VYBERTE SI REGION

Návštěva u Michala Novotného: Krále dělají poddaní

Vyhledávaný herec, kterého proslavily seriály Ordinace v růžové zahradě, Kriminálka Anděl nebo zábavná show Vtip za stovku, dostal jednu ze svých prvních rolí v Národním divadle. Hostoval tam v baletu. Dnes večer usedne ve Zlaté kapličce mezi nominované na cenu Thálie v oboru opereta, opera a muzikál, ačkoli je jeho parketou především činohra. Přesto Michal Novotný zaujal porotce právě v muzikálu Jak udělat kariéru snadno a rychle v domovském Divadle na Vinohradech.

23.3.2013
SDÍLEJ:

Michal Novotný jako Alexej ve hře Mumraj autora Lea Birinského.Foto: ČTK

Sešli jsme se v kavárně hned vedle divadla. Michal našel chvíli mezi zkoušením a představením. Moc volného času nemá. Takový typ herce, navíc talentovaný, pilný a se smyslem pro humor režisérům zjevně chyběl, protože příležitostí na jevišti i před kamerami dostává dost. Michal sice lehce zaprotestuje, protože tak vytížený si prý nepřipadá, ale pak připustí, že má netypický ksicht, a proto měl od počátku kliku. „Na druhou stranu z DAMU vychází dost lidí, kterým se nabízely podobné možnosti, jenže hrát v seriálech bylo pro mnohé ponižující," uvažuje herec. „Hýčkat v sobě ideu, že já budu ten povolaný, který řekne lidem pravdu z jeviště, je ušlechtilé, ale když narazíte na divadelní výplatu, začnete přemýšlet jinak. Chci-li bydlet v Praze a mít rodinu, musím se ohánět, abych ji uživil," podotkne.

Čas od času by se také rád naplno věnoval jediné věci, za kterou by dostal slušně zaplaceno. „Ale nejde jen o prachy, jsem herec, nechť se tedy herectvím živím. Vůbec netvrdím, že by měl člověk skočit po každé příležitosti, vlézt do slaboduchého seriálu, ale měl by být pokorný vůči kumštu. Seriál dává příležitost naučit se pohybovat před kamerou, vycházet s kolegy a za takovou příležitost jsem vděčný. Znám herce, kteří raději dělají pingly, aby si přivydělali, a do mě si šťouchnou, že jsem v seriálech, na které mimochodem koukají statisíce lidí. Nemohu si myslet nic jiného, než ze z nich mluví závist, protože oni takovou nabídku nedostali, anebo se jí nechopili," říká Michal o své profesní kariéře, která je rychlá, ale rozhodně ne snadná.

Dárečka čeká změna

Michal je pro diváky především Rudou Uhlířem z televizní detektivky, pečlivým všudybylem, který dokáže v pravou chvíli ve svém počítači, s nímž je téměř srostlý, najít důležitá fakta. „Kriminálka Anděl je jedna z mála věcí, v níž hraju a dokonce se na ni dokážu i dívat, pokud mám zrovna čas. Líbí se mi uzavřené příběhy, s každým dílem jeden končí, takže když čtyři vynechám, nic se neděje. A detektivky mám rád, možná bych si nějakého detektiva střihnul," přizná.

Zato jeho doktor Darek Vágner, řečený Dáreček z Ordinace v růžové zahradě představivost a kombinační nadání zjevně postrádá, protože chorobně vychytralá sestra ho ohlupuje už dlouho. „Dáreček momentálně prožívá velké peklo. Diváci se mají nač těšit, skoro všechno se změní," láká na sympatického, ale váhavého doktůrka. „Jsem taky takový důvěřivý a naivní blb, to nás spojuje. Akorát když mě někdo zklame, dokážu být zlý. Jinak jsem ale otevřený člověk, který věří lidem."

Do výčtu aktuálních televizních rolí patří neodolatelný vyprávěč fórů v zábavném pořadu Vtip za stovku, kterého se chopil se svým divadelním kolegou Václavem Vydrou. „Přímo miluju, když někdo dokáže vymyslet vtip a dovést ho do důsledků," podotkne. Za takového herce Michala Novotného pokládám a jak ho tak poslouchám, dávám za pravdu těm, kteří v něm vidí kousek Vladimíra Menšíka. Když se ho zeptám, jestli takhle umí bavit i doma, opáčí: „Jsem ten, který se na jevišti nebo před kamerou rozdá, ale doma mlčí. Zato rád svým nejbližším uvařím. Umím třeba výbornou zelňačku, sekanou, taková docela obyčejná jídla. Jenže můj největší nepřítel je čas, tak si té krmě zas tolik neužijí," netají se Michal.

Dobrý gulášek nevynechal ani na náhodném výletu do rodného Kolína. „Zaletěl jsem si tam vrtulníkem. Kamarád provozuje lety a zrovna mu odřekl klient, tak jsme se prolétli. Zavolal jsem mamince, že za deset minut přistanu. Myslela si, že jsem se zbláznil, ale za chvíli jsme si popovídali, dali si guláš a zase odlétli zpátky do Prahy," vyzrazuje malé dobrodružství z města, kde prožil dětství a kam se teď často nepodívá.

Michalovi rodiče nemají s kumštem nic společného, tatínek je podnikatel, maminka zdravotní sestra, o šest mladší bratr je stavař a z Michala učiní za pár týdnů strýčka. Narodí se holčička a Michal se na neteřinku těší. Žádný umělec mezi předky u Novotných nebyl a za jiných okolností by asi zamířil jinam i student gymnázia v Kutné Hoře. „V Kolíně bylo totiž gymnázium zaměřené na matematiku a přírodní vědy, což mi nikdy nešlo, a tak jsem dojížděl do Kutné Hory, kde pěstovali humanitní obory a jazyky. Už jsem někde zmínil, že pan profesor Zdeněk Licek ve mně viděl komedianta a zřejmě moje rozhodování ovlivnil. Pravdou je, že jsem moc nevěděl, co se sebou počít, a tak jsem kalkuloval s únorovým termínem talentovek na DAMU. Pokud bych uspěl, měl bych vystaráno a maturitu bral s nadhledem. Zkrátka jsem zkusil štestí. Ani mě nenapadlo, že by mě měl někdo připravovat, akorát profesor, který vedl na gymplu amatérský soubor, mi vytáhl pár monologů. Vyšlo to a tím bych tuto kapitolu uzavřel."

On snad něco umí…

Hned po vysoké škole se ovšem otevírá velký divadelní příběh. Jen výjimečně se někomu poštestí získat angažmá na tak věhlasné scéně jakou je Divadlo na Vinohradech. Jestlipak si můj host vzpomene na svůj první den? „Samozřejmě," ožije Michal. „Tehdy se zkoušela hra Škoda, že byla děvka a hlasová poradkyně Szymiková do ní potřebovala alternaci. Pozvala Láďu Potměšila, Václava Vydru a mě. Text jsem se naučil přes noc, protože ráno už byla záskoková zkouška, na kterou jsme dorazili pouze s panem Potměšilem, protože Vašík se nějak ztratil. Byl jsem tak vynervovaný, že jsem necítil ani trému, a režisér Vladimír Strnisko si mě vybral. Do stavu mě přijímal Jiří Menzel a smlouvu mi podepsala Jiřinka Jirásková, tehdejší ředitelka," vzpomíná na své první kroky do velkolepé herecké společnosti.

S Jiřinou Jiráskovou si byli blízcí, herečka měla mladého herce v oblibě. Nesourodá dvojice (Michal měří dva metry a vedle malé velké herečky vypadal jako obr) vzbuzovala úsměv. „S Jiřinou nás spojoval i humor. Říkávala o mně, pochopitelně tak abych to slyšel: Myslela jsem si o něm, že leze všem jen do prdele – já totiž zdravil každého raději třikrát, než vůbec – a on snad taky něco umí!" Usmívá se Michal při vzpomínce na slavnou herečku. Když se ho ptám, zda mu chybí, kroutí hlavou. „Ne, já ji tady furt mám, nesrovnal jsem si v hlavě, že už tady není." O Jiřině Jiráskové se vědělo, že má na talenty čich a nezmýlila se ani s Michalem Novotným.

Asi se raduje v hereckém nebi, že dnes večer má její přítel naději dostat cenu Thálie. Ale můj společník se při zmínce o nejvyšší divadelní poctě znatelně ošívá. „Každopádně je to pro mě i pro divadlo velká čest, nominace mě těší, ale pokud bych cenu získal, rozhodně si ji nenechám doma. Přinesu ji do divadla. Jsem činoherec a ve výbavě každého z nás by neměla chybět schopnost zazpívat, občas zatancovat, takže svůj projev v muzikálu nepokládám za zázrak. Role Finche je napsaná tak, že vyniká, když dřou ostatní. Víte, jak se to říká: Krále dělají poddaní. Řekl bych, že se překonávám v posledním díle, tam je vystoupení náročné na energii, ale v představení maká spousta lidí," zaskočí mě Michal svou skromností. „Muzikál je náročná disciplína. Nechci se dotknout zdejších tvůrců, ale myslím si, že s výjimkou některých kusů Stanislava Mošny v Městském divadle v Brně se příliš muzikálů nepovedlo. Když se podíváte do zahraničí, tam herci v muzikálu stepují, umějí akrobacii, zpívají, tančí a ještě přitom vypadají, jako kdyby tuhle podívanou předváděli jen tak mimochodem," sděluje mi dojmy o žánru, který se u nás těší značné oblibě. „Líbili se mi první Bídnici. Bylo mi šestnáct. Muzikál byl nová věc, uchvátilo mě představení i ta budova, kde se hrál. Tehdy jsem si neuměl představit, že na tom jevišti budu za pár let hrát taky," vzpomíná na dávnou návštěvu Divadla na Vinohradech.

Hudbu má Michal rád. Ostatně by nebylo přirozené, kdyby ji rodák z města, k němuž patří František Kmoch (dirigent a skladatel dechové hudby, pozn. red.), rád neměl. „Dokonce jsem i hrál v Dechovém symfonickém orchestru Františka Kmocha na klarinet. Kdekdo ohrne nos, ale to neví, o čem mluví. Hezkou hudbu si poslechnu rád. Dostalo mě představení Já, Francoise Villon v Divadle na Jezerce, kde hraje můj kamarád Martin Písařík, taky Janička Malá a fascinuje mě Ondřej Brzobohatý. Hru režíroval Radek Balaš, který si mě vybral do muzikálu na Vinohradech. Ondrova hudba má potencionál znít z velkého jeviště. Představení ve mně zanechalo silné emoce, a to jsem spokojený, když jako divák cítím takové pohnutí. Do publika se ale dostanu výjimečně. Za měsíc mívám jediný volný večer, to je skoro úchylka vyplnit ho zase divadlem."

Michal Novotný měl štestí nejen na divadelní režiséry, ale i na ty filmové a televizní. Před kameru ho vůbec poprvé pozval Viktor Polesný do pohádky O ztracené lásce. „Točilo se ve Vesci u Nymburka, byla to nočka (tak se v branži říká nočnímu natáčení – pozn. red.), jel jsem tam rovnou z DISKU, udělal se první obraz a režisér si mě vzal stranou: Hele, bylo to dobrý, ale stokrát uber. Tak na to se nedá zapomenout," směje se Michal. První výraznější roli pak dostal v seriálu Redakce a ze svých začátků je docela pyšný na televizní filmy Brouk v hlavě a Kobova garáž.

V prezidentově režii

Do velkofilmu Tobruk ho obsadil Václav Marhoul. „Výjimečný režisér, nezve na castingy, ale poctivě obchází divadla a vybírá si herce. Ve válce bych nechtěl být ani za nic. Tobruk byl zajímavá zkouška, podstoupili jsme výcvik, který nebyl lehký. Za zadkem nám ovšem nebouchaly bomby jako veteránům z Tobruku, jen umělé nálože." Do filmu Odcházení si Michala vybral Václav Havel. Znali se, chodil do divadla za manželkou Dagmar. „Mám s ním milou příhodu. Měl jsem připravený vánoční dárek pro tátu a pro bráchu – Quatelamalský rum a pan prezident se zajímal, jestli je fakt pravý. Tak jsme se přesvědčili, ochutnali a on mi poslal novou láhev. V divadelním klubu mi pak nabídl roli ve filmu se slovy: Chci, aby ty největší hvězdy hrály ty nejmenší čurdy a na ubrousek mi nakreslil, jak bude scéna vypadat. Připsal datum 21. prosince a ta scéna potom přesně tak vypadala. Ubrousek mám dodnes schovaný. Pro mě to byl krásný film a mrzí mě, že ho postihla tak zdrcující a přísná kritika. Ale to je o tom našem zlém čecháčkovství. Jednou ten film někdo docení. Pan Václav Havel pro mě nebyl režisér, ale vždycky pan prezident. I na place jsme mu říkali pane prezidente."

Když Michal začínal hrát, pozvali ho do Národního divadla k hostování v představení Miniatury, které připravují baletní umělci s choreografickými ambicemi. Dostal kartičku a na ní stálo: Michal Novotný, úsek balet. Dnes tady možná dostane cenu Thalie za roli Finche, myče oken v muzikálu Jak udělat kariéru snadno a rychle. Ale i kdyby mu ji nedali, už pouhá nominace je významná pocta. „Je to super, že mě vybrali, ale bez těch lidí kolem bych byl v pytli. Kdybych tam měl promluvit, řeknu to, co vám: Díky za cenu, ale patří všem mým kolegům."

Vizitka

Narodil se 11. 4. 1979 v Kolíně. Absolvoval DAMU, nastoupil do Divadla na Vinohradech, hostoval v Národním divadle, v současnosti hostuje v Divadle Palace. Hrál ve filmech Tobruk a Odcházení, Doktor od jezera hrochů, Vy nám taky šéfe, Chyťte doktora a v řadě TV filmů a seriálech. Popularitu získal hlavně díky Kriminálce Anděl a Ordinaci v růžové zahradě. Pro své hudební nadání je vyhledávaný dabér, oblíbený je např. sitcom Jak jsem poznal vaši matku. V Divadle na Vinohradech hraje 15. rokem. Za roli Finche v muzikálu Jak udělat kariéru snadno a rychle je za rok 2012 nominován na cenu Thálie.

Daniela Kupsová

Autor: Redakce

23.3.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Ve věku 69 let zemřel kytarista Radim Hladík

Praha -Ve věku 69 let zemřel dnes ráno kytarista Radim Hladík, který mimo jiné stál u zrodu legendární kapely Blue Effect, sdělil to současný zpěvák kapely Honza Křížek. Hladík podlehl následkům fibrózy plic, se kterou bojoval několik let. Sedmdesátiny by oslavil 13. prosince.

Soud nařídil francouzskému meštu Publier odstranit sochu Panny Marie

Paříž - Město Publier na východě Francie dostalo od soudu nařízeno, aby odstranilo z parku sochu Panny Marie. Důvodem je celostátní zákaz vystavování náboženských symbolů na veřejných prostranstvích. Informoval o tom zpravodajský server BBC News s odvoláním na starostu města.

Rakušané volí v opakovaných volbách nového prezidenta

Vídeň - V Rakousku začalo opakované druhé kolo prezidentských voleb. Voliči si vybírají mezi nezávislým kandidátem podporovaným stranou Zelených Alexanderem Van der Bellenem a členem pravicově populistické Svobodné strany Rakouska (FPÖ) Norbertem Hoferem. Květnové hlasování, v němž zvítězil Van der Bellen, kvůli formálním chybám při sčítání hlasů zrušil ústavní soud.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies