VYBERTE SI REGION

Gentleman, vymírající druh?

Od dob, kdy muži podle doporučení Gutha-Jarkovského spořádaně korzovali výhradně po levoboku dam, se mnohé změnilo. Jedno ale zůstává. Umět se chovat ve společnosti není jen záležitostí těch, kteří večer co večer tráví na recepcích pro diplomaty.

29.8.2012
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: DENÍK/Jiří Sejkora

Kurzy společenského chování se množí jako houby po dešti a existují již i pro děti. Malé dámy a pánové pak budou správně držet vidličku stejně samozřejmě, jako si budou zavazovat tkaničky. Není se čemu divit. Podle toho, jak držíte příbor, se pozná, kde jste se narodili a jaká je vaše společenská úroveň. Dlouho opomíjená a podceňovaná etiketa se znovu vrací na výsluní a stává se hitem moderní doby.

Prásk! Těžké dřevěné dveře se se zaburácením přirazí těsně před mým nosem, který je i tak už dost placatý. Kdybych šla jen o malinko rychleji, už bych vypadala jako francouzský buldoček. Pán, který do dveří vcházel přede mnou, evidentně etiketu moc neřeší. Obyčejné přidržení dveří přitom není žádným vrcholem bontonu. Běžná pravidla společenského chování se průměrně inteligentní člověk nemusí učit a jaksi mu „dojdou".

Jiná je přece jen třeba si osvojit. Výhodu mají ti, které rodiče cepovali již od útlého dětství. To, co možná jako malí považovali za rodičovskou šikanu, se později mění ve velkou výhodu. Jeden příslušník starého šlechtického rodu například napsal, že aniž by své spolustolovníky znal, v momentě, kdy usednou k jídlu, okamžitě pozná, kdo je také šlechtic a kdo ne. Na etiketu stolování se totiž ve šlechtických rodinách přísně dbalo, a to už u velmi malých dětí.

Možná si řeknete, že chcete svému potomkovi nechat volnost a nepotřebujete, aby se choval jako nějaký „von" nebo „zu". Ale možná by vám vaše dítě později za takové cepování poděkovalo. Bude-li to chtít někam dotáhnout, bude se muset bontonu naučit. A i když to nikam dotáhnout chtít nebude, nemusí si na něj okolí ukazovat jako na křupana.

Boty vyhoďte

Nejčastěji asi řešíme správné oblečení a stolování. Pokud jde o oblečení, to musí být především přiměřené situaci. Častěji v něm tápou muži. Jak by se tedy pánové měli oblékat? Zásadní jsou boty, které musí být za každých okolností dokonale vycíděné. Ano, opravdu za každých okolností, i v plýskanici. Že nesmí být sešmajdané a okopané, je samozřejmostí. Někdo dokonce doporučuje boty raději po každé sezoně nemilosrdně vyhodit a zakoupit nové. Týká se to i bot sportovních. Ty byste měli nosit pouze na sport. Na botasky a kraťasy do práce nebo na vycházku po městě zapomeňte.

Problém působí také jedna z nejmenších částí šatníku – ponožky. Že se nenosí do sandálů, už asi vědí všichni. Potíž bývá s volbou barvy – ta by měla být stejná jako kalhoty. Nejčastěji ale pánové zápolí s jejich délkou. Ta musí být dostatečná na to, aby nikdy, ale opravdu nikdy nevykukoval mezi koncem ponožky a lemem kalhot proužek holé nohy. Odhalený kousek chlupaté nožky je faux-pas, které dotyčného sráží na úroveň křováka.

Pokud jde o košili, její rukávy musí být tak dlouhé, aby při ohybu ruky vykukovaly asi jeden až jeden a půl centimetru ze saka. Rukáv saka by pak měl dosahovat přibližně do půli bříška palce. Kravata správně končí svým cípem na úrovni pásku. Jde-li o neformální oblečení a košili má pán bez kravaty, musí myslet na to, že ochlupení vykukující z rozhalenky je tabu. Řešit to může tím, že si pod košili vezme tričko.

Méně je více

Poslední, co je nutné k pánskému šatníku zmínit, jsou šperky. Pánové, zapomeňte na ně. S narůstajícím počtem a tloušťkou zlatých řetízků přímo úměrně snižujete i svou společenskou úroveň. Jediný povolený šperk jsou hodinky a snubní prstýnek.

Ani dámy by ale neměly hýřit přehršlí okázalých šperků. Prstýnek na každém prstě není ideální. Jinak by ženy měly především zohlednit svůj věk. Skvěle oblečená žena vyššího věku může vypadat lépe než jiná, třeba i o desítky let mladší. Základem ale je nesnažit se o vzezření šestnáctiletého diblíka. Od čtyřiceti let výše se doporučuje nosit ve společnosti vždy rukávy a pouze velmi decentní výstřih. Vhodnější jsou také spíše krátké vlasy, maximálně v délce mikáda. Zcela vyřadit ze šatníku byste měla minisukně. Ideální je u sukní a šatů délka ke kolenům. I v nejparnějším létě by měly být samozřejmostí punčocháče. Ano, je to nepohodlné, ale je to tak. Vhodné nejsou ani nápisy na tričku nebo jiném kusu oděvu.

Jak držet vidličku

Oblečeni podle bontonu tedy jsme a můžeme vyrazit do restaurace. Jako první nás může znejistit látkový ubrousek. Rozhodně ho nesoukejte za límec, ale vložte si ho volně na klín. Ze sady více příborů odebírejte vždy ten, který je nejdále talíři.

Důležité je držení těla, při němž se ruce zásadně nesmí dotýkat stolu. Host zhroucený na židli a opřený lokty o stůl si říká o zařazení mezi pěkné balíky. Maximálně se lze velmi zlehka dotýkat hrany stolu zápěstím. K soustu nesenému k ústům se neohýbejte, ale vidličku zvedněte až nahoru.

Mimochodem – držení tohoto kousku příboru si mnozí dosud neosvojili, ačkoli je lidstvu znám už od dob Byzance. Tedy: vidličku nedržíme tak, aby její hroty směřovaly nahoru na spolustolovníky jako vidle, ale tak, aby mířily dolů. Ne, s trochou šikovnosti vám z ní nic neupadne. Pokud jde o pečivo, nikdy ho neukusujte, ale lámejte na malé kousky.

Co se jednou dotklo úst, už z nich nesmí ven. Před každým napitím si nejprve otřete ústa ubrouskem – mastná stopa na sklenici ostatním moc chuti k jídlu nepřidá. Máte-li skleničku na stopce, držte ji pouze za ni. Po jídle lžíci odkládejte na podšálek, nikdy ne do talíře nebo do misky. Vidličku a nůž položte na talíř vodorovně těsně vedle sebe a látkový ubrousek vedle talíře, v žádném případě ne do něj.

Dáte-li si po dobrém jídle ještě kávu, je tabu olizovat lžičku nebo ji nechat při pití v šálku. Odložte ji na podšálek, který, pokud sedíte u stolu, nikdy nezvedejte. Zůstává pěkně na stole. Na závěr je ještě třeba vyřešit jednu zapeklitou věc. Jak se podle bontonu správně zachovat, když se nám při stolování stane menší nehoda – například upadne kousek pokrmu pod stůl?

Etiketa velí dělat jako by nic. V žádném případě se nezačněte soukat pod stůl a hledat ten zatracený kousek jídla. Úplně stejně se zachovejte, když vám upadne příbor. Nikdy ho nezvedejte – to je věc číšníka, který by měl mít oči všude a pohotově vám přinést jiný. Pokud tak ihned neučiní, zaplňte chvilku čekání konverzací nebo tím, že se napijete.

Kdyby si číšník opravdu nevšiml, klidně ho upozorněte, žádná hanba to není. Na rozdíl od toho, kdyby se dáma v toaletě škrábala po příboru ležícím na zemi, pak se ho foukáním nebo ubrouskem snažila očistit a dala se jím opět do jídla. Tvářit se, že se nic nestalo, by měli i vaši spolustolovníci. Jestliže vás někdo začne upozorňovat, že vám upadl kousek rajčete pod stůl, je to vrchol nezdvořáctví.

Předejděte nehodám

Chcete-li předejít nehodám, neobjednávejte si pokrmy, u kterých je jasné, že sníst je s elegancí bude vyžadovat zručnost. Trapnému srkání špaget, zápolení s langustou nebo střílení šneků po celé restauraci se vyhnete, když si je odepřete. Co naplat, že sami si je nedáte a šéf vás znovu hned tak nepozve. Když uvidí, že vaše úroveň stolování je srovnatelná s pračlověkem, nepozve vás tak jako tak.

BOX

Guth-Jarkovský (1861–1943)

Vrazí-li omylem na ulici dáma do pána, dáma se omluví, pán ovšem musí odpovědět: „Prosím, promiňte vy, stalo se to mojí vinou," a vzít nepříjemnost galantně na sebe.

Pánové, seďte (v dopravním prostředku) majíce nohy pod lavicí, nikoli nataženy nebo zkříženy.

Na ulici je nutno dbáti pravidel úborových. Nevycházejme z domu nedbale ustrojeni, bez kravaty nebo dáma bez klobouku a bez rukavic. I sebemenší nedostatek může vzbuditi zdání nepořádku.

Do schodů, nemůže-li pán vystupovati vedle dámy, jde napřed, nikoli za dámou, z příčin, zvláště v době krátkých sukní, pochopitelných. Ze schodů jde pán napřed, naznačuje tím, že chce dámu chrániti před možným úrazem.

Odjíždějícím dámám přineseme na nádraží kytici nebo také krabici bonbonů.

Nesluší se, aby (v restauraci) pán pohlížel upřeně na dámu sebevábnějšího zjevu, sedící u jiného stolu. Neustane-li ve své dotěrnosti, buď si toho nevšímati, nebo pokud možno přesednouti zády k neslušníkovi.

ROZHOVOR:

Eliška Hašková-Coolidge

Často je označována za královnu etikety. Narodila se v Praze v rodině bankéře, její kořeny však sahají až na Šumavu.  Dědeček Elišky Haškové, který byl jedním z hlavních akcionářů tiskového gigantu Melantrich, byl popraven nacisty, protože odmítl spolupráci, přestože mu za to byla nabízena vysoká finanční odměna. Otec Josef Hašek odcestoval v roce 1948 na pracovní cestu do New Yorku, kde byl po komunistickém převratu přinucen zůstat. V roce 1950 tam za ním odcestovala i jeho dcera. Ve Spojených státech pak  vystudovala obor diplomacie a léta pracovala v Bílém domě jako asistentka pěti amerických prezidentů. Poté pracovala na Ministerstvu zahraničních věcí USA mimo jiné i jako náměstkyně šéfa protokolu. V roce 1998 se vrátila zpět do Česka a nyní se zde věnuje výuce etikety a společenského chování.

Je etiketa jen záležitostí recepcí a slavnostních večeří nebo patří i do běžného života?
Určitě patří do běžného života. Jejím základem je respekt ke druhému člověku. Musí být součástí nás.

Je vzhled součástí etikety – v jakém smyslu?
Rozhodně ano. Upravený vzhled vypovídá o důslednosti člověka a o jeho připravenosti vykonávat práci, která mu je svěřena či reprezentovat firmu, ve které pracuje. Každý by se měl zamyslet nad tím, kdo je a co chce v životě dokázat – a pak se tomu přizpůsobit vzhledem i chováním. Chce to všímavost, respekt, sebekázeň a jako u všeho tvrdou práci na sobě samém.

Je vhodné učit etiketě již děti. Od jakého věku?
Ano, od dvou let. Dítě by mělo vědět, že není na světě jediné a že se musí vidět nejen vlastníma očima, ale i vnímat jak ho vidí druzí. Pak bychom se zbavili těch ostudných, hádavých dětských vystoupení v Poslanecké sněmovně a osvojili bychom si umění se dohodnout.

V případě, že děti navštěvují kurzy, jak je berou? Baví je to, nebo se nudí, nebo jim připadají některé věci, které se učí,  směšné?
Podle zkušenosti z mých kurzů se děti definitivně baví a aktivně se účastní toho, co se děje a co právě probíráme. Mám z nich radost a mám od nich také dobrou zpětnou vazbu.

Jak se správně zachovat vůči člověku, který způsobil faux pas ? Předstírat, že jsme si nevhodného chování nevšimli a dělat jako by nic?
Asi ano, pokud to není člen naší rodiny či blízký známý, kterému se odvážíme svěřit. Ale pokud takovéto chování je nepoctivé nebo by mohlo někomu ublížit, tak je na místě na to ihned upozornit.

Může se etiketu naučit každý?
Absolutně ano, ale nejlepší je ji od mala pěstovat.

Etiketa zahrnuje řadu oblastí, ale přesto, můžete vyjmenovat tři nejčastější prohřešky proti etiketě, které pozorujete v Česku?
Nezajímat se o to, jaké oblečení si pozvánka vyžaduje a přijít nevhodně oblečen. Nedbat na to, jak na lidi působíme vzhledem, slovy či skutky. Vypovídá to o nedostatku respektu vůči hostiteli. Nepoděkovat za pozvání či dárek, které vám byly poskytnuty. Neumět se chovat u stolu. Neumět držet vidličku a nůž.

Je nějaké dosud dodržované pravidlo etikety, které považujete za kuriózní?
Přetrvávání zvyklosti takzvaného „Finger bowl" při slavnostních večeřích. (servírování misky na vodu na omytí rukou po určitých chodech jídla – poznámka red.)

Denisa Haveldová

Autor: Redakce

29.8.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Kardinálové chtějí od papeže odpověď, Vatikán mluví o skandálu

Vatikán - Za velmi vážný skandál označil předseda jednoho z nejvyšších soudů římskokatolické církve otevřený dopis čtveřice kardinálů, kterým žádají papeže o vyjasnění jeho názoru na rozvedené. Kardinálové z Německa, Itálie a USA odpověď Františka na svůj původní dotaz nedostali, proto s ním vyšli nedávno na veřejnost.

Zadeha v Praze znovu zadržela policie

Praha/Brno - Policie dnes v Praze zadržela obžalovaného podnikatele Sharama Abdullaha Zadeha, celý den u něj prováděla domovní prohlídku, uvedl v tiskové zprávě Zadehův mediální konzultant Jan Jetmar. Večer ho podle něj převezla k výslechu do Brna. Zadeh je obžalován z daňových úniků, hlavní líčení se koná u brněnského krajského soudu.

V Norsku našli nápis Arbeit macht frei ukradený z Dachau

Bergen - Norská policie nejspíš objevila nechvalně proslulý nápis Arbeit macht frei (Práce osvobozuje) ukradený v roce 2014 z brány bývalého německého koncentračního tábora Dachau. S odvoláním na bavorskou policii o tom dnes informovala agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies