„Jde o dědictví doby, v níž tu byly k užívání 'pracujícímu lidu' poskytovány pozemky k rekreačním účelům. Tehdy mohl každý mít zhruba 25 metrů čtverečních. Mnozí z nových uživatelů si pak na přiděleném místě postavili dřevěnou boudu, kterou postupně obezdívali a rozšiřovali. Tu přidali další místnosti, tu postavili verandu, tu přistavěli patro – až jsme dospěli ke dnešnímu stavu," připomíná slatiňanský starosta Ivan Jeník.

Z právního hlediska ale podle něj chaty nestojí na stavebních pozemcích, nýbrž na plochách, jež nepřestaly být součástí lesního půdního fondu. Fakticky by tak město mohlo vysázet stromky třeba na parcely hned u chat nebo příjezdové cesty k nim. „Legalizace dnešního stavu je schůdná a město ji podporuje, ale postarat se o ni musí sami vlastníci staveb," zdůraznil starosta.