VYBERTE SI REGION

Jak na hypotéku? Makejte, šetřete, nerozmazlujte se!

Úvěry ve výši tržní hodnoty nemovitosti (stoprocentní hypotéky) jsou nedostupné. Na jednu stranu je to dobrá zpráva – zvýší se tím stabilita bank, sníží počet neplatičů hypoték a klesne i počet rodinných tragédií.

6.4.2010 2
SDÍLEJ:

Ilustrační foto.Foto: archiv Wienergerger

Na druhou stranu mnoho lidí nevyřeší svoji bytovou potřebu, bude se tísnit v nevyhovujících podmínkách, nezaloží rodinu, neprožije příjemný a spokojený život.

Poskytování stoprocentní hypoték standardní klientele bylo v bankovnictví vždy velmi rizikové. Vysoké LTV (loan-to-value, pozn. redakce) dostávali vždy jen klienti naprosto bezproblémoví, vysoce movití. Vyhladovělé české obyvatelstvo, které téměř 80 let nemohlo svobodně rozhodovat o svém bydlení, ale vzalo v posledních letech banky a developery útokem. Nízké úrokové sazby, vysoký růst objemu peněz na trhu i v ekonomice jako takové a strach bank o ztrátu tržního podílu, to vše nakonec dotlačilo banky k tomu, že nezdravé hypotéky začaly nabízet.

100 % LTV: Nebezpečná životní situace

Stoprocentní hypotéka je velmi nebezpečnou životní situací. Vyžaduje perfektní finanční strategii, která musí být schopna odolat všem životním zvratům od ztráty zaměstnání po úmrtí. Hypotéka v plné výši je navíc nebezpečná nejen pro občana, ale také pro banku: stačí malý problém a věřitel nemusí být schopen platit hypoteční splátky. A pokud zároveň dojde k poklesu ceny nemovitostí a hodnota bytu klesne pod nesplacenou jistinu hypotéky, nastává pro banku opravdu kritická situace.

Ale tomu je na mnoho let konec. Než ekonomický růst a konkurenční boj o klienta opět zaslepí bankám oči, uplyne ještě mnoho let. V současnosti není jiné cesty (a zřejmě dlouho nebude), než opravdu nashromáždit oněch 15 až 30 % hodnoty nemovitosti a teprve poté požádat o hypotéční úvěr. Jenže požadovaný objem vlastních finančních prostředků má na svém účtu v současné době málokdo. Řada potenciálních kupců nemovitostí proto tápe, jak dál. Situace je téměř neřešitelná. Alespoň první pohled.

Chcete si vzít hypotéku? Chcete dobře investovat? Nechejte si poradit u www.finmag.cz

Cesta odříkání a práce

Neexistuje žádný kouzelný klíč, finanční trik. Je pouze cesta odříkání a práce. Postavit dům bylo vždy velmi pracné, trvalo to dlouho. Musíme se proto zbavit domněnky, že pořídit si byt, dům je snadné, rychlé a bezstarostné, že naše životní úroveň během stavby neklesne nebo že si ji snadno udržíme pomocí kreditních karet nebo půjček z televizních reklam.

Každý kdo pomýšlí na pořízení vlastního bytu, musí udělat několik zásadních, těžkých kroků ve svém životě, pokusme se je demonstrovat na příkladu mladého člověka, který si po ukončení studií chce pořídit byt.

Jsou před ním čtyři nezbytné kroky:

- spořit zhruba očekávanou částku splátky budoucí hypotéky,
- spořit ještě o trochu víc,
- zvýšit pracovní nasazení, a tím příjem a úspory,
- požádat rodinu a přátele o výpomoc.

Měsíčně uspořit částku rovnající se očekávané splátce budoucí hypotéky, to je první krok, který musíme učinit. Má to dva výborné důsledky: nejprve si ověříme, zda jsme dlouhodobě schopni platit hypotéční splátky, a za druhé, rychle nám rostou vlastní zdroje na koupi bydlení.

Druhý krok, zvýšit toto spoření ještě o 20 až 40 % splátky (nyní tedy spoříme 1,4 násobek očekávané měsíčné splátky), je již velmi náročný, ale úspory rostou již velmi rychle.

Ano, znamená to silné omezení osobní spotřeby, znamená to omezit veškerý luxus, pohodlí – automobil, kouření, restaurace, dovolené, noviny, časopisy, kina a další radovánky. Znamená to mnohdy jít na hranici nudného života – práce a odpočinek. S největší pravděpodobností bude navíc nutné bydlet ve stávající rodině, přispívat na provoz domácnosti, nejčastěji rodičům.

Třetí krok již je snadný. Na pozlátko konzumního života nemáme peníze, po jisté době začne nudit i program v televizi, přibrat si další práci proto nebude tak obtížné. Tuto další pracovní činnost je nutné nastavit tak, aby nás neomezovala v hlavní kariéře.

Znám skoro neuvěřitelný příběh. Z osobních úspor koupil mladý muž dělnické profese zbořený dům ve vsi asi 50 km od Prahy. Protože manželka byla na mateřské dovolené s prvním dítětem, ani nezkoušel požádat o jakýkoliv úvěr. Vždy koncem týdne sedl k internetu a hledal brigády na víkend, někdy našel lépe placenou, někdy hůře. O víkendu si vydělal trochu peněz, v pondělí koupil materiál na opravu domku, přes týden nebo následující víkend tento materiál spotřeboval při opravě domu. Tak pracoval týden za týdnem, měsíc po měsíci. Po několika letech je dům opraven, manželka a nyní již tři děti příjemně bydlí. Před touto pracovitostí smekám a trochu se za své pracovní nasazení stydím. Když to dokáže jeden, dokážou to i další.

Jiná možnost je zkusit kariéru v zaměstnání, úspěšně podnikat (ale pozor na daňovou optimalizaci), prostě cokoliv, co nám pomůže zvýšit svůj příjem, a získané peníze spořit.

Rodina pomůže

Dalším pomocníkem při získání prvního bydlení je rodina. Pokud jsme její důvěryhodní členové, můžeme o půjčku požádat naše blízké, kteří nám pomohou splnit požadavky banky na vlastní zdroje splnit. Ano, v současné době není příliš zvykem, aby rodiče, prarodiče, strýcové, tetičky a další členové rodiny půjčovali nebo dávali velké finanční prostředky „mladým“. Mají obavy, aby je mladý nezodpovědný člověk bez životních zkušeností, bez znalosti „hodnoty peněz“ nerozházel v hloupostech, neprohýřil. Sami tyto úspory vytvářeli dlouhé roky. Ovšem když vidí mladého muže či ženu, kteří pracují ze všech sil, spoří, chovají se odpovědně, požadavek může být vyslyšen.

Máme tedy naspořeno. Máme vyzkoušeno, že splátky hypotéky jsme schopni pravidelně platit. Máme vysoký příjem. Banka v nás uvidí dobrého klienta, poskytne nám hypotéku s velmi dobrými parametry.

Na startovní pozici

Představme si startovací byt pro mladého člověka, který právě ukončil vzdělání. Byt stojí 1 milion Kč. Musíme naspořit asi 150 až 300 000 Kč. Nyní by splátka úvěru na 25 let činila asi 6 000 Kč, odkládáme tedy 6 000 měsíčně, za rok máme asi 73 000 Kč, za pět let asi 400 000 Kč. Za dva roky můžeme požádat o 85 procentní hypotéku, za 4 roky o 60 procentní hypotéku!

Nebydlíme nyní, ale za 4 roky, přičemž žádáme o 70 procentní hypotéku a splátka nám klesla na cca 4 000 Kč měsíčně. Umořování hypotéky je nyní, i při započtení výdajů na provoz nové domácnosti v podstatě stejně, možná i méně finančně stresující než spoření.

Mladý muž by jistě měl přemýšlet o větším bytě, aby byl schopen založit rodinu. Ale pokud se potkají dva takto precizní, pracovití a odpovědní mladí lidé, jejich dva malé byty snadno vyřeší bytovou potřebu budoucí velké rodiny.

Pro hypotéku tedy platí co to co pro život – musíme se opřít o své vlastní úsilí a o svou rodinu.

Příprava na hypotéku je nesnadný úkol, navíc naprostá většina obyvatel toto činí jen jednou za život. Je nutno promyslet řadu detailů, ověřit, zda konkrétní osobní situace bude bance vyhovovat. Další, a podceňovanou stránkou je zajištění finanční taktiky života tak, aby především v prvních 5 až 8 letech splácení nebylo narušeno nepříjemnou událostí typu ztráta zaměstnání, nemoc, úraz atd. Ztratit byt po mnoha letech odříkání jen proto, že chybělo několik měsíčních splátek, by byla osudná a školácká chyba.

Proto více než kdy jindy vystupuje do popředí správná finanční strategie, připravená podle individuální konkrétní situace.

Autor: Aleš Müller

Autor je poradcem společnosti Partners for Life Planning.

Zdroj: www.finmag.cz

6.4.2010 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Inkluze je zločin na dětech, říká Václav Klaus mladší

Havlíčkův Brod /ROZHOVOR/ - Má všeobecní vzdělání budoucnost? Je inkluze krok tím správným směrem? To byla hlavní témata přednášky, kterou v Havlíčkově Brodě nedávno připravil Okrašlovací spolek Budoucnost.

Manželé ze Kdyně se snažili zachránit život mladému sportovci. Bohužel marně

Hluboká - Silák z Hluboké zemřel za jízdy na kole. Jeho otec děkuje manželům Homolkovým, kteří bojovali o jeho život.

AKTUALIZOVÁNO

Norský Barnevernet versus český dědeček. Jiří Pavelka podává v Norsku žalobu

Praha - Do boje s norským Barnevernetem se pustil dědeček dvou chlapců, které úřady v roce 2011 odebraly české matce Evě Michalákové a jejímu manželovi Josefovi. Důvodem mělo být údajné zanedbávání, fyzické týrání a sexuální zneužívání. Podle tamní policie a lékařů se podezření Barnevernu nepotvrdilo. Úřady a následně soudy ale považovaly zjištění za natolik vážná, že děti ponechaly u pěstounů. Dnes devítiletý David a jedenáctiletý Denis žijí odděleně, každý v jiné pěstounské rodině.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies