VYBERTE SI REGION

Návštěva u Taťány Míkové: Jaro přijde za tři dny

O počasí se obvykle mluví, když vázne konverzace. Na druhou stranu jen máloco lidi více zajímá a ovlivňuje, než zda svítí slunce či prší. Proto většina z nás touží znát co nejpřesnější předpověď.

17.3.2012
SDÍLEJ:

Na návštěvě u Taťány MíkovéFoto: Richard Dvořák, archiv

Taťána Míková je jednou z těch, kteří nám žádanou službu zprostředkovávají. Pro meteoroložku a moderátorku vyhledávaných televizních relací tudíž počasí k lehce nezávazným momentům rozhovorů rozhodně nepatří. Umí o něm sice i žertovat, ale očekávají se od ní ověřené zprávy. Ta první zní: Přijde jaro a dokonce dřív, než si myslíte.

Schůzku máme na Kavčích horách. Obrovské akvárium dalo zdejší kavárně trefný název U rybiček. Od okamžiku, kdy předpověď počasí nabyla takového významu, že předznamenává hlavní zpravodajskou relaci, je Taťána Míková, vedoucí redakce počasí, v televizi více než doma. A chystají se další změny. Počasí by se mělo posunout dál do prostoru, předpovědi mají být ještě preciznější a časově vykročit dopředu. „Ale to bych prozradila víc, než mohu, uvidíme, co se nám v následujících týdnech povede," naznačuje Taťána. Jisté je, že si televizního studia užije až dost, přestože venku se už brzy ujme vlády jaro.

Když si moje společnice odloží plášť s kožešinovým límcem, z čehož soudím, že nám zima ještě nedala docela sbohem, chci vědět, proč počasí lidi tak přitahuje, že se stalo dokonce první z televizních Událostí dne. „Důvod spatřuji v měnícím se stylu života. Lidé hodně pracují, a když už mají chvíli volna, snaží se omezit na minimum domácí práce a spíše se dostat ven, do přírody, ať už se aktivně věnují pohybu, nebo se jen procházejí. Proto jsou na počasí hodně závislí a domnívám se, že jim na něm bude záležet čím díl tím více," říká Táňa a stvrzením jejích slov jsou reakce diváků na změnu relace počasí, která k obrazovkám přitáhla více očí. „Myslím si, že spousta těch, kteří počasí těsně před 19. hodinou sledují, se jen k obrazovce vrátila. Zájem o předpověď nepoklesl, diváci se pouze vytráceli, nejspíš na kanál 24, nebo se podívali později večer, ale teď jsme, jak se zdá, našli formu a čas, který jim vyhovuje."

Navíc roste okruh fanoušků meteorologie, kteří posílají svá pozorování prostřednictvím fotografií, nebo videozáznamů. Oceněním pro ně je, když zachycený jev už večer vidí tisíce diváků.

Symbióza moderátora meteorologa

Otázka, zda Taťána jako vedoucí redakce ručí za počasí nebo za moderátory, ji pobaví. „Za to, co uvedou moderátoři, být odpovědná nemohu, už třeba z toho důvodu, že jde o živé vysílání. Každý z nás je svým vlastním dramaturgem a redaktorem, jsme dostatečně zodpovědní a myslím si, že své výkony garantujeme. Relace o počasí se na obrazovce objevuje v mnoha obměnách xykrát za den a moje role je v době, kdy se přetváří koncepce i grafika, samozřejmě náročnější," zasvěcuje mě do procesu vysílání.

„Vylepšit se dá ledacos, ale najednou se zjistí, že způsob grafického vyjádření, který si představuju, nelze zcela implementovat do techniky a že je potřeba ho zjednodušit, čímž se původní záměr vlastně ruší. Práce začíná znovu a člověk si musí pohlídat, aby se zamýšlený výsledek stihl včas a co nejvíce se podobal původní představě," rýsuje Taťána složité soukolí vzniku grafického znázornění klimatu, které nám divákům usnadňuje orientaci.

V komerčních a v řadě zahraničních televizí obvykle moderátoři začínají právě u počasí, a jakmile se v projevu zdokonalí, postupují ve zpravodajství na další posty. V České televizi nás do počasí naopak zasvěcují vystudovaní meteorologové, kteří si museli osvojit nejen moderování, ale i základy televizní techniky a grafiky. „Každý z nás musí být schopen svou relaci připravit komplexně," podotýká Táňa.

Kde je nejkrásněji

Celou zimu jsem slýchala, že největší mrazy panovaly v šumavské Kvildě a na Jizerce. S blížícím se jarem by mě proto zajímalo, zda se dá určit místo, kde je nejkrásněji. „Považují-li lidé za nejkrásnější místo takové, kde nejvíce svítí slunce a málo prší, tak vysněný ráj mívají tradičně na jižní Moravě, byť tamní obyvatelé nám za něj asi nepoděkují. Prší tam totiž už tak málo, že nedostatek vláhy působí potíže v zemědělství. Jistě by ocenili, kdyby slunce svítilo, ale pršelo vydatněji, protože takové spojení je pro přírodu nejlepší," objasňuje mi meteoroložka příjemné počasí v souvislostech.

Vyjadřuje se precizně, každý kantor češtiny by z ní měl radost. „Nejsem si jistá, zda mluvím hezky česky," opáčí, sotva ji pochválím. „Právě Moravané mi tu a tam vyčtou, když třeba namísto přeji řeknu přeju, protože sami hovoří spisovně, zatímco diváci z Čech ledacos odpustí, i když se mi do projevu přimotá pražština. Nedržím se puritánsky konzervativní češtiny, fandím moderním výrazům, ale zastávám názor, že je správné, aby moderátoři nastavili standard spisovné češtiny."

Tak vida, myslela jsem si, že diváka počasí rozhořčí jen nevydařená předpověď, a ne prohřešky proti mateřštině. „Kvůli předpovědi počasí se paradoxně zlobí daleko méně, zřejmě se nám dost daří," usměje se Táňa, ale hned přidá zážitek s cestujícím v metru, který se do ní pustil, když počasí nevyšlo zrovna podle jeho představ. „Lidé leckdy nevěnují pozornost četnosti výskytu, kterou uvádíme. Když řeknu, že bude pršet na většině území, znamená to, že sprchne tak dvakrát za den. Ale místa v horách a horských údolích mohou být postižena častěji. Návštěvníci hor se pak rozčilují, že tam pršelo celý den a my uvedli místy. Ale z hlediska meteorologů, zjistí-li se, že hodně pršelo jen v Krkonoších, zatímco v Jizerkách a Krušných horách už srážky ustoupily, je taková předpověď úspěšná," vysvětluje moderátorka, zatímco mně jde hlavou totálně propršený víkend v Horním Polubném, kde „místy" spadl asi celý srážkový příděl.

Do jara v nových šatech

Příchod očekávaného jara snad bude srozumitelnější i pro laika jako já. „Jaro přijde letos 20. března mezi šestou a sedmou hodinou ranní," odzbrojí mě Táňa a vžitý termín ze školních lavic, že první jarní den je 21., bere za své. „Astronomové dokáží určit příchod jara skutečně na minuty. Pro většinu lidí je asi překvapující, že jaro nenastává každoročně ve stejný čas. Souvisí to s přestupnými dny a rok není z hlediska slunečního cyklu tak dlouhý, jak ho mám nastavený my na 365 dní, a minutky jednou přidáváme, jindy ubíráme," zasvěcuje mě do složité meteorologické kuchyně. „Žijeme v období, kdy jaro přichází dříve, v některých letech může přispěchat už 19. března. K tradovanému datu 21. se příchod jara přiblíží až v roce 2100, tedy za 98 let!" Tento údaj už ale těžko zkontroluji.

Jaro nás až magicky vábí, ze všech ročních období nejvíce. Probouzí se s ním nový život. Své plány s ním má i můj dnešní host. „Také já přivolávám jaro. Jednak mám nové šaty, které si mohu obléci, až bude tepleji, jednak si moc ráda hraju s kytičkami, které chci dát na balkon. Musím ale počkat, až pomine hrozba mrazíků," prozradí mi něco ze svých pěstitelských záměrů.

Nejvíc si prý oblíbila fuchsie, ale těm se na barrandovském balkoně daří z nějakých důvodů pouze jednu sezónu. Další rok je nepovzbudí ani výměna zeminy a už jen živoří. „Možná leckoho překvapím, ale nejúžasnější jsou afrikány. Udělají parádu, kvetou od jara až do listopadu a žlutá s oranžovou navozují dobrou náladu," doporučuje. Když dodám, že navíc odpuzují hmyz, konstatuje, že všudypřítomným komárům vyřídí, ať je laskavě vezmou na vědomí.

Velký úklid chystá doma až před Velikonocemi, zato se těší na kolo. „Mám ráda klidnější aktivity, na kole nás všichni předjíždějí, ale s přítelem nejsme zapálení sportovci, stačí nám, že se přírodou pohybujeme o něco rychleji. Kdyby nás jaro zklamalo," zasýčkuje, „nabalíme se a vyrážíme na dlouhé procházky." Touto variantou mě ale příliš nenadchla, a tak hned přidá, že nejvíce ji energií nabíjí teplý den, kdy není extrémní horko. „Miluju v létě i silnou bouřku, která je očistná a nepřinese s sebou kroupy nebo jinou zničující pohromu."

Na motorce pěkně v suchu

Meteorologie je složitá vědecká disciplína, a tak chci vědět, jak ji ovládla tato křehká žena. „Počasí mě naučil sledovat tatínek. Zabýval se vývojem zabezpečovací techniky pro civilní letectví. Vlnový rozsah radarů byl trošičku jiný než u těch meteorologických, ale vojenský radar se dal snadno přestavět, takže když jsme jeli za babičkou a dědou na chalupu, dokázali jsme si naplánovat, zda se přeháňka přežene i přes naše stavení," pobaví mě Táňa. „Hlavně tatínek zkoumal, abychom nezmokli cestou, protože jsme jezdívali na motorce."

Ve škole Táňu bavila matematika a fyzika, vždycky ji přitahovaly hlavolamy a fyzika je pro ni vlastně hra, kde jeden proces musí souviset s druhým. A podobné je to v meteorologii, která doktorku přírodních věd stále dokáže překvapovat a občas i zaskočit. „Zrovna letos v zimě jsme se s partnerem vypravili do Dolomitů, kde bývá tepleji než v českých horách nebo Alpách. Nejdřív tam byl hluboký mráz, pak se na pár dní oteplilo, a když už jsme měli pocit, že jsme tuhý mráz překonali a méně se oblékali, padl do Dolomitů bez varování studený vzduch. A protože tam si na teploměry na lanovkách nepotrpí, odhadovala jsem mráz spíš podle vylidněných sjezdovek a nacpaných hospůdek," popisuje, jak i kraj pověstný ustáleným podnebím dokáže obelstít.

Veselou historku má Taťána i z tuzemska. Dlouho plánovali s kamarády setkání v přírodě. Zodpovědná Taťána prozkoumala meteorologické mapy ze všech stran, aby zjistila, co je čeká.„Všem jsem nařídila, aby se vybavili pláštěnkami, holinami a pevnými botami. Má sice pršet, ale nám to vadit nemusí, protože jsme rádi, že se uvidíme, i kdyby trakaře padaly, utěšovala jsem je. Tři dny svítilo sluníčko a ani nekáplo, ale nikdo se na mě nezlobil."

Na své oblíbené místo v Třemešné u Příbrami, odkud pochází její tatínek, ale Taťána vyráží, kdykoliv jí to čas dovolí, protože je tu krásně za každého počasí. „Tam se vracím a dobíjím si energii. Dá mi trochu práce, než na kopec vylezu, po cestě je nádherná vyhlídka a dívám se do české krajiny, která člověka pohladí."

Na otázku, zda si máme na jaro do tašky přibalit deštník, krčí rameny. Sama ho nosí málokdy, i když ví, že bude pršet. Jednak je trochu těžký, a koneckonců pár kapek k jaru patří.

Vizitka

Narodila se 30. dubna 1965 v Praze. Vystudovala Matematicko-fyzikální fakultu UK, má titul RNDr. Na obrazovce se poprvé objevila v TV OK3, od roku 1990 moderuje počasí v ČT, kde je nyní vedoucí redakce počasí. Je tajemnicí Národního klimatického programu ČR při Hydrometeorologickém ústavu. Je autorkou nebo spoluautorkou řady vědeckých publikací z oblasti klimatologie a meteorologie. Podílela se na novém Atlasu podnebí Česka. Ráda zpívá, fotografuje a cestuje. Je svobodná, má partnera.

Citace

Žijeme v období, kdy jaro přichází dříve, v některých letech může přispěchat už 19. března. K tradovanému datu 21. se příchod jara přiblíží až v roce 2100, tedy za 98 let!

Daniela Kupsová

Autor: Redakce

17.3.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies