Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Návštěva u Lubomíra Lipského: Nic komického na sobě nevidím

Stačí vyslovit Charleyova teta, Hlustvisihák, děda Potůček nebo Bill Kipp z muzikálu Sny nového Yorku a každý ví, že jde o Lubomíra Lipského. Ovládá pět hudebních nástrojů, domluví se třemi světovými jazyky, vlastní sbírku autogramů, fandí svým třem vnukům, jeho rod má své muzeum. Devatenáctého dubna si připomněl 89. narozeniny. Na jevišti stojí už 67 let a stále hraje na třech pražských scénách. Jen kamera je k němu v poslední době skoupá.

28.5.2012
SDÍLEJ:

Na starodávném pracovním stole nechybí počítač. Foto: Richard Dvořák, Ivan Kahun, archiv ČT a rodiny

Je to škoda. Jeden z nejpracovitějších herců natočil tolik filmů a televizních pořadů, až se zdá, že na place musel stát denně.  Když vstoupíte do foyeru Divadla na Jezerce, obklopí vás okamžitě houf postav, které sehrál, i herečtí parťáci a lidé, které měl a má Lubomír Lipský rád. Se všemi se tu mohou návštěvníci divadla setkat na fotografiích v rámci výstavy, kterou své divadelní hvězdě uspořádal společně s historiky, manžely Valtrovými principál Jan Hrušínský. Pan Lipský obohatil galerii autorskými snímky, fotografiemi z alba své početné rodiny a poklady z vlastní ucelené kolekce autogramů.

Na zdejší scéně stále hraje v představení Charleyova teta. V roli sluhy Brasseta se střídají s Janem Hrušínským jako někdejší představitelé tety v Divadle ABC. Lipský tam v této hře exceloval coby student Babs převlečený za tetu už v roce 1964 a sehrál ji snad pětsetkrát (Hrušínský ho vystřídal o 30 let později, pozn. red.).

V divadle ABC setrval Lubomír Lipský v pracovním poměru do penzijního věku, ale ve skutečnosti scénu nikdy neopustil. Dodnes ztvárňuje Reného v inscenaci Pan Kaplan má třídu rád. V Divadle U Valšů pak hraje s Květou Fialovou a Naďou Konvalinkovou kapitána Mooneyho v představení Manžel pro Opalu.

Slavit budu až za rok

Pan Lipský si sice postěžuje, že po záchvatu mozkové mrtvice, která ho postihla v uplynulém roce, mu to hůř myslí, pomaleji chodí a mluví, ale nic takového nepozoruji a na svůj věk mi připadá náramně čilý. Navíc živě komunikuje mobilním telefonem a díky vnukovi Martinovi, který mu zařídil počítač, se stihne podívat, co je ve světě nového. Když se ale ptám, jak oslavil své devětaosmdesátiny, kroutí hlavou: „Kdepak, domluvili jsme se s rodinou, že slavit budeme až příští rok, dá-li mi pánbůh zdraví a dožiju-li se devadesátky," konstatuje. „Narozeniny si připomenu prací. Herectví mě nejenom drží, ale pořád taky baví. Musím trénovat mozek, učit se nové texty a opakovat si ty, které jsem se už naučil, abych je nezapomněl. Jsem v pohybu, škoda jen, že teď trochu v pomalejším tempu, bavím se s mladými lidmi, snažím se, abych měl pořád dobrou náladu," říká herec, který se hned na začátku své kariéry zabydlel v šuplíku komiků. A to i přesto, že sotva poprvé vstoupil na plátno kin, rovnou umřel. „To je pravda, s bráchou Oldřichem jsme ve filmu V horách duní hráli syny pana Hilmara, pomáhali jsme partyzánům a Němci mě postřelili. Umírání musíte zvládnout technicky, jinak v něm nic není. Tenkrát jsem to ještě neuměl a kolegové se mi smáli," vzpomíná s úsměvem na premiéru před kamerou.

Na prkna, která znamenají svět, vkročil mladičký Lubomír v rodném Pelhřimově. Jeho tatínek tam byl cukrářem, ale později založil ještě kavárnu, první v okrese. „Tvořil úžasné marcipánky, třeba ve tvaru škrabošek, vkládal do nich svou touhu po divadle. Připravoval nás na divadelní dráhu přímo systematicky. Vlastní talent uplatňoval na ochotnické scéně, ale přál si, aby jeho tři synové došli dál. Jako študáci jsme jeho snahy odmítali a dělali si z nich legraci. Role v pelhřimovském divadle jsme přijímali s recesí. Ale náš tatínek byl silná osobnost, a tak se v divadle angažovala celá rodina včetně babičky," vypráví pan Lipský a hned dodá, že jako cukrářův syn na sladké nikdy nebyl, ale pár kremrolí si občas do školy zabalil a s kamarádem je měnil za špekáčky.

Šťastný Pelhřimov

Od obecné školy byl jeho spolužákem Jiří Lír. „Měl jsem ho moc rád, narodili jsme se ve stejném roce, seděli jsme vedle sebe v lavici i na gymnáziu a šli za sebou v abecedě – Lipský, Lír a brzo jsme se stali známou dvojkou," připomene hereckého kolegu, jehož tatínek vyučoval na gymnáziu kreslení a francouzštinu. „Právě profesor Lír založil náš kroužek sběratelů autogramů, sháněl nám adresy a překládal naše dopisy, abychom získali podpisy třeba Stefana Zweiga, Romaina Rollanda, Sinclaira Lewise, Liona Feuchtwangera nebo Charlese Chaplina. Později jsme se z jeho popudu soustředili i na nositele Nobelovy ceny, mám třeba Einsteinův podpis," pochlubí se a já jen tiše žasnu, jaká slavná jména sype z paměti jako z encyklopedie. „Většina kamarádů z našeho kroužku bohužel zahynula v koncentráku," dodá smutně, proto hledám veselejší tóninu. Hudba k panu Lipskému patří, postupně ovládl pět nástrojů.

„V roce 1935 dorazila i do Pelhřimova móda jazzových orchestrů. Chyběl jim třetí hráč na saxofon, já už tenkrát poslouchal dixieland, a tak jsem uondal otce, aby mi ten nástroj koupil. Náš tatínek udělal pro vzdělání svých dětí vše. Hrál jsem už na klavír a na saxofon jsem se naučil během půl roku, přidal jsem klarinet a později ještě pozoun a tubu. V tercii náš profesor fyziky Tomášek založil Symfonický orchestr, ve kterém jsem taky koncertoval. Později jsem hrál i v dechovce a dokonce na pohřbech," připomene svůj hudební vývoj.

Pelhřimov byl šťastné město – nějaký tahoun vždy strhl ostatní jako otec Lipský v divadle. Ostatně byli to právě ochotníci, kteří se zasadili o založení divadla v bývalé solnici. Hraje se v něm dodnes.

Můj hostitel do svého rodiště ještě před pár lety pravidelně jezdil, dokud žila jeho vzdálená sestřenice a kamarádky ze studií, sestry Hovorkovy. Zprávy o muzeu, které nese název MUZYum, ale pan Lipský má. „Místní činitelé ho kdysi věnovali tatínkovi a nám třem bratrům. Je v něm všechno možné, dokonce i naše dětské botičky, programy a rukopisy. Musíte se umět narodit ve správném místě a ve správný čas, a to se mi zřejmě povedlo."

Ejhle, komik

O tom není pochyb. Divadlo satiry, které v Pelhřimově založili a ještě za protektorátu se jeho prostřednictvím odvážně vysmívali poměrům, bylo prvním krokem do Prahy hned v roce 1945. Pět Pelhřimováků, mezi nimi Lubomír, jeho bratr Oldřich (skvělým hercem by byl nepochybně i bratr Dalibor, ale toho v 17 letech zabil blesk – pozn. red.) a Jiří Lír, se stalo zakládajícími členy Divadla satiry na Malé Straně se sídlem v Umělecké besedě. Od 1. srpna 1945 začal Lubomír Lipský do kolonky zaměstnání psát: Profesionální herec.

Bratr Oldřich, který divadlo vedl, pak přizval další začínající herce Brodského, Zázvorkovou, Horníčka, Hlinomaze a Kopeckého. „Neuvěřitelné věci jsme prováděli na zkouškách, tam tryskaly gejzíry nápadů. Brácha Oldřich jim pak dal formu a jelo se." Za tři roky odešel Kopecký s Horníčkem do Národního divadla a Lubomíru Lipskému poslal nabídku Ota Ornest, který zakládal Městská divadla pražská. „Netroufal jsem si, bál jsem se, že až tak dobrý nejsem," pamatuje si dodnes své pochybnosti slavný herec, před nímž se rozevřel vějíř komických postav v divadle i ve filmu.

Bratr, režisér Oldřich Lipský ho často obsazoval do svých filmů, ale nabídky přicházely i od ostatních režisérů slavných jmen. Pan Lipský je měl všechny v oblibě, obzvlášť rád vzpomíná na Alfréda Radoka. „Když připravoval inscenaci Heda Gablerová v Komorním divadle, nabídl Jiřině Bohdalové a mně – tehdy jsme byli považováni za renomované komiky, vážné dramatické role a my jsme v nich obstáli. A za to jsem mu moc vděčný, že mě vytáhl ze šuplíčku „ejhle, komik" a ukázal, že umím i jiný žánr!"

Můj společník mě zatím vede rozkvetlou zahrádkou u vinohradské vily, kterou sdílí se svými třemi vnuky a jejich rodinami. Jeho dcera Taťjána (Jandourková – pozn. red.) zdědila po rodičích lásku a cit k jazykům a je vynikající překladatelkou z anglistiky a hindštiny. Syn pana Lipského, rovněž Lubomír, vystudoval FAMU a věnoval se dokumentům i zábavným pořadům, bohužel však ve čtyřiceti letech zahynul. Jeho potomek Matěj, profesí speciální pedagog, založil kapelu, v níž hrají také Štěpán s Martinem (dceřini synové – pozn. red.). Kytary jim koupil dědeček, když jim bylo asi dvanáct let.

„Nejmladší z rodiny jsou má pravnoučata, dvou a půlletý Šimonek a pětiletá Alžběta,"pochlubí se nestor rodu.„Od mého bratra Oldřicha máme ještě nejméně sedm příbuzných, jsme velká rodina."

Pan Lipský o sobě říká, že je fatalista. Nikdy se prý nesoužil obavami, co by dělal, kdyby už nepřišla další role. Jen mávl rukou a řekl si: něco se najde. „Osud život zařídí, jen mu každý musí trochu píchnout. Dostal jsem do vínku trochu komediálnosti a v komických rolích jsem jel a jedu pořád.  Koneckonců je lepší se opakovat, nežli zrezivět, jak říká Diderot. Ve skutečnosti na sobě ale nic komického – kromě své figury nevidím. Je ovšem fakt, že některé lidi si v podobných rolích představit neumím. Pochybuju, že by chtěli dělat šašouny a zesměšňovat sami sebe," loučí se mnou můj oblíbený herec.

Přála bych si být na chvíli režisérem. Určitě bych pana Lipského na prahu jeho devadesátky ukázala před kamerou.

Vizitka

Narodil se 19. dubna 1923 v rodině cukráře a nadšeného divadelního ochotníka v Pelhřimově jako nejstarší ze tří bratrů. Oldřich, úspěšný režisér, který byl pouze o 14 měsíců starší, zemřel v roce 1986. Nejmladší Dalibor zahynul jako mladý. Syn Lubomíra Lipského byl režisérem. Dcera Taťjáňa je překladatelkou. Má tři vnuky a dva pravnuky.

Z rolí zmiňme Cirkus bude, Byl jednou jeden král, Pekařův císař, císařův pekař, Hudba z Marsu, Racek má zpoždění, Čtyři vraždy stačí, drahoušku, Zločin v dívčí škole, Fešák Hubert, Šest medvědů s Cibulkou, Saturnin, Nebát se a nekrást, Hraběnky, Poslední plavky, Bobule. V současné době hraje v divadlech Na Jezerce,  v ABC a v Divadle U Valšů.

Citace

Umírání musíte zvládnout technicky, jinak v něm nic není. Tenkrát jsem to ještě neuměl a kolegové se mi smáli.

Daniela Kupsová

Autor: Redakce

28.5.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Otec a syn Bushovi
1 16

Rodina Bushů se připojila ke kritikům Trumpa. Jeho poradní tým se rozpadl

Lázně Bohdaneč. Fontána na Masarykově náměstí.
8

Lázně hlásí plno. Po letech škrtů se pustily i do oprav

RECENZE: Retro pro tátu. Strniště pro Jana Svěráka

Laskavé retro z těžké doby. Natočené podle klíče Obecné školy. To je v kostce nový film Jana Svěráka Po strništi bos, který režisér natočil spíš kvůli otci nežli kvůli sobě.

Pohledem Stanislava Šulce: Slyšet HDP růst

Výkon ekonomiky je stále obdivuhodnější. Tedy alespoň to tak vypadá u stolů makroekonomů, kteří sledují výlučně růst hrubého domácího produktu. Růst HDP o 4,5 procenta by nám mohli ostatní snad i závidět. Proti tomu však stojí rostoucí počet nespokojených lidí, kterým je růst HDP lhostejný, protože jej jednoduše neprožívají. Kvalita jejich životů stagnuje stejně jako platy, mírný růst vyváží stále sílící zdražování, které se zdaleka neomezuje jen na máslo.

Podvodníci zaplavují sociální sítě. Chtějí získat peníze skrze falešné profily

Neposílejte nikomu svoje číslo, policie varuje před podvodníky, kteří vytvářejí falešné profily na Facebooku a chtějí získat peníze. Méně pozorné uživatele dokáží připravit o tisíce korun. Snaží se získat ověřovací SMS pro internetové mobilní platby.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení