VYBERTE SI REGION

Návštěva u Maroše Kramára: ČechoSlovák na kolečkách

Stejně dobře jako doma na Slovensku ho známe v Čechách. Na divadelních prknech hraje v Bratislavě i v Praze a obě země křižuje se zájezdovými představeními. Televizní diváci si ho oblíbili v roli moderátora pořadu Zázraky přírody a nyní vstupuje do seriálu Ordinace v růžové zahradě jako slovenský chirurg Richard Varga. Maroš Kramár nepopírá, že má ze své nové postavy obavy.

4.5.2013
SDÍLEJ:

Maroš Kramár. Foto: Lenka Hatašová

Když oběma národy oblíbený herec řekne: V úterý jedu dolů a ve středu zas zpátky nahoru, záhy pochopíte, že mluví o cestách mezi hlavními městy. V tom českém má příhodnou adresu, bydlí v hotelu přímo pod Vyšehradem, a na skálu, odkud podle pověsti skočil Šemík, se chodívá projít často se sluchátky v uších. Maroš Kramár si role načítá ze scénářů a učí se je poslechem. Je pořád na cestách, dialogy mu nemá kdo nahazovat, jak se v branži říká, a tak si namlouvá nejen vlastní repliky, ale i ostatní postavy. A kolegové se mu smějí, když deklamuje celé obrazy.

V sobotu dopoledne mi nad šálkem expressa vypráví o zájezdu do Rumburku, odkud se vrátil s představením Vše o mužích nad ránem. „Sakra, byly tam krásné baby," vystřelí trefně ve své mateřštině. „Pořád chodí hodně ženských, přitahuje je název, že se o chlapech dozvědí fakt všechno. My taky toužíme zjistit víc o ženách, ale pořád máme mezery, což je dobře."

Maroš Kramár kontakt s publikem miluje. Neustále vyprodané představení Vše o mužích Studia DVA má v pražském divadle Palace za sebou už třístou reprízu, na repertoáru je pátým rokem. „Hra trvala plánovanou hodinu 40 minut bez přestávky jen krátce po premiéře. Pořád jsme přidávali, teď jsme na jevišti tři hodiny, ovšem rekord je tři hodiny dvacet minut. Pauzu už divákům dopřáváme, protože potřebují na záchod," konstatuje pragmaticky. „Nastavujeme zcela spontánně, protože nás hraní těší. Paní režisérce Janěkové se naše úpravy už dávno přestaly líbit. Ale to se stává, že režisér má hlavní slovo do premiéry a pak berou představení do svých rukou herci, takže se trochu zvrhne," mávne Maroš rukou. „Ale lidi na hereckou tvořivost slyší a my hrajeme přece pro ně. Honoráře nám za přesčasy nezvyšují. Herectví je jedno z mála povolání, které člověk dělá proto, že ho baví. Peníze se v něm vydělávají těžce a kdekdo vám je nepřeje. Přitom by měl závidět práci a příležitost uplatnit se. Lidi ovšem irituje výsledek, nad ním pukají závistí," filosofuje Maroš, který dnes večer na jevišti divadla Palace účinkuje ve hře Soukromý skandál.

„Každému bych doporučil, aby vyjel do světa a získal nadhled, poznal život jinde," říká a vysvětluje, proč se vypravil do Ameriky. „Na Slovensku mě každý pozná, nepopírám. Člověku často vycházejí vstříc, aniž vůbec vysloví nějaké přání. A tak jsem chtěl zkusit jiný kraj, kde mě nikdo nezná, kde se budu muset postarat sám o sebe se vším všudy a naučím se pořádně anglicky. Záměr se povedl jen zčásti, protože jsem potkal krajany, Čechy a Slováky, a ti si mě pak předávali: Hele, mám tady slovenského herce, nechceš ho? To víte, že kdekdo chtěl. S angličtinou jsem velký pokrok neudělal, ale že Česko a Slovensko nejsou pupek světa a že se dá žít úplně jinak a ne se hrabat v žabomyších problémech, jsem si potvrdil na sto procent," konstatuje jeden z nejpopulárnějších slovenských herců, který se doma pyšní třemi cenami OTO (obdoba české TýTý).

Chybějí pondělky

Jakmile se ale objeví v českém televizním vysílání, které jeho krajané dost sledují, a promluví česky, barometr sympatií klesá. Je Slovák, tak má prý hovořit, jak mu zobák narostl. „To je takový komplex malého národa. Když dostanu práci v některé z českých televizí, chtějí po mně, abych mluvil česky. Nevidím v tom nic špatného," hodnotí herec trapné rýpání.

Češi mu slovenštinu nevyčítají, starší generace naopak s nostalgií vzpomíná na televizní pondělky, kdy se vysílaly inscenace slovenských divadel. Mladší už ale některé pojmy nechápou. Na jevišti divadla Palace ve hře Vše o mužích hraje Kramár tři slovenské postavy a jednu českou. „Vznikají mezi nimi vtipné situace, vzájemně se dobírají a žertují o drobných nuancích obou národů. Jakmile cítím, že publikum některému výrazu nerozumí, podotknu: Nechápete, protože vám chybějí televizní pondělky," trumfuje herec. „Moji kolegové si je nemohou pamatovat, poprvé na mě zírali, co to vykládám, ale obecenstvo reaguje okamžitě," potvrzuje herec a hned dodá, jak má oba jazyky nastavené on sám: „Když na mě někdo promluví česky, odpovím stejně, a totéž platí pro slovenštinu. Jenže chirurg Varga, který je Slovák, mi naboural pravidla. Herci na mě hovoří česky a já se bojím, abych ze slovenštiny nevypadl. Už teď, kdy se roli učím, mi automaticky naskakuje čeština. I scénáře dostávám v češtině s poznámkou – mluví slovensky, což si samozřejmě přeložím, jenže do mateřštiny se musím nutit. Ale jsem rád, že zazní z obrazovky," svěřuje se herec.

Nabídku na českou televizní roli dostal Kramár už počtvrté, z časových důvodů však dokázal vyhovět až teď. „Už jsem nemohl odmítnout, práce je rodu ženského, žena se také neodmítá a pak – už dlouho jsem v Česku netočil. Diváci mě znají spíš jako moderátora a já chci být víc herec," nechává se slyšet.

Moderátora hraju

Maroš tvrdí, že každá role se dá naučit, a když se prý osvědčil jako gynekolog ve slovenské Ordinácii, zvládne i chirurga v té české. Za nejtěžší ze svého působení u nás pokládá právě moderátorský post v Zázracích přírody. „Moderování je náročná disciplína, jde o pohotovost a improvizaci. Mám zkušenosti, na Slovensku se totiž patnáct let po revoluci skoro nic netočilo, člověk byl rád za každou nabídku. Moderovat zkoušela řada herců, ale neuspěli. Já se sice s průvodcovstvím skamarádil, ale duší nejsem moderátor, jsem herec a roli moderátora jen hraju. Snažím se, abych ji odvedl co nejlíp, protože je to pro mě výzva, práce a peníze. Některé hosty Zázraků neznám, představíme se až na zkoušce. Jde o to, aby byli hovorní, vtipní, ale současně hlídám pravidla a nesmím jim dovolit odbočit od tématu," přibližuje mi zásadu zábavně vědeckého pořadu. Diváci si ale neokoukaného průvodce oblíbili a těší se na jeho čím dál více odvážnější experimenty. „Posmíval jsem se Vláďovi Kořenovi, do čeho leze, a už jsem v tom taky. Prý je větší sranda, když se zapojím, někdy ale mívám strach," říká na adresu dramaturgyně Elišky Faeklové, která si slovenského herce vyhlédla mezi hosty Všechnopárty Karla Šípa. Mimochodem, právě toho Maroš Kramár jako moderátora obdivuje.

Česky se dokonale naučil během studia Státní konzervatoře v Brně. Když se ho zeptám, jestli si už tehdy nepohrával s myšlenkou stát se miláčkem českých diváků, na okamžik se zamračí: „Pro mě bylo a je jenom Československo, nehodlám na tom nic měnit. Do Brna jsem šel, protože na Slovensku střední škola s hereckým oborem nebyla. Lákal jsem s sebou Janu Nagyovou, znáte ji jako Arabelu, Oldu Hlaváčka ml. a ještě pár hereckých dětí, ale nikomu rodiče nedovolili odejít z domova. Kalkuloval jsem s tím, že kdybychom byli čtyři, učil by nás jevištní mluvu slovenský pedagog. Jenomže jediného Slováka přijali s podmínkou, že zvládne češtinu. Ale vyplatilo se mi to."

Bohovská odměna

Marošův tatínek Ján Kramár je známý slovenský herec. Dědeček, maminčin otec Ján Klimo byl úspěšný divadelní režisér. „Nemyslím si, že by si táta vysloveně přál, abych byl také hercem, ale prostředí, kde jsem se motal, mě pohltilo. Když bylo potřeba nějaké dítě, vylezl jsem na jeviště. V šesti mě pozvali na regulérní konkurs, ve třinácti mě vytáhl František Vláčil do filmu Pověst o stříbrné jedli, příležitosti se nabalovaly. Moje dětství bylo jiné, nehonil jsem mičudu s kluky, ale nepřipadám si ochuzený, naopak jsem šťastný, že stále hraju."

Volnost nechává i svým třem potomkům. „Třináctiletá Tamarka je introvert, na jeviště se nehrne, ale přiměl jsem ji chodit na klavír. Občas fňukala a záviděla kamarádkám, že lítají venku a ona musí cvičit. A teď najednou sama přistoupí ke klavíru a brnká si písničku, která jí zaujala. To je pro mě bohovská odměna," ujede Marošovi slovenština. „Timurovi je jedenáct, navštěvuje dramatický kroužek. Maminku přiměl, aby ho odvezla na casting, když v televizi slyšel, že Markíza hledá dětské herce. Největší herec je ovšem čtyřletý Marek. Hraje, jak chce, a ne jak chceme my. Nejsem přísný otec, to nechávám mamince, vždyť skoro nejsem doma. Když mám tři dny volna, rodina už je ze mě nervózní," směje se.

Pak otevře diář – dnes a zítra divadlo v Praze, v pondělí tady točí, večer už bude na jevišti v Levicích, asi 150 kilometrů za Bratislavou, a v úterý v sedm ráno má nástup na plac do seriálu Ordinace. Chvíli přemýšlí, kde bude spát. Ve středu je naštestí ještě v české metropoli, ve čtvrtek v Bratislavě, v pátek točí v Praze, v sobotu hraje v Bratislavě, v neděli ve Spišské Nové Vsi a pokračuje do Revúce, pak je Praha a večer až na východ do Trebišova, Michalovců a přes Giraltovce zpátky do Čech. Miluje herectví a diváci jeho, jinak by ho asi nezvali.

Nám Čechům trochu závidí vztah k divadlu, zpečetěný dlouhou tradicí. „Tady se chodí do divadel naprosto přirozeně, zatímco u nás je návštěva výjimečná. Sotva se na zájezdě otevřou dveře kulturáku nebo sálu v české či moravské vsi, ohromí mě, jak jsou čisté, vytopené, dýchá z nich život, nemluvě o tom, že naše představení je vyprodané. Bohužel z mého kraje mám opačnou zkušenost. Studený, nevlídný prostor, kde možná měsíc nikdo nebyl. Vezměte si, kolik divadelních společností brázdí české kraje a všechny se uživí, zajíždějí až na Slovensko. U nás zájezdová představení teprve začínají."

Maroš Kramár patří k jejich průkopníkům. Kromě hostování ve Slovenském národním divadle, kde už 22. sezónu hraje ve hře Chrobák v hlave, založil vlastní divadelní společnost Ateliér Maroše Kramára. V repertoáru má komedie Lordi, pro divadlo Wüstenrot hraje Mandarínkovou izbu. Na kolečkách, jak herec zájezdovkám říká, s nimi jezdí za slovenskými diváky a chystají se i do Čech. Cesty zná dokonale, nahoru je do Prahy, dolů do Bratislavy.

Vizitka

Narodil se 26. dubna 1959 v Bratislavě v umělecké rodině. Jeho otec Ján Kramár je známý herec a dědeček Ján Klimo byl významný režisér. Hrát začal už jako dítě, v roce 1973 mu dal František Vláčil hlavní roli ve filmu Pověst o stříbrné jedli. Vystudoval Státní konzervatoř v Brně, rok tam působil v Mahenově činohře, později v Divadle Andreje Bagára v Nitře, 23 let byl členem SND v Bratislavě. Má vlastní divadelní společnost, v Praze hraje v divadle Palace, moderuje Zázraky přírody. Hrál ve filmech, inscenacích a seriálech na Slovensku i v Čechách. V současnosti hraje v Ordinaci v růžové zahradě a na Slovensku v seriálu Búrlivé víno. Je ženatý, jeho manželka je právnička, mají spolu tři děti.

Daniela Kupsová

Autor: Redakce

4.5.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Co bylo cílem razie armády a policie na skládce u Lovosic? Šlo o bifenyly

Lovosice – Na začátku listopadu jsme čtenáře Deníku informovali o zátahu, který probíhal na skládce patřící firmě Ladeo u Lukavce. Na místě zasahovali policisté, pyrotechnici, vojenské síly, ale také Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP), která skládku prověřovala několik dní. Kriminalisté si od Městského úřadu dokonce k prověření vyžádali dokumentaci o skladování odpadu. Nyní má celá situace rozuzlení.

Pošta vypsala tendr na vedoucího inspekce, hlásí se prý i Laube

Praha - Česká pošta vypsala výběrové řízení na funkci vedoucího odboru inspekce. Odbor inspekce má na starosti záležitosti spojené s ochranou České pošty před trestnou činností. Potvrdil to mluvčí podniku Matyáš Vitík. Podle Lidových novin se na místo, které v září opustil Jiří Brázda, přihlásilo pět uchyzečů, mezi nimi i bývalý náměstek policejního prezidenta Zdeněk Laube, uvedl server lidovky.cz.

Příznivci posílají Trumpovi peníze, i když je po volbách

Washington - Ačkoli má kampaň úspěšně za sebou, přišly novému americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi v posledních třech týdnech miliony dolarů od příznivců. Oznámila to federální volební komise, píše list The Washington Post.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies