VYBERTE SI REGION

Český poutník: Nejúžasnější místo na světě

I když člověk prochodí celý svět a pozná tisíce krásných míst, stejně se jednoho dne s láskou a pokorou vrátí do krajiny svého dětství. Rodný kraj zůstane v srdci člověka navždy tím nejúžasnějším místem v celém vesmíru.

25.3.2011
SDÍLEJ:
Fotogalerie
11 fotografií
Šumperská radnice s vyhlídkovou věží, na kterou poutník samo-zřejmě vylezl.

Šumperská radnice s vyhlídkovou věží, na kterou poutník samo-zřejmě vylezl. Foto: Miroslav Rendl

Na dnešní putování jsem se těšil ještě o něco víc, než obvykle. Navštívím místa, kde jsem se narodil a vyrůstal. Co mě tam asi čeká?

Nejprve bloudím

Na olomoucké hlavní nádraží mě přiváží mezinárodní expres Odra krátce před devátou hodinou ráno. Sluníčko sice už vykouklo na oblohu, ale zima ještě pořád zalézá pod kůži.

Mé první kroky vedou na autobusovou zastávku linky číslo 11, která je ale úplně na jiném místě, než jsem byl v dětství zvyklý, takže trochu bloudím. Nakonec však úspěšně vyjíždím směrem na Samotišky. Odtud mne čeká přibližně kilometrový výstup stromovou alejí ke známému poutnímu místu, k bazilice Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku.

Kříž připomíná Jiřího Wolkera

Za slunného počasí je to cesta příjemná, ale vzpomínám na vyprávění mého už dávno zesnulého dědy, který coby malý kluk chodil touto cestou dvakrát měsíčně za každého počasí, a to dokonce přímo z Olomouce.

„Vstupujete do oblasti ticha,“ hlásá nápis na jednom z kamenů při vstupu do zahrady baziliky. Jde však už jen o zbožné přání poutníků. Hluk automobilové dopravy doléhá dnes i na toto posvátné místo.

Zastavuji se u kamenného kříže, který stojí na konci stromořadí. „Víte, kdo nechal tento kříž postavit?,“ oslovuje mne neznámý muž středních let. Krčím rameny, tak pokračuje: „U chrámu bydleli prarodiče básníka Jiřího Wolkera. Když jejich milovaný vnuk zemřel ve čtyřiadvaceti letech na tuberkulózu, nechali na jeho památku postavit tento pomník.“ Trochu se stydím, že jsem tohle nevěděl.

Shledání po 25 letech

Přibližně dva kilometry od baziliky je další dominanta Svatého Kopečka, zoologická zahrada. Tu ale dnes vynechám, mám totiž jiný plán, ze kterého by měla určitě radost Ester Janečková z pořadu Pošta pro tebe. Rozhodl jsem se najít svého nevlastního bratra, kterého jsem neviděl téměř pětadvacet let.

K mé velké radosti bydlí stále na stejném místě jako kdysi, happyend se ale nekoná. Na zvonění nikdo nereaguje, a tak odcházím s nepořízenou zpět na vlak. Možná si o mém pokusu o kontakt alespoň přečte. Z rodné Olomouce, kde jsem sice žil pouze necelý rok, ale zůstala zde většina mé rodiny, mě čeká cesta do skutečného města mého dětství - Šumperka.

Stoleté lípy zmizely

Pro jízdu volím železniční trať vedoucí přes malebné předhůří Jeseníků. Zastávky jako Nová Hradečná, Libina či Hrabišín ve mě vyvolávají idylické vzpomínky. Šumperské nádraží je ovšem zcela jiné, než ho pamatuji. Moderní a elektrifikované.

Procházím parkem, na který je dnes smutný pohled, radnice nechala podél cesty vykácet stoleté lípy. Prý kvůli bezpečnosti. Pěší zónou procházím kolem budovy divadla a jsem pyšný na to, že i přes všechny ekonomické úspory si zdejší kulturní stánek dokázal udržet stálý herecký soubor a vzpomínám, jak jsme se v devadesátých letech minulého století skládali na jeho obnovu po ničivém požáru.

Neopakovatelný rozhled

Dnes vás ale nepozvu do divadla, nýbrž na radniční věž. Pohled na krásu blízkých Jeseníků a malebné střechy historického centra pro mne navždy zůstane neopakovatelným zážitkem. Tady jsem doma. „Věž je v letní sezóně přístupná každý den s průvodkyněmi, mimo sezónu se musíte spokojit s mým doprovodem,“ usmívá se kulturní referent šumperské radnice Bohuslav Vondruška. Od jeho kanceláře ve druhém poschodí vede na vyhlídku 71 schodů. V loňském roce po nich vyšlapalo za unikátním rozhledem téměř čtyři tisíce lidí.

Přestože je v Šumperku řada dalších míst, která bych rád navštívil, čas je neúprosný, proto spěchám zpět na nádraží. Místní lokálkou se nechávám dovézt do nedalekých Vikýřovic, odkud je to jen kousek do unikátního rapotínského Veterán muzea a Zoo parku u Havlíčků.

Zachraňuji odkaz předků

„Chtěl jsem zachránit pro budoucí generace odkaz předků, kteří obývali zdejší kraj. Stejně jako jiné části Sudet, trpí Šumpersko do dnešních dnů následky vystěhování původních německých obyvatel a zpřetrhání kořenů,“ vypráví majitel muzea a sběratelský nadšenec Milan Havlíček.

Od roku 1994 shromáždil na kdysi opuštěném a vypáleném selském stavení tisíce exponátů vypovídajících o životě v tomto drsném kraji. „V našem skanzenu se najde pro každého něco. K vidění jsou hračky, kočárky, hodiny, kola, motocykly, koňské povozy, nákladní vozidla a mnoho dalšího. Pro děti jsme vybudovali zoo koutek a hřiště s ohništěm,“ chlubí se Milan. Na rozdíl od jiných podobných zařízení nedostal od kraje ani Evropské unie nikdy žádnou dotaci, vše buduje z vlastních prostředků a darů od návštěvníků.

Chráněný kopec s obeliskem

Opouštím svůj rodný kraj. Cestou se ještě na chvíli zastavuji v poslední obci šumperského regionu Hoštejně. Mířím na zříceninu stejnojmenného hradu, který se kdysi tyčil nad tímto romantickým údolím řeky Moravské Sázavy. Kopec, na kterém stával, je dnes památkově chráněný, stejně jako obelisk z roku 1847, který připomíná dokončení stavby železnice Olomouc-Praha v roce 1845. A právě po této železnici nakonec opouštím domov svého dětství, abych se dostal do domova své dospělosti.

Text: René Flášar Foto: Miroslav Rendl

25.3.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Čechům chutná. Přibrzdili ale v alkoholu

Praha – „Spotřeba potravin nabrala dobrý trend. Zdá se, že lidé nemají hlad, ale chuť," zhodnotil poslední čísla šéf odboru statistiky zemědělství, lesnictví a životního prostředí Jiří Hrbek. Poukázal na to, že v Česku i v roce 2015 rostla spotřeba potravin. Má to jen jednu vadu na kráse, bohužel tu podstatnou. Zatímco z Česka mířily do zahraničí suroviny, z ciziny k nám putovaly hotové výrobky.

Dřevo je drahé. Krade se rovnou v lese

Beroun – Topná sezona jede naplno a policisté na nejrůznějších místech republiky znovu vyšetřují krádeže dřeva v lesních porostech.Mnohým lidem se za palivové dříví nechce utrácet a raději si pro něj zajedou do lesa. Zloději odvážejí nejen kulatinu, která je nařezaná u lesních cest, ale také stromy, které si sami pokácí.

Britové poprvé utratili více za vinyly než za stažené desky

Londýn - Příjmy z prodeje vinylových desek v Británii minulý týden poprvé předstihly příjmy ze stahování nahrávek, oznámilo britské sdružení maloobchodníků v zábavním průmyslu (ERA). Za vinylové desky lidé podle ERA utratili 2,4 milionu liber (asi 76 milionů Kč), zatímco za stahování 2,1 milionu liber (zhruba 66,5 milionu Kč). Loni ve stejném období přitom tento poměr činil 1,2 milionu liber za vinyly ku 4,4 milionu liber za digitální hudbu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies