VYBERTE SI REGION

Český poutník: Na kole okolo Třeboně

Plán mého dnešního putování je shodný s názvem známé písně Okolo Třeboně. Pasoucí se koně jsem sice nezahlédl, zato jsem viděl spoustu jiných zajímavostí. Tak vzhůru do sedla!

26.9.2011
SDÍLEJ:
Fotogalerie
8 fotografií
Poutník vyjíždí z třeboňského nádraží. Malý chlapec na snímek nepatří, pouze se ho nepodařilo odehnat.

Poutník vyjíždí z třeboňského nádraží. Malý chlapec na snímek nepatří, pouze se ho nepodařilo odehnat. Foto: Radmila Eliášová

Do města rybníků přijíždím v sobotu kolem deváté hodiny dopolední. Očekávám poklidně ospalé lázeňské městečko, ale už po cestě od nádraží je mi jasné, že má představa vezme brzy za své. Náměstí je plné lidí a stánků. V Třeboni je dnes houbobraní a tudíž pěkně živo.

Přes davy turistů a milovníků dobrého jídla z hub se kochám pohledem na impozantní budovu radnice. Obec ji nechala vybudovat v roce 1563 ze dvou vyhořelých domů, které odkoupila od soukromých vlastníků. S přispěním císaře Ferdinanda III. k ní byla v roce 1638 přistavěna masivní, čtyřboká, 31 metrů vysoká čtyřetážová věž s ochozem, hodinami a cibulovitou střechou. Neodolám a mířím vzhůru. Pohled z věže na město a rybníky v jeho okolí je vskutku fascinující.

Musím změnit plány

„Jezdím do třeboňských lázní každý rok. A nejvíc se těším, když se mi podaří vyšplhat za hezkého počasí na tuhle vyhlídku. V lázních léčí mé bolavé nohy, tenhle pohled pak zase moji duši,“ svěřuje se mi na vrcholu věže Ludmila Hrazděrová.

Jejim slovům dávám za pravdu, ale pak už honem pospíchám zpět na zem. Musím ještě okouknout zdejší honosný renesanční zámek, který je prvně zmiňován už v roce 1374. Tehdy však šlo pouze o malý kamenný hrádek. Současnou podobu získal po roce 1562, kdy se město vzpamatovávalo z ničivého požáru.

Od zámku se vracím zpět na vlakovou stanici Třeboň město, kde si půjčuji na den jízdní kolo. Cena: 140 korun. Úžasná služba, která má ale jednu vadu na kráse.

„Kolo musíte vrátit do půl šesté, pak se nádraží zamkne a už by ho neměl kdo převzít,“ informuje mne paní výpravčí. Své plány na projížďku do Českých Velenic a zpátky proto ruším a volím pouze putování okolo Třeboně. Přestože zprvu trochu brblám, nakonec jsem rád. Terén totiž není příliš náročný, takže ho zvládnou i méně trénovaní jedinci. Navíc většinu času šlapu v překrásné přírodě.

Město kolům zaslíbené

Třeboň je město osvícené a cyklistice zasvěcené. Nemusíte se bát, že na vás zpoza rohu vybafne městský strážník a bude vás pokutovat za jízdu po chodníku, či po pěší zóně. Třeboň je totiž doslova protkaná cyklostezkami, cyklistům je dokonce povolen vjezd prakticky do všech pěších zón a svůj pruh mají vyhrazený i na hrázi kolem nejslavnějšího českého rybníka Svět.

Právě na jeho břehu potkávám dudáka, který hraje kolemjdoucím. Připadám si jako za starých časů. Škoda, že na silnici pod hrází nejezdí místo automobilů koňské povozy.

Od hrobky k muzeu

Na okraji Třeboně seskakuji z kola a pěšky kráčím ke Schwar-zenberské hrobce. „S její stavbou se začalo 14. července 1874 a podíleli se na ní řemeslníci z celých jižních Čech. Za dva a půl roku se prostavělo 251 tisíc zlatých. Slavnostního vysvě-cení se hrobka dočkala 29. července 1877,“ prozrazuje mi před vchodem „strážce“ hrobky, který ale nechce říci své jméno. Možná kvůli zlobivým cyklistům, které musí každou chvíli okřikovat, aby slezli z kola, protože jízda na bicyklu je v okolí hrobky zapovězena.

Vydávám se znovu na cestu. Pomalu šlapu krajinou a blížím se k obci Kojákovice. Zdejší chloubou je Venkovské muzeum, které v roce 2001 otevřela místní rodačka Olga Černá.

„Vystavujeme zde vše, co se našlo v naši vesnici a jejím okolí. Staré kočárky, hračky, vybavení školy, zemědělské nástroje. Jedna část expozice je věnována zdejším rodákům, kteří odešli na konci 19. století hledat obživu do Ameriky,“ prozrazuje usměvavá Olga, která je s potomky prvních Čechoameričanů v častém kontaktu. „Občas se setkáváme, listujeme kronikami a vzpomínáme,“ zapojuje se do hovoru Olžin bratr Zdeněk Vo-chozka, který dělá v muzeu průvodce.

Vzpomínka na tátu

„Sestře nepomáhám kvůli výdělku, na tomhle se ani zbohatnout nedá, všechno je to především o velkém nadšení a potřebě zanechat po sobě na tomto světě něco užitečného,“ vysvětluje Zdeněk a vede mě k jednomu z nejstarších exponátů. „V této kolébce prožil první měsíce svého života můj tatínek,“ říká s pohnutím v hlase a jeho oči se mírně zalesknou.

Je dobře, že jsou na světě stále lidé, kteří jsou hrdí na své předky a snaží se něco z jejich poctivého díla přenést a zachovat pro současnou dobu, která na úctu a poctivost pozapomněla.

Malér, jedu pozdě!

Opět se nořím do třeboňských lesů. Čas neúprosně utíká a ručič-ky se začínají nebezpečně blížit k půl šesté. Zvyšuji tempo a ujíždím s větrem o závod. Na dvou místech ale musím z kola sesednout. V okolí Zlaté stoky se kochám divokou přírodou, která mi svými výjevy připomíná divokou Aljašku, a o pár stovek metrů dál se osvěžuji u pramenů zázračné vody, která už navrátila v třeboňských lázních zdraví stovkám a možná i tisícům nemocných.

Přestože Třeboň a její okolí má ještě mnoho dalších míst, která stojí za vidění a návštěvu, můj čas je vyčerpán. Na nádraží přijíždím deset minut po půl šesté, ale naštěstí je ještě otevřeno. „Doufám, že se vám výlet líbil a zase někdy přijedete,“ loučí se výpravčí, když mi vrací tisícikorunovou zálohu na kolo. „Jen si musíte přivstat, abyste si to víc užil,“ dodává.

Z dáli už houká blížící se vlak, proto ještě honem kupuji v kiosku na nástupišti malou svačinu a pak už dávám Třeboni poslední sbohem. Alespoň pro tentokrát.

Text: René Flášar Foto: Radmila Eliášová

26.9.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

ČSSD chce zásadní reformu daní směrem k progresi, řekl Sobotka

Praha - Aktuální nastavení českého daňového systému vyhovuje velkým a bohatým, cílem ČSSD nejsou kosmetické úpravy daní, ale zásadní reforma směrem k progresi. Novinářům to po dnešním jednání širšího vedení sociální demokracie řekl předseda ČSSD a premiér Bohuslav Sobotka. Konkrétní parametry reformy chce sociální demokracie představit na jaře příštího roku.

Jídlo zdražuje. Kvůli EET to není, tvrdí Babiš

Praha – Doby, kdy se ceny skoro nehýbaly a inflace byla téměř na nule, minuly. Drahota roste a nová data Českého statistického úřadu to potvrzují. V listopadu byla inflace meziročně vyšší o 1,5 procenta, v říjnu to bylo meziročně „jen" 0,8 procenta.

Jan Železný: Chlapi se poperou, ale druhý den spolu trénují

Praha /ROZHOVOR/- Jaký je rozdíl mezi oštěpaři a oštěpařkami? Česká legenda Jan Železný (50) trénuje čtyři ambiciózní reprezentanty: Chlapi se poperou, ale druhý den spolu trénují.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies