VYBERTE SI REGION

Návštěva u Václava Neckáře: Fanynky jsou pořád moje holky

Už jako malý kluk zastoupil celý dětský sbor a na profesionálním podiu se objevil před sedmačtyřiceti lety. Holky šílely, milovaly ho i jejich matky a babičky. První roli dostal ve filmu, který získal Oskara. Prý nepředpokládal, že jeho železničář ohromí i Hollywood. Stejně tak sotva tušil, že píseň Půlnoční ho vynese zpět do koncertních sálů, na první šprycl hitparád a lidé budou chtít, aby jim o Vánocích zpíval i v květnu.

26.5.2012
SDÍLEJ:

Na návštěvě u Václava NeckářeFoto: Richard Dvořák; archiv

Než jsem se setkala s oblíbeným interpretem, dost jsem se načekala. Kolem Půlnoční vypukl rozruch a Václav nevěděl, kam dřív. Děti z mateřské školy na pražských Malvazinkách ho pozvaly, aby mu ukázaly, jak se písničku z filmu Alois Nebel naučily, a takové pozvání se prý neodmítá. Jenže přicházela další.

Teď už ale Václav sedí vedle mě, jeho bratr naproti. Vašek mě pobavil. Vyfikl se do kostičkované košile a na hlavu si posadil neodolatelný klobouček z balónového hedvábí. Ten samý ohoz má na přebalu své nové desky Dobré časy, která vyšla před pár dny. Výstižný název. Zdá se, že k Vaškovi se vrátila pohoda a život běží, až na pár momentů, jako dřív.

Už také leccos pamatuji, a tak mu připomenu, kterak se za ním Jindřišskou ulicí řítil houf dívek s hurónským pokřikem: „Holky, Vašek!" Zpěvák se tehdy spasil útěkem do hotelu Palace. „Asi máte pravdu. To bylo někdy v jedenasedmdesátém. Zrovna jsme zakládali skupinu Bacily a měli jsme tam schůzku," vysvětluje. „Jméno vymyslel Zdeněk Rytíř. Inspirovala ho písnička Doktor dam di dam, protože každý doktor má co činit s bacily. My doufali, že naše Bacily rozšíří muziku mezi lidi a to se, doufám, povedlo."

Rodinu máme všude

Davu fanynek, ze kterých jsou dnes šedesátnice, leckdy unikl jen o vlásek, i když býval mimořádně mrštný a na podiu metal hvězdy, roznožky a skákal do provazů. „Pro mě to jsou pořád holky, i když už za mnou neběhají. Nedávno pořádaly jarní setkání fanklubu a doprovázejí je dcery i vnučky. Taky mi hodně píší," zasvětí mě do počínání věrných příznivkyň, které ho neopustily ani v nejtěžších chvílích nemoci, a s jeho úspěchy chytily druhý dech.

Některé vzkazy a přání jsem si pročetla. Pisatelky svému idolu tykají, oslovují ho Vašku, jako by byl z rodiny. „Možná to příbuzné jsou," smějí se oba Neckářové. Jejich otec pocházel z devíti dětí. „Bůh ví, kde všude máme rodinu," dodá Jan. Strýcem sourozenců byl herec Eduard Dubský(vlastním jménem Eduard Neckář – pozn. red.) a Václav hned přidá historku, jak strýček Eda, který zpíval ve Východočeské operetě, dostal nabídku z Ostravy a ředitel pardubického divadla Karel Jičínský odchodu místní hvězdy tak želel, až povolal jejich tátu, aby zazářil v Edově roli. „Ovšem musel hrát pod jménem svého bratra, protože principál tvrdil, že bez Dubského Pardubice být nemohou," pobaví mě Vašek vzpomínkou na strýčka, po jehož boku se mihl ve filmu Pan Vok odchází. „A náš bratranec je František Cipro, slávistický trenér. Možná taky umělec, i fotbal je někdy divadlo," nadsazuje Jan.

Vážně se divadlu věnovali Rupert a Zuzana, Eduardovi potomci, kteří emigrovali do Švýcarska a přes třicet let provozovali černé divadlo.Sedmatřicetiletého syna Vaška také chytila muzika, právě teď zvučí v Rytířově studiu Nautilus. Jeho žena Hanička učí jazyky v gymnáziu Na Planině. Bratr Jan se pyšní třemi potomky a třemi vnoučaty a kromě starší dcery, která je letuškou, se zdá, že všechny políbila múza. Starost dělá Vaškovi jen nemocná manželka, která je po operaci srdeční chlopně a třikrát v týdnu musí na dialýzu.

Půlnoční čekala v šuplíku

Otevírají se dveře a objevuje se Dušan Neuwerth (s Jaromírem Švejdíkem spoluautor hudby k Půlnoční a dalším devíti písním z CD Dobré časy, pozn. red.). Bratři Neckářové ho vítají jako spasitele, který má porod Půlnoční v malíčku. „Půlnoční vznikla pouze pro film Alois Nebel a nikdo nepředpokládal, že kolem ní bude takové haló," připomene Dušan zrod hitu, na jehož kouzlu se kromě hudby a textu podepsal i příběh filmu, smutný úděl Václava Neckáře a internet. Ten sice připravil tvůrce a interprety o dost prodaných desek, ale pomohl Půlnoční k posluchačům a hlavně do rádií, kam proniknout s něčím novým bývá nad lidské síly. „Klíčovou roli sehrál Pavel Strnad, autor klipu, teď už ověnčeného andělskou cenou," připomíná fakta Dušan Neuwerth. „Půlnoční jsme měli natočenou rok před premiérou filmu, čekala v šuplíku a už tehdy jsme se s Václavem dohodli, že k ní uděláme desku. Většina lidí si myslí, že vznikla až na základě úspěchu filmového hitu. Tak to ne, žádné rychlokvašení a ždímání z momentální popularity," odmítá Dušan.

„Kdybychom teď na koncertu nezahráli:Jedu domů po trati, jedu přes kopce, za okny padá, padá sníh, budou Vánoce," zanotuje Jan, „tak nás lidi ukamenují."

„Když jsem dostal od kluků první čtyři texty dalších písniček," obrací Václav list, líbily se mi. Jejich styl je podobný poetice Zdeňka Rytíře, který pro mě přes čtyřicet let píše. Generačně mi sedly a přitom oni," ukáže na jediného zástupce tvůrčího týmu(autor textů písní Jaromír Švejdík v té době uváděl Nebela do moskevských kin, pozn. red.)„jsou ve věku mého syna. Udělali mi těmi krásnými texty radost a navíc jsem si z nich mohl ještě vybrat," pochválí Vašek svoje parťáky.

Jak jsem se stal sólistou

Václav Neckář je rodák z pražského Žižkova, ale dětství prožil v Ústí nad Labem, kde je dokonce čestným občanem. „Jako děti jsme bydleli v ústeckém divadle, které máme oba rádi. Maminka byla v divadle ekonomickou ředitelkou a táta hrál. Původně byl ale tanečník, na začátku své kariéry dokonce vystupoval v cirkuse," vrací se Vašek do dětství a je jasné, po kom podělil pohybové nadání. Ústecké jeviště prý okusil, sotva se naučil chodit. Jakmile ve hře účinkovalo dítě, stačilo zavolat „Vašku". „Jednou jsem si na chodbě prozpěvoval lidovky, dost nahlas. Slyšel mě dirigent Viktor Málek, zrovna studoval Verdiho operu Othello. Do druhého jednání potřeboval dětský sbor. Jenže tenkrát v Ústí žádný nebyl, a tak jsem zpíval sám za všechny. A tehdy se ze mě stal sólista," konstatuje Vašek pobaveně.

Přesto víc než ke zpěvu tíhl k herectví, ale na pražskou DAMU ho nepřijali. „V Mostě naštestí existovala elévská škola, učila v ní bezvadná herečka Zdeňka Šebestová a cepovala mě, abych měl správnou dikci. Když dnes zpívám, posluchači mi rozumějí," kvituje s povděkem.

Ale přijímací komisi neoblomil ani napodruhé a odmítli ho i na brněnské JAMU, kde herečka Vlasta Fialová prohlásila, že už je prý příliš známý. Mezitím Vašek uspěl v plzeňském divadle Alfa a točil písničky do tamního radia, až se o něm dozvěděl Jiří Černý, který tehdy vysílal rozhlasovou Houpačku a jednu písničku zařadil. „A tak Pražáci zjistili, že existuje nějaký Neckář," zestruční Jan bratrovu pouť do metropole završenou angažmá v Rokoku.

Všem přijímacím komisím pak Vašek vytřel zrak, když ho Jiří Menzl obsadil do role železničáře Hrmy v Ostře sledovaných vlacích. Dal tehdy na radu manželky svého produkčního, ať zkusí Neckáře, který je prý tak ošklivý, až je krásný. Do Hollywoodu pro Oskara ale odletěl Jirka s Jitkou Bendovou, která hrála Mášu. „Já se dostal až do Berlína s filmem Skřivánci na niti. A tam mě Menzl ukazoval rád, potřeboval publiku demonstrovat, že film ležel dvacet let v trezoru. Vytáhl mě pak na podium a lidi měli jasno," směje se.

S filmem Filosofská historie ho ale štestí opustilo. „Režisér Zdeněk Podskalský mi svěřil roli Špíny, jenže v osmašedesátém přijely armády a svědectvím je pouze fotografie z kamerových zkoušek." Žasnu, jaké detaily si Václav Neckář pamatuje, ke každé vzpomínce totiž vyjmenuje sloupec jmen. „Vašek si pamatuje tolik, že by někteří kolegové byli raději, kdyby tak dobrou paměť neměl," směje se mladší z Neckářů.

Vašek je už zdráv a v plné formě. Ostatně můžete se přesvědčit – koncertní šňůra vede celou republikou.

Místo, které mám rád

V Ústí nad Labem mám rád Střižín, kam jsem chodil pouštět draky a sáňkovat. Pokud se sem čtenáři vypraví, neměli by vynechat blízký hrad Střekov. Karl Maria von Weber tam kdysi přebýval a složil tu operu Čarostřelec. Za prohlídku stojí Mariánská skála, Větruše, termální lázně na Klíši, Brná nebo nový most přes Labe.

Citace

Do druhého jednání potřebovali dětský sbor. Jenže tenkrát v Ústí žádný nebyl, a tak jsem zpíval sám za všechny. A tehdy se ze mě stal sólista.

Vizitka

Narodil se 23. října v Praze. Pochází z umělecké rodiny, hrál v divadle v Ústí nad Labem, pokračoval v Mostě a v Plzni, v Praze začínal v divadle Rokoko. S Martou Kubišovou a Helenou Vondráčkovou účinkoval v triu Golden Kids, v roce 1971 založili skupinu Bacily (po Otu Peřinovi ji vede mladší bratr Jan). V roce 2002 ho postihla mozková mrtvice, zpěvák bojoval s výpadky řeči. K posluchačům se vrátil v roce 2005 s deskou Oči koní, novou popularitu mu přinesla píseň Půlnoční a deska Dobré časy. Hrál v několika filmech, kromě Ostře sledovaných vlaků v pohádce Šíleně smutná princezna, Skřivánci na niti a dalších. Dlouhá je řada jeho hitů, jejichž autorem je hlavně Zdeněk Rytíř. Na hudebních cenách Anděl 2011 byl uveden do Síně slávy, zasloužil se o úspěch Videoklipu a Píseň roku (Půlnoční), které byly také oceněny.

Daniela Kupsová

Autor: Redakce

26.5.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Prosinec bude teplotně průměrný, nejchladněji bude mezi svátky

Praha - Následující čtyři týdny budou teplotně průměrné, nejchladnější by mělo být období mezi svátky. Nejvíce srážek má spadnout už příští týden, celkový prosincový úhrn by ale neměl vybočit z dlouhodobého průměru. Vyplývá to z předpovědi Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies