VYBERTE SI REGION

Čarodějnice, kouzelnice, baby jagy... Proč je stavíme na hranici?

Noci z 30. dubna na 1. května se říká filipojakubská anebo také Valpuržina. V magickou ji ale proměnili již Keltové, když do ní situovali slavnosti ohňů.

29.4.2011
SDÍLEJ:

Ilustrační foto.Foto: DENÍK/Hynek Dlouhý

Jsme v pradávnu, jsme u Keltů. Zimě konečně zazvonila hrana, nastal čas uvítat toužebně očekávané jaro. A vyhnat stáda na pastvu. Je to prozaické – právě kvůli nim vzplály na kopcích Skotské vysočiny ohně. Jejich plamenům požehnali druidové čili keltští kněží a skot mohl vyrazit do přírody. Musel ale zvolit cesty mezi žhnoucími ohni – Keltové byli přesvědčeni, že právě blízkost plamenů stáda očistí a ochrání před nemocemi, uřknutími a veškerým dalším nebezpečenstvím, jež by je mohlo potkat.

Zatrolený kus koláče

Ohňová slavnost Beltine (vykládaná jako Fire of Bel = Beautiful Fire) se pochopitelně neobešla bez pohoštění. Na její počest se pekl pořádně velký koláč – ochutnat musel dostat každý ze zúčastněných.

Zrada ovšem spočívala v tom, že jeden kousek koláče byl označený. Ten, na kterého vyšel, měl smůlu – spolu s koláčem musel spolknout i vysmívaný a hanlivý titul „Beltanská stařena“.

Nenapadá vás, to co mě? Že právě tahle stařena se stala předobrazem pozdějších nám tak důvěrně známých čarodějnic? A nevrtá vám taky občas hlavou, proč si dnes čarodějnici neumíme představit bez koštěte čili výhradně jako divoženku létající?

„Keltové byli přesvědčeni, že slavnosti Beltine se účastní i duchové. A s představou duchů souviselo, že se pohybují v ovzduší, že prostě létají. Takže schopnost létat pak připadla i čarodějnicím a čarodějům,“ vysvětluje Luďka Hrabáková, jež působí na katedře filozofie Technické univerzity v Liberci.

A doplňuje, jak později leckteré pohanské zvyky Keltů zdomácněly i u nás, Slovanů: „Když Slované na naše území přicházeli, tak Kelty nevytlačili, oni se s nimi do značné míry smísili. A podobně se to stalo i s tradicemi – slovanské se promísily s těmi keltskými. Svátky ohňů existovaly neustále, jen později dostaly poněkud jiný, totiž křesťanský obsah.“

Valpurga byla světice

Nejinak tomu ostatně bylo i v dalších částech Evropy. Například v Německu noc před prvním májovým dnem, vyplněná nejen plápoly ohňů, ale i rejem čarodějnic, dostala název Valpuržina.

Představte si, že po misionářce, která na náš kontinent zamířila v osmém století z ostrovní Anglie. Zakotvila zde v roli abatyše benediktinského kláštera v Heidenheimu. Její mise byla nejspíš velmi úspěšná, neboť Valpurga byla po smrti svatořečena a její svátek připadl právě na 1. květen. Že by se jen proto proměnila v patronku magické noci?

„Její památka byla tehdy propojena s kultem předkřesťanské bohyně plodnosti Walborg, zřejmě i díky podobnosti jmen,“ objasňuje doktorka Hrabáková, která na téma filipojakubské, či chcete-li Valpuržiny noci napsala několik zajímavých prací.

Co se v německých zemích o Valpuržině noci dělo? Jistěže se zažíhaly ohně. A šlo o vatry pořádné. „Věřilo se, že kam až dosáhne světlo z hořících hranic, tak daleko budou pole chráněna a požehnána,“ přibližuje doktorka Luďka Hrabáková.

Ostatně oslavy Valpuržiny noci nezanedbává Německo ani v současnosti. Ty nejznámější hostí především pohoří Harz – jednak vrch Blocksberg a pak také historické centrum města Goslar. Namaskovanými čarodějkami, ale i čerty, duchy a všelijakými netvory se to tam jednou za rok jen hemží.

Májky a cesty lásky

Jak to ale bylo v dobách našich předků v Česku? Co se dělo, když půlnoc odbila a postupně se probouzel první máj, den v církevním kalendáři vyhrazený apoštolům Filipovi a Jakubovi?

Zamilovaní mladíci spěchali, aby ke stavením, v nichž do krásy rostly dívky, v kterých našli zalíbení, vysypali kamením zbrusu nové cestičky. Mnozí k tomu před oknem vyhlédnuté slečny postavili malou májku. Svůj cit tak vyjevili nejen jí, ale rovnou celé vsi.

A pak se vrhli na stavbu májky veliké. Na návsi vztyčili pořádně vysoký a parádně rovný, otesaný a nazdobený kmen. „V této májce, kolem níž se tančívalo a zpívávalo a jež byla pečlivě hlídána, aby ji někdo cizí neskácel a neukradl, ožívalo dávné uctívání stromů. To původně spočívalo ve víře, že ve stromě žije bytost, jež je nadána ochrannou silou a je ji schopna přenést na společenstvo kolem.

Také májka byla považována za strážného ducha obce a za symbol jara,“ připomíná Luďka Hrabáková.

Svátkem lásky a plodnosti byla původně právě keltská slavnost Beltine. Zatímco ovšem Keltům se devět měsíců po ní rodila kupa dětí, křesťanství tuto tradici přetransformovalo v cudný polibek pod rozkvetlou třešní.

Na Moravě a v Česku se jen tak pro nic za nic neskákalo ani přes oheň – jak vysoký skok mladíci zvládli, tak by měla vyrůst úroda na jejich polích. Ještě o jednu výšku se při magické noci u nás soupeřilo:

„Mladíci nakonec vytahovali z hranice hořící dřeva anebo zapalovali košťata a vyhazovali je do vzduchu, aby srazili v povětří létající čarodějnice,“ přibližuje další tradici Luďka Hrabáková.

Jenže byla i smutná doba, kdy se na hořících hranicích upalovaly ženy z masa a kostí. Svědectví o tom nabídl i román Václava Kaplického Kladivo na čarodějnice a stejnojmenný film režiséra Otakara Vávry. Procesy s kacíři, které odstartovala bula papeže Inocence VIII. z roku 1484, v Česku nejvíce postihly Jesenicko a Šumpersko, a to v 17. století.

Tehdejší hon na čarodějnice dnes v Šumperku působivě dokumentuje expozice ve sklepení někdejšího Geschaderova domu, nyní přetvořeného v Evropský dům setkávání. Díky moderní technice se v něm rozléhá i hlas inkvizitora Bobliga z Edelstadtu. Zážitek je o to působivější, že právě v tomto stavení kdysi přebývala i Marie Pesckeová, jedna z jeho obětí.

Další stopy utrpení jsou v podobě pomníčků rozesety široko daleko v krajině. Právě kolem nich nyní vede – zejména horskými cestami – čarodějnická cyklotrasa. Její šumperská větev měří jedenadevadesát kilometrů, jesenická dalších čtyřicet sedm.

Vydáte-li se byť na kousek tohoto cyklistického putování, ocitnete se v krásné přírodě. A to je výmluvná připomínka toho, proč se mnohé nebohé domnělé čarodějnice vlastně ocitly na pranýři. Rozuměly bylinkám, vyznaly se v lidovém léčitelství, a tak reprezentovaly spojení člověka s přírodou.

Na vlastní kůži

Festival „Svátek keltské kultury Beltine“ vás zve: Festival probíhá od 30. dubna od 20 hodin do 1. května do 12 hodin v zahradách státního zámku Jaroměřice nad Rokytnou. Na festivalu se představí dvě stě padesát účinkujících jak z České republiky, tak i ze zahraničí. Připravena je řada koncertů, dále jezdecké a ohňové vystoupení anebo tradiční hra Kalahu. Na programu je i „Turnaj boha Belena“, v němž se soutěží například v hodu podkovou, v přenášení keltského hrnce či na chodících prknech.

Malí i velcí si mohou rovněž vyzkoušet střelbu lukem na terče i hod kopím na kance. K vidění budou keltská řemesla včetně mletí mouky, pečení placek, výroby mincí. Návštěvníci si mohou vlastnoručně vyrobit – za asistence kameníků – přívěsek se symbolem.

Absolvovat lze i přednášku archeologa, který o Keltech prozradí další zajímavosti.

Svátek keltské kultury Beltine se u nás koná již posedmnácté, každý rok je pořádán na nějakém pozoruhodném místě, v rocích lichých na Moravě, v letech sudých v Čechách.

Jeho pořadatelem je občanské sdružení, které má webové stránky www.betline.cz, na nichž se dozvíte i další podrobnosti o letošním festivalu „Svátek keltské kultury“.

JITKA STUCHLÍKOVÁ

29.4.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Kardinálové chtějí od papeže odpověď, Vatikán mluví o skandálu

Vatikán - Za velmi vážný skandál označil předseda jednoho z nejvyšších soudů římskokatolické církve otevřený dopis čtveřice kardinálů, kterým žádají papeže o vyjasnění jeho názoru na rozvedené. Kardinálové z Německa, Itálie a USA odpověď Františka na svůj původní dotaz nedostali, proto s ním vyšli nedávno na veřejnost.

Zadeha v Praze znovu zadržela policie

Praha/Brno - Policie dnes v Praze zadržela obžalovaného podnikatele Sharama Abdullaha Zadeha, celý den u něj prováděla domovní prohlídku, uvedl v tiskové zprávě Zadehův mediální konzultant Jan Jetmar. Večer ho podle něj převezla k výslechu do Brna. Zadeh je obžalován z daňových úniků, hlavní líčení se koná u brněnského krajského soudu.

V Norsku našli nápis Arbeit macht frei ukradený z Dachau

Bergen - Norská policie nejspíš objevila nechvalně proslulý nápis Arbeit macht frei (Práce osvobozuje) ukradený v roce 2014 z brány bývalého německého koncentračního tábora Dachau. S odvoláním na bavorskou policii o tom dnes informovala agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies