VYBERTE SI REGION

Legendární Igráčci se vrátili do dětských pokojíčků

Nejenom legendární Igráčci prožívají svoje znovuvzkříšení v novoveselské firmě EFKO-karton. Už před lety se tamní vývojáři pustili do vylepšování jiné retro hračky, která provázela děti v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Šlo o stavebnice Plastikant z někdejší Dubeny v Novém Dubu, ze které se po funkčních i designových vylepšení stala variabilní stavebnice Roto v několika verzích. Ale nejenom léty prověřenými hračkami je člověk živ. Majitel společnosti Miroslav Kotík se původně do světa hraček dostal prostřednictvím společenských her.

9.1.2011
SDÍLEJ:

Společnost Efko, český výrobce her a hraček vrací na trh figurku s názvem IGRÁČEKFoto: Deník/Vít Šimánek

Proč zrovna hračky?

K hračkám jsem se dostal tak nějak náhodně, ale protože jsem spíše tvůrčí typ, jejich distribuce mě neuspokojovala. Vystudoval jsem průmyslovou automatizaci a vždycky mě spíš přitahovala technika a mechanika, tak když už jsem se jednou k hračkám dostal, tak proč je nezkusit přímo vyrábět?

Někdy v roce 1994 mě napadly společenské hry. Nejdříve jsme měli jednu formu na všechny figurky, pak jsme si začali sami dělat herní desky a jejich grafiku a nechali si udělat vlastní formu. Potom přišly další nápady a první úspěch na trhu. Chtěli jsme dělat další hry, ale už sami, ne je stále někam zadávat do výroby. To ale chtělo odpovídající prostory.

Tak jste si je postavili?

Něco jsme koupili a od základu zrekonstruovali. Potom jsme získali další licence na výrobu her, například Teletubbies, Madagaskar, Pán prstenů, odkoupili jsme formy na hru Kloboučku hop a šachy, ale také například smlouvu od Neprakty na původní hry – například dnešní střední generace si určitě z dětství pamatuje hru Smolíček Pacholíček doprovázenou nezaměnitelnými Nepraktovými obrázky. Drželi jsme se přitom původního designu, takže například původní kresba na víku krabice zůstala stejná, naše změny byly pouze drobné.

Co následovalo po společenských hrách?

Dál? Třeba malý průvodčí, výpravčí, pošťák, policista… Prostě hračky, které by dětem přiblížily některé profese. První z nich byl právě průvodčí, protože jako dítě mě jeho kleštičky okouzlily. Tehdy jsme s nimi nadšeně cvakali, co se jenom dalo, občas k nelibosti rodičů i ubrusy. Výroba těchto hraček u nás skončila někdy v 80. letech.

Podařilo se mi sehnat původní skutečné kleště průvodčího a podle nich jsme pak modelovali ty naše. Chtěl jsem také kovové, doopravdové, aby něco vydržely. A po průvodčím následovaly další profese. Jedná se o sety v různých velikostech, které tvoří ucelenou kolekci. V největším setu je přibalena i látková čepice, protože bez té se ať už policista nebo třeba výpravčí rozhodně neobejde.

Stavebnice hodně podobná vašemu Rotu na českém trhu také už kdysi byla. Plastová „trubková“ konstrukce pospojovaná průhlednými spojkami se nacházela skoro v každém dětském pokojíčku a podle míry dětské fantazie mohla představovat cokoliv. Hrad, garáž, anebo třeba postýlku pro panenku. Jenže pak se někde ztratila v záplavě čínských a jim podobných hraček…

Původně to byla stavebnice Plastikant, která se vyráběla v Dubeně Český dub a ještě před tím v Německu. Koupili jsme od Dubeny celou výrobu a stavebnici přejmenovali na Roto. Vylepšili jsme ji technologicky a vzniklo dalších 22 dílů. Ty nové jsou barevné, původní díly zůstaly šedé. Vznikla tak moderní konstrukční stavebnice, která je variabilnější než ta původní. Je to něco jiného než stavebnice typu Lega.

Z Lega přece děti také stavějí…

Z Lega je obvykle možné postavit jednu konkrétní věc s mnoha detaily. Jenže se staví přesně podle návodu a dětská fantazie tam už nemá tolik prostoru. U Rota jsou sice také navrženy jednoduché postupy, ale jenom orientační, co všechno by se z něj dalo postavit. Zbytek je už na fantazii dítěte. Stavebnice mají úspěch hlavně ve školách nebo školních družinách, protože děti u nich vydrží. Ze začátku sice všechny hledají nějaký návod, co vůbec mají postavit, ale pak poznají, že je to jenom na nich. Složí třeba tělo traktoru, ale když ho otočí, mohou z něj mít kombajn. Anebo něco úplně jiného, co je zrovna napadne.

I když se nezabýváte jenom výrobou retro hraček, hračkářské obchody loni na podzim ovládli legendární Igráčci. Ti, se kterými si před lety hrála generace dnešních rodičů. Na vánočním trhu se tak znovu objevil mechanik, policista, kuchař či třeba cestář. Jak jste se k nim vůbec dostali?

Koupili jsme celý výrobní program včetně veškerých forem i figurek, tedy kromě formy na buben míchačky zedníka. Zedník byl vůbec první Igráček, který se v 70. letech začal vyrábět, ale původní forma se pak v 80. letech někam ztratila a jednoduše nebyla náhrada. Je to zvláštní, ale skutečně to bylo tak. Lidé obvykle říkají, že Igráčci se nevyráběli od konce 80. let, ale není to pravda. Igra je vyráběla stále, a to až do roku 2005, než spadla do konkurzu. Jenže o Igráčky zabalené v igelitových pytlících mezi množství designových hraček nikdo neměl zájem.

Jak jste původní Igráčky vylepšili?

Například mají trochu jinou barvu obličeje, takovou přirozenější růžovou, a pak také mají nos. Plast je díky jiné povrchové úpravě lesklejší, ruce figurek je možné otáčet v zápěstí, takže například policista může natáčet plácačku všemi směry a podobně. Stejně tak třeba právě policista už nemá zelenou uniformu, ale dnes zcela běžnou reflexní vestu. Jde o hodně malých rozdílů včetně vypracovanější vnitřní konstrukce, které však v konečné verzi dělají hodně.

Kolik nových Igráčků nyní nabízíte?

Na trhu mámě celkem 19 výrobků, ale nikoliv profesí, těch je méně. Některé profese jsou totiž ve více provedeních. Třeba automechanika máme čtyřikrát – v malém setu, ve velkém setu, v kufříku a s autem. Figurka je v každém balení trochu jinak barevně vyvedená, to znamená, že když dítě má všechny sady, má také tým čtyř servismanů. Každý je trošičku jiný, samostatná osobnost.

A přibudou i nové profese?

Počítáme s tím. V příští kolekci jsou zastoupeni například hasiči – tedy konkrétně hasič na služebně, velitel zásahu v autě a řadový hasič. Přibude také pumpař, metař, žlutí andělé, dřevorubec, kominík, zedník, zahradník, květinářka, pekař, policistka, doručovatelka, poštovní úřednice, lékárnice s lékárnou a další. Chceme dětem představit nejenom ty jejich „vysněné“ profese, jako je třeba manažer, vědec nebo zpěvačka, ale i ty další, „normální“, které ale zastává většina lidí.

A co až všechna povolání dojdou?

Ta jen tak rychle nedojdou. Ale nápadů máme stále dost. Výhledově například kolekci pracovně nazvanou civilisté. To bude třeba panáček, který nepředstavuje určitou profesi, ale jde třeba do obchodu nakoupit, nebo míří na poštu, na policii ohlásit vloupání a tak. Prostě lidé z ulice. Ale na to je ještě času dost.

Igráček má nyní znovu šanci se stát hitem. Ale co s ním dál?

Pokud bychom Igráčka vyráběli pouze tak, jak tomu bylo kdysi, zájem spojený s nostalgií rodičů, kteří hračku svým dětem koupí, protože oni ji kdysi měli také, by dlouho nevydržel. Možná rok, dva. Hračka se musí nějakým způsobem vyvíjet, přiblížit se dětem. Je to postavička, se kterou si hrají, ztotožňují se s ní a zapojují přitom svoji fantazii.

Jsme ale o třicet let dál…

Samozřejmě. Svět je trochu jiný, než byl v 70. letech, takže ordinace lékařky či policejní služebna už musí disponovat počítačem. Ale stále zůstává stejné, že skoro každý malý kluk chce být popelářem, mít obrovské auto a jezdit vzadu na stupátku. Tedy Igráček–popelář bude muset mít velké auto. Aby se do něj mohla figurka jednoduše posadit a stejně snadno vyjmout. Není třeba dělat z dětí něco, co nejsou, nepotřebují překombinované hračky, to je jenom představa dospělých.

Igráček ale musí mít nějaké své prostředí, kde bude nejen pracovat, ale třeba i bydlet, ne?

Samozřejmě, jenom figurka s doplňky, případně i s autem je málo. Nám kdysi stačila krabice od bot, do ní stůl z krabičky od sirek a zbytek byla fantazie a další improvizace. Dnes je to trochu jinak. Proto jsme začali dělat sady v kufříku, který se dá několika jednoduchými pohyby rozložit. Třeba na lékařskou ordinaci s čekárnou, do které přijde nemocný. Doktor ho pozve do ordinace, najde mu v počítači kartu, zeptá se ho, co ho bolí, prohlédne ho, napíše recept…

To ke hře úplně stačí, děti neřeší spoustu věcí, mají vlastní zjednodušený svět a spoustu fantazie, které je potřeba dát prostor. Navíc ten box je skladný, dítě si ho může vzít třeba na dovolenou, během několika vteřin rozložit a pak zase složit. Když jich má více, postaví si celé městečko. Právě proto chceme, aby se Igráčci mohli doplňovat dalšími součástmi a děti si z nich mohly vytvářet svůj vlastní svět.

Autor: Lenka Mašová

9.1.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Veslařský svět v černém. V Mařaticích pohřbili nadějného veslaře Michala Plocka

Uherské Hradiště – S juniorským mistrem Evropy i mistrem světa dvaadvacetiletým Michalem Plockem se přišly v pondělí 5. prosince rozloučil na jeho poslední cestě zhruba dvě stovky známých, přátel a rodinných příslušníků do obřadní síně hřbitovu v Uherském Hradišti, Mařaticích. Talentovaný veslař a nástupce Ondřeje Synka byl 28. listopadu nalezen mrtvý v loděnici pražské Dukly, za níž vesloval.

Vědci zkoumají léčbu nočních můr a běsů i pomocí vůní

Klecany (u Prahy) - Vědci z Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ) v Klecanech u Prahy zkoumají léčbu nočních můr a běsů i pomocí vůní. Pracoviště je unikátní spektrem nabídky metod řešení poruch spánku, a to nejen v rámci ČR. Řada problémů se léčí nejen podáváním léků, ale zásadní jsou i psychoterapeutické postupy, říká vedoucí oddělení spánkové medicíny Jitka Bušková.

Technik z letounu s fotbalisty: Pád jsme nečekali, nikdo nekřičel

La Paz - Bolivijská vláda začala vyšetřovat podezření na nepravosti při udělení licence místní letecké společnosti LaMia, jejíž letoun minulý týden havaroval v Kolumbii s brazilskými fotbalisty. Příčinou neštěstí, při němž zemřelo 71 lidí, byl zřejmě nedostatek paliva. Informaci, že letadlo mělo udělat mezipřistání na dotankování, potvrdil dnes brazilské televizi Globo i přeživší technik Erwin Tumiri.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies