Kočičí chování je komplikované už proto, že kočka je lovcem ale zároveň i kořistí pro větší šelmy. Je proto velmi důležité umět rozeznat, ve které fázi se právě nachází, aby nedocházelo ke zbytečným nedorozuměním.

Značkování teritoria

Důležitým rysem kočičího chování je jejich výrazná teritorialita a s tím spojené značkování svého prostředí. Pro kočky jsou pachové i vizuální značky v prostředí, kde žijí, nesmírně důležité. To, že kočky potřebují škrabadlo k broušení drápků je mýtus. Potřebují ho k tomu, aby na něj mohly umísťovat vizuální a pachové značky díky žlázkám, které produkují feromony a nacházejí se v okolí drápových lůžek a v meziprstí. „Chovatel by měl zjistit, jestli je jeho kočka horizontální nebo vertikální škrabač. Některé kočky totiž preferují škrábání horizontální a jiné vertikální. Když kočce, která nechává své vzkazy zásadně na horizontálním povrchu, pořídí chovatel ke škrabání sloupek, kočka ho nebude používat. Majitel pak bude vyžadovat od veterináře krácení drápků, protože si je kočka nebrousí. To může dále způsobit rozvoj p o r u c h chování, protože kočka nebude moci nechávat své vizuální vzkazy," říká MVDr. Martina Načeradská.

I doma potřebuje výšky

Ilustrační foto.Další důležitou věcí pro kočku je možnost úniku do výšky, a to i v domácnosti. Kočka neumí tak dobře utíkat po rovině jako šplhat. V přírodě se pohybuje často na stromech odkud z bezpečí sleduje dění. Pocit bezpečí je pro kočku zásadní. Pokud ho nemá, bude ustrašená či agresivní. Pokud se kočka bojí, potřebuje mít jistotu, že může utéct vertikálním směrem. Miliony let se vyvíjela k tomu, aby byla schopná rychle utéct před nebezpečím do korun stromů.

„Pokud nemá možnost šplhat, stresuje ji to a může dojít k poruchám chování. Stres navíc může vést k rozvoji dalších onemocnění jako například zažívací potíže (zácpa, průjem, zvracení), alergie, opakující se infekce či záněty močových cest. Může se extrémně vylizovat, například na bříšku a tlapkách. Při dlouhodobém stresu může dojít i ke změnám v chemických pochodech v mozku," uvádí MVDr. Martina Načeradská. Na druhou stranu, chovatelé někdy považují za poruchu chování něco, co je naopak pro kočku přirozené.

Duše lovce

Některé nežádoucí projevy chování majitelé sami nevědomky posilují. Může to být například náhlá agresivita kočky, kterou si majitel neumí vysvětlit – dochází k ní třeba při hře, která v kočce podporuje lovecké chování, ale zároveň vyvolává pocit strachu. „To chovatel někdy posiluje už u koťat nevhodnými hrami, kdy se třeba s kočkou honí . Velmi často to dělají děti a kočky pak na ně začnou útočit," upozorňuje MVDr. Martina Načeradská.

K tomu, aby se člověk takových situací vyvaroval, je třeba dobře znát kočičí řeč těla. Už jemné naklopení uší do stran či dozadu, schované packy pod tělo a ocas přiložený k tělu znamená, že se kočka bojí.

Jak ji vycvičit

A jak kočku cvičit? MVDr. Martina Načeradská říká: „Nejlepší metodou výcviku koček je dobrý shaping (tvarování). Využít lze i navádění pomocí pamlsku. Mávátko pro navádění není vhodné, protože kočka ho pouze loví a nic se nenaučí, po cvičení je extrémně rozrušená a může zaútočit na svého majitele.

Podle MVDr. Amber Batson se člověk musí nejprve naučit dobrý shaping na lidech, musí se naučit jak správně cvičit, připravit si plán a pak teprve začínat s kočkou. Na konci lekce musí kočka vždy dostat oblíbenou hračku, aby nebyla frustrovaná. K výcviku je třeba využívat maličké pamlsky, protože žaludek kočky je velký asi jako golfový míček a ta je proto zvyklá přijímat malé množství potravy,ale často. Lekce by tedy neměly trvat déle než dvě až čtyři minuty, je však možné je opakovat několikrát za den.

Krmit pouze masem

Přirozená potrava kočky, tedy ta, kterou si sama uloví, obsahuje všechny části těl ulovených zvířat – svalovinu, vnitřnosti, chrupavky, šlachy i měkké kosti. Tím je zaručeno, že dostává všechny důležité složky, které její organismus potřebuje. Nemůže-li tedy vaše kočka lovit, měli byste jí zaručit stejně hodnotnou a vyváženou stravu.

Nejlepší je poradit se s veterinářem, protože ne všechny druhy masa jsou vhodné a důležitá je i jejich úprava. Například syrové mořské ryby ve větším množství mohou uškodit, stejně jako časté podávání syrových jater.

Společenské zvíře?

A jaké jsou další mýty ohledně kočičího chování? „Dlouhou dobu se mluvilo o tom, že kočky jsou samotářská zvířata, ale tento předpoklad byl milný. Naše kočky domácí žijí ve skupinách," říká MVDr. Martina Načeradská.

„Kočky jsou ve skutečnosti velmi společenská zvířata se sociální strukturou podobné lví smečce, oproti lvům však loví samostatně. V době, kdy jde jedna kočka lovit se jí ostatní starají o koťata a to včetně kojení, což je již velmi intimní sociální záležitost," pokračuje.

S tím souvisí i fakt, že samice často mívají vrhy dvakrát ročně ve stejnou dobu. Koťata se učí vše pozorováním matky a pak si sourozenci ověřují své schopnosti hrou. Nejvhodnějším věkem odběru kotěte je minimálně 12 týdnů věku, kdy se kotě naučilo většinu věcí, které bude do života potřebovat.

„Ve srovnání s kočkami samicemi, mají dospělí kocouři jiný život. Většina jich žije samostatně, i když jsou v pravidelném kontaktu se samicemi ve skupině. Někdy ale kocouři vytvoří společenství, jakési bratrství, po dvou nebo po třech jedincích, a pak dělají vše společně, kromě lovu," popisuje MVDr. Martina Načeradská.

Denisa Haveldová