VYBERTE SI REGION

Ztracené ovocné odrůdy: kam se poděly?

Jablko Jonathan a Reneta, moruše nebo třeba hruška Solanka. Hledali byste je marně na pultech českých obchodů, ale i v sadech. Proč zmizely a má smysl je obnovovat?

29.8.2013
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: shutterstock.com

Takovou hrušku, jakou jídávala vaše babička, už možná neochutnáte. Proč? Staré tradiční odrůdy ovocných stromů totiž mizí. Krásná stromořadí, která dříve byla součástí krajiny, se téměř neobnovují a historické druhy mizí i ze sadů.

Chuť, vzhled, úroda, odolnost – to jsou hlavní vlastnosti, na které se většinou zahradníci či sadaři ptají, chtějí-li vysadit nový ovocný strom. Sáhli byste po starém druhu, nebo po nově vyšlechtěném?

Už jen ve sbírkách

STARÉ ODRŮDY
Staré nebo někdy také nazývané historické odrůdy jsou takové, které se pěstují na našem území řadu let. Odborníci se neshodnou, zda je to 60 let (protože obvyklé odrůdy ovoce se většinou cíleně šlechtily po válce), nebo více. Nicméně na desítky let počítají všichni. Může jít buď o původní odrůdy, které v zemi někdo objevil či vyšlechtil, nebo o ty, které se tu řadu let pěstují. Krajové odrůdy jsou ty, které se vážou ke konkrétnímu místu. Vysadili je v lokální půdě a vůbec nemusí znamenat staré. Odborníci je mohli vyšlechtit třeba před rokem.

Modernější odrůdy často mají lépe vypadající plody (třeba bez strupů) a také se více hodí pro dnešní půdu. U těch historických je výhodou to, že nabízejí daleko širší chuťovou paletu, bývají odolnější a většinou je lze pěstovat bez chemie. Choroby i škůdci se u nich dají zvládnout za pomoci přírodních preparátů. Pěstitelé také díky jejich historii vědí, jak strom reaguje. A to nejen na mrazy, ale třeba právě i na škůdce. Vědí také, jak plodí či do jaké nadmořské výšky se nejlépe hodí.

Podle expertů nehrozí to, že by staré odrůdy zcela zmizely a vyhynuly, ale nesetkáte se s nimi jen tak v krajině, jak tomu bylo dříve zvykem. Budou se spíše udržovat ve sbírkách, uvidíte je na selských zahradách a u drobných pěstitelů. Udržovat se budou na šlechtění – zkříží se s modernějšími odrůdami, čímž se využijí specifické vlastnosti obou, ale vždy je něco za něco.

Úroda po celou sezonu

Požadavky na dnešní ovocné stromy jsou jiné, než byly před lety. Co bylo kdysi vnímáno našimi prababičkami pozitivně, dnes už vůbec nemusí být považováno za přínos. Zatímco dříve sadaři žádali bujné odrůdy s mohutným kmenem a větvemi přes polovinu zahrady, které vrhaly velký stín, rodily tuny ovoce a měly obří plody, dnes lidé, a to i na venkově, preferují raději slabší úrodu na jednom menším stromě, ale vysadí klidně více odrůd. A vyberou si takové, které budou dozrávat postupně, takže úrodu mají zajištěnou v průběhu celé sezony.

Domácí slivovice

Plody totiž často nevydrží dlouho, takže plné košíky ovoce najednou by zahradníci neměli jak zpracovat. Zmizely totiž sušárny ovoce, kam sadaři odváželi svou úrodu, ubylo i moštáren. Co zůstává dál, jsou pálenice. A tak se kromě ovoce k svačině pěstují takové odrůdy, které zaručí litry pálenky na příští rok. I když o druhy vhodné na pálení se zajímali naši předci také.

„Když se budete procházet po zahrádkářské kolonii, zjistíte, že druh ovocných stromů zůstává, mění se spíš odrůdy. Třeba u švestek mizí švestka domácí, která není příliš odolná vůči šarce," vysvětluje František Paprštein, vedoucí oddělení genofondů Výzkumného a šlechtitelského ovocnářského ústavu v Holovousech.

Angrešt a rybíz uvidíte málokde

U druhů je jen několik výjimek. „Co opravdu mizí z českých zahrádek, je angrešt a rybíz," líčí František Paprštein. Na tom se shodne s Martinem Ludvíkem, předsedou Ovocnářské unie ČR.

Podle něho konkrétní odrůdy mizí také proto, že odběratelé, což jsou pro velké pěstitele zejména supermarkety, už nehledí na chuť, ale spíše na to, aby plody dlouho vydržely, aby byly pevné, vypadaly všechny stejně a cena byla nízká. Méně výnosné odrůdy se nahrazují těmi výnosnějšími.

Řetězce chtějí mít stejná jablka po celý rok, potřebují třeba i pevnější odrůdy, protože lidé se při hledání „svého" kousku nechovají zrovna šetrně a plody mačkají.

PRABABIČČIN OVOCNÝ STROM
Pro naše předky měl ovocný strom velký význam. Ovoce šlo nejen přímo konzumovat, ale dalo se sušit nebo dál zpracovávat, třeba do zavařenin.

Kromě toho strom vrhal stín, pokud stál u chalupy, chránil ji před bleskem a zmírňoval vítr.

Sady zase podporovaly včelařství, měly významnou úlohu v tvorbě krajiny.

V poslední fázi šlo s neplodícím stromem zatopit v kamnech.

Odrůdy jablek a třešní

Třeba kdysi tolik populární Reneta, která má hutnou kořenovitou dužninu, už se dnes moc nevidí. „Osobně by se mi líbil návrat jablka typu Jonathan. Ta odrůda už skončila prakticky v celé Evropě, snad jen v Maďarsku je pár stromů. Nestačila ekonomice," smutně krčí rameny Martin Ludvík. Typické bylo dříve i jablko Matčino, které se v 60. a 70. letech pěstovalo profesionálně ve velkém. Chutnalo sice skvěle, jenže dnešním zákazníkům nevyhovuje kvůli vzhledu. Mizí také odrůdy Spartan a Ontario, Panenské české jablko, které dříve často zdobilo stromeček, nepotkáte už odrůdy Boskoopské, Koženou renetu nebo Boikovo jablko. U hrušní chybí třeba Špinka, Solnohradka nebo Šídlenka.

Také odrůdy třešní se změnily. Mizí chrupka, naopak se do sadů vysazuje Vanda, která dobře plodí, stejně tak Ikordie nebo Sam.

Z moruší pouze hedvábí

S malinami a ostružinami se na zahrádkách a u pěstitelů setkáte ve stejné míře jako před lety. Jen ostružiny jsou beztrnné a maliny mají větší plody. Ostružina připomínající moruše byla před lety v Česku velmi oblíbená.

Ačkoliv se jako strom moruše hodí třeba pro větrolamy a aleje, její rozšíření souvisí hlavně s výrobou hedvábí. Její vysazování podporovala Marie Terezie, poté Adolf Hitler kvůli padákům a komunisté kvůli politické soběstačnosti v textilní oblasti. „Moruše se nyní už profesionálně nepěstuje. Ale zahrádkářům ji můžu rozhodně doporučit. Je skvělá a její kvalitou budete překvapení," říká Martin Ludvík.

Rakytníkové bonbony

Jenže moruše, stejně jako další divoké druhy – třeba oskeruše, kdouloně, špendlíky nebo blumy – již příliš neuvidíte. „U nich se nedá říct, že by zmizely, protože nikdy nebyly významně rozšířené," říká František Paprštein s tím, že v dnešní době je na zahradách nahrazuje třeba muchovník, kanadská borůvka nebo rakytník.

„Rakytník se opravdu vrátil do krajiny. A velmi dobře se daří ho zpracovávat. Vyrábí se z něj například bonbony, oleje nebo šťávy," doplňuje Martin Ludvík. Mizí ale jen staré odrůdy? Problém s ovocnými stromy je širší.

„Všeobecně se dá říct, že ovocné dřeviny ustupují ze všech zahrádek. Češi měli možnost vyjet do zahraničí, kde se řadu let prosazují okrasné zahrady. A tak se na ně začali orientovat také," popisuje František Paprštein. Někde zase staré odrůdy, jako třeba v Orlických horách, vytlačily vysázené jehličnany.

Co skrývají šlechtitelské ústavy

Staré odrůdy se daří přechovávat ve Výzkumném a šlechtitelském ústavu ovocnářském v Holovousech. „Ve fondu máme 2200 odrůd," pyšní se vedoucí oddělení genofondů František Paprštein. A rozhodně má na co být hrdý. Ústav oslovují často i experti ze zahraničí, aby společně vyšlechtili novou odrůdu. Naposledy se jim ozvali třeba odborníci z Číny.

„Často k nám přijdou obyčejní lidé, kteří si vzpomenou třeba na Renetu. Vybavují si, že to bylo výborné jablko, a tak zažívá znovu obrovský boom," říká František Paprštein. Na některé zahrádky se tak může vrátit, protože školkaři ho v nabídce mají.
Hledejte na farmářských trzích

Pokud chcete ochutnat staré jablko nebo hrušku, nemusíte hned kontaktovat vědce. Díky oblibě bioobchodů a rozšíření farmářských trhů se s nimi můžete setkat právě tam.

„Trhy jsou ideálním místem, kde lidé mohou koupit odrůdy, které jinde neseženou. Užijí si naprosto jiné chutě, než které znají ze supermarketů," říká Martin Ludvík. S košíkem na trh chodí nejen lidé, kteří se zajímají o ekologii a mají blíž k přírodě, ale i ti, kteří prostějen chtějí ochutnat něco nového nebo zavzpomínat na staré časy, kdy jahoda ještě chutnala jako jahoda.

CO ZNÁTE ZE STARÝCH ZAHRAD
Oskeruše je původní moravské ovoce, které rostlo divoce. Používala se na pálení, případně se sušila a pak namlela, aby se pro svou skořicovou chuť používala na ochucení jídel. Babky kořenářky ji používaly jako lék proti střevním potížím nebo při horečce. V Česku už najdete sotva pár stromů.

U třešní se zapomnělo na Burlat – polochrupku původem z Francie, která díky ranosti uniká červivění. Ze stejné země pochází Královna Hortenzie, která má velké plody. Používala se hlavně na sirupy a kompotování. Protože není příliš velká, hodí se i do menších zahrad. Plody třešně Napoleonovy jsou velké, sladké a velmi dobré, takže se nejlépe hodí rovnou do pusy.

Žluté špendlíky, které svou vůní a chutí připomínaly švestky, rostly spíše na Moravě a na Slovensku. Nepěstují se v sadech, ale spíše rostou podél cest. Používají se do pálenek.

Zajímavým plodem je třeba malvazinka. Má světle žlutou pevnou dužninu a tmavočervenou slupku. Uděláte z ní třeba zavařeninu.

Mirabelka nancyská zase byla oblíbená u paličů kvůli tomu, že se sklízí snadno – zatřesením stromem. Navíc opravdu hojně plodí.

Málo známou v dnešní době je třeba Arónie Nero. Byla a je nenáročná a dá se pěstovat i ve vyšších polohách. Skvěle se hodí do džemů a ovocných šťáv. Právě šťávy z plodů tohoto keře se vrací na farmářské trhy.

Lidé vzpomínají třeba na povidla z mrazuvzdorné hrušky špinky. Hrušky se daly skvěle sušit a hodily se i pro kvas na pálení alkoholu. Oblíbená u hrušní byla třeba odrůda Williamsova, která byla výjimečná sladkou, ale zároveň pikantně navinulou chutí a kořeněnou vůní. Clappova máslovka či Konference, to jsou další odrůdy zapomenutých hrušní.

Nenávratně pryč

Podle Martina Ludvíka se některé odrůdy už profesionálně nedají obnovit. Snad jedině v případě, že by na to přistoupily velké obchodní řetězce.

Někde se však staré odrůdy cíleně vrací přímo do krajiny. Pokouší se o to například nadšenci na Vlašimsku u Benešova, kteří sázejí jablka a hrušně – vždyť co jiného bylo pro českou a moravskou krajinu tak typické jako krásná stromořadí podél cest. Jinde zase vznikají jakési specializované farmy – třeba ve Vrchlabí nebo Neratově v Orlických horách v sadě nazvaném Smíření.

Pokud se rozhodnete pro pěstování historických odrůd, nejlepší bude poradit se v ovocných školkách. Základem je výběr správného stanoviště a vhodné odrůdy pro něj. Jak velký máte pozemek? Jaké je ve vaší lokalitě klima? Kolik stromů se na pozemek vejde? V jaké nadmořské výšce bude strom růst? S tím vším by vám měl zkušený pěstitel poradit.

Pamatujte také na to, že nemusíte sázet hned celý sad, ale stačí pár stromů na zkoušku. Uvidíte, jestli se moruše na vašem pozemku uchytí, nebo by jí bylo lépe na jižním svahu. Na stromku se také naučíte správný řez, hnojení a mulčování.

Kam vyrazit

Sehnat staré odrůdy není tak náročné, jak by se mohlo zdát. „Nejen starší generace se na ně pořád ptá, takže školkaři prodávají stále výpěstky," vysvětluje Martin Ludvík. Specializuje se na ně například Ovocná školka v Bojkovicích (www.stareodrudy.org), seženete je také v Prodeji stromků v Uherském Ostrohu (www.prodejstromku.cz), v Ovocné školce v Bruzovicích na Frýdecko-místecku (www.kobelus.cz) nebo v Agrochovu Jezernice (www.skolky-podhori.cz).

Sázet staré odrůdy má svůj význam nejen z biologického hlediska, ale i z hlediska kulturního v rámci zachování tradičního charakteru krajiny. A samozřejmě z hlediska naučného.

Pokud se staré odrůdy nebudou pěstovat dál, naše děti už budou znát hrušky máslovky jen z pohádky o kocourovi Mi k e š o v i , který je chodil mlsat. Jak báječně chutnaly, ale nikdy nepoznají!

Boskoopskému jablku se říkalo koženáč, jde o starou odrůdu původem z Holandska. Lidé si ji oblíbili pro její velké a kořenité plody, jablka byla lehce nakyslá, dala se nejen přímo konzumovat, ale i dál zpracovávat.

Citronové zimní jablko se používalo na mošty a povidla, Croncelské se hodilo do vyšších poloh, Parména zlatá brzy a hojně plodila, Strýmka se dala skvěle uchovávat, Gustavovo trvanlivé jablko zase vynikalo tím, že ovoce větrem nepadalo, nevadlo a nehnilo. Další zapomenuté odrůdy jsou Malinové hornokrajské a Grávštýnské červené jablko.

Jadernička moravská byla tradiční krajovou odrůdou na Moravě, využívala se na moštování i pálení. Je vhodná pro lidi, kteří mají alergii na jablka, protože tuto odrůdu většinou snesou. Při jejím konzervování se nemusí přidávat cukr. Dříve bývala naprosto odolná, dneska už strupy mívá. Vrací se hodně na Valašsku.

Pomalu se zapomíná také na kdouloně. Od pradávna pěstovaný strom nebo keř rodil chutné a voňavé plody, které se zpracovávaly do kompotů a rosolů.

Pro nepříliš zkušené pěstitele se hodí mišpule velkoplodá. Není náročná, a jak už značí název, její plody jsou větší. Má příjemné květy, a tak na zahradě splňuje i dekorativní funkci.

Lucie Soukupová

Autor: Redakce

29.8.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Inkluze je zločin na dětech, říká Václav Klaus mladší

Havlíčkův Brod /ROZHOVOR/ - Má všeobecní vzdělání budoucnost? Je inkluze krok tím správným směrem? To byla hlavní témata přednášky, kterou v Havlíčkově Brodě nedávno připravil Okrašlovací spolek Budoucnost.

Manželé ze Kdyně se snažili zachránit život mladému sportovci. Bohužel marně

Hluboká - Silák z Hluboké zemřel za jízdy na kole. Jeho otec děkuje manželům Homolkovým, kteří bojovali o jeho život.

Starosta Pískové Lhoty na Nymbursku byl obviněn z rozkrádání obecních peněz

Písková Lhota /FOTOGALERIE/ - Zpronevěra a zneužití pravomoci úřední osoby. To jsou dva trestné činy, z nichž policie obvinila šestačtyřicetiletého starostu Pískové Lhoty na Nymbursku Radovana Staňka. Obecní peníze měl rozkrádat ve spolupráci s účetní obce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies