Korunu z letošního Grand Prix ukořistil Sluňákov

Novináři mu říkají vlna, ale pro ekology ze sdružení pro ekologickou výchovu Sluňákov to byl od začátku jednoduše bunkr. Řeč je o absolutním vítězi architektonické soutěže Grand Prix 2007, Centru ekologických aktivit Sluňákov.

Projekt patnáctihektarového vzdělávacího biocentra, ke kterému dnes oceněná budova patří, vznikl už v roce 1991. Záměrem bylo představit veřejnosti, konkrétně školám, přírodu olomouckého regionu bez učebnic, promítání obrázků nebo počítačových programů.

Díky dobrým vztahům s obcí Horka nad Moravou se ekologové ze Sluňákova nejdřív nastěhovali do jejich mateřské školy. Jenomže v obci přibylo hodně dětí a pronájem musel skončit. Novou budovu Centra ekologických aktivit – dnešní vlnu – stihli tedy dostavět právě včas.

Především ekologicky

Nikoho nepřekvapí, že ekologové chtěli postavit ekologický a úsporný dům, který bude respektovat okolní krajinu. „Zadání pro architekty vycházelo z ideově-urbanistické studie, kterou jsme několik let na Sluňákově připravovali,“ říká předseda sdružení Michal Bartoš.

Architektonická soutěž byla dvoukolová. Do užšího kola postoupili kromě vítězné kanceláře Projektil ještě architekti Aleš Brotánek a brněnský tandem Hrůša – Pelčák, kteří se ekologií už dlouho intenzivně zabývají. Michal Bartoš si dlouhodobou spolupráci s vítěznými architekty chválí: „Po celou dobu byli vnímaví k našim představám a přes ostré polemiky s dodavatelskou firmou usilovně prosazovali svůj návrh i do malých detailů.

Naštěstí všichni nakonec dokázali hledat výsledné řešení.“ Realizaci projektu umožnila dotace ze Státního fondu životního prostředí ve výši 36 milionů korun. Stejnou částkou přispělo i statutární město Olomouc, které navíc uhradilo interiéry, a které také podporuje činnost obecně prospěšné společnosti Sluňákov.

Centrum se začalo stavět v létě roku 2005 a bylo dokončeno se zpožděním na podzim roku 2006. Po realizaci interiérů byla budova slavnostně otevřena v lednu 2007.

Bez zbytečných ozdob

„Na stavbě nejvíc oceňuji prostor, světlo a čistotu návrhu. Skoro mi bylo líto ji zabydlet naším provozem,“ svěřuje se Michal Bartoš. Podle něj je dům skvělá ukázka toho, že ochranu životního prostředí lze pojmout moderně, a také důkaz, že i nízkoenergetické stavby, u kterých je každá ozdoba nežádoucím potencionálním tepelným mostem, se dají stavět zajímavě.

Jako u každé stavby se také v sluňákovském případě našli kritici. Nelíbila se jim funkčnost některých řešení, použité materiály nebo to, že dům je částečně ukrytý pod zemí. Po pětiměsíčním provozu se v domě ještě řeší mnoho drobných nedostatků.

Nízkoenergetické a pasivní domy šetří energii a peněženky majitelů, za což se platí organizačními opatřeními pro otvírání oken, vysušováním vzduchu nebo drobným šumem z větráků. Na některé věci na zlepšení provozu nezbyly peníze.

Atrakce kraje

Dům ale přitahuje především obdivovatele: za první tři měsíce si ho prohlídly stovky zájemců z České republiky i zahraničí. „Sjíždějí se sem lidé, kteří uvažují o použití kotlů na dřevěné peletky, o využití sluneční energie, rekuperace a dalších použitých technologií. Obrovský zájem veřejnosti nás překvapil,“ tlumočí potěšený předseda Centra.