VYBERTE SI REGION

Návštěva u Evy Jurinové: Je na mě vidět ze všech stran

Většina lidí si ji spojuje s televizí Nova, kde pět let provázela Událostmi. Stala se první dámou nejsledovanější televize v zemi a jednou z nejoblíbenějších moderátorek vůbec. Poté deset let reprezentovala Fakultní nemocnici v Motole jako její tisková mluvčí.

9.4.2012
SDÍLEJ:
Fotogalerie
9 fotografií
Na návštěvě u Evy Jurinové

Na návštěvě u Evy JurinovéFoto: Richard Dvořák; archiv

Její hlas ohlašuje stanice na trase metra B, a když půjdete ve všední den vpodvečer po pražské Francouzské ulici, Evu Jurinovou uvidíte. Sedí tam totiž bez nadsázky ve výkladní skříni. Možná vám i zamává, navzdory tomu, že právě vysílá v televizi Metropol.

Podobně kolemjdoucí nakukovali do živého vysílání televize Nova, dokud sídlila v centru Prahy. Ale tam, i když stáli na špičkách, dohlédli moderátorům jenom šošolky. Stihnu Evě lehce pokynout a sotva skončí její pořad, hned se ptám, zda ji nevadí, že si ji lidé prohlížejí stejně jako jarní kabáty v sousedním obchodě. „Naopak, tady najednou padly bariéry. Svítí na mě sice kamery, ale já se cítím tak, jak jsem se nikdy předtím ve studiu necítila. Zdá se mi, že jsem šťastnější a bohatší, nemám trému, přestože je na mě vidět ze všech stran.“

To už sedíme nad skleničkou bílého vína v sousední kavárně Retro, Eva totiž retro styl miluje už od mládí, v oblékání i doma. Teď mi ale vysvětluje, že uvolnění před kamerou i zvědavýma očima z ulice přičítá svému věku, protože „po padesátce můžeme všechno a nemusíme nic“. Tuhle sympatickou myšlenku razí i ve svém pořadu Na vrcholu, s nímž se ve svých sedmapadesáti vrátila na obrazovku. „Na pomyslný osobní vrchol jsem se vyšplhala i já, když jsem sebrala odvahu a se stárnoucím obličejem a zaoblenou figurou opět usedla do moderátorského křesla. Zbavila jsem se zábran, zřejmě proto že mluvím k lidem, kteří jsou na tom stejně jako já. Důležitější než krásná tvář s naučeným textem je pro ně přirozenost, a tu já v sobě mám. Jen jsem ji dříve nemohla dát najevo, protože ve zpravodajství člověk není sám za sebe a je svázán povinností podat informaci srozumitelně. Ale teď jsem obrovsky svobodná,“usměje se a pozvedne skleničku.

Zhubnu, vyhlásila

K jednomu ze svobodných rozhodnutí legendární moderátorky patří závazek, že zhubne. Vyřkla ho spontánně přímo z obrazovky. Ve vteřině získala tisíce svědků a jistotu, že jí nic neodpustí. „V nemocnici jsem žila mezi kanceláří a autem, a kdybych neměla zahradu, už jsem asi dneska mrtvá, protože kromě péče o tisíc metrů čtverečních jsem jinému pohybu neholdovala. Najednou jsem zjistila, že neobléknu své oblíbené věci, že mě bolí klouby a že jsem zkrátka tlustá. Rozhodující sebekritický moment přišel s televizí. Nějak jsem se na sebe nemohla dívat, a tak jsem své odhodlání pro jistotu ohlásila rovnou do éteru,“ popisuje mi Eva start odvážného kroku. Ale nejhorší momenty měla před sebou. Ukázalo se, že má ztrácet kila pod dohledem lékaře, před očima diváků a pod dozorem firmy, která na její výzvu okamžitě reagovala a nabídla své výrobky s podmínkou, že jejich účinnost veřejně předvede. „Byla to dvojnásobná veřejná kontrola, ale já ji vítala, protože jsem Střelec a bohém, který se snadno nadchne a střemhlav jedná. Prvních čtrnáct dní bylo k nepřežití. Až jsem se proklínala, ale byla jsem na očích a cesta zpátky nevedla. Mohla jsem se třeba pořádně stáhnout v pase a tvrdit, že už mám pár kilo dole, ale to není můj styl,“ svěřuje se Eva.

Trpělivost a disciplína se jí odměnily, za tři měsíce se zbavila třinácti kil a mě tenhle proces náramně zajímá. Vzhledem k tomu, že znám Evu Jurinovou i jejího manžela Václava řádku let, pamatuji si, že skvělým kuchařem byl u nich doma vždycky on. Už se nemusím ani dál ptát, protože tahle vzpomínka Evu rozesměje. „Často jsem se chlubila, jak Vašek báječně vaří, ostatně, hned, jak jsme se vzali, mě vykázal z kuchyně,“ říká na svou obranu. „Nedávno mě ale napomenul, jestli bych nemohla alespoň jednou zmínit, že umí nejen vařit, ale že je taky chytrý,“ směje se Eva.

„U nás to fungovalo tak, že jsme si ráno u snídaně naplánovali, co si uděláme k večeři a celý den se těšili, až se zase sejdeme a na tu chvíli klidu, kdy si dáme jídlo a skleničku dobrého vína,“ popisuje Eva a já dostávám hlad. „A o tuto radost jsem nás připravila. Václav ale shledal, že je taky prostorově výraznější a rozhodl se, že se mnou zůstane při zdi a nebude tolik vařit. Při mém hubnutí ztratil osm kilo. Teď už zase vaří, ale jinak a hlavně vybraně, dietně. Dal se na saláty, víc přemýšlí o tom, co nakoupí a ukuchtí, už to není o tom, co dům dal,“ zavádí mě do své domácnosti Eva. „Každý, kdo chce hubnout, by měl počítat s tím, že dieta je náročná i finančně, a že jde především o změnu životního stylu. Celý proces začíná a končí v hlavě a lákadla typu „zhubněte do plavek“ jsou jenom žvásty,“ odmávne Eva a hned mě motivuje, že jakmile zhubnu, získám nový šatník, protože staré oblečení je potřeba vyhodit. „A také je to příležitost z hloubi skříně vytáhnout staré kousky, které máme každá z nás doma pro případ, až budeme někdy zase štíhlé. I já sáhla pro dvě značková saka, a jak se hodí,“ zamrká šibalsky.

Jenže mě, celoživotního adepta všech diet hned tak neošálí. Dobře vím, že při hubnutí si nedám ani decinku vína, natož soustíčko, které pohladí nějaké to trápení. Ale Eva má recept: „Základním heslem diety je hřešit. Naordinujete si: Dnes zhřeším a zítra uberu. Také to tak dělám. Naplánuju si, že si dám zákusek nebo dva a přesně si určím okamžik, kdy si ho sním, aby mě nikdo nerušil, a pěkně si ho vychutnám. A dobře vím, že toho dne si nemohu dovolit víc, ale že za tři dny se zas mohu těšit na nějakou laskominu. Potěšení je jenom na chvíli a zas je potřeba vrátit se zpátky do dietního režimu.“ Inu, má přede mnou pořádný náskok.

A hned přidá další pohnutku, která by mohla přimět stejně váhavé, jako jsem já pustit se do boje s obezitou. „Není žádné umění být krásná v pětatřiceti, také jsem taková byla bez většího přičinění, daleko těžší je nastavit si život po padesátce, aby si člověk zachoval vnější i vnitřní půvab. Před kamerou mívám lidi, kterým je osmdesát, devadesát i přes devadesát a vypadají nádherně. Když hovořím s takovou paní a ona úžasně mluví, říkám si, že musím ještě třicet let žít, abych byla stejně krásně stará jako ona,“ rýsuje své plány.

„To ovšem znamená, že musím myslet na své zdraví, držet se psychicky, a když se na svůj život vykašlu teď v šedesáti a přestanu o sebe dbát, nedožiju se takové pohody. Tuhle jsem měla ve studiu paní Medu Mládkovou, sběratelku umění a mecenášku, které je třiadevadesát a najednou jsem si uvědomila, že jsem zapomněla otázku, protože jsem se na ni tak zahleděla, jak úžasně vypadá a jak moudře promlouvá. Samozřejmě, že mi za krkem jako strašák také sedí bezmocné stáří. To je pro mě výstraha, abych si hezky užila každý den a všem ostatním poradila totéž, aby obávanou vidinu zahnali.“

Můžu se i zamilovat

Eva prohodí do telefonu pár slov se svým manželem, který pro ni každou chvíli přijede, a hned mi nastíní, kolik příjemných věcí mě může potkat. Mám prý příležitost prožít aktivní pokročilý věk třeba v jazykových kursech nebo v domech seniorů, které se změnily natolik, že už nesrážejí člověku sebevědomí. Staří lidé už dnes mohou žít jinak, cestují, vzdělávají se, mají své koníčky. „Zrovna dnes mi volal nějaký divák, že by se rád podělil o své zkušenosti. Vede kroužek pro seniory, kteří cestují po celé republice i do zahraničí a je na půl roku předem vyprodáno. Můžete se znovu zamilovat, najít si partnera…,“ dává mi odvážné naděje Eva a nenechá se odradit mým nevěřícným úsměvem. „Nebo si plnit jiné sny, protože děti už jsou dospělé, lidi na sebe mají víc času, mají úspory, vybírají si peníze z pojistek, končí jim životní pojištění a hledají další smysl života. Rozhodně nemá cenu trápit se tím, že je mi padesát, mám hodně vrásek a už mě v práci nechtějí. Mohu se přece pokusit najít jinou. Neříkám, že se mně nebo televizi Metropol povede změnit náhled společnosti na svěží životní styl seniorů, ale s jistou vím, že jsme toto téma otevřeli a že se nechaly inspirovat i některé deníky, protože, jak tak noviny sleduji, stáří už není tabu,“ konstatuje s jistou pýchou Eva.

První dámou ve čtyřiceti

Na trochu domýšlivosti má právo. Svou hvězdnou dráhu odstartovala, když jí bylo čtyřicet. Po studiích pracovala v České televizi, točila nejméně tři reportáže denně. Někde tekla ve sklepě voda, stalo se železniční neštestí, nebo objevili nový lék, poslali tam Evu, tehdy ještě Kolářovou. Začínala v rodné Ostravě, a když ji povolali do Prahy, právě si koupila v severomoravské metropoli za sedmnáct tisíc garsonku v nejvyšším patře věžáku, po večerech moderovala společenské akce a nenaříkala na práci, ani na peníze.

A najednou zazvonil telefon, ať si sbalí kufry a nastoupí v Praze, protože kolegyně Smolínová utekla za svým holandským přítelem. „Dodnes se Zuzkou kamarádíme, ale tehdy jsem byla zoufalá, brečela jsem a odjezd oddalovala, co to šlo. A pak jsem se jednoho dne ocitla v tom mraveništi na Kavčích horách a neměla tam jednoduchou pozici, politicky jsem se neangažovala, nebyla jsem ani ve straně. Takoví jsme tam byli jenom tři,“ vzpomíná Eva na televizní žurnalistiku, kterou v roce 1991 opustila, aby se živila moderováním na volné noze. „Když mě pozvali na Novu, bylo mi už čtyřicet, všude si vybírali mladé holky,“ připomene faktor věku, který už tehdy nebrala na vědomí, protože záhy se stala jedničkou napříč televizemi.

Přesto se svým televizním partnerem Zbyňkem Merunkou památného 30. června 1999 rozhodli, že s Novou na Barrandově pokračovat nebudou.„Vzpomínám si, jak nás bombardovali novináři, jestli půjdeme s Vladimírem Železným. Podání výpovědi se počítalo toho dne do osmnácti hodin. Ale nikdy jsem svého kroku nelitovala, nabízené podmínky mi tehdy nepřipadaly korektní. Vzápětí jsem dostala spoustu jiných úžasných nabídek, ale umíral mi tatínek. Bylo to mé první setkání tváří v tvář se smrtí a neuměla jsem se s tím vyrovnat, což asi neumí nikdo, kdo tak miloval své rodiče jako já,“připomene jeden z nejbolestnějších okamžiků života. A právě ten Evu ovlivnil, aby si sáhla na nemocniční prostředí zblízka a zbavila se strachu z nemoci a ze smrti.

 Jsem fatalistka

„V Motole jsem byla deset let a byla to nádherná práce. Když je tiskový mluvčí novinář, umí jednat s médii, ví, co žurnalisté chtějí, dokáže si zmapovat prostředí a prodat důležité poznatky a úspěchy, to je padesát procent kvality navrch,“ zhodnotí svou práci.

V napjaté loňské kauze lékařů „Děkujeme, odcházíme“ si neporozuměla s ředitelem, ze kterého prý měla delší dobu pocit, že už nevysílají ve stejné tónině a který už měl patrně na její místo nějakou svou známost. Dostala výpověď.

Ale jak se říká, všechno špatné je pro něco dobré. Jednak se přesvědčila, že ji má dost lidí rádo a váží si jí. Svědčily o tom děkovné maily, telefonáty a dopisy od lékařů i z redakcí a také řada zajímavých příležitostí k další práci. „Přece jen jsem televizní člověk, už v Motole jsem přemýšlela o pořadu pro určitou věkovou kategorii, konkrétně pro tu mou. Vymyslela jsem magazín pro všechny její sociální skupiny, pro nejrůznější styly života, které s sebou nese, ale pokud není jeho vyznavač dostatečně známý, nikdo se o něm nedozví. A to jsem chtěla změnit a zvažovala jsem, na kterou televizi se se svým projektem obrátím, když mi zavolali z televize Metropol a nabídli mi pořad Na vrcholu, který byl definován téměř stejně,“ popisuje Eva svou cestu zpátky na obrazovku.

Comeback se jí povedl v sedmapadesáti, což se dnes hned tak někomu nepoštestí. „Jsem fatalistka. Říkám si, že osud každého z nás někdo řídí, a co má přijít, přijde,“ zhodnotí svou úspěšnou profesní dráhu. Eva Jurinová stojí na prahu šedesátky. Když jsem jí po letech znovu objevila na obrazovce, uvědomila jsem si, že stárnutí je skutečně kumšt, proto jsem chtěla tajemství, jak ho zvládnout, trochu poodhalit. Nic tak složitého v tom ale není. „Mám práci, která mě baví, za sebou kus života, ke kterému se ráda vracím. V lásce a toleranci jsem zvládla i bezdětné manželství, trvá už více než dvacet let. Nastavila jsem si životní hodnoty tak, abych uměla být šťastná. Pomohla mi nemocnice, kde jsem viděla opravdové tragédie. Zkuste si zakázat zbytečné komplikace a netrápit se věcmi, které sami nemůžete vyřešit,“ vzkazuje čtenářům. „Takový přístup k životu mi vštěpovala už moje maminka. Byla na mě v tomto směru hodně přísná.“

Ostatně už před lety říkával psychiatr Jan Cimický, že některé pacienty ze showbyznysu bude k Evě posílat, protože nezná v branži šťastnějšího člověka. 

Vizitka

Narodila se roku 1959 v Ostravě, kde ve studiu Čs. televize začínala svou televizní kariéru. Vystudovala Fakultu žurnalistiky UK a později pracovala v pražském zpravodajství. V roce 1995 nastoupila do televize Nova jako moderátorka zpravodajské relace Události. Po pěti letech v důsledku roztržky se zahraničním investorem z komerční televize odešla a deset let pracovala jako tisková mluvčí FN Motol. Vloni dostala nabídku moderovat pořad Na vrcholu v městské televizi hlavního města TV Metropol. Je vdaná, její manžel se jmenuje Václav. Bydlí v domku za Prahou. Miluje knihy, zpravodajské relace, svého pejska, retro styl a zahradu.

Citace

Není žádné umění být krásná v pětatřiceti, také jsem taková byla bez většího přičinění, daleko těžší je nastavit si život po padesátce, aby si člověk zachoval vnější i vnitřní půvab.

Daniela Kupsová

Autor: Redakce

9.4.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Norský Barnevernet versus český dědeček. Jiří Pavelka podává v Norsku žalobu

Praha - Do boje s norským Barnevernetem se pustil dědeček dvou chlapců, které úřady v roce 2011 odebraly české matce Evě Michalákové a jejímu manželovi Josefovi. Důvodem mělo být údajné zanedbávání, fyzické týrání a sexuální zneužívání. Podle tamní policie a lékařů se podezření Barnevernu nepotvrdilo. Úřady a následně soudy ale považovaly zjištění za natolik vážná, že děti ponechaly u pěstounů. Dnes devítiletý David a jedenáctiletý Denis žijí odděleně, každý v jiné pěstounské rodině.

Protikuřácký zákon má Kalousek za další regulaci živnostníků

Praha - Předseda opoziční TOP 09 Miroslav Kalousek má dnes schválený protikuřácký zákon za další regulaci podnikání. Novinářům ve Sněmovně řekl, že za normálních okolností by pro normu hlasoval, dnes ale postupoval opačně kvůli tomu, že jde o další z regulačních opatření namířených kabinetem ČSSD, ANO a KDU-ČSL proti živnostníkům. Sněmovní klub jeho strany neměl k hlasování stanoven jednotný postup.

Neomezený tarif za hubičku! Nemocnice dohodla extrémně levné volání

Olomouc – Zaměstnanci Vojenské nemocnice Olomouc mohou telefonovat bez obav o provolané minuty. Vedení nemocnice se totiž podařilo uzavřít s operátorem O2 mimořádně výhodnou smlouvu. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies