VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Život bez elektřiny aneb Energie ve dřevě

Nemají elektřinu, svítí lampami a svíčkou, topí v kamnech, na kterých si vaří jídlo a ohřívají vodu na mytí nebo praní. Nejsme v minulosti nebo v zemích postižených humanitární katastrofou. I v České republice ve 21. století stále ještě žijí lidé, pro které je život bez elektřiny samozřejmostí nebo nutností.

9.8.2011
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: Shutterstock.com

V současném přetechnizovaném světě najdete i ty, kteří se těší na dovolenou, kde si na pár týdnů odpočinou od pohodlí, a elektřiny se dobrovolně zříkají.

Jsem spokojený

Na konci šumavské obce u frekventované silnice stojí dům, kam žádné elektrické dráty nevedou. Žije zde takřka osmdesátiletý pan Václav, pro kterého je život bez elektřiny desítky let denním chlebem.

„Na život bez elektriky jsem si zvyknul, vždyť tady bydlím od roku 1955, co jsem přišel z vojny,“ prozrazuje muž, který celý život pracoval ve zdejších šumavských lesích. „Dřív jsem měl lampu na plyn, a když jsem moc nesvítil, vydržela mi i dva měsíce. Lampu mi ale ukradli, tak teď svítím svíčkami. A jak vařím? Snídani si dělám na kamnech, mám ji na dva nebo tři dny. Pití naleju do termosky, kde mi vydrží. Obědy mi vozí z obecní školky, tak jsem spokojený.“

Život bez elektřiny považuje pan Václav za normální. „Zvykl jsem si za ta léta, tak mi to nakonec nevadí. K čemu elektriku? Abych koukal na televizi na zprávy? Soused sem občas přijde a řekne mi, co je nového.“

Jak tráví dlouhé večery bez elektřiny? „Mám hodně práce, takže to uteče jako nic,“ říká. „Připravím psíkovi nějakou večeři,“ hladí po srsti zdatného vlčáka.

„Pak se umeju a už je devět večer. Chodím dřív spát, ráno si zase rád pospím,“ říká. „Abych se odstěhoval někam, kde je pohodlí? Tady žiju celý život a jsem tu spokojený, tak kam bych jinam šel,“ říkápan Václav.

Dřeva mám všude dost

Podobně hovoří i pan Jaroslav z pošumavského města. „V roce 1991 jsem přišel o byt, na který jsem měl dluh přes deset tisíc,“ vysvětluje asi šedesátiletý neholený muž za drátěným plotem, zatímco u nohou se mu hašteří několik psů. „Tak jsem si natahal dříví sem za město a postavil si tenhle dům,“ ukazuje za zády na dřevěné stavení, ozdobené umělými květinami.

Policisté, stejně jako úředníci města jeho způsob života tolerují. „Elektřina mi tady nechybí. Svítím petrolejkou nebo lampičkami na baterie. Doma mám sporák na dřevo, kde vařím jídlo i vodu na praní a na mytí. Dřeva je všude dost. Jsem tady spokojený,“ říká muž, který se s horšími životními podmínkami dovede vypořádat.

Odpočinek v nepohodlí

Do šumavské chaty bez elektřiny alespoň dvakrát za rok míří za odpočinkem šestašedesátiletá Marie Nováková z Blatné u Strakonic. „Už asi třicet let jezdíme každý rok na tři až čtyři týdny do chaty mezi Churáňovem a Horskou Kvildou, kde není elektřina,“ vysvětluje.

„Svítíme tam svíčkami, topíme v kamnech a ohříváme vodu na mytí v kotli. Je to tam jako za časů, kdy jsme bývali malí,“ říká Marie Nováková, pro kterou je tenhle kout přírody s chatou bez elektřiny vysněným rájem. „Jezdily tam se mnou děti, teď jsme tam měli i dvouletou vnučku,“ chlubí se svými nezhýčkanými potomky.

Letní týdny bez elektřiny dobře zná i čtyřicetiletý Michal Novotný ze Strakonic. „Dříve jsem jezdil jako vedoucí na čtrnáctidenní dětský stanový tábor do východních Čech, kde se topí v kamnech, voda ohřívá v kotli a večer se svítí petrolejkou,“ prozrazuje. „Nyní sem jezdíme s dalšími rodiči a s našimi dětmi na týden. Byl jsem tam teď v červenci se třemi dětmi a moc se nám tam líbilo.“ Že chyběla elektřina, nikomu nevadilo, akorát musejí táborníci šetřit baterie mobilních telefonů, aby vydržely.

Jeho spokojenost potvrzuje i další tábornice, matka dvou dětí ze Svobody nad Úpou, Jitka Macháčková. „Elektřina mi nechyběla, protože na táboře je to zařízené tak, že všechno funguje i bez ní. To když vypnou proud doma, tak je to špatné, protože nic nefunguje a člověk na to není moc vybavený. Týden na táboře bez elektriky byl naopak příjemný. Byl klid a pohoda a neobtěžovaly nás žádné hlučící elektrické přístroje,“ dodává Jitka Macháčková a shoduje se s Michalem Novotným, že příští rok pojedou na tábor bez elektřiny i s malými dětmi určitě zase.

TEXT: RADEK GÁLIS

9.8.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.
10

Chyba za miliony. Pojišťovny platily za léky i dvojnásobek

Trend, dobře známý například v Budapešti, představil v Brně Marek Fišer pod názvem Kološkopek.
2 3

Do Brna se řítí cyklohospoda. Lidé si vychutnají pivo při šlapání do pedálů

Děti zůstávají v ústavech. Může za to jejich vyšší věk i stávající krize rodiny

V boskovickém dětském domově momentálně žije čtyřiatřicet dětí. Pracovníci navíc čekají na dvě další, které se vrací od pěstounů. Stejně na tom bylo zařízení ústavní výchovy loni. Tak jako další na Vyškovsku i Blanensku potvrzuje celorepublikový fenomén – počet chovanců v ústavech se nedaří snižovat.

150 milionů korun. Tolik pošle Česko na pomoc s migrací

Česko letos pošle do zahraničí na pomoc uprchlíkům a státům čelícím migračním tlakům 150 milionů korun. Ministerstvo vnitro v tiskové zprávě uvedlo, že částku v rámci jeho koncepce pro asistenci uprchlíkům na dnešním jednání schválila vláda. Prvních 40 milionů korun z této částky by mělo jít na obnovu uprchlického tábora Azrak v Jordánsku.

Stánky ve Znojmě jsou prázdné. Trhovkyně: Nechci se učit novoty kvůli EET

Brambory, cibuli, jablka nebo třeba česnek od místních prodejců si mohli obyvatelé Znojma donedávna koupit na stáncích na Masarykově náměstí. Zhruba desítka prodejců zde nabízela zboží každé dopoledne vždy od pondělí do soboty. Nyní zůstala prodejní místa opuštěná, i když na konci března již vždy trhovci bývali na svých místech.

Výuka venku? Většina dětí i rodičů ji vítá

Učit se občas venku na čerstvém vzduchu místo mezi čtyřmi stěnami učeben? K tomu se kloní ve spoustě škol. Však venkovní učebny se dají využít od jara do podzimu. Jenže ne vždy je na jejich vybudování v městské či obecní kase hned dost peněz.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies