VYBERTE SI REGION

Voda mírně zdraží ve většině měst

V dnešní době si mohu vybrat dodavatele elektřiny, plynu, ale vody nikoliv. Jedinou možností je vrt na zahradě, což nyní nemám, popsal nedávno Deníku obyvatel jihomoravských Hustopečí Radek Hrdina. Od příštího roku si za kubík vody připlatí asi čtyři koruny a celkem bude platit 86 korun. To je víc než průměr, který je v ČR nyní asi 77 korun.

10.12.2014 2
SDÍLEJ:

Ilustrační foto.Foto: DENÍK/Drahomír Stulír

Stejně jako Radek Hrdina si ale v příštím roce připlatí většina obyvatel ČR. „Většina vodárenských společností zdražuje cenu vodného a stočného 
v roce 2015 o dvě až tři procenta," potvrdil včera regionálnímu Deníku předseda Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR František Barák. „Hlavními důvody zdražení je inflace, zprovoznění nových technologií s vyššími nároky na energii, vyšší nákupy dražší povrchové vody od státu – na úkor levnější podzemní – a potřeby splácení komerčních úroků na obnovu vodárenského majetku," uvedl František Barák.

Co město, to jiné vlastnictví i jiná cena. Zatímco třeba ve třetím největším městě republiky – v Ostravě – budou platit za metr krychlový 74,64 koruny, obyvatelé Turnova vytáhnou z peněženky za stejné množství vody skoro stokorunu. Příběh českého vodárenství je přitom už roky stejný: neuvěřitelná změť větších firem a firmiček. Někdy jsou ve vlastnictví měst, často ve spoluvlastnictví soukromníků. Protikorupční aktivisté pak upozorňují na nevýhodné smlouvy, podle nichž „trubky" vlastní a opravuje město, ale provoz a zisk řídí soukromníci.

Dividendy do ciziny

Zatímco v roce 1993 bylo v ČR 11 velkých podniků (devět krajských a dva pražské), dnes se jedná o více než 5700 vlastníků infrastruktury a cca 2400 provozovatelů. „Takto fragmentovaný trh je obtížné regulovat direktivně z pozice centrálního regulátora," komentoval to již dříve Antonín Raizl, senior manažer oddělení podnikového poradenství společnosti EY.

Velcí hráči na českém trhu mají zahraniční majitele. „Francouzští, rakouští, španělští, japonští a němečtí investoři vstoupili do českého vodárenství až na výjimky za nezájmu českých investorů, aby vydělali. Návratnost investic si jistě spočítali dobře – v horizontu 15 let. V posledních letech tedy odcházejí ročně formou dividend stovky milionů korun," připouští František Barák, zároveň ale dodává, že díky vstupu zahraničních investorů je české vodárenství v poměrně dobrém stavu. Aspoň u velkých měst.

Sobotkova vláda už po svém nástupu uvedla, že zváží založení nového úřadu pro dohled nad cenami vody, případně vyjasní kompetence mezi čtyřmi ministerstvy, která nad vodohospodářstvím dohlížejí. Jasněji by mělo být nejpozději zkraje příštího roku. Například František Barák ale upozorňuje, že by stačilo oblast vodárenství soustředit pod jeden orgán, nejlépe ministerstvo zemědělství. Zřídit nový úřad by podle něj byl výsměch.

Fakta o základní tekutině.

František Barák: Při ceně 75 Kč za kubík už lze dělat opravy

Praha – Podle předsedy Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK ČR) Františka Baráka se nám daří opravovat jen velké vodovody.

Vodárenské společnosti dlouhodobě upozorňují na podfinancování vodovodní a kanalizační sítě. Jaká je nyní situace?
Reálná roční potřeba financování vodárenských sítí 
a technologií v ČR odpovídá zhruba 60leté životnosti tohoto majetku. Ve finančním vyjádření to je potřeba zhruba 
17 miliard korun ročně. Skutečné investice jsou na úrovni osmi až devíti miliard korun ročně. Z toho je zřejmé, že evropské dotace ve výši pět miliard korun do českého vodárenství jsou z dlouhodobého hlediska málo významné.

Kde je to nejhorší?
Obecně platí, že tam, kde je cena vodného a stočného nad 75 korunami za kubík, se daří vlastníkům zajistit obnovu 
a provozuschopnost vodárenských sítí. Společnosti nebo města investovaly ve velkých aglomeracích do obnovy vodovodů a kanalizací v uplynulých patnácti letech stovky miliard korun, mnohdy i za přispění státních dotací. Ve velkých městech a v jejich sousedství jsou sítě v dobrém stavu. Naopak v malých obcích, které nejsou provozovány velkými společnostmi 
a kde je cena vody nízká a nevytváří zdroje na obnovu, jsou sítě v bídném stavu.

Stát zvažuje, že po vzoru Energetického regulačního úřadu zřídí také úřad pro dohled nad cenami vody. Vy jste skeptičtí. Proč?
V ČR je ve vodárenství přeregulováno. Regulují vlastníci sítí – města a obce, regulují kraje, ministerstvo zemědělství, ministerstvo životního prostředí, ministerstvo zdravotnictví, ministerstvo průmyslu a obchodu, ministerstvo financí. Regulace vodárenství přece není jenom dohled nad cenami, ty ostatně stanovují města a obce a kontroluje ministerstvo financí. Výsledkem regulace musí být kvalitní dodávky pitné vody 
a její následné odkanalizování a vyčištění. K tomu musí být splněny dva základní předpoklady: dostatečné zdroje povrchové a podzemní vody (o toto se musí postarat stát) a kvalitní vodárenská infrastruktura (to musí zajistit vlastníci vodárenského majetku).

Co samotná voda?
Potřebujeme bezpečné a vydatné zdroje. Potřebujeme nové přehrady, které zadrží srážky, dokážou dotovat zdroje podzemní vody a zvětší kapacitu povrchových zdrojů. Potřebujeme dlouhodobou vodohospodářskou strategii, konec betonových a asfaltových ploch, rozumné zemědělské osevní plány, omezení řepky, která má značné nároky na vodu, a potřebujeme i lesní hospodářství s výsadbou listnatých stromů, které zadrží vodu v přírodě.

Autor: Jan Klička

10.12.2014 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies