„Například Zlíňanům se kdysi říkalo Kašpaři, Malenovičanům Čamlíci a Tečovickým Jateliny," připomenul zlínský sociolog a historik Karel Chrastina.

Bývalý ředitel Státního okresního archivu Zlín v Klečůvce Zdeněk Pokluda potvrdil, že řada přezdívek a názvů přežila až do dnešních dnů. „Jsou to ale často jen takové lidové vyprávěnky, které nelze historicky doložit, například nelze přesně určit, jak vznikl původní název Zlína Zlaté japko," vysvětlil archivář.

Zároveň ale přiznal, že mají své kouzlo. „Po Malenovicích se prý kdysi procházela hraběnka s holčičkou, kterou potěšilo, že je tu více malin, a tak vznikl název obce. Tenhle výklad je zřejmě vadný, ale má svůj půvab," usmál se Pokluda. Mnohé přezdívky však mají reálný historický základ.

„Malenovicím se říká Čamlíkov podle bývalého malenovického občana Čamlíka," vysvětlila Yvona Činčová z historického oddělení Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně.

Starostu Tečovic Jaromíra Doležala historická přezdívka překvapila. „Že by se nám mělo říkat Jateliny? To jsem zatím neslyšel. Ale možné to je, máme tu třeba i místní část Pastvisko," přiznal.

Sazovicím se nyní říká zkráceně Sazůvky. „Děcka teď ve škole dokonce jen zkráceně tvrdí, že jezdí do Sazo," usmála se starostka Sazovic Edita Hrbáčková.

Hostišová má mezi okolními obcemi poněkud hanlivou přezdívku Hostiprča. „No, slyšela jsem o tom. Prý že jsme na kopečku a malí, ale my tohle pojmenování nepoužíváme. Naopak, na obec jsme moc hrdí," odpověděla rovněž s úsměvem starostka Hostišové Marta Koppová.

Rackové se stále říká Franckovice. „Ano, Racková vznikla sloučením dvou obcí, Racková a Franckovice. To je teď takzvaný Dolňák," vysvětlila místostarostka Rackové Bronislava Řiháčková. „A proč Franckovice? Asi podle jména František, které bylo u nás hodně časté. Vypráví se také pověst, že na blízkém Hrádku žili dva bratři Racek a Francek, kterým tu patřily všechny pozemky a že mimochodem z vršku Hrádek vedla tajná podzemní cesta až na Lukov," doplnila místostarostka lidovou zajímavost.

Míškovice jsou zase po okolí známé díky lidové říkance: Ať mám všechno nebo nic, hlavně že su z Míškovic. „No, myslím, že se to rýmuje na více obcí," odehrál elegantně toto slovní pošťouchnutí starosta Míškovic Petr Zelina.

Žeranovice mají přezdívku Jericho. „Na přelomu 19. a 20. století tu žil zbožný kostelník Gořalík, který navštívil Jeruzalém a Svatou zemi a přivezl si z cest obraz s růžemi z Jericha," zdůvodnil pojmenování místní historik Jan Dúbravčík. Žeranovickým se ale říká i Kocůři. „Za to mohou podle pověsti přesídlení odbojní Valaši, kteří mluvili jinak než místní. Místo kocóři říkali kocůři," pokračoval Dúbravčík.

„Naši fotbalisté mají i kocůra ve znaku a hasiči mají kocůra na mašině," doplnila perličku místostarosta Žeranovic Hana Sivková.

Dobrkovice = Polsko. „Ano, říká se nám tak. Prý je to proto, že dříve Dobrkovice patřily polské hraběnce Dobrka," informoval starosta Dobrkovic Břetislav Šuranský. Historikové ale toto spojení zpochybňují.

Březnici se přezdívá Březka. „Lidé tak fandí fotbalistům. Panuje tu teď nadšení a euforie," popsal atmosféru v obci místostarosta Josef Vyoral. „Fanoušci většinou chodí s bubny a trumpetami a křičí Březka! Březka!" popsal fotbalový rachot místní patriot Jiří Mudřík.

Dlouholetá řevnivost mezi Březůvkami a Provodovem se projevuje tak, že místní z obou vesnic říkají shodně sousedům Červení mravenci. „Vzniklo to podle toho, že nosili tyč a měli červené ruce," prozradil Deníku zdroj, který si ale v žádném případě nepřál být jmenován, aby údajně nevyprovokoval další krvavou bitku na zábavě.

Martin Lavay