VYBERTE SI REGION

Návštěva u Leony Machálkové: Každý věk je dobrý

Na jedné muzikálové scéně je čarodějnicí, na druhé ještě před pár dny kralovala. Obě postavy, ač zcela protichůdné, ji chytily za srdce. Ostatně jako všechny role, které ztvárnila. Její písně jsou emotivní, vroucí, plné vášně, a takové má ráda. Leona Machálková nedávno usedla v porotě soutěže mladých talentů opery a muzikálu. Přitom stihla oslavit půlkulaté narozeniny. Navzdory datu v kalendáři ale vypadá jako dívka a také se tak cítí.

22.6.2012
SDÍLEJ:
Fotogalerie
3 fotografie
Na návštěvě u Leony Machálkové

Na návštěvě u Leony MachálkovéFoto: Richard Dvořák; archiv

„Nikdy jsem se neomezovala nějakým číslem. Jsem zralá ženská, mám dostatek životních zkušeností, ale nezatěžují mě tak, abych si říkala, že něco nemohu. Řídím se intuicí a citem a myslím si, že by mě ani nenapadlo chovat se jako dvacítka, ale jsem otevřená spoustě věcí a pořád jsem v pokušení zkusit něco nového. Zítra se mohu sbalit a odjet někam daleko. Každý věk je dobrý," vychrlí na mě Leona své pocity při první zmínce o jubileu a dodá, že za bilancování stojí až letopočet s nulami na konci.

Právě opustila studio hudební televize Óčko, kde s ní pořizovali profilový rozhovor. „Moderátor byl informovaný, znal mě od 90. let ještě jako moderátorku Evropy 2, a přestože je rocker, má vztah k muzikálům. Vždycky potěší, když o vás má někdo povědomí," pochválí kolegu a já tiše doufám, že jí nezkazím radost, když se vrátím k roli Gertrudy v Hamletovi, který měl premiéru na konci března. „Diváci ji stále vnímají jako vážnou ženu, tak jak ji znají z klasického pojetí tragédie, ale rocková opera dovoluje ukázat ji víc jako chybující bytost," nastíní Leona shakespearovskou postavu.

Příležitost ztvárnit pověstnou dánskou panovnici jí přinesla její Lorraine v Drákulovi. Na muzikál se přišel podívat i Janek Ledecký a hned měl o obsazení hlavní role v Hamletovi jasno. Také čarodějnici, kterou hraje v muzikálu Robin Hood, ji přihrála jiná postava, a sice Glorie z Jacka Rozparovače, kterého tehdy měli v Kalichu na repertoáru. „Léta jsem kroužila kolem Vaša Patejdla a v duchu si přála s tímhle skvělým muzikantem něco vytvořit a povedlo se to právě v novém pojetí Jacka Rozparovače, do něhož mi napsal nádherný song Láska má žije dál. Škoda, že ho nehrají rádia," povzdechne zpěvačka nad tradovanou konzervativností hudebních dramaturgů.

O role si Leona sama neříká. Dnes už za ni mluví úspěchy, kterých dosáhla. Na počátku kariéry jí ale chyběla potřebná podnikavost a dravost. „Tenkrát jsem naštestí potkala lidi, kteří mi pomohli. Zpívala jsem po klubech s kapelou, žánrem přesahovala do jazzu a poznala jsem Janu Koubkovou. Neuvěřitelně milou, přejícnou, mládím nadšenou zpěvačku s obrovským srdcem," připomíná moje společnice zkušenější kolegyni, která ji před lety poslala do divadla Semafor, kde zrovna hledali šikovnou holku. „Přijela jsem tenkrát do Prahy s kufříčkem, hlavu plnou otazníků, co budu zpívat, kde a také kde budu bydlet. Spala jsem u kamarádek, pak střídala podnájmy, tehdy ještě velmi drahé, myslím, že jsem pořízení jednoho bytu probydlela," líčí mi Leona první dojmy z velkoměsta.

„Mládí vydrží hodně, nevadilo mi, že jsem chudá. Stačilo mi, že zpívám a příležitostí přibývalo, někde jsem dostala maličký úkol a z něj vzešla zase další práce. V Semaforu jsem zahrála na housle a zazpívala. Zalíbila jsem se panu Suchému i Ferdinandu Havlíkovi a zůstala čtyři roky. Na jevišti mě viděl Ondřej Soukup a přizval mě jako studiovou vokalistku do Malostranské besedy, kde jsem se setkala s Lídou Nopovou a ta mě zas navrhla jiným interpretům, třeba Martě Kubišové a Lucce Bílé," vede mě Leona úžasnou školou, která ji vynesla mezi nejžádanější zpěvačky.

S futrálem na Karlově mostě

Dříve, než se rozhodla učinit z Moravy do hlavního města rozhodující krok, zkusila si ještě jako olomoucká vysokoškolačka, zda se Pražákům zalíbí. Leonin tehdejší přítel zlákal k hostování na Výstavišti kapelu, která se kromě autorského jazzu věnovala také původním moravským lidovým baladám, a ráda přidala i staropražské písničky. „V posledním ročníku filosofické fakulty přišla sametová revoluce, hrálo se na ulicích, my jsme se zabydleli na Karlově mostě. S futrálem na dlažbě jsme se snažili utrhnout pozornost kolemjdoucích a předvést takový výkon, který je přiměje, aby sáhli do peněženky. Závratné honoráře nám nepadaly, ale vítaný příspěvek na složenky ano," listuje ve vzpomínkách.

Leona studovala učitelský obor češtinu a historii, ale kantořinu si okusila jen během vysokoškolské praxe. Hudba s ní šla přirozeně odmalička, zpívala ve školních sborech, ve studentských kapelách a nakonec zvítězila. „Když jsem odešla do Prahy, naši prožívali těžké chvíle, ale to jsem zjistila až po letech, povykládala jsem si o tom s maminkou. Hodně mi důvěřovali, ačkoliv můj životní styl musel být na hony vzdálený jejich civilním povoláním. Ale viděli mě šťastnou. V Praze se mi do roka povedlo uchytit se v Semaforu a moderovat pořad na Evropě 2." Vida, málem bych úspěšnou moderátorskou dráhu opomněla. „ Ty dvě kotvičky, k nimž jako bonus přibývalo zpívání, uklidnily i rodiče. Vždycky mi drželi palce a nevynechají jedinou příležitost, aby mě viděli. Divadlo a muziku mají oba rádi."

Kytara zatím odpočívá

Leonina mladší sestra Adéla žije už více než deset let v Itálii, vždycky prý o zemi s temperamentní náladou snila. „Vzala si fajn chlapa, pěkného a chytrého, mají se rádi a ona je tam šťastná. Když za ní přijedu, vidím, kolik tam má přátel, jak je oblíbená," přibližuje Leona spokojený život své sestry, což mě přiměje k dotěrné otázce na Leoninu vlastní spokojenost. „K té mojí chybí mnohé, co k životu patří a tím je partnerské naplnění." O vztahu s Bořkem Šípkem už mluvit nechce, přestože tahle kapitola je za ní. „Osobní štestí jde vlastní cestou. Co se má stát, to se stane. Neuzavírám se, ale není snadné potkat někoho, s nímž cítíte, že přeskočí pověstná jiskra. Zrovna nedávno jsem o tom hovořila s tátou, který by mi moc přál, abych našla spřízněnou duši. Když se zamiluju, nekladu si otázky, kolik máme společných zájmů nebo jestli dotyčný třeba rád jezdí na hory. Takhle lidi neselektuju. Když mě muž zaujal, stala jsem se jeho bezmeznou obdivovatelkou a zcela opojená vstoupila do vztahu, aniž by bylo jasné, že je tím správným partnerem do života. Obávám se, že v tomhle se už nezměním a také se tím nijak netrápím," usměje se Leona a já raději přeladím na jejího nejdůležitějšího muže, syna Artura.

„Určitě je hudebně nadaný, rytmus má v těle. S lehkostí si pamatuje melodii, kterou se doma učím, rád chodí do divadla, ale momentálně ho víc drží sport. Hraje fotbal, dvakrát týdně trénuje, kromě něj se věnuje plavání," představí mi Leona svého potomka. Vypráví mi, jak si zkusil kytaru, ale výuku prý vzali za nesprávný konec, protože s lektorem hráli v dětském pokoji, a tak to prý nefunguje. „Přínosnější je navštěvovat uměleckou školu, kde vládne určitá disciplína, a ta je důležitá u všeho. Dostane tam také příležitost muzicírovat s ostatními, a to je jiný prožitek," podotkne vystudovaná učitelka. Artur teď chodí do třetí třídy, má už dost učení a samozřejmě chce užít nějaké volno. „Ještě si potřebuje pohrát, patří to do jeho dětského světa, a tak jsme kytaru zatím odložili, ale neprodali," konstatuje šibalsky.

„Máme spoustu kamarádů, kteří nás berou do party, nebo my přizveme je a jezdíme na výlety, nejraději na kolech. Kolem Prahy je spousta krásných míst, svoje oblíbená jsme našli i ve městě. Když mám pár dní volna, vyrážíme za našimi do Přerova, tam je také nádherně," vrací se Leona v myšlenkách zpět k rodičům, s nimiž si snad denně povídají na skypu.

V tomto okamžiku se ale zpěvačka těší do Janáčkova divadla v Brně, kde se v porotě mladých talentů setká s Gabrielou Beňačkovou, kterou obdivuje, a profesorkou Evou Blahovou, uměleckou šéfovou Janáčkovy opery v Brně. „Je to vynikající pěvkyně, i mně se poštestilo dostat u ní kondice. Dokáže vysvětlit nevysvětlitelné, poradí, jak pracovat s dechem a vytvořit v hrdle, kam není vidět, tón. Soutěž byl její nápad, letos se koná poprvé, a doufám, že bude pokračovat," spřádá své hudební sny, k nimž patří i nová deska. „Vzniká hodně dlouho, jsem náročná, chci, aby písně vyznívaly opravdu tak, jak si představuji. Mohou být pomalé nebo rychlé, ale vždycky vroucí. Toužím posluchačům vyprávět nějaký příběh a něco s nimi prožít," tvrdí Leona. „Ve svém muzikantském životě si mohu na koncertě zazpívat, co chci, ale cédečko musí na hudebně přehlušeném trhu zaujmout, písně se prezentují i vizuálně, doba se změnila. Ale u mě nezměnila nic, protože pořád si přeji vytvořit něco moc pěkného." Nepochybuji, že se jí to povede.

Vizitka

Narodila se 24. května 1967 ve Zlíně. S rodiči žila v Přerově, kde se od dětství věnovala zpěvu, hře na housle a recitaci. Po maturitě vystudovala češtinu a dějepis na Filosofické fakultě University Palackého v Olomouci. V roce 1990 se vydala do Prahy, moderovala v rozhlase i v televizi, zpívala v klubech, v Semaforu hrála v Kytici a dalších hrách. Od roku 1993 účinkuje na pražských muzikálových scénách (West Side Story, Jesus Christ Superstar, Dracula, Monte Cristo, Les Miserables, Jekyll and Hyde, Angelika, Jack Rozparovač, Robin Hood, Hamlet). Vydala dosud sedm alb, je držitelkou zlaté i platinové desky. Má syna Artura (9), jehož otcem je designer Bořek Šípek.

Místo, které mám ráda

Místo, ke kterému mám silný vztah je okolí řeky Bečvy v Přerově, kde jsem vyrůstala. Dodnes mě to tam táhne a já se vždy nemohu vynadívat, jak půvabně se Bečva klikatí. Dnes tudy vede i příjemná cyklostezka a tak často šlápnu do pedálů a kochám se a kochám…

Daniela Kupsová

Autor: Redakce

22.6.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Inkluze je zločin na dětech, říká Václav Klaus mladší

Havlíčkův Brod /ROZHOVOR/ - Má všeobecní vzdělání budoucnost? Je inkluze krok tím správným směrem? To byla hlavní témata přednášky, kterou v Havlíčkově Brodě nedávno připravil Okrašlovací spolek Budoucnost.

Manželé ze Kdyně se snažili zachránit život mladému sportovci. Bohužel marně

Hluboká - Silák z Hluboké zemřel za jízdy na kole. Jeho otec děkuje manželům Homolkovým, kteří bojovali o jeho život.

Nezvládnutý staford napadl na ulici dalšího psa, skončil v útulku

Olomoucký kraj – Policisté se zabývají případem nebezpečného křížence stafordšírského teriéra, který v Zábřehu napadl několik psů i lidí. Poslední incident se stal zkraje týdne poblíž husitského kostela u areálu bývalých kasáren, kde staford zaútočil na dalšího psa. Toho majitelka právě venčila.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies