Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Skauti: Byl to hec. Proto jsme se vydali do Japonska škodou

Kovářova kobyla už nebude chodit bosa. I Jihlava se tento víkend dozví o dobrodružství, které prožila dvojice skautů Jakub Pejcal s přezdívkou Boby z Jihlavy a Aleš Cahlík neboli Ali z Holešova.

15.1.2016
SDÍLEJ:

75 dní. Tak dlouho trvala cesta Jakuba Pejcala (vlevo) a Aleše Cahlíka (vpravo) z Čech do Japonska.Foto: David Urban

Tito dva mladí muži vyrazili 12. června roku 2015 do Japonska na celosvětové setkání skautů zvané jamboree. Nevydali se tam ale letecky jako dalších tři sta Čechů. Na místo setkání, které se uskutečnilo od 28. června do 8. srpna nedaleko japonské Hirošimy, se dvojice dopravila třicet let starou Škodou 120 L.

O své výpravě kluci referovali už například v Brně, v Praze, v Liberci, v Ostravě, Českých Budějovicích, Holešově i Havlíčkově Brodě. Jihlava si na příhody se škodovkou musela počkat, přestože Boby z jihlavského skautského střediska Divočáci z krajského města Vysočiny pochází. Dočkala se. O svém putování Boby pohovoří tuto neděli v 17 hodin v jihlavském DIODu. Na co se mohou zájemci těšit, jsme se Bobyho zeptali předem.

Jak vznikl nápad vydat se na tak dlouhou cestu škodovkou?

Výpravu do Japonska jsme plánovali už v roce 2012. S Alim jsme se seznámili na jedné skautské akci v roce 2011 a sedli jsme si. O rok později jsme spolu jeli autem na další kurz a bavili se o cestování autem a Japonsku, protože Aliho zajímá. Pak jsme si uvědomili, že by se to cestování autem dalo spojit se skautským sekáním v Japonsku. V Brně jsme se najisto dohodli, že do toho půjdeme. Na začátku to byl spíš takový hec. Postupem času přerostl v projekt, který dostal jasné kontury v roce 2014, kdy jsme si řekli, že koupíme auto, nebo nikam nejedeme, protože to nestihneme naplánovat.

Proč jste si vybrali právě Škodovku 120?

Uvažovali jsme i o jiných autech, ale pak jsme si řekli, že čeští skauti přece nepojedou žigulíkem. Když už, tak českou značkou. Stodvacítku jsme našli na inzerát za zajímavou cenu. Stála deset tisíc.

Nebáli jste se, že se vám stodvacítka porouchá?

Na cestu jsme se připravovali i po této stránce. Pomohl nám s tím kamarád Láďa Reich, který má autodílnu a je fanoušek škodovek. Pro náš projekt se doslova nadchnul. Vysvětlil nám, co se může porouchat a jak to opravit, jaké náhradní díly a nářadí s sebou vzít a tak. Byli jsme vybaveni.

Takže jste si s autem vždy dokázali poradit?

Ano, štěstí nám šlo hodně naproti. Třeba nám shořel jeden alternátor, pak druhý a my sebou naštěstí měli tři. Občas nám někdo s opravou vypomohl, protože jsme neměli veškeré vybavení, ale většinu jsme zvládli sami s Láďou na telefonu. Já nejsem moc technický typ, takže často opravoval Ali a já mezitím třeba psal deník.

Stala se vám na cestě i nějaká hodně nepříjemná příhoda?

Třeba hned za hranicemi Ruska se nás snažili obrat o peníze, a to jim nakonec vyšlo. Stavěla nás policie a donutila nás udělat přestupek, a pak nám v tom vymáchala čumák. Navedla nás, ať místo zastavení u krajnice přejedeme naproti k benzínce. Pak jsme za přejetí plné čáry zaplatili 2 500 korun pokutu. Ruští skauti nám pak řekli, že tamní policie nesmí vybírat pokuty na místě. Je to ochrana proti úplatkům. To jsme ale tenkrát ještě nevěděli.

Jsou ruské silnice hodně kontrolované?

Policie nás tam zastavila asi desetkrát. Ta představa, že Rusko je divoký východ v tom smyslu, že si tam můžete dělat, co chcete, určitě není pravda. Rozhodně si tam nemůžete dovolit všechno.

Co tím myslíte… ještě nějaká další pokuta?

To ne, ale třeba hned jak vjedete do Ruska, tak vám auto zapíší do pasu, abyste ho tam někde nemohli nechat. Kdybychom to udělali, třeba z důvodu poruchy, museli bychom zaplatit importní clo. U každé silnice vedoucí do města a z města jsou také policejní stanice.

Jak jste se na cestě dorozumívali?

Já jsem byl v Rusku už v roce 2011 na tři týdny, takže jsem něco málo pochytil. Byl jsem schopný si koupit chleba. Vzhledem k tomu, že jsme naši výpravu plánovali předem, tak jsme se dohodli, že Ali se bude učit rusky a já japonsky. Ali se učil asi rok, já chodil půl roku na kurz, a pak jsem to vzdal. Je to velmi náročný jazyk. V japonštině znamená jeden znak jedno slovo, já se jich za kurz naučil pět. Když si ale chcete přečíst noviny, musíte znát padesát tisíc znaků. Japonci to prý zvládnou až tak v patnácti letech.

Kde jste na cestách přespávali?

V Rusku často u jiných skautů. Bylo zajímavé pozorovat, jak je skautský svět pestrý. Ruský skauting byl totiž ovlivněn různými a odlišnými směry.

A jak jste dostali škodovku zpět do Čech?

V kontejneru po vodě. Auto, které jsme koupili za deset tisíc, jsme přepravili z Japonska do Čech za sedmdesát, plus jsme ještě dvanáct dali celníkům jen za to, že nám namátkově zkontrolovali kontejner. Asi ho teď budeme muset vydražit. Alespoň za osmdesát osm tisíc jako auto s příběhem (smích).

Na co se mohou těšit lidé na přednášce?

Mám připraveno kolem sto padesáti fotek, a ke každé se váže nějaká historka. Povím více o cestě, skautingu, jamboree i třeba o výstupu na japonskou sopku Fudži vysokou 3 776 metrů. Nebude chybět ani prostor na otázky.

Ivana Holzbauerová

Autor: Redakce

15.1.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Koncert Robbieho Williamse, Letňany, 19.8.2017
8

RECENZE: Showman Robbie Williams zaměstnal manželku, tatínka i snoubence

Grace Mugabeová a Robert Mugabe
4

Mugabeová získala imunitu, Jižní Afrika přerušila letecké spojení

Dýmkař Krška: Dělám pocitové dýmky. Řídím se hlavně kresbou dřeva

Výrobě dýmek se Karel Krška z Drnovic věnuje už sedmadvacet let. I po takové době nepovažuje jejich vyřezávání za rutinu. „Každý kousek je originál. Vše dělám ručně a každý kus dřeva mě jinak inspiruje. Možná proto mě práce pořád baví,“ pochvaluje si devětačtyřicetiletý muž.

První burčák je v prodeji. Jak poznat ten pravý? Zákazník nemá šanci, říká vinař

/ANKETA/ - Hrozny už pomalu dozrávají a s blížícím se vinobraním začíná i burčáková sezóna. Zatímco někteří vinaři čekají s výrobou burčáku na začátek září, jiní už prodávají.

Libanon a Sýrie zahájily ofenzivu, chtějí vyčistit hranice od islamistů

Hnutí Hizballáh spojilo své síly se syrskými vládními jednotkami s cílem zbavit pohraniční oblasti posledních bojovníků Islámského státu. Libanonskou armádu v této operaci podporují i Američané.

Z kauzy uplácení se někteří stíhaní lékaři mohou vyplatit

V kauze údajného uplácení lékařů ze strany distributorů léků policie obvinila zhruba 200 lidí. Někteří z doktorů se mohou stíhání vyhnout, pokud zaplatí jedenapůlnásobek přijatých úplatků na odškodnění obětí trestných činů. Naopak část distributorů policie stíhá jako organizovanou zločineckou skupinu. Hrozí jim přísnější tresty, a to dva až deset let vězení.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení