VYBERTE SI REGION

Udržitelná architektura

Představte si dům, v němž si bez potřeby půdy vypěstujete dostatek zeleniny i vlastní ryby, a to vše vás bude stát asi hodinu práce denně. Všechny použité technologie si jeho autoři, architekti ze studia Balanceidea, osobně vyzkoušeli. Dvakrát přitom vybouchli a jednou vyhořeli – prý jenom trochu. Jinak šlo všechno jako po másle, pouze jahůdky nevyklíčily a ryby se trochu přemnožily.

24.10.2013 2
SDÍLEJ:

Tým Balance idea, s.r.o.Foto: Deník/Martin Divíšek

Váš projekt soběstačného domu, Life Technologies House, získal ocenění v soutěži Think Arch. Můžete ho přiblížit?

Miroslav Stach: Zabýváme se udržitelným rozvojem, i když je to spíše okrajové, a živí nás hlavně běžné architektonické projekty. Myslíme si, že udržitelnost nespočívá v tom, dávat do domu hromady tepelné izolace, ale v tom, být z potravinového a energetického hlediska soběstačný. Vzniklo to tím, že jsme dělali projekt městečka v Saúdské Arábii, při němž jsme se museli vypořádat se specifickými podmínkami prostředí pouště. Chtěli jsme, aby to město bylo co nejvíce soběstačné a napadlo nás, že když to jde na poušti, proč by to nešlo i v Česku. Začali jsme to tedy zkoumat. V soběstačnosti je pro nás udržitelnost. V tom, že člověk je schopný  vyprodukovat si sám své potraviny. Alespoň z větší části. Rajko Mecava: Zjišťovali jsme, jestli je vůbec možné vypěstovat si potraviny, i když nemáte k dispozici půdu a pozemek. Narazili jsme na hydroponii, která je v současnosti běžně používaná i v různých velkopěstírnách rajčat a podobně.

V čem systém hydroponie spočívá?

Rajko Mecava: Je to velmi jednoduché. Místo země dáte vatu a zajistíte cirkulaci vody s živinami. Rostliny čerpají ze země různé látky, a když jim je poskytnete, zem jako taková není nutná. Postačí tedy jakákoli masa, která udrží kořínky pohromadě. Nejlepší je vata. Chtěli jsme vědět, co se stane, když nebudou mít rostliny přístup slunce. Zkoušeli jsme to tedy u mě ve sklepě. Zasadili jsme semínka a koupili jsme lampu, která na ně svítila. Bylo to před Vánocemi a první sklizeň rukoly jsme měli asi za měsíc. Vyrostlo nám všechno – krásné papriky, rajčata, lusky, bylinky. Zjistili jsme tak třeba, že rajčata jsou lepší keříková, jinak je to hrozná džungle.

Takže úplně bez země a bez přirozeného světla jste všechno vypěstovali?

Rajko Mecava: Ano. Použili jsme takový regálový systém. Jen brambory jsme nezkoušeli. Miroslav Stach: Nevyklíčily nám ještě jahody. Rajko Mecava: To bylo možná i tím, jak jsme vybrali zálivku. Chtěli jsme ji totiž automatizovat. Je to ideální pro líné lidi. Zálivka se dá nastavit na přesný čas a intenzitu, nemusíte se o to tedy vůbec starat, kromě drobností jako dolití vody a podobně.

Jak vysoká vrstva vaty je potřeba?

Rajko Mecava: Asi 10 centimetrů.

Bylo něco, co vás zvlášť překvapilo?

Rajko Mecava: Že zelenina i bylinky měly krásnou vůni i chuť, jako když je utrhnete ze zahrádky. Když si koupíte rajčata v supermarketu, tak většinou nemají vůni ani chuť. To je ale dáno tím, že do toho přidávají různé látky, aby všechno rychle vyrostlo, nekazilo se to a podobně. Naše vypěstovaná zelenina i bylinky byly daleko lepší. A zkoušeli jsme opravdu široké spektrum plodin – různé druhy salátů, rukolu, polníček, papriky, rajčata, dýni…

Miroslav Stach: Nezaměřovali jsme se při těch pokusech na množství, ale spíše na to, jaké všechny plodiny lze takto vypěstovat. Zároveň jsme ale byli schopní z toho odvodit, jak velké je potřeba k pěstování atrium, aby bylo schopné tak ze 70 až 80 procent uživit zhruba čtyřčlennou rodinu. Samozřejmě tímto způsobem nezískáte například obilí.

Projekt soběstačného domu, Life Technologies House, získal ocenění v soutěži ThinkArch.

Jak velké atrium by pro pěstování obilí muselo být?

Miroslav Stach: Přesně jsme to nepočítali. Ale přibližně by stačil asi hektar. Přemýšleli jsme i o tom, že by například nějaký developer postavil shluk domů, z nichž by každý měl svoje atrium, a volný pozemek kolem by se zpracoval jako park. Tam by se mohly třeba i pást ovce, čímž porost zároveň bez práce posekají, byly by tam ovocné stromy, které by poskytovaly ovoce. To se hydroponií vypěstovat nedá. O celou lokalitu by se mohl starat jeden správce, každý byt by dostal z výpěstků svůj díl a přebytky by se třeba ještě daly prodávat v nějaké místní prodejně. Nemělo by to ale fungovat na principu komunity. Komunitní způsob života není pro každého, lidé se toho trošku bojí.

Vraťme se tedy k tomu, co všechno je v takovém soběstačném domě možné. Zeleninu jste vypěstovali, jak jste vyřešili další potraviny?

Rajko Mecava: Člověk potřebuje k vyvážené stravě maso. Zajistit ho z vlastních zdrojů by nebylo snadné. Proto jsme se sešli ve Vodňanech s profesorem Kouřilem, který je jediným profesorem rybářství v Česku a s ním jsme všechno probírali. Ten nám poradil zajímavou rybu, afrického sumečka, který velice rychle roste, žije ve velké hustotě a v kubíkové nádrži dokážete během půl roku vypěstovat 300 kg těchto ryb.

To je obrovské množství, zkoušeli jste to?

Rajko Mecava: Ano, ten pokus jsme udělali, pořídili jsme kubíkovou nádrž, dali jsme do ní sice menší počet ryb ale stejně jsme jich za šest měsíců takto vypěstovali 100 kg. Velikost ryb je přibližně 2,5 kg, můžete je ale nechat narůst i větší.

Co jste s tolika rybami dělali?

Rajko Mecava: Dali jsme je vyudit.

Jak je v domě řešeno hospodaření s vodou?

Rajko Mecava: Dům má nádrž, do které se chytá dešťová voda, která se zužitkovává. Zalévají se z ní rostliny, používá se k chovu ryb. Miroslav Stach: Je to chytře provázané, rostliny seberou zbytky nečistot od ryb, čímž dojde k pohnojení a vodu tím zároveň vyčistí. Rajko Mecava: Jsou to vyzkoušené technologie, které se dají použít i v menším měřítku. Zařízení na pěstování zeleniny a bylinek se dá například zabudovat do kuchyňské linky. Jediná věc, kterou zatím nemáme úplně dokonale dotaženou, jsou energie.

Projekt soběstačného domu, Life Technologies House, získal ocenění v soutěži ThinkArch.

Jaká je vaše představa?

Rajko Mecava: Provedli jsme zatím několik pokusů, které jsou založené na využívání jednoho starého patentu z 19. století. Pomocí plazmového oblouku rozkládáte vodu s určitými příměsemi na plyn podobný svítiplynu. Můžete ho převádět na teplo a nebo na elektřinu, a dokonce ho lze skladovat. Právě v možnosti skladování spočívá to největší kouzlo. Je to velmi zajímavé, protože na prvotní impuls potřebujete jen minimální proud. Stačí malinká větrná turbína či solární panel.

To zní velmi zajímavě, proč jste to nedotáhli?

Rajko Mecava: Bohužel, nemáme dostatek finančních prostředků, abychom v pokusech pokračovali. Vyzkoušeli jsme to, dvakrát jsme přitom vybouchli a vyhořeli, takže to byly dobrodružné začátky. Ale výroba se nám podařila a přišli jsme dokonce na jednu zvláštnost, která výrobu plynu zrychlí, to ale nechci prozrazovat. Vypadá to velice slibně. Skvělé je, že uhlíková stopa je jedna ku jedné a životní prostředí tedy nezatěžujete. Z ekologického hlediska je to vynikající. Narážíme ale bohužel na to, že je potřeba hodně finančních prostředků, aby se to dalo ve velkém měřítku otestovat.

Miroslav Stach: Zaujalo nás, že technologie výroby tohoto plynu je už velmi dlouho známá, je to na patentním úřadě, ale nikdo se tím nezabýval. Kdoví, co zajímavého je ještě na patentních úřadech poschováváno.

Kolik to testování stojí?

Rajko Mecava: My jsme to testovali v malém, takže to bylo v řádu sto tísíc korun. Na otestování ve velkém měřítku jsou ale potřeba tak dva nebo tři miliony.

Miroslav Stach: Potřebovali bychom dopracovat prototyp. Zatím jsme jen zkoušeli, jestli to vůbec jde, jaké množství jsme schopni vyrobit, za jak dlouho a podobně. Nyní jsme ve fázi, kdy víme, že to funguje, že se to ekonomicky vyplácí, ale nemáme prostředky na to, udělat skutečně funkční „pořádnou velkou mašinku."

Rajko Mecava: Proto se to v soutěži ani neobjevilo a počítalo se tam s využitím krbových kamen jako alternativní metody.

Připomíná mi to trochu katastrofické scifi filmy – vybuchne sopka, lidé se musí nastěhovat někam pod zem a snažit se tam přežít. Zdá se, že s vaším domem by to šlo. Je to tak?

Rajko Mecava: Ani ne. Takhle jsme o tom neuvažovali. Spíše nám šlo o vlastní potraviny. Jsou jednak čím dál dražší, globálně jich je nedostatek a kvalita, která je běžně k dostání, je hrozná. Vezměte si, co dostanete v supermarketech. Je to bez vůně i bez chuti. A navíc - dovážet do Česka rajčata přes půl světa je nesmysl, i když těm, kteří to dělají, to samozřejmě ekonomicky vydělává. A ta obrovská spotřeba obalů… Když máte všechno vlastní, je to čerstvé, nekupujete a neplatíte obaly, nedochází k ničení životního prostředí převážením věcí z místa na místo a hlavně víte, co jíte. Když se dnes podíváte na skutečné složení potravin ze supermarketu, tak přestanete jíst.

Miroslav Stach: Hodně jsme se zabývali tím, co v potravinách skutečně je, byli jsme kvůli tomu i na Zemědělské univerzitě na kontrole potravin, aby nám řekli, co tam skutečně je. Takové rajče vůbec nenechají dozrát, utrhne se ještě zelené a prochází speciální lázní, aby zčervenalo, takže je v podstatě dobarvené. Opravdu není příjemná záležitost se tohle všechno dozvědět.

Rajko Mecava: Dneska vám upravují i mouku, aby rohlíky jakž takž vydržely. Když budete trošku pátrat, tak zjistíte, že všechno řídí několik málo gigantických koncernů. Zjistili jsme, že asi 90% osiva na celé planetě patří jedné společnosti!

Projekt soběstačného domu, Life Technologies House, získal ocenění v soutěži ThinkArch.

To není úplně uklidňující zjištění.

Miroslav Stach: To tedy ne, ale tak to je. A kvůli tomu, než kvůli nějaké velké katastrofě, jsme se do toho projektu pustili.

Vidíte budoucnost v tom, že rodiny budou chtít být soběstačné a proto se začne stavět i žít jinak? Přece jenom, všichni pracujeme a takové samozásobitelství časově dost zatíží, ne?

Rajko Mecava: Právě proto jsme chtěli všechno udělat automatizované. Vyžaduje to minimální údržbu. I s těmi rybami vám to zabere tak hodinku denně. Pokud jde o obecný trend, obávám se, že to se jen tak nezmění. Lidé nepřemýšlejí, jestli je správné dovážet to či ono sem tam, kupovat obaly, zateplovat si dům polystyrenem, jehož výroba je vrcholně neekologická…

Miroslav Stach: Je zvláštní, že se společnost tímto směrem už dávno neubírá. Takový rodinný dům vás skutečně dokáže uzásobit kvalitněji než supermarket. Navíc, když nedejbože přijdete o práci, aspoň máte jistotu, že budete mít co jíst.

Ještě mě napadá, jestli se dají bez půdy pěstovat i ovocné stromy.

Miroslav Stach: to jsme nezkoušeli a myslím si, že to nejde. Potřebovala byste nějakou hmotu, která udrží velké silné kořeny.

Existuje někde v zahraničí podobný projekt, který byl realizován?

Miroslav Stach: Podobné projekty dělá například architekt Reynolds – jsou to ty jeho zemělodě. Ty už jsou ale na hranici umění a kromě toho mají blíže ke komunitnímu způsobu života. Jenže průměrný člověk na tohle není.

Jana Pavelcová: Komunitní způsob žití lidi hodně odrazuje. Je potřeba, aby si lidé soběstačný dům s tímto nespojovali a neměli z něj strach. Chtělo by to pár průkopníků, kteří začnou takto žít a když lidé uvidí, že to není nic zvláštního nebo divného, tak by se to mohlo rozšířit.

Zkoušeli jste oslovit nějakého partnera, developera?

Miroslav Stach: Několik se nám jich ozvalo, ale když zjistí, že by stavěli trochu jiným způsobem a navíc něco, co je malinko dražší, než je obvyklé, nemůžou si to dát do svých tabulek. Najednou by neprodávali klasické 4kk, ale něco, co jejich zákazníci neznají. Toho se obávají. Proto si myslím, že bude trvat hodně dlouho, než se tady takový projekt zrealizuje.

A nějaký jednotlivec se vám neozval, že by chtěl individuální dům podle tohoto projektu?

Rajko Mecava: Ozvalo se pár lidí, ale s nikým k realizaci nedošlo.

Kolik takový jednotlivý domek stojí?

Miroslav Stach: Okolo 9 - 10 milionů.

Jak je velký?

Miroslav Stach: Pokud jde o samotnou pěstební plochu, navrhli jsme policový systém, díky kterému se dostáváme asi na124 m2intenzivního pěstování.  I díky tomu, že rostliny dostávají přesně to, co potřebují. Ale můžete tak přetavět každý dům, stačí obětovat jednu místnost.

To je to tak snadné?

Miroslav Stach: Ano. Ta technologie se dá použít kdekoli.

Projekt soběstačného domu, Life Technologies House, získal ocenění v soutěži ThinkArch.

Většina vaší práce jsou ale běžné projekty. Stává se, že něco z výše zmíněných technologií propašujete i do normální zakázky?

Miroslav Stach: Na hydroponické pěstování bylinek jsme vyvinuli takové zařízení, které má nádržku na vodu, čidla, přihrádky na jednotlivé rostliny, a řídící jednotku, která se stará o automatickou zálivku. To se dá zabudovat třeba do kuchyňské linky, do níž umístíte zářivku, aby měly rostliny světlo. Vevnitř vám po celý rok porostou bylinky nebo cokoli jiného.

Kolik to stojí?

Miroslav Stach: Vyjde to asi na 30 000 korun. Šlo by to udělat třeba i v ledničce ve větším, kde krásně vypěstujete i ta rajčata. Ale nenašli jsme nikoho, kdo by nám dodal ten samotný korpus.

Také jste se pustili do workshopů a poradenství, což není pro architektonická studia zrovna typické. Přibližte to prosím trošku.

Miroslav Stach: Hodně děláme návrhy interiérů a tak jsme se rozhodli připravit kurzy , něco jako takovou školu interiérového designu. Kromě toho se poslední dobou čím dál více setkáváme s tím, že lidé šetří a staví svépomocí. Připravujeme proto také kurz „Stavba domu svépomocí",  kde lidem vysvětlíme, na co si mají u řemeslníků dát pozor, jak řešit různé detaily a podobně. Chceme i individuální kurzy, kam si budou moci lidé přinést vlastní plány a my s nimi projdeme, jaká jsou úskalí jejich konkrétního projektu, na co si mají dát pozor a podobně.

O STUDIU BALANCEIDEA (2004)
- Specializuje se na návrhy malých bytů a na kompletní projekty rodinných domů i vybavení.
- Zabývá se také udržitelnou architekturou. Návrh soběstačného domu, Life technologies house, získal zvláštní ocenění Autodesk Award v architektonické soutěži Think Arch.

Denisa Haveldová

Autor: Redakce

24.10.2013 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

Postrach Vysočiny: Žena zničila desítky aut a zapálila volejbalové kabiny

Havlíčkův Brod – Bývalou řidičku kamionu a uklízečku Bohumilu Šustrovou ze Ždírce nad Doubravou poslal v úterý Okresní soud v Havlíčkově Brodě na devět měsíců do vězení, a to za podpálení kabin havlíčkobrodským sportovcům.

Týden fungování EET: 18,1 milionu účtenek a 700 udání

Praha - Restauratéři a hoteliéři odeslali do systému EET do dnešních 19:00, tedy za skoro týden fungování evidence tržeb, zhruba 18,1 milionu účtenek. Zároveň finanční správa už eviduje 706 oznámení o nevydání účtenky. Informovala o tom mluvčí Finanční správy Petra Petlachová. Systém podle ní běží plynule a bez problémů.

Sněmovna schválila státní rozpočet, schodek má klesnout na 60 miliard korun

Praha - Sněmovna schválila státní rozpočet na příští rok. Schválený schodek má proti tomu letošnímu klesnout o deset miliard na 60 miliard korun, ministr financí Andrej Babiš (ANO) ale dnes před poslanci vyjádřil přesvědčení, že výsledek bude lepší. Jde už o třetí státní rozpočet současné koaliční vlády. Sněmovna podpořila jen ty přesuny peněz v návrhu státního rozpočtu na příští rok, s nimiž souhlasil Babiš. Opozice neuspěla ani s jedním požadavkem.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies