VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Český poutník: Po stopách Ježíška

Kam jinam by se měl poutník vypravit v předvánočním čase, když ne do Ježíškova království? Mířím do Božího Daru, nejvýše položeného městečka ve střední Evropě. Čeká na mě nejen slavná Ježíškova pošta, ale také řada zajímavostí a dobrodružství.

18.12.2011
SDÍLEJ:
Fotogalerie
9 fotografií

Daniela Sedlačíková měsíc v kuse jen razítkuje. Pak se jí o tom i zdá. Foto: archiv

Dostat se z mého bydliště do Daru je poněkud komplikovaná záležitost, proto vyrážím na cestu už o den dřív. Vlak a autobus mě spolehlivě dovezly do cíle i přesto, že se silničáři potýkají s prvními přívaly sněhu. Na zastávce naproti kostelu Svaté Anny, který v obci stojí už od roku 1593, jsem krátce po sedmé hodině večerní. Ulicemi se honí ostrý horský vítr, schovat se před ním není kam. Jsem ve výšce 1028 metrů, kousek pod nejvyšší krušnohorskou horou Klínovec.

Nad tisíc metrů se nevyká

Zachumlán do čepice a zimní bundy pospíchám do místa svého noclehu, chaty Zelinka. Místní domácí, kteří se kupodivu nejmenují Zelinkovi, ale Kulhánkovi, mě vítají teplým čajem s rumem a domácí polévkou s játrovými knedlíčky. „Nad tisíc metrů si nevykáme,“ říká Tomáš od vedlejšího stolu, když mi podává ruku na seznámení. Člen zdejší horské služby a horolezec tělem i duší zde čeká na nástup do páteční služby. „Napadl sníh, tak už to vypukne. Až do konce března bude plno práce,“ usmívá se horal a je znát, že už se na ta zranění lyžařů docela těší. „Nikomu nic špatného samozřejmě nepřeji, ale něco dělat musíme,“ dodává s hodně velkou ironií. A pak dostává osudný nápad. „Když chceš poznat život na Božím Daru, musíš s námi na jedno,“ říká nekompromisně a hází po mě bundu. „Tak pádíme,“ popohání mě a pak se ještě dlouho směje mému obutí. „V tomhle chceš chodit po Božím Daru? Tak to ses zbláznil,“ říká směrem k mým nízkým botám a od pana domácího pro mě „vyžebrá“ alespoň zimní návleky.

Dlouhá a perná noc

V jednom z mnoha místních hostinců je už celkem klidno, blíží se zavírací hodina, a tak si objednáváme jen pivo a báječný chleba se škvarkovou pomazánkou, kterou vlastnoručně vyrábí paní hostinská. Na chodbě visí fotografie z historie i současnosti božidarského života. Zdá se, že je tady pěkně veselo.

„Jsme chudý kraj, ale lidé jsou zde dobří a umí držet pospolu, což se dnes už mnohde nevidí,“ říká mi Věrka, která s námi sedí u stolu. „Pořádáme veselice, pochody, historické lyžovačky i zabíjačky. Tenhle kraj bychom nevyměnili za nic na světě,“ shoduje se osazenstvo hospůdky při mém odchodu.

Mé večerní putování po Božím Daru ale ještě nekončí.

„Ještě musíme do zdejší Jedové chýše,“ směje se Tomáš a vede mě do začouzené hospůdky s místními bohémskými postavičkami. Na stole se objevují další piva a pak i panáky. Povídá se o drsném kraji, o desíti měsících v roce, kdy se zde musí topit v kamnech. i o tom, že nebýt německých turistů, byl by tento kraj už bez lidí. Povídalo se a čas utíkal, na kutě jsem se dostal až po třetí hodině ranní.

Razítkují i ze spaní

Ve čtvrtek ráno mě budí telefonem až kolega fotograf: „Tak jsem tady, kde pochoduješ?“ Rychle uvažuji, jestli přiznat, že jsem ještě v posteli, protože jsem včera poznával zdejší kraj a jeho obyvatele. Nakonec jen zamumlám něco v tom smyslu, že už jdu, vyskakuji z peřin, oblékám se a sbíhám dolů na teplý čaj. Na snídani nemám ani pomyšlení.

Venku je pěkně nachumeleno a severák fučí snad ještě více než včera. Startujeme na zdejším informačním centru, které od 1. do 24. prosince funguje také jako vyhlášená Ježíškova pošta. Už sedmnáctým rokem se zdejší zaměstnankyně mění v Ježíškovy spolupracovnice. „Každý den nám rukama projde kolem čtyř tisíc pohledů a dopisů. Pytle s psaníčky vysypeme na veliký stůl a pak už jen razítkujeme a razítkujeme,“ směje se sympatická Daniela Sedlačíková a přiznává, že se jí o razítkování často i zdá. „Ke konci měsíce už rukama razítkuju i ze spaní. Vloni jsme celkem orazítkovali přes 110 tisíc psaníček,“ popisuje Daniela.

Jak jsem neprošel Ježíškovou cestou

Kupuji několik pohledů s nezbytnými razítky, abych potěšil své blízké, a s takzvanou Ježíškovou kartičkou v ruce se vydávám plnit úkoly na Ježíškovu cestu. Její začátek je kousek za městským hřbitovem. Vybrat si můžu ze dvou okruhů. Celodenní měří necelých třináct kilometrů, já ale vzhledem k počasí volím ten kratší s „pouhými“ 5,6 kilometry. I tento malý okruh se ale posléze ukáže být dnes nad mé síly. Noční sněžení a vítr zafoukaly cestu natolik, že se už za prvním zastavením začínám bořit po pás do sněhu. Kilometrovou cestu k druhému bodu Ježíškovy cesty jdu víc jak půl hodiny. A ještě delší čas se vracím k výchozímu místu cesty.

A podobně to dopadá také s návštěvou naučné stezky Božidarské rašeliniště. Celkem 3,2 kilometry dlouhá cesta mezinárodně významným mokřadem je celá pod vysokou vrstvou sněhu.

Za teplem a historií

Nezbývá než se schovat do tepla a vychutnat si prohlídku zdejšího muzea. V expozici nacházím vše o historii i současnosti nejvýše položeného středoevropského města. K vidění je například krušnohorská selská místnost s kompletním vybavením, minerály a další předměty ze zdejších chalup a přírodního bohatství.

Nadešel čas loučení s Božím Darem, ve kterém kdysi žilo přes dva tisíce obyvatel. To ale bylo v dávných dobách, kdy se v okolí těžila železná ruda. Dnes má městečko 160 obyvatel. V zimních měsících se jejich počet ale několikanásobně zvyšuje. Prakticky každá druhá chalupa zde slouží coby ubytovna, penzion či hotýlek. A zimních sportovních radovánek si v tomto malebném místě užije opravdu každý. Takže pokud ještě nevíte, kam na zimní dovolenou, nabalte lyže, běžky, sáně a vydejte se do Božího Daru.

René Flášar

18.12.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto

Zachránili život sebevraha

Oto Košta
AKTUALIZOVÁNO
14

Zmatek a chaos: Nechtěný hejtman Kosta přijel na sněm Ano

Ulicemi se proháněla pirátská loď. V Kníničkách slavili masopust

Brno – Bum! Rány se ozývaly každou chvíli brněnskými Kníničkami. Místní chasa totiž v sobotu odpoledne slavila masopust. Ulicemi procházel průvod v maskách. Lidé v ulicích potkali tradiční masky, které k fašanku patří, ale třeba i Čerta a Káču, nebo bandu pirátů i se střílející pirátskou lodí.

ANO upravilo stanovy, posílilo pravomoci předsedy

Celostátní sněm ANO na úvod druhého jednacího dne schválil změnu stanov hnutí, a posílil tak pravomoci předsedy. Změna mu mimo jiné umožňuje zasahovat do kandidátek hnutí pro volby na všech úrovních samosprávy. Dosud tuto pravomoc měl pouze výbor hnutí, ve kterém zasedají členové předsednictva a předsedové krajských organizací. Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) označil posílení předsedy ANO za přílišnou koncentraci moci a ANO za hnutí založené na vůdcovském principu.

Faltýnek zůstal 1. místopředsedou ANO, hejtmanka ho nesesadila

Předseda poslanců ANO Jaroslav Faltýnek zůstal prvním místopředsedou hnutí. V tajných volbách dnes získal 142 z 210 možných hlasů. Středočeská hejtmanka Jaroslava Pokorná Jermanová ho z této pozice nesesadila, získala na sněmu jen 59 hlasů.

Národní galerie je zavřená i dnes, otevře v úterý

Všechny budovy Národní galerie zůstávají kvůli sporu s bezpečnostní agenturou uzavřené i dnes. Agentura v pátek vypověděla smlouvu. Tvrdí, že ji galerie od listopadu neplatí za služby. Národní galerie chce znovu otevřít příští týden, zatím ale neví jak a kdy. Platnost zakoupených vstupenek je prodloužena do května.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies