvířata v zajetí netrpěla, se stará vyhláška č. 75/2008 Sb. vycházející ze zákona č. 246/1992 Sb. na ochranu proti týrání, několikrát novelizovaného. Jedná se o takové druhy zvířat, kterých se člověk z nějakého důvodu obává, a proto je může týrat tím, že omezuje (i nevědomky) jejich potřeby.

Lenka Vašková (Poznámka: V textu byly použity informace z knihy Víte, jak se o nás starat? nakladatelství Plot)

Autor: Redakce

7.10.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Aston Martin postaví 25 nových exemplářů modelu DB4 GT. Cena je astronomická

Britská automobilka Aston Martin se vrátí k výrobě vozu, jehož život byl původně vymezen lety 1959 až 1963. Příští rok totiž obnoví produkci slavného modelu DB4 GT, v plánu je stavba 25 kusů.

Loučení s tratí do Koutů: končí barevné motoráky i soukromník

Údolí Desné – Největší změna za devatenáctiletou historii nastala v noci ze soboty 10. na neděli 11. prosince na Železnici Desná. Osobní vlaky zde přestala provozovat soukromá firma, nahradily ji České dráhy.

Žloutenka stále řádí. Chybí vakcíny, hlásí nejen lékárny

Vyškov – Jde o agresivní infekci, člověka může zabít za pár hodin od prvních příznaků. Mnoho nakažených se i po vyléčení po celý život potýká s následky, jako jsou třeba amputace končetin nebo hluchota. K nejohroženějším patří děti. Přestože je možné se proti meningokokovi typu B očkovat, vakcíny chybí. Na Vyškovsku podle dětské lékařky Anežky Bahníkové z Vyškova už zhruba čtyři až pět měsíců.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies