VYBERTE SI REGION

Zapomenuté umění zakládání zahrad

Příroda byla odpradávna nedílnou součástí života. Utvářet zahradu tak, aby byla krásná v každou roční dobu, bylo považováno za nejvyšší umění. Ačkoli má člověk v moderní době mnoho technických vymožeností, na zahradní umění poněkud zapomněl. Oproti nádheře, jakou dokázali vytvořit naši předci, jsme v současnosti tak trochu břídilové.

27.12.2013
SDÍLEJ:

Středověká klášterní zahrada, Santo Domingo de. Silos Burgos, ŠpanělskoFoto: Shutterstock.com

Ráj je už v Bibli zobrazován jako zahrada a v mnohých kulturách byla zahrada považována za jakýsi ráj. Ve starověku lidé věřili, že ten, kdo sází stromy, si prodlužuje život.

Tajemné místo

Odbornice na zahradní umění z Národního památkového ústavu v Kroměříži, Lenka Křesadlová, říká: „Pro člověka před mnoha sty lety byla příroda tajemným místem se spoustou nebezpečí. Proto si kousíček ohradil, a tím vznikla zahrada. V tomto ohrazeném prostoru se cítil v bezpečí. My dnes mnohem lépe vnímáme krajinářský park, tedy něco nepravidelného, i když velmi kulturně zpracovaného, a necítíme se tak úplně nejlépe v dokonale pravidelných zahradách.

Naši předci to však vnímali opačně. Volná příroda pro ně byla místem nebezpečí a velmi dobře se cítili právě v pravidelných zahradách, které byly ideálem bezpečí. Ve chvíli, kdy volná příroda ztratila mýtus strachu, začíná se zahrada měnit spíše v typ krajinářského parku," uvádí Lenka Křesadlová k tomu, jak se podoba zahrady vyvíjela.

Už ve starém Egyptě byla zahrada nedílnou součástí domu. Od okolního světa ji dělila vysoká zeď. Byla pravidelná, rozdělená přímými alejemi cedrů, cypřišů, datlovníků či platanů a střed tvořila většinou nádrž s lekníny a lotosy, protože voda byla už tehdy zásadní součástí zahrad. Rostliny byly v egyptských zahradách často pěstovány v přenosných kbelících uspořádaných symetricky podél cestiček.

Div světa

Velmi vyspělá byla zahradní kultura také v Babylonu a Sýrii – legendární visuté zahrady Semiramidiny vybudoval kolem roku 605 před naším letopočtem Nabukadnezar pro svou perskou milenku a jsou považovány za jeden ze sedmi divů světa. Svou krásou prý předčily všechny známé stavby Babylonu.

Strabón je popisuje takto: „Zahradu tvoří čtverec, drží na klenbách spočívajících z kvádrů, postavených na sebe jako kostky. Podstavce jsou vyplněny hlínou, takže na nich mohou růst i největší stromy. Nejvyšší plošina má stupňovité terasy a na nich jsou spirálová čerpadla, která čerpají vodu z Eufratu." Prameny vody stékaly po hradbách a pohodlně zavlažovaly všechno rostlinstvo. Za sedmý div světa je tato zahrada považována i pro technickou důmyslnost. Zahrady byly velmi váženy také v perské kultuře, kde za největší pohanu bylo považováno zpustošení sadu. Ve staré Indii byly zakládány nejen skvostné palácové zahrady, ale také veřejné městské sady s rozsáhlými čtvercovými bazény sloužícími zároveň jako lázně. Pěstovány v nich byly nejen okrasné rostliny, ale i ty užitkové.

Jednou z nejznámnějších indických zahrad je Šalimar Bagh, ležící při jezeře Dal. Přístupná je člunem po několikametrovém kanále. V Indii ale najdete mnoho dalších nádherných zahrad, například Nišat Bagh, Pari Mahal nebo Chashma Shahi. Uchvátí vás v nich jejich stupňovité založení a umění práce s vodním prvkem. Vodní kanál procházející zahradou různě padá po jednotlivých terasovitých stupních k jezeru.

Svět sám o sobě jsou zahrady čínské a japonské. Někdejší skutečná čínská zahrada, nikoli její moderní náhražka, je v podstatě nepochopitelná bez znalosti čínské symboliky. Ctít přírodu a žít s ní v dokonalé harmonii bylo součástí východní filozofie. Japonská zahrada má s čínskou některé společné prvky. Setkáme se v ní i s takovým typem zahrady, která je tvořena jen suchou krajinou sestavenou z kamenů a kde voda je symbolicky naznačena rozsypaným pískem. Taková zahrada může mít dokonce řeku a rybník i se člunem, aniž by v ní byla kapka vody.

Maurská zahrada, Alhambra, Granada, Španělsko

Maurská zahrada, Alhambra, Granada, Španělsko

Stromy místo bohů

Ve starém Řecku se do zahradního umění promítalo náboženství – například v tom, že stromy byly atributem jednotlivých božstev. Již v 5. století před naším letopočtem se v Athénách vyskytovaly skleníky. Zahrady zakládané u paláců byly skutečně ohromné, samozřejmostí byly fontány, pergoly, umělé jeskyně a sochařská výzdoba.

Na řecké zahrady navazovaly zahrady starořímské, které výrazně oživovala voda v bazénech, vodotryscích a fontánách. Římané do nich často umisťovali klece s ptáky, časté byly bohaté mozaiky. U proslulých císařských zahrad či zahrad nejbohatších římských občanů byla ještě část nazvaná paradisus, která byla koncipována jako divoký park s volně pobíhající zvěří. Obehnán byl vysokou zdí a sloužil zároveň jako lovčí obora. Uplatňovaly se tam i mnohé architektonické prvky a nejrůznější stavby typu altánů a podobně.

Právě proto, aby bylo možno dům či vilu obklopit velkou zahradou, vyhledávali si římští bohatí měšťané pro své domy pozemky za městem, v ideálním případě v kontaktu s mořskou hladinou. Tento luxus si dopřál například císař Tiberius ve svých zahradách na Capri.

Z kašen tryskalo i víno

Za absolutně přepychové by se daly označit zahrady orientální – byzantské a arabské. V Byzanci byly zahrady součástí nejen císařského paláce, ale i veřejných budov. Často v nich byla i sportovní plocha, kde se hrálo s míčem koňské pólo. Proslulé bylo umění byzantských vodotrysků a vodních hříček, kdy z kašen někdy dokonce tryskalo i víno. Kašny byly vytvářeny z různobarevných mramorů, zahrady zdobily kovové pozlacené stromy se zlatým ptactvem.

Pro islámské zahrady jsou typické různé pavilony, jejichž architektura mnohdy působí jako z krajkoví, a kult růží. Nádherná maurská zahrada je dodnes zachována ve Španělsku v Alhambře. Oči poutá výrazná středová osa, kterou často tvoří vodní kanál, nad nímž vytvářejí vodotrysky vodní klenbu a ústí do dominantní kašny, mnohdy patrové, složené z několika vodních mís. Voda byla všudypřítomná, v nejrůznějších podobách – jako velké klidné vodní plochy, nebo v kaskádách a vodních schodech. Neodmyslitelné byly rostliny zasazené v nádobách.

Honosná zahradní kašna, Hellbrunn, Salzburg, Rakousko.

Honosná zahradní kašna, Hellbrunn, Salzburg, Rakousko.

Praktická Evropa

Evropská středověká zahrada měla nepochybně také své kouzlo, přepychu maurských zahrad se ale rovnat nemohla. Zahrady ve středověku byly jednak při klášterech, ale i jako součást hradních komplexů. Nebyly tak rozsáhlé a pěstovaly se v nich léčivé rostliny, zelenina a vše, co bylo vhodné pro užití v kuchyni. Okrasných květin nebylo tolik, převažovaly lilie a růže. Středověk také hodně pracoval se symbolikou a alegoriemi. Záhony byly uspořádány pravoúhle, většinou kolem středové kašny nebo studny. Typické byly drnové lavičky, kryté loubím s popínavými rostlinami. Zahrady však byly také v hradních příkopech – u těch se ale počítalo s tím, že budou při případném nájezdu zničeny. Postupně přibývalo okrasných stromů a květin, oblíbené bylo například granátové jablko, fíkovníky či vinná réva. Pozdní středověk si velmi liboval ve stříhaných stěnách, bludištích a labyrintech.

Velká proměna zahrady nastává v renesanci, kdy došlo k obnovení principů známých z antiky. „Obydlí se zbavují obranných prvků, staví se vily v krajině. Stejně jako ve středověku byly renesanční zahrady pravidelné, kompozičně složené většinou z kruhů a čtverců," popisuje Lenka Křesadlová.

Obrácení pozornosti na člověka

Podle renesančního architekta Leone Battisty Albertiho je zahrada pokračováním domu. Dům se zahradou spojovaly arkádové galerie, které vedly do salla tereny – místnosti v přízemí vedly obvykle přímo do zahrady. U domu se většinou rozkládal květinový parter, působící jako barevný koberec. Pěstovalo se tu obrovské množství rostlin, dováženy byly cizokrajné cibulky a výpěstky. Podél cest byly rozestavěné nádoby, ať už dřevěné, kamenné, nebo keramické, s nejrůznějšími rostlinami, které se přes zimu přechovávaly ve sklenících. Samozřejmostí byl vodní prvek v podobě fontán, kašen a vodotrysků a velmi rozvinutá byla sochařská výzdoba.

Oblíbená byla také grotta neboli umělá jeskyně. Chybět nesmělo ani takzvané giardinetto, které poskytovalo dostatek intimity a soukromí. Mělo většinou růžové loubí, kamenné sedátko se stolkem, často vykládané mozaikou z leštěných barevných mramorů, nebo v některých případech i polodrahokamy. U zahrad byly míčovny, což souviselo s obrácením pozornosti od boha na člověka a důrazem na tělesnou zdatnost. Na zahrady navazovaly obory, ve kterých se chovala lovná zvěř a ptactvo, a také štěpnice s ovocnými stromy.

Mezi nejkrásnější renesanční zahrady patřila ta medicejské vily v Caregii u Florencie, papežská zahrada Belvedere v Římě a zahrady vily Lante u Bagnaia nebo vily Caprarola u Viterba.

Vodní varhany

K dokonalosti dovádí renesanční zahradu manýrismus – příkladem je zahrada vily dÉste v Tivoli. Její svažitý terén přímo vybízel k terasovitému řešení, využití zdobených ramp a schodišť. Dechberoucí je přemíra vodních prvků. Dokonce zde najdete vodní divadlo a různé složité mechanické vodní hříčky, například vodní varhany. Další překrásnou manýristickou zahradou je zahrada vily Pamphili. Ta byla dokonce výtvarně ztvárněna na albu grafických listů a podle nich si nechal olomoucký biskup Karel z Lichtensteina-Castelcornu vytvořit sochařskou výzdobu své zahrady v Kroměříži. Ta patří mezi nejkrásnější zahrady v Česku a je zařazena na seznamu světového dědictví UNESCO.

„Zakládání zahrad bylo opravdu nejvyšším stupněm umění, protože všechny jeho dílčí obory se tam musely potkat – architektura, sochařství, malířství. To vše se muselo sladit. Složité to bylo ještě v tom, že zahrada se neustále proměňuje. Musela tedy být dokonale promyšlená, aby fungovala v každou roční i denní dobu," popisuje Lenka Křesadlová.

Formální zahrada, Itálie.

Formální zahrada, Itálie.

Zahradník – elita společnosti

„Zahradníci byli nesmírně vážení lidé a patřili ke společenské elitě, což platilo i v Česku. Vrchní zahradník měl k sobě řadu pomocníků. Stát se jím trvalo desítky let – než se vypracoval z pomocného místa, musel na zkušenou do zahraničí a mít zkušenosti z několika zámeckých zahrad," říká Lenka Křesadlová.

„Za kolébku zahradního umění byla považována Itálie. Vzhledem k odlišným klimatickým i terénním podmínkám však ne všechno, co se dělalo v Itálii, bylo možné udělat i tady. Hledaly se tedy způsoby, jak Itálii napodobit. V Itálii se většina zahrad zakládala na svahu a měla krásné výhledy do kraje, protože tamní terén to umožňoval.

Zbytek Evropy byl ale rovinatý a tyto monumentální výhledy do krajiny se uskutečňovat nedaly, proto se uplatnil druhý směr – francouzské baroko. V zahradách tohoto typu se výhledy do krajiny nahrazují dlouhými osami končícími na horizontu v nekonečnu. Ve střední Evropě, a tedy i u nás, se italský a francouzský styl mísí a zakladatelé zahrad si vždy pro konkrétní místo a terén vybrali z obou stylů to, co se jim hodilo." Barokní zahrady byly velmi promyšlené. Vyvrcholením se stal obrovský zahradní komplex ve Versailes, který pro Ludvíka IV. vytvořil André LeNotre. K provozu vodních prvků byly využívány nejnovější vynálezy v oblasti hydrauliky. Typické jsou také vystříhané špalíry stromů a keřů s rafinovanými průhledy.

V 18 a 19. století ustupují geometrické tvary zahrad do pozadí a nastupuje krajinářský park a utváření krajiny jakoby volně splývající s okolím. Typickými prvky jsou tiché vody, travnaté plochy, mostky a pavilonky, vzrostlé stromy, rozmanité výhledy na potoky, jezera a mýtiny. Vše vypadá jako přirozená krajina, je to ovšem pouhé zdání – park vyžaduje náročnou péči.

KDE NAJDETE NEJKRÁSNĚJŠÍ ZAHRADY EVROPY

Alhambra, Granada, Španělsko

Alcázar, Sevilla, Španělsko

Queluz, Lisabon, Portugalsko

Boboli, Florencie, Itálie

Isola Bella, Lago Maggiore, Itálie

Palazzo Farnese, Caprarola, Itálie

Palazzo Piccolomini, Pienza, Itálie

Villa Aldobrandini, Frascati, Itálie

Villa Garzoni, Collodi, Itálie

Villa dÉste, Tivoli, Itálie

Villa Lante, Bagnaia, Itálie

Villa Medici, Florencie, Itálie

Blenheim Palace, Woodstock, Anglie

Castle Howard, Yorkshire, Anglie

Hampton Court Palace, Middlesex, Anglie

Heligan, Cornwall, Anglie

Hestercombe, Somerset, Anglie

Hidcote Manor, Gloucestershire, Anglie

Chatsworth, Derbyshire, Anglie

Levens Hall, Westmorland, Anglie

Painshill, Cobham, Anglie

Rousham, Oxfordshire, Anglie

Sezincote, Gloucestershire, Anglie

Sissinghurst, Kent, Anglie

Stourhead, Wiltshire, Anglie

Stowe, Buckingham, Anglie

Chenonceaux, Francie

Ermenonville, Oise, Francie

Giverny, Eure, Francie

Tuilerie, Paříž, Francie

Vaux-le-Vicomte, Seine-et-Marne, Francie

Versailles, Francie

Villandry, Indre-et-Loire, Francie

Villa Ephrussi de Rothschild, Cap Ferrat, Francie

Hellbrunn, Salcburk, Rakousko

Sanssouci, Postupim, Německo

Denisa Haveldová, Foto: Shutterstock.com

Autor: Redakce

27.12.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Průměrná mzda v ČR se ve 3. čtvrtletí zvýšila na 27.220 Kč

Praha - Průměrná mzda v Česku ve třetím čtvrtletí meziročně vzrostla o 1170 korun na 27.220 Kč, tedy o 4,5 procenta. Reálně, po odečtení inflace se lidem výdělek zvýšil o čtyři procenta. Informoval o tom dnes Český statistický úřad (ČSÚ). Podle něj na růst mezd v mnoha oblastech tlačil nedostatek pracovníků, o které zaměstnavatelé mezi sebou soutěžili. Růst výdělků se shoduje s odhady analytiků.

AKTUALIZOVÁNO

Případ úplatků Horkého a lobbistky Mrencové se vrací do Chebu

Plzeň - Okresní soud v Chebu se bude kauzou korupce zabývat znovu.

Do Iráku odletěl polní chirurgický tým, pomáhat bude u Mosulu

Praha - Do Iráku dnes odletěl sedmnáctičlenný český polní chirurgický tým. Podporovat bude koaliční a irácké vojáky na americké základně několik desítek kilometrů od Mosulu. Sdělil to mluvčí generálního štábu Jan Šulc. O vyslání jednotky rozhodla vláda a schválil jej Parlament.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies