Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Návštěva u Zuzany Mauréry: O důležitých věcech rozhoduje náhoda

Je jednou z nejobsazovanějších a nejtalentovanějších slovenských hereček. Kromě bratislavských divadelních scén se prosadila i ve Vídni a často ji zvou do Brna, do meky tuzemských muzikálů.

14.12.2012
SDÍLEJ:

Návštěva u Zuzany MauréryFoto: archiv

V Praze hraje ve třech divadlech, mluví třemi jazyky, miluje kavárny, zbožňuje Čechy a naši metropoli. Několikrát týdně kvůli ní projede dálnici od Dunaje k Vltavě a zpět. Tvrdí, že ženy dokážou zvládnout všechno. Má zvláštní jméno – Zuzana Mauréry.

Mává na mně, abych ji snad nepřehlédla, což je ovšem díky její nápadné vlnité hřívě skoro nemožné. Tahle půvabná, temperamentní žena má energie na rozdávání.

Kvůli naší schůzce tentokrát přijela jen z Brna, kde měla zkoušku Čarodějek z Eastwicku a korepetici nového muzikálu Očistec, a to pouhé dvě hodiny před začátkem pražského představení Ženy přežijí. Zuzana v něm hraje Minervu, které se nevyvedl stejně jako jejím přítelkyním partnerský vztah. „Přesto je Minerva pozitivní, všechno, co ji trýzní, má v sobě, nemaže se ve svém trápení a s nadhledem jde dopředu," charakterizuje herečka svou postavu a hned dodá, že jí je trochu podobná. „My ženy jsme odolnější než chlapi, někdy až moc, všechno dokážeme zvládnout, a když se chlapovi nevede, umíme si poradit i za něj. Bohužel pak přestáváme být ženami. I já jsem samostatná a rodiče mě vychovali tak, abych se uměla postarat sama o sebe," vykládá mi libozvučnou slovenštinou, až mě zamrzí, že setkání v kavárně jednoho z pražských hotelů nebudu umět v její mateřštině podat.

„Neberu češtinu jako cizí jazyk, naučila jsem se ji tak nějak za pochodu a česky ráda vyprávím, ale v soukromí mluvím jen slovensky. Je škoda, že u nás už češtinu skoro zapomněli a české děti zase neznají mnohé slovenské výrazy," komentuje lingvistické poměry mezi oběma národy. Když ale na jevišti divadla Palace Minerva vedle českých hvězd Jany Krausové, Jitky Schneiderové a Vojty Kotka glosuje soužití s manželem ve „slovenčině" a k tomu přidá halekačku odněkud ze Zahorie, salvy smíchu korunují pohodu diváků, kteří možná tápou, jak je možné, že tuhle charismatickou herečku neznají.

Kdybychom seděly v některé bratislavské kavárně, všiml by si Zuzany kdekdo, přemýšlím nahlas a moje partnerka odtuší: „Náhodou! Tuhle jsem nakupovala a jedna slečna se mě zeptala: Že vy jste ta, co hrála v Odsouzených (seriál TV Barrandov – pozn. red.)? Potěšila mě, ale udivilo mě, že se nezeptala Jany Krausové, která tam byla se mnou," odhaluje se smíchem výhonek své popularity za hranicí.

V Bratislavě bychom těžko hledali divadelní scénu, na které se Zuzana Mauréry neobjevila. Nejdéle působila v Radošínském naivním divadle, kde vytvořila svou nejmilejší roli – uklízečku.

„Jednou za pět let se povede, že všechna kolečka divadelního soustrojí do sebe zapadnou a vznikne něco výjimečného," podotkne. Přestože dostává dost příležitostí, nahlíží na slovenský divadelní život s obavami. „Máme sice skvělé herce, ale slovenská divadla rozhodně nebývají vyprodaná jako v Praze a Brně. U nás lidi spíš sedí doma u televize. Výjimkou je pouze Nitra, tam je divadlo pořád plné. Když mě pozvou do Městského divadla v Brně, a toho si velmi považuju, je tam úplně jiná atmosféra. I když jde o menší roli, mám z ní radost, protože je důležité udržovat se v jevištní kondici s velkým orchestrem. Muzikál je mimořádně těžký žánr a v Brně ovládají světové tituly. Mohou si dovolit neobsazovat hvězdy, protože disponují fundovanými herci vystudovanými speciálně do muzikálu. Na ně návštěvníci chodí a je jim jedno, že ten kus už třeba viděli, proto je divadlo stále vyprodané. Díky Stanislavu Mošnovi docílili určitého muzikálového kreditu," velebí Zuzana pověst jihomoravské metropole navzdory tomu, že ji před lety jako čerstvou maturantku zklamala.

Učila mě Barbra Streisand

Muzikál miluje od dětství. Jako malá sledovala německou televizi, kde vysílali slavné americké muzikály, toužila být jako Barbra Streisand, snažili se je napodobit a zpívat jako ona.

Vypráví mi, že bývala „tučné děcko", spolužáky převyšovala o hlavu, ale milovala pohyb, který jí přinášel psychickou rovnováhu. A protože byla mrštná a cítila hudbu, navštěvovala taneční kroužky. „Všechno jsem měla v sobě, a abych mohla dělat muzikál, jsem šla studovat herectví. Po základní škole, kde se vyučovalo v němčině, mě ale strčili na gymnázium se zaměřením na počítače. Na vysvědčení jsem měla trojky i čtyřky, ale odmaturovala jsem a chtěla jsem na JAMU do Brna studovat muzikál. Pozvali mě na konzultace, prohlíželi si mě ze všech stran, koukali, jaký mám chrup, jak stojím, jestli mám rovné držení. Pomyslela jsem si, že tohle nemám zapotřebí, koneckonců hudbu jsem doma poslouchala neustále, něco jsem snad po našich podědila, a tak jsem se rozhodla, že se dám do kopy sama," líčí mi Zuzana své odhodlání pokořit muzikál na vlastní pěst.

Její otec Pavol Mauréry je slavný operní zpěvák, 40 let byl sólistou Národního divadla v Bratislavě a doma prý zpívá neustále. Sousedé si už za ta léta na jeho baryton zvykli. Maminka byla zpěvačkou v operetě a pak zvládla ještě druhou kariéru – učila zpívat děti v hudební škole. Dcera se ale rodičovské výuce nepodvolila. „Často na mě volali od klavíru, ať si jdu těch pár tónů zazpívat, nikdy jsem nešla. Už to tak bývá, buď vykročíte ve stejných šlépějích jako rodiče nebo se k jejich profesi otočíte zády," potvrzuje životní zkušenost Zuzana. Jako malá viděla, co je muzika za dřinu, vnímala nervy, které měl otec před večerním představením. „Operní árie se musí odzpívat, nikde žádný mikrofon, nedá se ani uhrát jako písničky v lehčích žánrech. Dětství jsem prožila zavřená v zadním pokoji, když moji rodiče zkoušeli, což bylo vlastně neustále, a toužila stát se letuškou, studovat jazyky. K němčině jsem si proto přidala angličtinu." Muzikál ji ale nakonec dostal.

„Kvůli muzikálu jsem vystudovala činoherní herectví a mým bonusem je, že se živím i zpěvem," ukončí Zuzana exkurzi do dětství a pomalu upije espreso. „Miluju kávu a kavárny. Kávu si balím i do auta, když jedu do Prahy." Přiznám se, že si cestování po D1, která dopravní tepnu evropské úrovně připomíná jen vzdáleně, neumím představit, ale Zuzana jen opáčí: „Je strašná, ale umím si ji užít. Pustím si nějakou audioknihu, učím se text, kochám se barvami stromů, když je krásně. Jezdím na otočku a bývaly doby, kdy jsem v jeden den hrála ve třech státech. Jsem dobrá řidička," pochválí se.

Úspěch Zuzany Mauréry v konkursu do slavného muzikálu ve Vídni vzbudil na Slovensku nebývalý rozruch. „Málokomu se povede uspět v zahraničí, ale když umíte jazyky a projevíte určitou snahu, máte nakročeno. Takových jako já tam byly stovky z celého světa, ale už byli zvyklí pracovat v jiných zemích. Já šla na západ poprvé, trápil mě východoevropský komplex, ale pak jsem si řekla, že jsem stejně dobrá jako oni, v něčem mám i na víc," neskrývá sebedůvěru. Muzikálový byznys je v německy mluvících zemích léty prověřený, takže tamním hercům je odborná znalost vlastní, jsou přesní, dochvilní, perfektně připravení. „Ale zas nejsou tak tvořiví jako my. Spoustu věcí děláme na poslední chvíli, a když v tvůrčím řetězci někdo vynechá, je na herci, aby i tak všechno zvládl a podal výkon. Takovou flexibilitu tam neznají," popisuje Zuzana vstup do muzikálu Romeo a Julie v Raimund Theater, za jehož pařížské provedení získal francouzský režisér ocenění pro nejlepší muzikálovou inscenaci roku.

„Malý, plešatý, tetovaný, kokainový mužík, ověšený řetězy nás přivítal větou: Kdo neumí anglicky, ať jede domů! a pak předvedl takovou choreografii, jakou jsem dosud neviděla. Vzadu čekali další nalíčení tanečníci, kdyby někdo vypadl, což se pro zranění stávalo dost často. Interpreti jen tiše vyčkávali, co řekne režisér, nikdo se neodvážil ani pípnout. Jsem zvyklá ptát se, dát třeba nějaký návrh, a tak jsem se přihlásila i tady, ale všichni se naprosto vyděsili. Režisér se mi zprvu posmíval: Copak nám ta Bratislava důležitého chce? Ale postupně na mě stále častěji volal, jakmile něco nefungovalo, a vybudovali jsme si fajn vztah," vrací se Zuzana Mauréry na vídeňskou muzikálovou scénu.

Když ji angažovali do komedie Habsburkové ve vídeňském Museumquartiere, došlo i na slzy. Hlavní postavu Marie Terezie hrála jedna z hvězd, kolem níž se všechno točilo. K alternaci hledali herečku, která bude stejně dobrá jako ona, ale nebude si činit nárok na popularitu. „S rolí jsem se mořila desítky hodin, ale na jeviště jsem se nedostala. Jen intendantka divadla mi děkovala na kolenou, jak jsem připravená. Dokázala jsem si, že umím německy hrát, zpívat, že mohu tancovat na legendárních jevištích, ale velmi ráda jsem se vracela domů. Navzdory úspěchu jsem se pořád cítila jako gastarbeiter," hodnotí herečka zahraniční angažmá.

Premiéra s koledou

Zato v Praze hraje Zuzana moc ráda. „Tajně jsem si přála, abych tady mohla pobývat delší dobu, protože bych si chtěla město prohlédnout a užít si ho." Náhoda tužbu naplnila a v předvánočním čase přišla nabídka do muzikálu Vánoční koleda v divadle Hybernia. „Myslím si, že v životě se nejdůležitější věci dějí náhodou a nedají se nijak naplánovat," uvažuje Zuzana. V Praze dostala příležitost nejdříve v reklamě, pak ji brněnská režisérka Jana Janěková pozvala do Divadla v Řeznické a odtud ji vytáhla slovenská režisérka Darina Abrahámová do Divadla Palace, Michal Hrubý ji pak pozval do Vánoční koledy. „Těším se do příběhu na motivy povídky Charlese Dickense, který se odehrává na pomezí muzikálu, koncertu a divadla. Je sice malinko ponurý, ale bude vánočně kouzelný, aby se dětem líbil stejně jako vloni. Já v něm mám letos premiéru," předestírá Zuzana.

Dopíjí espreso a zvoní mobil. Kostymérka naléhá, energetická podnikatelka Minerva se má chystat na scénu. Škoda, se Zuzanou Mauréry se krásně povídá a její „děcka", jak označuje kolegy, kamarády, přítelkyně mi budou chybět. O téhle přitažlivé dámě ale ještě uslyšíme.

Vizitka

Narodila se 23. září 1968 v Bratislavě v rodině operního zpěváka a operetní zpěvačky. V roce 1990 absolvovala studium herectví na VŠMU v Bratislavě. Devět let hrála v Radošínském naivním divadle a zároveň účinkovala ve většině bratislavských divadel. Za úlohu Rony ve Vlasech získala cenu Literárního fondu. Po dvouletém angažmá v Raimund Theater ve Vídni nastudovala Marii Terezii v komedii Habsburkové v Museumquartiere. Vedle divadla účinkuje v televizi, na Slovensku je hvězdou seriálu Panelák, hrála v seriálu Odsouzené na TV Barrandov, je vítězkou taneční soutěže Showdance v TV JOJ v roce 2010. V Brně hraje roli Felicie v Čarodějkách z Eastwicku. Je rozvedená, bezdětná.

Místo, které mám ráda

Zamilovala jsem se do místa, které se jmenuje Na húškách. Nedávno jsem si tam koupila chalupu. Původně ji hledala kamarádka, já jela jen s ní, ale najednou se otevřely dveře půvabného domečku a na prahu stál můj kamarád, majitel. Až spravím žumpu, plot a dám všechno do pořádku, zapálím si krb a bude mi fajn.

Citace

Dokázala jsem si, že umím německy hrát, zpívat, že mohu tancovat na legendárních jevištích, ale velmi ráda jsem se vracela domů. Navzdory úspěchu jsem se pořád cítila jako gastarbeiter.

Daniela Kupsová

Autor: Redakce

14.12.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Místo události, při níž v úterý ráno zahynul jeden voják, je obehnané páskami.
AKTUALIZUJEME
9 6

V dědických kasárnách údajně vybuchly granáty. Jeden voják zemřel

Dívčí Hrad. Ilustrační foto.
7

Zámek Dívčí Hrad je opět na prodej, okleštěný od původních pozemků

Drzá krádež a pád mostu ze špejlí: nejlepší videa z 18. září

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku v pondělí 18. září 2017.

AKTUALIZOVÁNO

Somálka prohrála. Zákaz nošení hidžábu nebyl diskriminací, tvrdí soudce

O diskriminaci nešlo! Pražský městský soud dnes zamítl žalobu uchazečky o studium A. A. Jamaal (27) proti pražské Střední zdravotnické škole Ruská a potvrdil tak lednové vítězství ředitelky Ivanky Kohoutové u prvoinstančního soudu. Somálka školu žalovala kvůli údajné diskriminaci, když ji školní řád zakazoval nosit pokrývku hlavy, v jejím případě hidžáb. Žádala za to omluvu a 60 tisícové odškodnění. Případ nejspíš skončí u Nejvyššího soudu.

AKTUALIZOVÁNO

Maria začala pustošit Karibik, dosáhla nejvyššího stupně. Probíhají evakuace

/VIDEO/ Karibik a část Spojených států se ještě nestačily vzpamatovat z devastujících následků, které způsobil v minulých dnech hurikán Irma, a už musí čelit dalšímu nebezpečí. Hurikán Maria zesílil na pátý, nejvyšší stupeň „potenciální katastrofické bouře“ a zamířil nad východokaribský ostrov Dominika, kde způsobil rozsáhlé škody. Informoval o tom server BBC.

Oštěpařská královna Zátopková: Když chce člověk něco dokázat, musí pro to žít

Obvykle je špatné (až nepatřičné) připomínat věk dámy. V případě Dany Zátopkové to ovšem neplatí. Olympijská vítězka z roku 1952 se dnes dožívá neuvěřitelné pětadevadesátky. S manželem a báječným vytrvalcem Emilem slavila narozeniny naposledy společně v roce 2000. Byli na den stejně staří.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení