VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Český poutník: Krajem unikátní železnice

Oblast na rozhraní Jizerských hor a Krkonoš se může pochlubit nejen znovu ožívající přírodou, která minulá desetiletí trpěla průmyslovou výrobou, ale také unikátní železnicí nebo třeba rezervací tmy, což je evropská rarita.

4.4.2011
SDÍLEJ:

Ozubnicová trať je českým technickým unikátem, který málem nepřežil.Foto: Miroslav Rendl

Do Tanvaldu přijíždím ve čtvrtek 17. března krátce po poledni a hned mám o zážitek postaráno.

Přepadli pokladní!

Nádraží je v obležení policie a lidé postávají před budovou. „Dovnitř se dnes nedostanete, přepadli tady pokladní,“ sděluje mi postarší muž a odchází se zahřát do nádražní restaurace. Víc se už nedozvím a ani nemá čas pátrat dál. V tu chvíli totiž přijíždí vlak, který mne v příštích minutách sveze po unikátní ozubnicové železnici do Kořenova.

Jediná ozubnicová trať

Trať byla postavena v letech 1899-1902 jako důležité spojení průmyslové oblasti Liberecka a Jablonecka se západní oblastí Slezska, jejímž významným střediskem bylo město Hirschberg (dnes Jelenia Góra). „Provoz zahájila jízda slavnostního vlaku 30. června 1902, ale jen v úseku Tanvald - Kořenov. Do městečka Jelenia Góra se začalo jezdit až o čtyři měsíce později. Mohlo za to zřícení pilíře viaduktu přes řeku Jizeru těsně před dokončením stavby za stanicí Harrachov. Nové propojení sítě rakouských a pruských drah tak začalo v celé délce 59 km fungovat až 1. listopadu 1902,“ prozrazuje předseda Železniční společnosti Tanvald a správce muzea Zubačky Tomáš Gál.

Nejprudší stoupání

A co je na této železnici tak unikátní? „Trať z Tanvaldu do Harrachova se honosí mnoha zajímavými umělými stavbami, mimo jiné pěti tunely, z nichž nejdelší měří 940 metrů. Hlavním unikátem je ale dochovaná 4,4 kilometrů dlouhá dvoupásová Abtova ozubnice, která leží v ose koleje. Díky tomu vaky na trase Tanvald - Kořenov překonávají výškový rozdíl 235 metrů s maximálním stoupáním až 58 promile, což je nejvíce u nás,“ říká s patřičnou chloubou v hlase nadšený železničář Gál.

Trať přežila svou smrt

Na památkově chráněném, ale dnes už opuštěném kořenovském nádraží navštěvuji muzeum Zubačky. Prohlížím staré i novější fotografie, zařízení železnice a seznamuji se s osudy trati i lidí s ní spojených. Poněkud ostudné je zjištění, že stát chtěl tuto unikátní trať pro nerentabilitu zcela uzavřít. „A na čas se tak dokonce stalo. Osobní dopravu tu zastavili od zimy 1997 do léta 1998. Pak si naštestí zdejší obce vynutily její opětovné otevření,“ vysvětluje pracovnice muzea Věra Lacinová. Dnes vozí železnice stovky turistů týdně a slouží i místním. Před dvěma lety se dokonce dočkala opětovného rozšíření provozu až do polského města Szklarska Poreba.

Sklárna plná turistů

V době mé návštěvy ale byla na trati z Harrachova do Polska výluka, takže jsem se rozhodl porozhlédnout v tomto vyhledávaném krkonošském městečku. Zamířil jsem do nejstarší fungu-jící ruční sklárny v České republice a možná i na světě.

Ve sklárnách Novosad se setkávám se synem majitele Petrem Novosadem. K povídání se proplétáme mezi davy turistů, kteří přichází do areálu na exkurze. Okusit sklářské řemeslo si zde mohou téměř na vlastní kůži. Průvodkyně je vedou těsně kolem sklářských pecí, kde zkušení řemeslníci vyrábí užitné sklo přímo před jejich udivenými zraky. „Ročně tudy projde přes šedesát tisíc turistů. Samotné nás překvapilo, jaký je o historii zdejšího skla zájem,“ říká mi Petr.

Vaříme vlastní pivo

Jeho otec koupil sklárnu v roce 1993. Přestože oproti původním dvěma stovkám sklářů, jich dnes u pecí pracuje sotva polovina, podařilo se mu sklářské řemeslo v Harrachově zachovat. Dnes je jediným fungujícím ručním sklářským velkopodnikem v České republice. A ke sklářství přidal další aktivity. „Postupně vybu-doval muzeum skla a v roce 2002 otevřel pivovar s produkcí vlastního piva František,“ popisuje úspěchy rodinné firmy její budoucí dědic Petr.

Čas jít na kutě

Večer se nachýlil, je čas jít spát. Lokálkou se vracím zpět do Jizerských hor. Hlavu dnes složím v sympatickém kořenovském rodinném pensionu u Elišky Zelinkové. „Turistický ruch je to jediné, co nás tady ještě trochu živí, vše ostatní je dávno mrtvé, podniky nefungují, továrny jsou vybrakované,“ krčí bezradně rameny Eliška. Pak ale smířlivě dodává: „Ale vzduch je tady krásně čistý a příroda nádherná.“

První rezervace tmy

O pravdivosti jejich slov se přesvědčuji hned druhý den, kdy se vydávám do osady Jizerka. Od Kořenova je vzdálena necelých osm kilometrů, ale dojít k ní mi dá pořádně zabrat. Přestože jaro klepe na dveře, zima zrovna dnes dokazuje, že se vlády nevzdá bez boje. Fouká ostrý vítr a se sněhovými vločkami se v okolí Jizerky roztrhl doslova pytel.

Vidět není téměř na krok, ostrý vítr mi nedovoluje vychutnat si zdejší čistý vzduch. Kochám se alespoň krásnými chalupami a místním usedlíkům závidím, že se za jasných večerů mohou kochat hvězdnou oblohou. Zdejší oblast byla totiž přibližně před rokem vyhlášena za první evropskou rezervaci tmy. Veřejné osvětlení byste zde proto hledali marně.

Nejstarší jizerská rozhledna

Čekám na fotografa, konečně se ve vánici vynořují světla jeho vozu. Pořizujeme pár fotografií a pak se rychle vracíme do civilizace. „Včera jsem přezul na letní, tak snad tady někam nezahučíme,“ strachuje se kolega a já se v autě zahřívám teplou kávou z termosky.

Projíždíme Kořenovem a míříme na parkoviště pod slavnou rozhlednu s téměř pohádkovým jménem Štěpánka. Šplháme do kopce, abychom se poklonili nejstarší rozhledně Jizerských hor, která byla postavena v letech 1847 - 1892. Vysoká je 24 metrů a obvykle je z ní krásný výhled na celé Jizerské hory i část Krkonoš. Mám ale opět smůlu. Štěpánka je dnes zavřená. Utěšuje mě jedině to, že i kdybychom se dostali na její vrchol, stejně by kvůli sněžení a mlze nebylo vidět daleko.

Loučím se s fotografem a opět o samotě se vracím k železniční zastávce v Kořenově, lokálkou sjíždím do Tanvaldu, kde přese-dám na rychlík a vracím se k domovu. Sněží po celou dobu cesty. A to má za tři dny přijít jaro.

Text: René Flášar Foto: Miroslav Rendl

4.4.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Nejčastějšími riziky pro zaměstnance na evropských pracovištích jsou stres a problémy pohybového aparátu, zejména zad a rukou.
10

Odškodné za bolavá záda? Zničí nás to, tvrdí o návrhu firmy

Maria Šarapovová na exhibici v Las Vegas.
14

Pohledem Vojtěcha Žižky: O Máše a pokrytectví

Kde je farmářský trh s kvalitním jídlem? To si lidé musí povědět mezi sebou

Kus nebo třeba jen kousek vlastního pozemku? V Praze to má málokdo. Ani s dostatkem času nebo i chuti hrabat se v hlíně to občas není růžové. Právě v metropoli se tak staly fenoménem farmářské trhy.

Vakcíny proti tetanu docházejí. Lékaři při přeočkování upřednostňují starší děti

V dětské ambulanci v Kunštátě na Blanensku předminulý týden vypotřebovali poslední Boostrix Polio. Vakcínu, kterou povinně přeočkovávají deseti až jedenáctileté děti proti záškrtu, tetanu, černému kašli a dětské obrně. A několik měsíců ji ani nedoobjednají. Dodavatel oznámil přerušení výroby. „Potřebujeme obnovu dodávek hned, začínáme mít nenaočkované děti," přiblížila tamní lékařka Marie Neníčková.

Američané jsou v Koreji zatím bezzubí. Nesestřelí balistické střely KLDR

Flotila USA v čele s letadlovou lodí Carl Vinson se vytrvale přibližuje Korejskému poloostrovu. V prostoru by měla být do několika desítek hodin. Svaz disponuje takřka kompletním arsenálem zbraní - střelami země-země Tomahawk, stíhačkami Super Hornet, protilodními střelami. Zatím však chybí výzbroj, která by dovedla zasáhnout severokorejské balistické střely.

Chtěl být prezidentem, teď má na krku mezinárodní zatykač

Co je moc, to je moc. Krajskému soudu v Ostravě došla trpělivost s někdejším kandidátem na prezidenta republiky a kanadským podnikatelem českého původu Jiřím Včelařem Kotasem (64 let). Ten jako obžalovaný figuruje v kauze padělaných obrazů světoznámých malířů.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies