VYBERTE SI REGION

Návštěva u Kamily Moučkové: I upřímnost je statečnost

Stala se první ženou v Evropě, která vstoupila do televizního zpravodajství. V roce 1968 ohlásila tragickou zprávu, která změnila osud země, a komunisté jí pak 21 let nedovolili ani vytírat chodby. Kamila Moučková ale neprohrává. Oslavila pětaosmdesátku, vypadá skvěle, dostala Cenu Arnošta Lustiga za statečnost a na CD namluvila tak nádherné texty, že z nich až mrazí. Za pár dní se objeví kniha jejích fejetonů. Životní příběh statečné hlasatelky chtějí zachytit filmaři.

11.5.2013
SDÍLEJ:

Televizní moderátorka Kamila Moučková.Foto: Archiv Kamily Moučkové

Stále nosí krátký střih. Vlasy má šarmantně bílé. Ukrajuje kus dortu s pravým marcipánem ve tvaru televizoru, který dostala k narozeninám, a přitom komentuje mou poznámku o své mladistvé vizáži. „Kdysi jsem měla trochu delší účes. Když mi ale začaly v šedesátých letech psát divačky, abych jim poslala návod, jak jsou ušité šaty, ve kterých jsem hlásila před pár dny, usoudila jsem, že je něco špatně. Nejsem přece manekýna. Mám co nejsrozumitelněji sdělit lidem zprávy. Rozhodla jsem se pro strohé, dobře ušité anglické kostýmy, které neodváděly pozornost, a jednoduchý chlapecký sestřih."

Jenže kameramani spokojení nebyli. Tmavovlasá Kamila vypadala, jako kdyby měla na hlavě helmu, protože v černém porostu jsou kontury nepostřehnutelné. „Představte si, že fotíte černého psa. Taky není zřetelné, jakou má vlastně masku. Nechala jsem se tedy přemluvit a odbarvila se na blond. Každé dva týdny jsem podstupovala pekelnou proceduru, hlavu jsem měla bolavou, samý strup," vzpomíná na svou zákulisní oběť. Jednou čekala v maskérně a překvapilo ji, jak maskérky háčkem protahují barevné vlasy do paruk. „Napadlo mě, že tenhle trik by mohl moje soužení ukončit. Pan Cichý, můj dvorní kadeřník, řekl: Zkusme to a vyvedl mi v té době nevídaný melír. I kameramani si úpravu moc pochvalovali," popisuje Kamila, která se tak stala nejen první zprávařkou starého kontinentu, ale i objevitelkou melírování. Teď už ji roky stříhá její mladší dcera Bára.

„Na tom, že dobře vypadám, mají zásluhu hlavně geny. Moji rodiče byli krásní lidé, zvlášť táta, každá ženská se za ním otočila. A oba se dožili požehnaného věku. Možná, že jsem k dobrému základu přispěla svým pozitivním přístupem. Snažím se na všechno dívat z té lepší stránky, nejsem fňukna," uzavírá moje hostitelka ženské téma.

Zvolila jsem partnerův život

Když byla nucená kvůli komunistům opustit televizi, našla si místo za barovým pultem bufetu divadla, kam chodili herci na gáblík. Z nové práce se však Kamila dlouho netěšila. Sehnala si lepení pytlíků, myla chodby, ale brzo se stala nezpůsobilou pro jakoukoli práci. Odkud svítila jiskřička naděje, kvůli níž člověk dokáže ledacos překousnout? Kamila se zavrtí v oblíbeném fotelu: „Nějaký čas jsem chodila se vztyčenou hlavou, přesvědčená, že můj půst potrvá tak dva roky, déle světové mocnosti okupaci nedovolí. Mýlila jsem se. V roce 1975 mi začalo být hodně zle, a tak asi po deseti letech od vpádu armád přišly deprese. Nechápala jsem, co mi je. Pomohl mi Honza Cimický, předepsal mi dobré léky. Nad vodou mě držel můj tehdejší partner Jiří Zahajský. Jenže tenkrát jsem se dopustila velké hlouposti. Ze své věčné snahy najít řešení v každé situaci jsem si řekla, že když nemohu žít vlastní život – práci jsem už žádnou neměla, přijala jsem za svůj Jirkův život. Rozhodla jsem se pomáhat mu ze všech sil. Jakmile dostal novou roli, byla jsem ve svém živlu. Vlezli jsme si do postele, já popadla scénář a nahazovala mu repliky," líčí Kamila soužití s hercem Činoherního klubu. Jenže Zahajský se později zamiloval do Jany Brejchové a po třicetiletém soužití se odstěhoval. „Úplně jsem se vymkla z kloubů, špatně jsem se dávala dohromady. Každý člověk by si měl zachovat své vlastní já a svobodu za všech okolností," glosuje Kamila nejsmutnější životní období.

Moje válečná máma

Nechybělo mnoho a mohla být také herečkou. „Třeba bych byla špatná, hrála jsem jen krátce," namítá moje společnice. „Když v Jihlavě Němci zavřeli tercii, nastoupila jsem v Polné zpátky do měšťanky. Otevřeli tam ročník 4A, něco jako nástavbu, nevěděli, co s námi. Ujala se mě paní Svatošová, manželka místního zubaře, která se stala mojí válečnou mámou. S mou maminkou kamarádila do chvíle, než ji zatkli. Náš táta, ortodoxní komunista před Němci utekl do Anglie a gestapo se pomstilo na mámě. Nejdřív byla ve věznici v Jihlavě, pak ji převezli na brněnský Cejl, tam ji dokonce vypsali na popravu, ale nějakým omylem ji odvezli do Ravensbrücku. Se sestrou Věrou jsme pobývaly chvíli u prarodičů, kam nás dávali vždycky, když bylo zle, což bylo v naší komunistické rodině často," zdůrazňuje Kamila. Svého otce Viléma Nového, který se po válce vrátil s novou ženou – Angličankou, se později kvůli jeho přesvědčení zřekla.

V koncentráku se dočkala svobody i maminka. „Byla sešlá, s podlomeným zdravím. Z tátovy zrady málem umřela, milovala ho až tragicky, nikdy se už neprovdala," pootevírá Kamila Moučková smutné kapitoly svého dospívání. V době, kdy vstoupila na divadelní jeviště, ale netušila, že vytoužené poválečné shledání rodiny pohltí zoufalství. „Mohla jsem taky pracovat v zubní ordinaci. Paní Svatošová mi nabídla, abych se vyškolila u jejího manžela zubní techničkou. Míchala jsem amalgám na plomby, naučila jsem se postavit zubní protézu, byla jsem docela šikovná. Moje válečná máma ale vášnivě ochotničila a vytáhla mě mezi divadelníky, prý abych se nechytila špatné party. Nejdřív v Polné a pak jsem hrála dokonce v Horáckém divadle v Jihlavě."

Povede-li se filmařům zachytit příběh legendární hlasatelky, přijdou si na své nejen v dramatu o její profesi, vzrušující jsou i ta osobní. V Jihlavě se Kamila seznámila s hercem Milošem Wiligem, tehdejší hvězdou Horáckého divadla. Provdala se a ve dvaceti se jí narodila dcera Kačenka. Herci se stěhovali z Vysočiny do Prahy, pod střechu dnešního Divadla na Palmovce. „Tenkrát se rekonstruovalo, a tak byli věčně po zájezdech, já sama doma s miminem. Vždycky tvrdím, že jsem nikomu vědomě neublížila, ale Milošovi ano. Byl to hodný a laskavý člověk. Odešla jsem od něj a útěchu našla u Josefa Moučky, tehdy byl teprve medikem. Narodila se Bára a tři roky po ní Ondřej. Moučka mi oplatil za Williga, zamiloval se do naší chůvy a já zůstala se třemi dětmi sama," bere Kamila skokem svá manželství. Pak se objevil osudový muž, o jedenáct let mladší herec Jiří Zahajský.

V té době už byla Kamila ve víru své nové profese. V konkurenci tří stovek uchazečů vyhrála konkurs na rozhlasovou hlasatelku a odtud jí kolegové vytáhli do televize. Nové médium lákalo.

Kamila Moučková přijela do Jablonce v doprovodu Petry Braunové.

Hlasatelka do učebnic

„Nikdy jsem nebyla máma typu starostlivé slepice. Park a bábovičky pro mě byly za trest, ale o své děti jsem se vždycky vzorně starala. Ještě v noci po vysílání jsem mazala chleby ke svačině, chystala hrníčky, abych se do nich ráno poloslepá trefila, rovnala jim oblečení na židličky. Přesto dneska, když moje pětašedesátiletá dcera odchází, dá mi pusu, pak se otočí a vypálí: Stejně jsi nám nečetla pohádky. Dělají si ze mě srandu, potvory," dodá láskyplně Kamila. „Ale to víte, že je štvalo, když jsem nebyla večer doma. Občas moje děti rozštelovaly i televizor, když jsem se objevila na obrazovce, roztáhly mě do šířky a udělaly ze mě obludu."

Potomci doplatili na matčinu odvahu, dcery nepřijali na vysoké školy a syna ani na průmyslovku. „Kateřina promovala až v Anglii, kam emigrovala s malými dětmi, bylo jí čtyřicet. Bára vystudovala hotelovku až po Sametové revoluci a Ondra je tak manuálně zručný, že se skvěle uplatnil i bez školy. Svým dětem, které mi nikdy nevyčetly, kolik obtíží jsem jim způsobila, jsem poděkovala i veřejně, když jsem dostala Cenu Arnošta Lustiga," připomene a při zmínce o poctě se chystá zakrojit další porci televizního dortu. „Arnošt byl kamarád, s láskou na něj vzpomínám. Byl to jeden z nejveselejších a nejlaskavějších lidí, které znám. Zprávařila jsem ve Svobodné Evropě, tenkrát ve vile v Dykově ulici, a on strčil hlavu do studia a hlaholil: Ahoj, ty bejku – říkal tak i ženským – o tobě se v novým století bude učit ve školách. Akorát se blížil konec roku 1999. No, nevím. Jezdím do škol na besedy a znalosti novodobých dějin mají mladí lidé chatrné. Tuhle mi jeden student povídal, že Palach byl ňákej kluk, který se upálil, ale proč, to prý neví," cituje čerstvý zážitek Kamila. „Nevím, jestli já jsem statečná," vytane ji srovnání při vzpomínce na Jana Palacha a na své vyznamenání, které se za statečnost uděluje. „Slova, která ho charakterizují, znějí nádherně: Lidskost – lidská myslím jsem, spravedlnost – určitě jsem spravedlivá, odvaha – nebojím se říkat věci do očí, to je fakt," hodnotí se. „Ale statečná? Nedokážu říct, jestli to byla tenkrát statečnost, když Rusové vtrhli do televize, spíš strašlivý vztek. Cítila jsem se potupená, pokořená. Možná jsem si ani neuvědomila, že ten samopal, co mi voják zabodl do zad, může vystřelit, hlásila jsem dál. Později jsem se už rozhodovala vědomě. Když mi řekli, že jdeme do ilegality, tušila jsem, že z toho bude malér," filosofuje o svých rozhodnutích v srpnu 1968.

Ale z ceny, kterou dostala jako první žena a která nese jméno kamaráda, má nesmírnou radost. Čistě ženské potěšení jí způsobil dárek, který k ní patří, zapůjčení té nejmenší škodovky. Kdybyste si mysleli, že podobných metálů má tahle neohrožená dáma plné šuple, mýlíte se jako já. „Prezident Svoboda mi ještě v roce 1968 udělil Státní vyznamenání za vynikající práci. Když pak ale vyváželi chartisty za Prahu, zbili je a nechali v lese, strčila jsem glejt i s medailí do tubusu a s přisprostlým dopisem vrátila Husákovi. Z okruhu blízkých lidí Václava Havla jsem se dozvěděla, že prý mě měl hned pod čarou, ale už to nestihl. Od Klause bych nic nechtěla, to říkám na rovinu a veřejně." Pomyslím si, že i upřímnost je občas statečnost.

Bez postele se neobejdu

„Špatně slyším," postěžuje si, „a bolí mě záda." Nad kafíčkem sedíme dlouho, i měkounké ušáky už nás mají dost. Kamila má na všechno řešení. Bez skrupulí mi předvede úžasná miniaturní sluchátka Widexline. Vypadají jako šperk a umějí zázraky. Trápení s páteří pak uleví postel. Obří lože má původ kdesi v gotice, ostatně jako většina vybavení útulného bytu. Kdyby se Kamila nestala hlasatelkou, mohla by se věnovat designu a módě. „Postel je jediná věc, bez které bych se neobešla. Jsem noční můra, dlouho čtu. Někdy mě napadne, že je mi pětaosmdesát, ale okamžitě si na svá léta zakážu myslet, to raději píšu. I v posteli." Fejetony vycházely v Krásné paní Žofie Kanyzové. Knižně se objeví 18. května a slavnostně je pokřtí v Kafkově knihkupectví. Čtyřiadvacet jich autorka načetla na CD, kde je taky Modlitba ve stáří, slova z Bible, myšlenky Dalajlámy, Mistra Jana Husa a dalších. „Usínám ve dvě, ve tři, ale ráno si pospím, to je moje neřest. Pak letím do trafiky pro noviny, bez zpráv nemohu žít, čtyřiadvacítku si nenechám ujít. Udělám si kafíčko a před polednem vyrážím do světa," rýsuje mi své dny a pobaví mě poznámkou, že expressa si dopřeje i dvě, když má ovšem čas. Pravdou je, že tahle vitální žena se nudit neumí.

Vizitka

Narodila se 8. dubna 1928 v Jihlavě v rodině komunistického funkcionáře a novináře Viléma Nového. Začínala jako herečka, v příležitostných rolích se objevila v 11 filmech, naposledy v roce 2012 ve Školním výletu. Začínala jako rozhlasová hlasatelka, od roku 1957 vysílala zpravodajství v Čs. televizi. V roce 1970 musela z televize odejít za svůj postoj v roce 1968, práci získávala jen příležitostně. Štěstí ji nepřálo ani v soukromí, byla třikrát vdaná. Má tři děti. Po roce 1989 se vrátila do České televize, kde moderovala pořad Barvy života, spolupracovala s různými médii, zejména s rádiem Svobodná Evropa, uplatnila se v dabingu. Napsala autobiografii Říkali jí lvice. V roce 2004 vstoupila do Dvorany slávy TýTý, dostala Cenu hl. města Prahy. K 85. narozeninám jí byla udělena Cena Arnošta Lustiga za statečnost.

Daniela Kupsová

Autor: Redakce

11.5.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Ve věku 69 let zemřel kytarista Radim Hladík

Praha -Ve věku 69 let zemřel dnes ráno kytarista Radim Hladík, který mimo jiné stál u zrodu legendární kapely Blue Effect, sdělil to současný zpěvák kapely Honza Křížek. Hladík podlehl následkům fibrózy plic, se kterou bojoval několik let. Sedmdesátiny by oslavil 13. prosince.

Záchranáři našli části těl obětí havárie indonéského letadla

Jakarta - Indonéští záchranáři dnes našli části těl v moři v oblasti, kde v sobotu havarovalo policejní letadlo se 13 osobami na palubě. Oznámil to na tiskové konferenci šéf Indonéské pátrací a záchranné agentury (BASARNAS) s tím, že ostatky pravděpodobných obětí byly nalezeny v místě, kde už vesničané dříve vylovili sedadlo z letadla a vak obsahující mobilní telefon a policejní doklady.

AKTUALIZUJEME

Skvělá Koukalová slaví první letošní triumf. Ovládla stíhací závod!

Östersund /FOTOGALERIE/ - Biatlonistka Gabriela Koukalová vyhrála stíhací závod Světového poháru v Östersundu. Do vedení se dostala už po úvodní střelbě a do cíle dojela o osm sekund před Němkou Laurou Dahlmeierovou. Pořadí v čele SP je opačné, Dahlmeierová vede před Koukalovou o 25 bodů. Eva Puskarčíková skončila ve Švédsku na osmém místě, což je její nejlepší individuální výsledek v SP, Lucie Charvátová byla dvanáctá a Veronika Vítková osmnáctá.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies