VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Návštěva u Jany Bouškové: Z dálek mě vítají světýlka

Říká, že s manželem ráda hraje, protože s ním i ráda je.

2.1.2013
SDÍLEJ:

Jana BouškováFoto: Šíp/Miroslav Rendl

Ve Zlaté kapličce hrála poprvé jako studentka. V novém roce tu bude 40. sezonu a už teď se těší na premiéru hry V prachu hvězd. Domovskou činoherní scénu ve Stavovském divadle má hluboko v srdci, ale ráda hraje i jinde – ve Viole, hostuje v Divadle bez zábradlí, U Hasičů nebo v Branickém divadle. V rodinné sáze Vyprávěj je zemitou venkovskou maminou, společně s manželem Václavem Vydrou vtipnou průvodkyní pořadu Prostřeno a brzo se objeví coby všudypřítomná pošťačka v seriálu Policie Modrava. Neméně populární jako role Jany Bouškové je ovšem její recept na slepici v červeném oleji.

Je nedělní odpoledne. Ve Stavovském divadle se hraje Figarova svatba, večer znovu. Jana Boušková přemáhá nachlazení a zvýšenou teplotu, ale vyprodané hlediště nemá o její viróze potuchy. Ani já bych hereččino trápení nepoznala, kdyby mi o něm neřekla. Když se v jednom výstupu usadí obkročmo na židli a vzápětí se s noblesní lehkostí v dobové róbě vymrští do klína svého divadelního partnera Bartola ? (Vladislav Beneš – pozn. red.), diváci se smějí a tleskají komickému výkonu na scéně. Žasnu, kolik hbitosti a síly herečka do groteskního skoku vloží.

O pár dní později Janě Bouškové její kousek pochválím. Skromně pokrčí rameny, prý se musí jen pořádně odrazit a jinak na svižném přemístění nic složitého není. „Diváky ale rozesměje, což mě samozřejmě těší," připustí. Figura, kterou má moc ráda, se jmenuje Marcelina, ale s kolegy ji říkají Marčelína. „Č pěkně zní, když se do něj víc opřete," zmíní výhodu češtiny na jevišti.

V tomto okamžiku ale sedíme ve zkušebně jiné pražské scény. V Divadle bez zábradlí hrají Jana Boušková a Václav Vydra v oblíbené komedii Blbec k večeři, která diváky přitahuje už 16 let. Se svým manželem hraje i v dalších představeních, s nimiž jezdí po celé republice. „S Vaškem hraju ráda, protože s ním i ráda jsem. Když vyrazíme třeba na dvoudenní zájezd, alespoň se užijeme," říká má společnice a rychle zkontroluje čas na mobilu, aby nezmeškala svůj výstup.

O upřímnosti jejího vyznání nepochybuji, protože na Štědrý den to bude už 29 let co jsou s Vaškem spolu a stále jsou spolu rádi. Před pár dny o víkendu se společně vypravili s koňmi na Hubertovu jízdu u přátel v Nezabudicích u Křivoklátu a já vyzvídám, jaký úkol připadl Janě. „Čekám, až se Vašek vrátí," směje se, ale pak líčí, že i pro ženu bez koně je tam dost povinností, naštestí příjemných. „Především si chci užít společnosti milých lidí, které jsme celý rok neviděli, a také s potěšením pomáhám chystat občerstvení."

Slepice – jasná jednička

V disciplíně, která se týká jídla, je Jana stejně populární jako na jevišti a před kamerou. Její slepice v červeném oleji nabyla značné proslulosti. Dokonce ji s manželovou asistencí vařila i ve švédském nábytkovém řetězci, kam oblíbenou hereckou dvojici pozvali. Recept na vyhlášenou lahůdku uvádí Jana ve známost už mnoho let a vytasila se s tímto trumfem i v jednom z dílů pořadu Prostřeno, který už s Václavem tři roky trefně moderují. A herečku, která umí uvařit kdeco, nejedna ze servírovaných krmí nadchne natolik, že si odnese recept, ale jen výjimečně vyšetří čas, aby ho vyzkoušela. „Schovám si je, až se budou hodit," krčí rameny Jana. Že by ale některý vyhrál nad legendární slepicí, se asi hned tak nepovede. „Občas jsem se na večírek s přáteli snažila připravit něco jiného. Pekla jsem kolena, předem je naložila a předvařila Ježíš, to bylo skvělé, velebili mě, ale příště prosím tě, udělej zase tu slepici. A tak už se s novým menu nevnucuji."

Recept Jana našla v čínské kuchařce. „Bylo to myslím její úplně první vydání u nás, tak před třiceti lety. Jedná se v podstatě o předkrm, který jsem zkusila podle ingrediencí připravit, a zatím každému chutnal. Nejlepší je tak druhý, třetí den, když se v ledničce pěkně rozloží, protože slepice je sama o sobě suchá".

Bavit se s Janou o jídle je radost. Zkušenosti z kuchyně opepří osobitým hereckým projevem, až se mi zdá, že zmiňovanou dobrotu co nevidět vyčaruje. Kouzlo bohužel překazí Blbec k večeři a Jana pádí po schodech dolů, aby vplula do komedie.

Lákavé a jedlé téma se mi ovšem opustit nechce. Zvlášť teď před blížícími se Vánocemi. Moje společnice ale po návratu ke stolku zalamentuje, že ke svátečnímu tématu není nejlepší parťačka. Děti – syn a dcera její sestry, kterou s Václavem odmalička vychovali, jsou už dospělé, mají vlastní rodiny, a proto svátky prožívají s Václavem už trochu jinak. Ale všechny dárky už má vzorně nakoupené, některé čekají ve skrýši od léta. „O Vánocích jsme víc na cestách než doma. Na Štědrý den jedeme k synovi , má dvě děti, čtyřletého Jana a dvouletého Jáchyma. Samozřejmě se moc těším, co je krásnějšího, než když děti čekají na Ježíška. Další den přijede neteř s Tomáškem a Karolínkou, také pro ně jsem babičkou. A na Štěpána už s Vaškem zase hrajeme, tentokrát až v Olomouci a dokonce dvakrát," líčí mi Jana program nabitých svátků.

Doma na Slapech rozsvěcují elektrické svíčky před domem na velké borovici, kterou tady před dvaceti lety vysadili, a rozzářený je i stříbrný smrk vzadu na zahradě. „Dáváme si pak načas, než výzdobu sundáme. Mám tahle optimistická blikající světýlka, která vidím už zdálky, když se vracím v noci domů, moc ráda. Zvlášť, když je Vašek na zájezdě a já přijíždím dřív. Jednou jsem si světýlka ve větvích hýčkala až do narozenin, a ty mám v květnu," přibližuje mi pěknou tradici. Cukroví už ale nepeče, protože všichni chtějí být štíhlí. „Několikero druhů jsem naposledy chystala asi před sedmi lety, ale ztrestala jsem sama sebe, protože jsem ho pak snědla nejvíc. Záležet si ale dávám na kaprovi. Den předem už mám nachystané stažené filety, naložím je do mléka, přidám rozmačkaný česnek, trošku osolím. Když takhle rybu čtyřiadvacet hodin marinujete, česnek je pak malininko, ale opravdu jen vzdáleně cítit, maso se rozsýpá a je jako dortíček," zasvěcuje mě do tajů sváteční kuchyně. „Každý si dá dva kousky a někteří si ještě přidávají. Saláty dělám dva druhy, jeden s cibulí a jeden s jablkem podle receptu Vaškovy maminky, Dany Medřické. Je nádherně navinulý," dělá mi moje hostitelka chutě.

S indiány pod stromečkem

Když byla malá, lili doma na Štědrý den olovo. Tenhle zvyk prý načas opustila, ale už se těší, až kluci povyrostou a okamžiky svého dětství si s nimi připomene. Vzpomínka evokuje vzpomínku. „Nejkrásnější dárek, který jsem dostala – bylo mi asi dvanáct nebo třináct let, byly tři mayovky. Maminka s tetou stály celou noc dlouhou frontu před knihkupectvím, aby mi udělaly radost, protože já jsem mayovky milovala. Ležela jsem pak pod stromkem, jehličí mi už padalo na stránky a svoje místo jsem neopustila dřív, dokud jsem všechny tři nepřečetla. A když mi bylo pět, přinesl mi Ježíšek lyže. Hodinu jsem lyžovala po kobercích," vzpomíná Jana na chvíle, které prožívala ještě se svou sestrou Evou.

Právě jejím prostřednictvím už jako gymnazistka nakoukla do uměleckého světa, který ji zcela uchvátil. „Sestra byla o tři roky starší, studovala hudebně dramatické oddělení konzervatoře, skvěle tancovala, a když končila, chodila jsem za ní do školy a moc se mi tam líbilo. Jednou jsem ji zas tak obdivně okukovala a Vlastík Zavřel mě vybídl, ať herectví zkusím. Zrovna mířil k Jiřině Steimarové, která ho učila a vzal mě s sebou. Paní Steimarová společně s Evou Fouskovou (první žena Josefa Kemra, pozn. red.) chystaly představení Děvčata z Brook Valley od George Bernarda Shawa a vypadla jim postava Glorie, takové pěkné potvory. Rychle jsem se roli naučila. Obě dámy tehdy slavily životní jubilea, Divadlo na Fidlovačce jim půjčilo prostory a tam jsme na jejich počest hráli. Vidím to jako dnes, měla jsem příčesek, červenou blůzu a krátkou černou sukni. Tehdy vyšla řada kladných recenzí, byla jsem jako omámená. Za dva měsíce se konaly přijímačky na konzervatoř, a ty jsem udělala. Na Barrandově se právě začínala točit Dívka na koštěti, dostala jsem roličku jedné ze žákyň čarodějnické školy a na gymnázium na Budějovickou jsem se už nevrátila," popisuje Jana své začátky.

Ten nejdůležitější krok na divadelní prkna ji ale teprve čekal.

V roce 1973 otevřela dveře do Stavovského, tehdy Tylova divadla, činoherní scény Národního divadla. „Miloš Nesvadba mi namaloval na uvítanou obrázek. Nakreslil mě jako služtičku Josefínu v černých šatech s bílou zástěrkou, kterou jsem hrála v Ševcovské komedii a sloup Zlaté kapličky mi podává kytku. Ocitla jsem se v noblesní herecké společnosti a jsem za to šťastná, " uzavírá Jana vzpomínkovou kapitolu.

Čeká ji natáčení seriálu Vyprávěj, kde hraje venkovskou matku, jejíž dcera (Olga Lounová, pozn. red.) se provdala do papalášské rodiny Francových. „Nemohu vám prozradit, co se bude dít, ale ve hře je takový malý stateček. A moje role není ani velká." Mezi herci se menším rolím říká čurda. Jana Boušková umí ale i těm drobnějším dát takovou šťávu, že si je divák zapamatuje. V novém roce se objeví v seriálu Policie Modrava, v němž je pošťačkou, která ví všechno. „Pilotní díl se na Nově už vysílal, teď mě čeká natáčení dalších osmi. Těším se, podívám se do Srní, je tam krásně," zasní se a připomene, že ji štáb dobře a s vtipem ubytoval, aby se jí prý nestýskalo. Bydlela totiž v hotelu Vydra, který stojí na břehu stejnojmenné řeky.

V současnosti je ale Jana Boušková opět na zájezdě. Tentokrát až v rumunské Cluji. Je to zájez činohry ND v rámci 3.ročníku Mezinárodního divadelního festivalu" Interferences 2012" s inscenací „Bláznivý den aneb Figarova svatba".

V adventním čase ji čeká ještě Brno, natáčení Silvestra. Tam si také, stejně jako třeba ve Viole ve hře Šunen Romale, nebo v komedii Turecká kavárna s Václavem Vydrou a Naďou Konvalinkovou, zazpívá. „Silvestra mám ráda, v poslední den roku mnohdy i hrajeme v divadle. A doma na Silvestra nikdy nevynecháme španělský zvyk, který do rodiny přinesl Vašek. Převzal ho od Artemia, druhého manžela své maminky. Každý máme připravený talířek s dvanácti kuličkami hroznového vína, které symbolizují dvanáct měsíců. Jakmile hodiny odbíjejí půlnoc, myslíme na svá přání, která by se měla splnit a na každé bimbam pojíme jednu kuličku."

Tak ať všechno vyjde!

Vizitka

Narodila se 8. 5. v Kladně, ale celý život žije v Praze. Vystudovala Státní konzervatoř. Třicetsedm let je členkou Národního divadla v Praze, kde vytvořila desítky rolí. V současnosti hraje na scéně Stavovského divadla ve Figarově svatbě, v Revizorovi a v inscenaci Mikve. V novém roce se objeví na komorní scéně Divadla Kolowrat v premiéře hry V prachu hvězd. Hostuje v jiných pražských divadlech, hraje se svým manželem Václavem Vydrou, s nímž moderuje také TV pořad Prostřeno. Diváci ji znají z filmu a z televize, kde se nyní objevuje v seriálu Vyprávěj, a nová role na ni čeká v seriálu Policie Modrava. Jejím prvním manželem byl herec Petr Svojtka, s nímž má syna Jana. S Václavem Vydrou vychovali společně také Terezu, dceru její sestry Evy, která předčasně zemřela.

Místo, které mám ráda

Určitě Slapy, kde jsme si před pětadvaceti lety koupili pozemek a postavili domek a už pět let tady žijeme trvale. Líbí se mi krajina kolem Slapské přehrady, která je kopcovitá a láká mě na dlouhé procházky.

Citace

Pekla jsem kolena, předem je naložila a povařila. Ježíš, to bylo skvělé, velebili mě, ale příště prosím tě, udělej zase tu svou slepici.

Daniela Kupsová

Autor: Redakce

2.1.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Britské deníky
2 4

Zákaz prodeje bulváru naštval studenty. Rozdávají vlastní kopie

Ilustrační foto.
3

Cukrárna Šárka v Michálkovicích končí, hlavním důvodem je EET

AUTOMIX.CZ

Škoda vážně chystala vlastní pick-up. Neklaplo to. Zatím...

V posledních letech se několikrát objevily zprávy, že Škoda zvažuje výrobu pick-upu. Nejčastěji se přitom hovořilo o vlastní verzi Volkswagenu Amarok. Nyní se ukazuje, že na těchto informacích opravdu něco bylo.

Filipínští islamisté sťali uneseného Němce, nedostali výkupné

Filipínská teroristická skupina Abu Sayyafa zavraždila sedmdesátiletého německého rukojmího, což ukazuje dnes zveřejněný videozáznam činu. Smrt svého občana potvrdila a odsoudila vláda v Berlíně. Filipíny označily zločin za barbarský. Muže radikální islamistická organizace unesla loni v listopadu, když se plavil kolem jednoho z ostrovů na jihozápadě Filipín. Jeho devětapadesátiletá partnerka přišla o život už při únosu.

Česko zažilo neobvykle slunný den, teplota atakovala osmnáct stupňů

Na většině území Česka vystupovaly teploty na 10 až 15 stupňů Celsia, v Karviné, ale rtuť teploměru dosáhla až na 17,7 stupně. Teplotní rekordy pro 27. únor byly dnes překročeny na 20 ze 144 stanic měřících 30 a více let. Vyplývá to z informací na webu Českého hydrometeorologického ústavu. Podobně teplo bylo už v minulém týdnu ve čtvrtek.

Student z Brna vymyslel jedinečný výpočet. Dostal cenu Wernera von Siemense

Už jako středoškolák chodil občas o prázdninách vypomáhat do Ústavu přístrojové techniky Akademie věd. „Hrozně mě to bavilo. Tak jsem u toho pak už zůstal," vzpomíná pětadvacetiletý Tomáš Pikálek. Jeho diplomové práci letos v únoru udělila porota prestižní cenu Wernera von Siemense pro mladé talentované vědce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies