Jedná se o pálené dřevěné uhlí, nejčastěji z lípy, které se namele a přidá se k němu kadidlo (olibanum), což je aromatická pryskyřice žluté barvy, získávaná dvakrát až třikrát za rok z kmene kadidlovníku pravého.

Pryskyřice nejlepší kvality pochází z Jemenu a severního pobřeží Somálska.

Právě olibanum dodává hořícímu františku známou vůni. Pojmenování kadidla vzniklo za křižáckých válek, ale také je pravděpodobné, že se jedná o arabský výraz „olej Libanonu”, neboť do Libanonu byla pryskyřice dodávaná a odsud prodávána do Evropy.

Tradice pálení vonných františků je stará přibližně tři století a pochází z česko-německého pohraničí, především z oblasti Krušných hor. Její kořeny ovšem sahají až do archaických dob, kdy se na přelomu starého a nového roku vykuřovaly a očišťovaly příbytky.

Jméno františek získaly tyto nám známé kužílky nejspíše od zakladatele novodobého pojetí Vánoc, Františka z Assisi.