VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Návštěva u Jany Preissové: Nejčastěji jsem v roli babičky

Jako školačka chtěla být baletkou. Sen o profesionální tanečnici jí sice překazila nemoc, ale právě filmová baletka Anna, maminka neposedného Vaška v rodinných komediích Jak vytrhnout velrybě stoličku a Jak dostat tatínka do polepšovny přinesla Janě Preissové popularitu.

11.8.2012
SDÍLEJ:

Jana PreissováFoto: archiv

Známou se ovšem stala už jako studentka, ještě pod dívčím jménem, díky jiné Anně – provazochodkyni z Menzlova Rozmarného léta.

Půvabná herečka působí stále křehce a něžně, jak ji máme v povědomí z jejích nejznámějších filmových a divadelních postav, přestože je už čtyřnásobnou babičkou. Právě péče o vnoučata teď patří k frekventované a oblíbené roli Jany Preissové.

Dveře televizního studia, kde se točil pořad Úsměvy, se zavřely, a konečně je chvíle zastavit se s hrníčkem kafe, nachystaným produkční Eliškou. „Dnešní ráno pro mě bylo výjimečné. Sotva jsem si uvědomila, co mě čeká, hned jsem pocítila trému," přiznává herečka a na můj udivený výraz hned dodá: „Do takového pořadu jako jsou Úsměvy člověk nejde za roli, neschová se do postavy, ale je sám za sebe. Bála jsem se, že to neřeknu tak, jak bych chtěla – srozumitelně, stručně, a přitom abych diváky i pobavila. Mluvit sama o sobě před kamerou je těžká disciplína," říká.

Jako pozorovatel schovaný v koutku studia si myslím, že obavy jsou zbytečné, ostatně můžete se o tom přesvědčit právě dnes odpoledne na ČT1. Dozvíte se třeba, že Jana Preissová snila nejen o dráze baletky, ale v době studií na rokycanském gymnáziu chtěla být i letuškou. „Tenkrát mi tahle profese přišla nesmírně romantická, ale to jsem ještě netušila, že se budu bát létat."

K přijímačkám na DAMU ji přivedla paní Červená, která se v Rokycanech starala o místní kulturní život a v Janě objevila talent. „Když přišla pošta se zprávou, že jsem byla u zkoušek úspěšná, ležela jsem zrovna nemocná na kanapi, a místo abychom se s maminkou radovaly, moje přijetí jsme oplakaly. Vůbec jsem si v tom okamžiku neuměla představit, jak budu v Praze žít a maminka zjevně také ne," vzpomíná paní Jana už daleko podrobněji, než dovoluje televizní scénář. Láska k divadlu ji přitom prostoupila právě doma díky rodičům. Tatínek byl konstruktér a maminka dámská krejčová, oba vášniví divadelní ochotníci, kteří vystupovali na estrádách a dcerku brali všude s sebou. Brzo zpívala s nimi trojhlasně. „Táta hrál na spoustu nástrojů, maminka má překrásný hlas, zpívá dodnes," vzpomíná paní Preissová na rodiče, kterým je oběma už hodně přes osmdesát. „Trápí je neduhy stáří, ale stále jsou soběstační. Maminka je obdivuhodná. Skvělá kuchařka, pořád vaří, i když ji pobolívají nohy a nemůže moc chodit. Snažím se za nimi jezdit, jak to jen jde."

Profesorka na svatbě

Obavy, které ji soužily, když vyrazila z domovského města s kufříkem do Prahy, ale brzo ustoupily. „Škola pro mě byla velkým přínosem, moc mě bavila. Tedy až na marxismus-leninismus, tenhle předmět nechyběl ani na umělecky zaměřených školách, ale u zkoušek jsme vždycky nějak prošli. Pokládala jsem ho za nutné zlo k předmětům, které jsem milovala – tanec, pohyb, dějiny divadla," svěřuje se herečka, která studovala v ročníku profesorů Miloše Nedbala a Leo Spáčila. „To byli velikáni oboru, hodně mě naučili. Už jsem neměla čas přemýšlet, jestli se stydím nebo ne, což mi zpočátku dělalo starosti. Milovala jsem i ruštinu, kterou nás učila Olga Pavlovna Nikitina. Nádherná dáma, zřejmě bělogvardějka, jako vystřižená z období secese. Nosila sněhobílou blůzičku, ve všem byla taková pedantní, nikdy na ní nechyběla brož. Když přijeli v 68. Rusové, chodila s křídou po Praze a opravovala chyby v nápisech na zdech psaných azbukou, ať táhnou domů, abychom si jako národ neudělali ostudu. Byla roztomilá," připomíná paní Jana oblíbené pedagogy, mezi něž patří také profesorka Eva Kröschlová. „Učila mě jevištní pohyb a spřátelily jsme se natolik, že nám byla za svědka na svatbě."

S manželem Viktorem Preissem se Jana seznámila na schodech divadelní fakulty, ostatně tuhle příhodu už mockrát vyprávěla. Režiséři je pak s oblibou obsazovali do televizních filmů a inscenací, ale paní Preissové partnerství před kamerou radost nedělalo. Mívala pocit, že jim diváci prostřednictvím rolí nakukují do soukromí, což nemá ráda. Na svého muže jen prozradí, že je zručný a šikovný a do domácích činností se leckdy vrhá s tak velkou energií, až si pod sebou, obrazně řečeno, občas podřízne větev. „Jinak je ovšem báječný manžel, který všechno zařídí a obstará," usmívá se.

Prázdniny s Vašíkem

Nedávno jsem se o Janě Preissové dočetla, že prý odmítá televizní role, a tak neváhám a rovnou se jí ptám, jak to ve skutečnosti je. „Nemohu říci, že by se ke mně nabídky hrnuly, snad až na jednu v poměrně dlouhém seriálu, kde by mě čekalo časově náročné natáčení. Nebyla jsem zrovna úplně zdravá a také mě potřebovala vnoučata. Kdyby se naskytla opravdu zajímavá role, určitě bych ji zvažovala. Naposledy mě zaujala role profesorky v seriálu režiséra Smyczka Dobrá čtvrť. Příběh ubohé ženy, která je nucena žít s mámou, a když si konečně nabrnkne chlapa, vyklube se z něj podvodník a hajzl, taková postava je přece příležitost. Víte, vzít figuru, která je formální a jejíž charakter a osud jsou nepřesvědčivé, jenom proto, aby byl člověk vidět, nemá smysl," konstatuje moje společnice.

Slizkého seladona, který si vyhlédl ušlápnutou kantorku, ztvárnil mimochodem František Němec, s nímž se od dob filmových komedií Marie Poledňákové opět ráda setkala před kamerou. Baletku Annu, která díky všetečnému synkovi znovu potká svou osudovou lásku a pak s oběma svými chlapy a dědečkem prožívá neuvěřitelná prázdninová dobrodružství, milují nejen diváci, ale i sama herečka. „Mařenka Poledňáková nám tehdy psala role přímo na tělo a malý Tomášek Holý byl moc milý kluk, šel zcela mimo scénář, vyjadřoval se svými slovy a natáčením jsme se díky němu prosmáli. Druhý film Jak dostat tatínka do polepšovny se točil o prázdninách, tenkrát se mnou jel manžel s dětmi. Naši kluci byli také malí, mladší Honzík sotva tříměsíční, ještě jsem ho kojila a Viktor statečně vzal péči o ně na sebe. Všichni jsme vyrazili na Hrubou skálu, kde se točilo. Odklad natáčení nepřipadal v úvahu, protože Tomášek by nám vyrostl z role," vzpomíná na film, který jí přinesl úspěch.

Masáž kotníčku

Úžasné prožitky ji pojí i s křehkou akrobatkou z Rozmarného léta. Nejenže se jako začínající herečka ocitla ve společnosti opravdových filmových bardů, ale navíc s jedním z nich, s Rudolfem Hrušínským, sehrála scénu milostného vzplanutí, jaké zřejmě nemá na plátně obdoby. „Vzhlíží ke mně oddaným a obdivným pohledem, až si divák může představovat ledacos, a pak kamera sjede dolů a ukáže se, že mi jen masíruje kotníček, což provádí nenapodobitelným způsobem. Tuhle unikátní erotickou scénu jsme točili několikrát a vždycky jsme se odbourali," směje se Jana Preissová.

Má o čem vyprávět. Obsáhlou kapitolou jejího hereckého života tvoří angažmá v Divadle na zábradlí, kde se setkala s divadelními režiséry hvězdných jmen v dobách, kdy lidé před divadlem nocovali, aby se na ně dostaly vstupenky „Pracovala jsem s Václavem Hudečkem, Jaroslavem Gilarem, setkala jsem se s Janem Grossmannem, který se po dvaceti letech do divadla opět vrátil. Nejraději jsem měla Evalda Šorma, byl laskavý a otevřel mi vrátka k charakterním rolím. Říkal mi, že když budu na jevišti šťastná, pak bude všechno správně. A měl pravdu, šťastný člověk je uvolněný a nehlídá se," připomíná moudrá slova oblíbeného režiséra.

Kávu už jsme dávno dopily a paní Jana se netají tím, jak se po náročném dni těší domů, protože na ni čeká zahrádka, její velký koníček. „Jsem jako malý kombajn. Jakmile začnu pracovat na zahradě, nevím, kdy přestat. A když venku nemakám, přímo cítím, jak mě ven táhne nějaká síla a už se nemohu dočkat, až budu plet, sázet, sít. Lhostejno, co dělám, hlavně, že jsem v zahradě. Třeba skalku mám každý rok novou, vždycky nějakou rostlinu přikoupím a v zahrádkaření se i vzdělávám," pochlubí se. Když byla malá, žádnou zahradu neměli, pečovat o ni začala až z nutnosti, sotva postavili s manželem dům. „Nedávno jsem nastudovala orchideje, a to byste koukala, jak jsou nádherné. Kytičky mám ráda a ony mají rády mně, proto mi tak dobře rostou," poučí mě. Paní Jana má zjevně zelené ruce, jak se říká lidem, kteří pouhým dotekem probudí i skomírající rostlinu. Zahrádkářkou je i v kuchyni. „Dělám marmelády, džemy, na zimu strouhám jablíčka do štrúdlu, u nás se nic nevyhodí a také mi ve sklenicích nic nezplesniví. Takhle hospodařím nejen doma, ale i na chalupě, kde mi pomáhá moje snacha Martinka." Rodina staršího syna Martina bydlí hned za rohem. „Mají mě u nosu, pro ně je to velká výhoda, pro mě občas nevýhoda," směje se paní Jana. „Oba jsou herci a já ještě nezapomněla, jak jsme občas s Viktorem prosili sousedy, kdo nám pohlídá kluky. Takové martýrium mladí neznají, protože Matouš a Šimon včetně pejska, jsou u nás vždycky vítáni," představí mi krátce Martinovu rodinu, do níž patří ještě třináctiletá vnučka Viktorka. Díky mladšímu synovi Janovi, který je programátor, je Jana Preissová také babičkou holčičky Barborky.

Než se rozloučíme, vyzvídám, zda má herečka nějaké přání. „Jsem spokojená, klidná, šťastná a skromná, nic mi nechybí, hlavně ať jsme všichni zdraví."

Vizitka

Narodila se 7. 2. 1948 v Plzni jako Drchalová. Dětství a mládí prožila v Rokycanech. Po studiích nastoupila do Divadla Na zábradlí, kde sehrála řadu charakterově odlišných postav. V roce 1990 hostovala v Národním divadle, kde hraje dodnes. Do povědomí diváků se zapsala jako akrobatka ve filmu Rozmarné léto, popularitu jí přinesly komedie Marie Poledňákové. V televizi dostala příležitost ve filmech, inscenacích, pohádkách a seriálech, její poslední výraznou rolí je profesorka ze seriálu Dobrá čtvrť (2005). Jejím manželem je herec Viktor Preiss, hercem je i starší syn Martin, mladší Jan je programátor. Je babičkou čtyř vnoučat.

Místo, které mám ráda

Miluji Třeboňsko, kam každoročně vyrážíme, a už se těším, jak opět projedeme na kolech trasy okolo Třeboně. Na delší výlety jezdíme autem třeba do Dobré a Hojné Vody nebo do Jindřichova Hradce. A moc ráda se vracím do Rokycan.

Citace

Jsem jako malý kombajn. Jakmile začnu pracovat na zahradě, nevím, kdy přestat.

Daniela Kupsová

Autor: Redakce

11.8.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Čech odsouzený v Súdánu se vrátil do vlasti, přivezl ho Zaorálek
6 4

Zpátky doma. Čech Petr Jašek byl propuštěn ze súdánského vězení

A skuteční vítězové - film Moonlight.
AKTUALIZOVÁNO
1 15

Předávání Oscarů: Nejlepším filmem je La La Land. Ne! Je to Moonlight

Bouřlivák Johnny Cash přežil bitku s pštrosem i požár národního parku

/VIDEO, FOTOGALERIE/ - Přízvisko legenda si dnes vysloužil kdekdo. Ovšem Johnny Cash jí doopravdy byl. Napsal přes 1500 písní a v žebříčku Billboardu mu figuruje zhruba obdobný počet hitů jako Ro-lling Stones. Muž v černém vypil tisíce lahví alkoholu, vyzkoušel všechny drogy, zapálil národní park, napadl ho pštros a celý život ho strašila předčasná smrt jeho bratra. V neděli by oslavil 85. narozeniny.

Šéfové stran: ANO směřuje k vůdcovskému řízení

Hnutí ANO dnešní změnou stanov, která posiluje pravomoci předsedy, míří k vůdcovskému či autoritářskému řízení hnutí. Shodují se šéfové sněmovních stran. Podobné změny ve svých stranách vylučují, demokratické strany podle nich mají být postaveny na rozhodování kolektivních orgánů.

Věra Jourová: Na prezidenta by měl kandidovat Martin Stropnický

Na sněmu ANO sklidili velký potlesk zástupci hnutí v evropských strukturách, eurokomisařka Věra Jourová, místopředseda Evropského parlamentu Pavel Telička a europoslankyně Dita Charanzová. Vystupovali jako kompetentní zastánci českých zájmů v EU, kterou vnímají coby jediné možné řešení pro Česko. Deník hovořil se zakládající členkou ANO Věrou Jourovou, jež má v hnutí stále silnou pozici.

HMD Global po 17 letech vzkřísila legendární Nokii 3310

Finská společnost HMD Global, která vyrábí telefony značky Nokia, uvede ve druhém čtvrtletí na trh pokračovatele legendárního tlačítkového modelu 3310. Telefon bez operačního systému přichází na trh téměř 17 let po svém předchůdci a má stát 49 eur, tedy asi 1350 korun. HMD to dnes oznámila před zahájením veletrhu MWC v Barceloně.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies