VYBERTE SI REGION

Rodina Palánova s osmi dětmi je v pohodě

Jako zjevení působí desetičlenná rodina Palánova z Jihlavy v době, kdy se většina rodičů točí kolem jednoho dvou dětí a o třetím až na výjimky nechce ani slyšet.

24.5.2012
SDÍLEJ:

Devítiletá Anežka (vlevo) připomíná, že větší zlobení se nevyplácí velkým ani malým, a členové rodiny s ní víceméně souhlasí .Foto: Stanislav Jelínek

„Moje maminka říkala, že čtyři děti jsou první schůdek do nebe, a musím potvrdit, že narozením čtvrtého nám ubyla spousta starostí. U větších dětí už máme zastání, postarají se o mladší a berou na ně ohled. Všichni se tak učí samostatnosti," přiblížil Jan Palán, hlava a nezpochybnitelná autorita rodiny.

„Dřív jsem vstávala s dětmi a vypravovala je do školy. Dnes, abych se ráno nemusela rozčilovat, si školáci všechno chystají sami," potvrdila manželova slova Marie Palánová.

Tříletý Pavlík se proháněl na plastikové motorce na chodbě staršího, dříve činžovního domu v centru Jihlavy . Reportéra Deníku přivítal suverénně podáním ruky a potvrdil, že nejlíp se jezdí na chodbě i na dvorečku. Na chodníku by se vyřádil, ale tam ho maminka nepustí.

Každý trochu zlobí

„Když přišlo první dítě, točili jsme se jenom kolem něho. Protože dítě nemá jiné rozptýlení, je pořád nespokojené a vyžaduje pozornost rodičů. Čím víc dětí je, tím líp se zabaví mezi sebou a jsou spokojenější," upřesnil Jan Palán.

Osmnáctiletá Marie chodí do septimy gymnázia. „Já hodně peču a malí sourozenci se vždycky přihrnou, že mi budou pomáhat. Chtějí těsto, vždycky každému kus nechám. Udělají si buchtu podle svého a mají z toho radost," přiblížila nejstarší dcera.

Šestnáctiletý Honza navštěvuje kvintu gymnázia. O svoje klukovské zázemí se dělí v pokoji s Tondou, čtrnáctiletým žákem 8. třídy základní školy.

„Občas různě zlobíme a někdy nechceme plnit svoje povinnosti. Hádáme se třeba kvůli počítači nebo o uklízení. Chvíli máme na sebe vztek a pak je to v pohodě," shrnul Jan junior.

„Zametáme, umýváme nádobí, vyluxujeme si pokoj, vytíráme a střídáme se v různých pracích," doplnil za všechny školáky Honza.

Dvanáctiletá Anička chodí do 6. třídy Křesťanské základní školy. „Nejraději ze všeho spím po tréninku. Synchronizované krasobruslení je můj největší koníček a moc ráda tam chodím," svěřila se. „Anička se učí z povinnosti hrát na klavír, ale kdyby nemusela, určitě by s hraním skončila," prozradila maminka. „U dětí dopředu nikdy nevíme, co je bude více bavit. Maruška také hrála na klavír, ale nakonec zvítězil z časových důvodů moderní balet. Zpívá s Aničkou a Anežkou ve schole ve farnosti Matky Boží. Hodně ji baví jazyky," doplnila matka osmi dětí.

Maruška umí dobře německy, učí se anglicky, francouzštinu zatím odložila a ve škole chodí na španělštinu.

Školáci ve volnu často soutěží na různých sportovních akcích. Například čtrnáctiletý Antonín patří k nejlepším v kraji v běhu na 800 a 1 500 metrů. Atletika u něj zvítězila nad hrou na trubku, které se věnoval od třetí třídy.

U nejstaršího syna Honzy mezi koníčky vede klasická kytara a v základní umělecké škole hraje v kapele basovou kytaru.

Devítiletá Anežka chodí do 3. třídy Křesťanské základní školy. „Od září chodím hrát do hudební školy na příčnou flétnu a už umím třeba Vyletěla holubička, Ovčáci čtveráci a další písničky. Příčná flétna je mnohem těžší na zvládnutí než zobcová," přiblížila Anežka.

Výchova ve víře

Nejmenší děti, Brigitku a Pavlíka, vodí vysokoškolačka a učitelka na mateřské dovolené v pondělí na faru Matky Boží, kde se scházejí maminky s malými dětmi. Ve čtvrtek pro změnu mítink probíhá na půdě druhé jihlavské farnosti sv. Jakuba.

S dětmi si hrajeme, zpíváme a děláme zábavné věci. Ve středu odpoledne si přibíráme ze školky ještě Vašíka a chodíme do Centra pro rodinu, kde se učíme s mladými dobrými katechetkami o víře," přiblížila čerstvá čtyřicátnice.

Děti se dozvídají příběhy biblických postav z vyprávění, obrázků i písní. Pak je malují a povídají si o nich.

Když Palánovi čekali šesté dítě, bylo jim jasné, že budou muset koupit větší auto a pustit se do přestavby podkroví.

„I když si většina lidí myslí, že máme život s osmi dětmi složitý, víme, že je tady Bůh, který nám vždycky pomůže. Když nám svěřil děti, chce, abychom se o ně dobře starali a vychovávali je ve víře. Bůh patří do naší rodiny a je stále s námi," řekl technik autoservisu a zručný domácí kutil, jenž koncem roku oslaví padesátiny.

Soboty jsou pracovní jak doma v Jihlavě, tak u babičky, žijící na Břeclavsku, kam rodina často jezdí. „Práci na zahradě dnes beru jako relax, kdežto v dětství patřila mezi moje povinnosti. To máte jako s klavírem, když jsem se jako malá musela učit na klavír, také mě to nebavilo," připomněla usměvavá matka Marie.

Ve vaření pro velkou rodinu nevidí problém. Jíme všechno, na bramboráky spotřebujeme nejméně dvě kila brambor. Když vařím těstoviny, padne kilogram, a tak je to se vším. Buchty peče dcera Marie, aby bylo na neděli," směje se paní Palánová.

Manželé se seznámili v roce 1989 na dovolené v Pobaltí a po dvou týdnech si řekli, že se vezmou. Brali se po čtyřech letech. „V podstatných věcech se s manželem shodneme a jsme v pohodě. Alfa omega pro nás je, abychom vychovali dobře všechny naše děti ve víře," shrnula žena, chystající se po 18leté mateřské dovolené do práce.

Stanislav Jelínek

Autor: Redakce

24.5.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies