Čerstvě vymalovaný byt nejen krásně „voní“, nový nátěr je pro něj desinfekcí, přispívá k menší prašnosti v interiéru a tím pádem ke kvalitnějšímu ovzduší. Malování je tedy pro byt prospěšné i z důvodu hygieny. Čím dál tím více lidí se ale do malování bytu svépomocí pouští především z důvodů estetických. Zatímco dřív se zdi malovali více méně pouze bíle, dnes je možné popustit uzdu své fantazii a vybírat z neuvěřitelně široké škály barev, kterými lze interiér zkrášlit.

Tip odborníka:

„Pokud si nevyberete z nabízených odstínů barev, využijte míchacích center v našich hobybmarketech, kde vám namícháme barvu přímo na míru. Vybírat můžete z více než 12 000 odstínů,“ doporučuje Jan Smékal, ředitel OBI marketu v Litoměřicích.

Není to ale pouze odstín barvy, který musíme před samotným malováním zvážit. Roli hraje také druh barvy. V souvislosti s tím musíme vědět, na jaký povrch a jakým nářadím ji budeme nanášet. Ke skvělým výsledkům může pomoci pár osvědčených tipů a triků, které vám nyní předkládáme.

Kdy s malováním začít?

Malování interiérů sice není nic složitého a svépomocí jej zvládne i úplný začátečník, přesto se vyplatí tuto proceduru alespoň trochu předem naplánovat. Rozhodně s malováním počkejte na volné dny nebo na víkend, přece jen jde o časově náročnější proceduru a zbytečný spěch by mohl celý výsledek spíše pokazit. Ideální je s prací počkat na teplé a slunné počasí, kdy se dá dostatečně větrat a tím urychlit schnutí barev, popřípadě jiných nátěrů (např. penetračních).

Jak často malovat?

Jednoznačná odpověď na tuto otázku neexistuje. Zpravidla se ale setkáte s doporučeními vymalovat cca jednou za 4-5 let. Pokud máte v rodině malé děti nebo domácího mazlíčka, je z hygienických i estetických důvodů radno nově vymalovat cca každé 2 roky. Také místa, která se rychleji zašpiní, jako jsou chodba a kuchyně (výpary a mastnota z vaření), se doporučuje malovat v dvouletých rozestupech. To samé pak platí i pro pokoje, kde se víc práší (např. v prvním patře, pokoj s oknem do frekventované vozovky). A pokud očekáváte potomka, mělo by být vymalování jeho pokojíčku samozřejmostí.

Nákupní seznam:

Než se do všeho pustíte, je třeba nejen dostatek času, ale také nezbytné pomůcky a nářadí. Na vašem nákupním seznamu by určitě neměly chybět tyto položky:
• barvy
• štětce/válečky (dle druhu barvy, povrchu)
• nádobka na barvu (v případě použití válečků též mřížka na otření)
• zakrývací folie a maskovací páska (na ochranu nábytku apod.)
• hadr
• štafle

Pokud vaše stěny budou před malováním potřebovat menší úpravy, nezapomeňte do nákupního košíku přidat také:
• malířskou škrabkou
• penetrační prostředek
• sádru/stěrkovací hmotu
• ocelové hladítko (k uhlazení sádry/stěrkovací hmoty)
• brusný papír
• odstraňovač skvrn (např. na skvrny od dehtu)
• mazlavé mýdlo (k přípravě tzv. mýdlové vody – tou se dá ze stěn odstranit především mastnota – např. v kuchyních)

Čím malovat?

Volbu nářadí, kterým budeme stěny natírat, musíme opět přizpůsobit povrchu a také barvě, s kterou budeme pracovat. K dispozici máme tyto možnosti: štětce, válečky, polštářky, stříkací pistoli.

Štětky a štětce
Klasický, stále oblíbený nástroj, umět s ním správně zacházet chce někdy cvik. Štětky i štětce se vyrábí v různých velikostech, tvarech a s různě dlouhými štětinami, které mohou být přírodní, nebo umělé. Nejkvalitnější štětce jsou podle odborníků ty z prasečích štětin. Čím jsou navíc delší, tím lépe. Pro vodou ředitelné barvy se víc hodí štětce s umělými vlákny.

V obchodech seženeme štětce ploché, kulaté, oválné nebo i tzv. zárohové štětce. Ty jsou určeny k práci na špatně dostupných místech a také k natírání žeber radiátorů. Lidově se tento typ štětce nazývá zárohák. S kulatými štětci se nám budou lépe natírat kulaté předměty – např. trubky, roury apod. Ploché štětce jsou primárně určené k nátěru velkých rovných ploch.

Válečky
Jsou mezi malíři-amatéry pro jednoduchost a rychlost práce stále populárnější. Vhodné jsou především pro práci na velkých plochách bez členění. Nehodí se příliš pro malování s disperzními barvami.

Válečky se liší nejen šířkou (od cca 4 do 60 cm), ale také druhem potahu. Ten může být vyroben z jehněčiny nebo ze syntetických materiálů – např. z polyesteru, polyakrylu, polyamidu. Rozhodujícím kritériem při jeho nákupu je délka vláken. Obecně platí, že čím hladší povrch budeme malovat, tím kratší vlákna by měl váleček mít. Na opravdu hladké povrchy si tak vystačíte s válečkem, jehož vlas není delší než 10 mm. Pro nátěry špatně dostupných míst (např. rohy) pak používáme speciálně tvarované válečky.

Výhodné je pořídit si váleček v setu. Ten zpravidla obsahuje váleček s nástavcem, popřípadě i teleskopickou násadou, nádobku na barvu a otírací mřížku.

Novinkou posledních let jsou také válečky, které se nenamáčí do barvy, ale barva se dopravuje do jejich rukojeti, odkud se spouští nebo pístem dávkuje ven. Tento způsob práce šetří čas a je ještě efektivnější.

Polštářky
Někteří si práci s nimi nemohou vynachválit a považují je za nejčistší způsob malování. Polštářky jsou jakýmsi kompromisem mezi válečkem a štětkou. Houbičky mají plochý obdélníkový tvar a jejich povrch je opatřen jemnými vlákny. Velmi dobře se s nimi pracuje kolem hran a také v rozích, skvěle zvládají i velké plochy.

Stříkací pistole
Je další z možností, jak na malování interiéru (popř. i venkovních zdí). Práce s ní je rychlá a efektní, zároveň ale za sebou zanechává velkou „spoušť. Tato technika malby se proto hodí spíš do velkých průmyslových budov na velké plochy.

NEZAPOMEŇTE!

Při malování nikdy nekombinujeme dvě nebo více technik malby dohromady. Každý z nástrojů na stěně zanechává jinou stopu, což by se projevilo nejednotným povrchem.