VYBERTE SI REGION

Jak doopravdy bydlely princezny

S trochou nadsázky lze říci, že princezna byla hubená, protože se moc nenajedla – maso měla jen občas a každou chvíli držela půst. Pokrmy konzumovala lžící, a když přijela za princem na návštěvu, patřilo k dobrému mravu, aby si s sebou vzala svou vlastní.

25.12.2013
SDÍLEJ:

ZÁMEK HLUBOKÁ. Objevil se například v pohádce Pyšná princezna. Ve skutečnosti na něm sídlili třeba Pernštejnové, páni z Hradce nebo Schwarzenbergové.Foto: Shutterstock.com

S manželem se často nevídala, protože jejich komnaty byly oddělené. Aby jí nebyla na noc zima, buď se zavřela do skříňového lůžka, nebo si v posteli alespoň zatáhla závěsy. A pro jistotu v ní měla ještě vyhřátou cihlu. Musela používat hodně parfému, ale i středověká princezna se myla častěji, než se traduje. V šatech, případně v účesu nosila nezbytnou krabičku na blechy a vši. Pokud potřebovala na toaletu, byl to vzhledem ke složitému oblečení trochu problém.

Život šlechty se samozřejmě v různých historických obdobích měnil. Téměř všechno o něm ví Valburga Vavřinová a Libuše Ruizová z Národního památkového ústavu.

Sledujete pohádky i z pohledu historičky a zkoumáte, které dobové reálie nesedí?

Valburga Vavřinová: Většinou se soustředím na samotný příběh. Z historického pohledu mě ale přece jen pobaví mnich, který ve 13. Století připravuje hranolky z brambor, nebo rytíř na koni uhánějícím po asfaltce.

Princezna vypadá ve všech pohádkách navoněná, krásná, ale na středověkém hradě nikde žádnou koupelnu nevidět. Myla se vůbec?

Valburga Vavřinová: Koupelna, jak ji známe dnes, je záležitostí 19. století. Souvisí to s budováním kanalizační sítě, rozvodem vody a jejím ohřevem. Ale mýtus, že středověk byl studený a špinavý, není úplně pravdivý. Byli bychom překvapeni, že měl k antickému dědictví daleko blíže než některá další období, například baroko. V mnoha středověkých klášterech se našly pozůstatky předchůdce dnešního ústředního topení, kdy se horká pára z vody ohřívané v centrálním topeništi rozváděla trubkami v podlaze či stěnami do obytných místností. Podobný způsob topení používali již staří Římané. A kde je horká pára, je i horká voda, která usnadňuje umývání.

Koupání a lázeň si ale středověká církev spojovala s antikou, a tedy pohanstvím. Věřícím doporučovala tělo umrtvovat, ne hýčkat. Ve středověku se také tvrdilo, že dobrý křesťan se myje dvakrát za život – jednou při narození a podruhé, když zemře. Ohřívat vodu bylo kromě toho drahé a pořádnou koupel si mohli dopřát jen bohatí.

Přesto se lidé myli častěji, než si přiznáváme. Místo napuštěné vany se však spíše používal kousek navlhčeného plátna a umyvadlo. Parfémy překrývaly tělesný pach, ale především chránily nos před důsledky neexistující kanalizace, kdy odpad tekl po povrchu komunikací, a zápach byl tedy poměrně velký.

Když už jsme u hygieny, co toalety?

Libuše Ruizová: Již od starověku byla za tímto účelem budována jak zařízení pevná, tak přenosná. A také byly již od starověku známy splachovací toalety. Budeme-li mluvit o našem prostředí hradů, vznikaly takzvané prevéty.

Tato zařízení byla většinou situována někde dál od obytných místností, později byly prevéty i poblíž ložnic. Používaly se různé materiály – byly dřevěné, kamenné nebo to byl jednoduchý výklenek ve zdi s prkénkem. Vše padalo do hradního příkopu a tam zůstávalo.

Mluvila jste i o přenosných zařízeních…

PhDr.Valburga Vavřinová Ph. D.
- Vystudovala FF UK, obor historie, dějiny umění a politické vědy.
- V Národním památkovém ústavu se zabývala základní odbornou evidencí mobiliárních fondů.
- Nyní pracuje jako vedoucí Referátu vědeckého tajemníka.
- Napsala knihy Malá encyklopedie Vánoc, Malá encyklopedie Velikonoc, Abeceda Vánoc, Abeceda Velikonoc, Abeceda Dušiček a Halloweenu, Abeceda sv. Valentýna a Průvodce svátečním časem.


Libuše Ruizová: To byly nejrůznější typy nočníků. Byly dřevěné, cínové, později porcelánové nebo keramické, některé i s polstrováním. Tyto nádoby se běžně vyprazdňovaly vylitím z okna na ulici, kde to nikdo neodklízel. I proto se v určitých obdobích nosily boty, které byly na dřevěném podstavci, jakési chůdičky, aby bota sama byla nad úrovní tohoto nepořádku. Nočníky se ukládaly pod postel nebo do nočního stolku. V dnešním slova smyslu je noční stolek na položení knihy nebo brýlí, ale jeho původní účel byl právě na uložení nočníku, který se do stolku zavřel. Některé noční stolky měly i rafinované maskování, kdy hořejšek vypadal jako stoh knih, a když se vrchní čast odklopila, byl zřejmý pravý účel tohoto zařízení.

Na cestování dostavníkem, který nezastavoval, byly určeny přenosné nádoby. Zajímavostí  je například typ dámské urinační nádoby, kterému se říkalo bourdalou. K ní se váže legenda, že dámy na francouzském královském dvoře měly oblíbeného kněze jménem Bourdalou. Ten vedl velmi dlouhá, mnohahodinová kázání.

Aby dámy nemusely kázání opouštět, komorná jim v případě potřeby poskytla tento dámský nočníček, protože v době krinolín určitě nebylo možné si jen tak odskočit. Než se dáma oblékla, trvalo to hodiny. Proto se používaly nočníčky.

Také se traduje, že na dvoře Kateřiny Veliké tuto funkci zastávali trpaslíci, protože byli malí a mohli takto posloužit velmi diskrétně.

Jak probíhalo soužití manželů, spali ve společné ložnici, nebo odděleně?

Valburga Vavřinová: Ve vyšších společenských vrstvách byla oddělena celá ženská a mužská část, nejen ložnice. Prostorám obývaným paní domu a jejími společnicemi se říkalo fraucimor. Manželé se navštěvovali po vzájemné dohodě. Vlastně se nemuseli potkat vůbec. Často také žili na různých místech – manžel dlel u panovnického dvora a věnoval se politice nebo válčení a manželka spravovala panství. Viděli se třeba jednou za půl roku. Pán měl svou družinu a paní domu zase fraucimor, který tvořily dámy, většinou neprovdané dívky a vdovy. Fraucimor nebyl o zábavě. I urozené ženy poměrně tvrdě pracovaly. Tkaly, vyšívaly, šily, dohlížely na vaření a chod domácnosti, staraly se o děti, věnovaly se dobročinnosti. Na zahálku ve středověku nebyl čas ani na hradě.

ZÁMEK ZÁKUPY. Instalace jídelního stolu se vrací do doby před asi 150 lety.

ZÁMEK ZÁKUPY. Instalace jídelního stolu se vrací do doby před asi 150 lety.

Sešli se alespoň u stolu?

Valburga Vavřinová: Stolovalo se většinou společně. Když nebyl pán domu přítomen, jedla paní ve svých komnatách se společnicemi.

Co se v nejvyšších společenských vrstvách obvykle jedlo?

Valburga Vavřinová: Jídelníčkem bychom byli asi zklamaní. I vysoké společenské vrstvy jedly velmi skromně. Navíc bylo během roku hodně církevních půstů. Nejdelší byl půst před Velikonocemi. Ale i advent, předcházející Vánocům, byl postní dobou. Pokud zrovna nebyla sezona lovu, maso se na stůl moc často nedostávalo.

Dobytčata i drůbež se porážely jen při slavnostních příležitostech. Během roku se jedly hlavně kaše naslano i nasladko, zahuštěné polévky, omáčky, kompoty, zelí, tuřín, řepa a chléb. Hodně se v kuchyni používaly bylinky a koření. Brambory se rozšířily až v 17. století. Libuše Ruizová: To, co konzumovali, bylo na naše poměry opravdu velmi skromné. Například císař František Josef míval k snídani pravidelně jen dvě žemle a kávu. Služebnictvo paradoxně mnohdy jedlo v běžném životě mnohem vydatněji, protože bylo manuálně pracující, a panstvo se tedy staralo, aby sloužící měli dostatečný přísun kalorií.

A jaký byl jídelníček v období Vánoc?

Valburga Vavřinová: Protože Štědrý den je ještě součástí adventu, a tedy se na něj vztahují postní omezení, jedly se kaše a ryby, jako dezert tvarohový koláč, různé pečivo, kompoty ze sušeného ovoce. Masový býval oběd na Boží hod vánoční. Většinou to byla husa, vepřová pečeně nebo uzené maso. Hovězí bylo luxusním pokrmem.

Kráva dávala mléko a živila rodinu. Býčci byli na chov a volci pracovali na poli a tahali povozy. V panských domech se častěji než maso domácích zvířat připravovala zvěřina.

Dostávaly se k nám nějaké novinky ze zahraničí?

Valburga Vavřinová: Česká šlechta, nemluvě o panovnických dynastiích, si přivážela manželky i manžely z různých cizokrajných zemí. Ti spolu s věnem přiváželi své družiny a zvyky. Nevěsta si s sebou zpravidla vezla plně vybavenou domácnost a často sem s ní přicházela i znalost luxusnějších předmětů, látek a podobně. Když to pak ostatní viděli, chtěli to také, což motivovalo kupce k dovozu luxusních předmětů a posléze řemeslníky k tomu, že žádané věci začali sami vyrábět.

Z ciziny kromě toho na panské dvory přicházelo množství stavitelů, umělců a řemeslníků. Jejich prostřednictvím se jednotlivé společenské vrstvy seznamovaly a často i přijímaly cizí zvyklosti, ať to byly módní novinky, nebo úprava jídel. Týkalo se to všech oblastí života, nejen stolování.

ZÁMEK SLATIŇANY. Zde si lze udělat předtsvau o tom, jak se stolovalo.

ZÁMEK SLATIŇANY. Zde si lze udělat představu o tom, jak se stolovalo.

Odkdy se používá příbor v té sestavě, jak ho známe?

Valburga Vavřinová: Nejmladší je vidlička. K základu vždy patřil nůž, protože tím se jídlo krájelo na malé kousky, aby se mohlo nabírat z mís rukama. Zvyk napichovat jídlo na vidličku je spojován s Byzancí a do Evropy pronikl přes Itálii v 15. století. Z Itálie se potom šířil dál jako cizokrajný zvyk, ze kterého si nejdříve všichni dělali legraci. Používání vidličky mohlo vést ale i k obvinění z čarodějnictví. Vždyť vidle (malou vidličku) používá ďábel k trápení duší. Vzhledem k tomu, že se jedly především kaše a polévky, byla potřebná ale spíše lžíce než vidlička. Patřilo k dobrému mravu, aby si stolovníci na hostinu přinesli vlastní lžíci a nůž.

I urození si museli nosit vlastní příbor?

Valburga Vavřinová: Ano. Dokonce se stávalo, že když už byly na hostině příbory hostitele, někdo kontroloval, jestli si je pak některý z hostí neodnáší jako suvenýr.

Bylo běžným zvykem například půjčování nádobí v případě hodně velkých slavnostních hostin?

Valburga Vavřinová: Ano. Na hradech a zámcích v masivních příbornících často vidíte nainstalované velké servisy s mísami a omáčníky a podobně. Ty se ale využívaly jen při velmi výjimečných příležitostech a patřily k ceněnému majetku domácnosti. Rozhodně nebyly určeny pro běžné stolování.

Běžně se tedy jedlo na čem?

Valburga Vavřinová: Nejdostupnějším materiálem bylo dřevo. To se různě upravovalo, potahovalo se kovem nebo zlatilo.

V nejvyšších kruzích jedli také z dřevěného nádobí?

Valburga Vavřinová: Ano. Používalo se při běžném stolování nebo třeba v období půstu. Dřevěný příbor a dřevěné nádobí ho i symbolizovaly. Stříbrné a zlaté nádobí si mohli dovolit jen na císařských a královských dvorech. Používalo se cínové, ale i olověné nádobí, protože o zdravotní závadnosti některých kovů neměl nikdo tušení.

DÁMSKÝ BUDOÁR. Spatřit ho můžete na zámku Sychrov.

DÁMSKÝ BUDOÁR. Spatřit ho můžete na zámku Sychrov.

Odkdy se používalo sklo?

Valburga Vavřinová: Sklo bylo ze začátku velmi vzácné. Víme, že ve středověku používali skleněné předměty, ale byly to luxusní výrobky dostupné jen těm nejbohatším. V měšťanských domácnostech se sklo stalo běžnou součástí vybavení domácnosti až v 19. století. I na šlechtických sídlech se skleněné číše používaly jen při výjimečných příležitostech, daleko více se používaly dřevěné, keramické a kovové.

Jak se na hradech svítilo?

Valburga Vavřinová: Především se chodilo brzo spát – lidé vstávali s východem slunce a uléhali s jeho západem. Jinak se ale používaly především louče. Svíčky byly drahé. Při výjimečných příležitostech se používaly svíčky z včelího vosku. Lojové svíčky byly dostupnější, ale kapaly a čoudily.

Kolik jich tak bylo potřeba?

Valburga Vavřinová: Opravdu hodně. Ve francouzském Versailles měl majordomus přesně spočítáno, kolik voskovic potřebuje k slavnostnímu nasvícení unikátního barokního divadla, a i králův rozpočet umožňoval divadlo rozzářit jen výjimečně.

Co se používalo v malých místnostech, ložnicích a podobně?

Valburga Vavřinová: Hlavně svíčky a lampy, v nichž se svítilo olejem. Ke zvětšení záře svíček se využíval odraz světla v lesklých materiálech – kovu a skle. Určitě si vybavíte lustříky rozvěšené na stěnách, zdobené zrcátky. V nich se pak světlo odráželo a násobilo. Proto se později těšily takové oblibě křišťálové lustry.

Jak vypadalo v minulosti spaní, nebyla v ložnicích zima?

Valburga Vavřinová: Ačkoli dříve nebyli lidé tak zimomřiví, do nohou postelí se dávala nahřátá cihla. Postele také měly hodně těžké závěsy, které se zatáhly, čímž se vytvořil menší zateplený prostor. Zpočátku se těšila oblibě i lůžka, která připomínala dřevěné skříně. Tam si spáči vlezli, zabouchli dvířka, noční košili doplnili čepičkou a punčochami na spaní a bylo jim teplo.

PhDr. Libuše Ruizová
- Vystudovala FF UK, obory historie a etnografie.
- V NPÚ pracuje jako památkářka v evidenci a dokumentaci movitých památek.
- Je autorka publikací Reálie k dějinám hygieny, Sváteční stůl na zámku a v paláci a Všední stůl na zámku a v paláci a kurátorka mnoha výstav.
- V současnosti jsou k vidění dvě její instalace slavnostních tabulí v suterénu konírny na Pražském hradě v rámci výstavy Francouzské umění ze šlechtických sbírek. Výstava potrvá do 23. února 2014 a její autorkou je Doc. PhDr. Marie Mžyková

Existovalo ložní prádlo?

Valburga Vavřinová: Ano. Na slamník či matraci se prostírala plachta, předchůdkyně prostěradla. Matrace se vycpávaly žíněmi nebo peřím. Do slamníku patřilo seno nebo nasekaná sláma. Bylo důležité umět ji nacpat rovnoměrně. Matrací mohlo být na sobě i několik. Vše se pak doplnilo polštáři a peřinou, které byly plněné slepičím nebo husím draným peřím. U nižších vrstev se používala spíše ovčí houně nebo nějaká tkaná přikrývka. Chudší lidé se také na noc nepřevlékali, jen si svlékli horní vrstvu oděvu.

V některých historických obdobích dámy nosily složité účesy – jak si je na lůžku chránily, byla na to nějaká dobová vychytávka?

Valburga Vavřinová: Nosily je nejen ženy, ale i muži. Když vidíte postele na zámcích a hradech, zdají se krátké. Lidé byli skutečně menší, což souviselo i s tím, že mnohem méně jedli a měli jinou skladbu stravy. Ale další důvod byl, že v posteli spíše seděli, než leželi. Byl to takový polosed, poduškami měli podložená záda.

Kolik času zabralo vytvořit takový složitější účes?

Valburga Vavřinová: I šest hodin. Účes vydržel týden nebo až měsíc. Jako tužící přípravek se používal například výluh z chmelu, kopřiv, bílky a podobně. Nutností pak byla speciální drbátka.

Jak to na šlechtických sídlech bylo se zvířaty, jako jsou krysy a podobně?

Valburga Vavřinová: Hlodavce hubili už proto, že požírali zásoby. Úlohu kočky plnili i malí psíčci. Předchůdkyní domácí kočky byla také cibetka. Nejnebezpečnější bylo, že přemnožené krysy či jejich blechy přenášely mor. Mimochodem, ještě v době baroka byly velkým problémem blechy a vši. Dámy proto nosily při sobě v šatech nebo i v účesu speciální krabičky, do nichž se dávala směs lákající parazity jako pastička myši. Dovnitř se dostali, ven už ne.

Interiér na zámku Jezeří na Mostecku.

Interiér na zámku Jezeří na Mostecku.

Vyskytovali se i švábi nebo štěnice?

Valburga Vavřinová: Většinou jsou v historických pramenech zmiňovány blechy a vši.

Na hradech a zámcích nejsou žádné klasické skříně. Kam se ukládalo oblečení, které bylo poměrně rozměrné?

Valburga Vavřinová: I dnes vám restaurátoři řeknou, že oblečení by nemělo viset, ale ležet. Používaly se truhly, do nichž se skládaly látky i šaty. Jednou ročně se vše vyndavalo, protřepávalo a prokládalo levandulí. Některé truhly měly ještě speciální vyložení vnitřních stran vonným dřevem, zejména růžovým nebo cedrovým, které uvolňuje silice a odpuzuje škůdce.

Kolik šatů šlechtična přibližně měla?

Valburga Vavřinová: Pořízení šatů bylo finančně velmi náročné. Jednak látky, které se používaly, byly dovážené, zdobené krumplováním, prošívané zlatou a stříbrnou nití, zdobené drahými kameny.

V dědických soupisech se objevuje i popis garderoby – šaty se totiž dědily. Civilních šatů se dochovalo velmi málo a zajímavé je, že informace o tom, z jakých látek se světský šat šil, poskytují dochované kněžské ornáty. Obnošené šaty totiž věnovali šlechtici často církvi. Ta je buď rozdala chudým, nebo je nechala přešít na ornáty.

Jak drahé takové šaty byly?

Valburga Vavřinová: Pořízení jedněch lepších šatů vyšlo šlechtičnu přepočtem na dnešní ceny tak na 60 až 70 000 Kč. Cena však mohla dosáhnout i statisícových částek a šlechtici za ně třeba zaplatili částku odpovídající ročním odvodům menšího panství. Zámecká paní z nejvyšších vrstev měla takových šatů i třicet. Záleželo ale samozřejmě na tom, zda žila u dvora, nebo pobývala v odloučení na panství. Dáma pohybující se ve společnosti musela šaty střídat podle společenských událostí a ročních období. Jinak vypadal její oděv v době půstu a jinak o Velikonocích. Oděv symbolizoval společenské postavení a žena v něm reprezentovala svého muže. Dvořan svým oblečením musel reprezentovat panovníkův majestát. Ludvík XIV. tak přivedl nejednoho ze svých dvořanů k bankrotu. Šlechtičny svým dvorním dámám často věnovaly některé ze svých šatů jako svatební. To zavdávalo možnost k malým naschválům, protože dvorní dámě, která nebyla příliš oblíbená, paní věnovala schválně šaty, o kterých věděla, že jí určitě nebudou slušet. A bylo společensky nepřípustné dar odmítnout.

Existovaly botníky?

Valburga Vavřinová: I boty se ukládaly do truhel. Rakouské císařovny si ale například směly tytéž boty nazout jen jednou

Text Denisa Haveldová * Foto NPÚ, CTK

Autor: Redakce

25.12.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

„Cítíme velkou křivdu," říkají manželé, kteří měli naftu ve své studni

Zdounky – Společně se svou manželkou cítí velkou křivdu a bezmoc poté, co před více než 14 dny zjistili, že jejich do té doby průzračná a kvalitní pitná voda ve studni je kontaminována starou směsí topných olejů. Znehodnocenou vodu nic netušíce několik dní pili.

AKTUALIZUJEME

Zpátky na 'bedně'! Koukalová byla třetí ve sprintu: Je to pozitivní kopanec

Östersund (Švédsko) /FOTOGALERIE/ - Biatlonistka Gabriela Koukalová dojela třetí ve sprintu v Östersundu a poprvé v nové sezoně Světového poháru vystoupila na stupně vítězů. Královna minulé zimy přesně střílela a prohrála jen s vítězkou Marií Dorinovou-Habertovoui z Francie a druhou Finkou Kaisou Mäkäräinenovou.

Policie obvinila souzeného Íránce Zadeha z ovlivňování svědka

Brno – Policie v sobotu obvinila podnikatele Sharama Abdullaha Zadeha, který je souzený za daňové úniky, že se měl podílet na ovlivňování svědka. Nyní ještě probíhají výslechy. Po poledni to sdělil Zadehův mediální konzultant Jan Jetmar. Zadeh je obžalován z daňových úniků, hlavní líčení se koná u brněnského krajského soudu. V současné době je na svobodě díky vysoké kauci, kterou složil na začátku roku.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies