VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Historická vánoční kuchyně: také bobří ocasy a nohy

Soukromý badatel Libor Marek z Přimdy v rozhovoru pro Deník o středověké vánoční hostině a také o Jindřichu ze Švamberka.

24.12.2015
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: archiv Deníku

Vánoce máme spojené s dárky, vůní jehličí, a dnes i mnohdy se shonem a stresem. Ve vzpomínkách si vybavujeme ladovské Vánoce plné sněhu a pohody. Jaké ale byly Vánoce v době přede několika staletími? Na to jsme se zeptali Libora Marka z Přimdy, tvůrce filmových dokumentů o hradech a autora naučných pořadů o historii pro základní školy.

Jak mohly vypadat středověké Vánoce třeba i tady na území dnešního Tachovska?

Název Štědrý den (Štědrý večer) obsahuje slovo štědrost, což znamenalo, že středověký hospodář vystrojil své rodině, ale i pacholkům bohatou hostinu. Většinou o devíti chodech. Často se začínalo oplatkou (nekvašený chléb z mouky a vody), dále se jedla obilná kaše slazená medem, vepřové maso a ve šlechtických rodinách se konzumoval kanec. Stoly bývaly celý rok holé, jenže na Štědrý den vytáhly hospodyně bílé ubrusy a na podlahu světnice dávaly slámu, protože i Marie porodila Ježíše ve chlévě.

Ve starých dopisech české šlechty jsem objevil jednu delikatesu, kterou posílal Jindřich ze Švamberka Jáchymovi z Hradce na vánoční stůl. Svému příteli posílá tři bobří ocasy a šest zadních nohou ze stejného zvířete. Kuchmisterská kniha Bavora Rodovského z Hustířan nám později (1591) přináší zajímavý recept, jak bobra dobře připravit. „Takto máš dělati, opař jej čistě s nožičkami a uvař jej ve vodě, přisol a takto naň jíchu (zasmažená omáčka) udělaj. Vezmi topénku nebo dvě z bílého chleba a řecké víno (rozinky), ztluc to spolu v moždíři a rozpusť dobrým vínem. Protáhni a daj do kotlíka, vlož tam bobrův ocas a okořeň pepřem, zázvorem, hřebíčky, šafránem a oslaď trochu jíchu medem. Pak servíruj na stůl."

A co kapr s bramborovým salátem? Víte z historie těchto pochutin nějakou zajímavost?

První zmínka o vánočním kaprovi pochází z roku 1253, kdy byl servírován vlámskému mnichovi. Jmenoval se Vilém z Rubruku a jeho hostitel nebyl nikdo jiný, než mongolský chán. V Čechách se objevuje patrně až na konci 16. století a počátkem 19. věku zpestřoval vánoční tabuli. Nutno dodat, že pouze v zámožných rodinách anebo v rybníkářských oblastech. Kapr se dělal „na černo" se sladkou omáčkou, kde nechyběly ořechy, perník a švestky.

Příběh bramborového salátu je naopak velice mladý. Lidé si jej dělávali zhruba před 250 lety. A to celoročně ze zbytků jídla, někdy do něj dávali jablka a ozdobu tvořily během sezóny třeba ředkvičky.

Přibližte čtenářům Deníku vánoční nápoje, které patřily ve středověku mezi oblíbené…

Začneme asi pivem a devátým stoletím, kdy můžeme dohledat, že část církve chtěla pivo zakázat coby pohanský nápoj. Nestalo se tak (bohudík) a kláštery začaly vařit ve velkém. Do jisté míry připomínaly alchymistické dílny a každý klášter si svůj výrobní postup pečlivě střežil. Nicméně základní surovinou byla pšenice a ječmen, málokdy se používal oves, protože po něm prý neskutečně bolela hlava. Mniši zároveň přidávali i různé přísady, včetně bylin. Z dobových receptů se také dozvídáme, že do „tekutého chleba" přisypávali jalovec, fenykl, řebříček, šalvěj, třešňové květy, ale i volskou žluč. V posledně uvedeném případě bych toto pivo asi odmítl ochutnat. Ve vrcholném středověku některé kláštery dokázaly prodat přes 2500 hektolitrů piva za rok a spotřeba na jednoho mnicha činila 6 až 10 litrů za den.

V časech pozdějších se dočteme o právu várečném, které královským městům uděloval panovník. První nařízení třeba prozrazuje, že majitel domu pivo vařiti může, zatímco podnájemníci jsou této výsady zbaveni. O českých sladovnících jsem dohledal jednu zajímavost, která říká, že bývali podsadití s vystupujícím břichem. Jejich ženy jsou popisovány coby dámy plnějších postav a tvarů.

Víno během středověku bylo dosti drahé a pokud se vydáme proti proudu času, tak zjistíme, že jeho historie sahá až do antického Říma. Římané víno milovali a často do něj přidávali koření, takže při svaření mohl vzniknout námi oblíbený „svařák".

Ve středověké Anglii se objevuje další nápoj, který si našel místo i u nás. A to vaječný likér. Díky vysoké ceně jej konzumovali jen bohatí aristokraté a již tenkrát platilo, že domácí je vždy ten nejlepší.

Každopádně, až si na letošní Vánoce koupíte jakoukoliv dobrotu, tak Vám ze srdce přeji dobrou chuť a klidné svátky. Do nového roku 2016 hodně zdraví, štěstí a rodinné pohody, která se mnohdy kvůli uspěchané době a závisti začíná vytrácet.

Autor: Antonín Hříbal

24.12.2015
SDÍLEJ:
Pavel Bělobrádek.
16 8

Bělobrádek: Minimální mzdu dramaticky zvedat nebudeme

Auta OBSE, Ukrajina
AKTUALIZOVÁNO
26 9

Auto mise OBSE na Ukrajině najelo na minu. Řídil Čech. Jeden mrtvý

Volby ve Francii ONLINE: obrovský zájem voličů, měl by pomoci Macronovi

Lid Francie hlasuje v prvním kole voleb, je o ně bezprecedentní zájem. Ve volebních místnostech se tvoří fronty, jaké nebyly k vidění posledních 36 let. Podle politilogů to pomůže centristovi Emanuelu Macronovi. V desítkách evropských měst se demonstruje na podporu EU, tedy proti Le Penové. Favoritce voleb se povedl lapsus - nestihla zaslat své plakáty do volebních místností v zahraničí.

Co s korunou po intervencích? Zavedení eura je v kurzu

Po uzavření intervencí se mezi politiky i byznysmeny otevírá otázka přijetí eura. Je prioritou i pro Svaz průmyslu a dopravy. Česko se při svém vstupu do EU zavázalo euro přijmout. Proti zavedení evropské měny je ministr financí Andrej Babiš.

Inkluze není nepřítel, dojímá příběh chlapce s vzácným syndromem

/ROZHOVOR, VIDEO/ Nechci pro své dítě nic speciálního, chci jen, aby měl stejnou šanci, jako ostatní.  Tato slova napsala Hana Kubíková z Liberce. Maminka kluka se vzácným Wiliamsovým syndromem. Už několik let se snaží své okolí přesvědčit, že inkluze nemusí být strašákem. „Člověk může hodně dokázat, pokud to aspoň zkusí," říká.

Akce Kulak, pak samota, vypráví pamětnice

Ze třiaosmdesátihektarového statku v Mistříně na Hodonínsku se museli přestěhovat za jeden den. V roce 1951 jim ho totiž vzali komunisté při akci Kulak. Při ní zabavovali majetek všem velkým statkářům, aby vytvořili státní hospodářství. „Bylo nás devět. Vojáci nás převezli na samotu u Jestřabice na Kroměřížsku, která měla jen jednu místnost," vzpomíná šestaosmdesátiletá Eliška Kolečkářová na dobu, kdy jí bylo osmnáct let. Jejího otce letos hodonínský okresní soud rehabilitoval a očistil jeho jméno.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies