VYBERTE SI REGION

Český poutník: Poutník ve filmovém ráji

Začátkem letních prázdnin se Karlovy Vary pravidelně stávají hlavním evropským městem kinematografie. Do nejznámějšího českého lázeňského města míří desetitisíce milovníků kouzelného světa filmů. V tomto čase se tedy i mé toulavé boty vydaly tímto směrem.

25.7.2011
SDÍLEJ:

V srdci festivalu u červeného koberce se poutník cítil poněkud nesvůj. Už se těšil do okolních lesů. Foto: Miroslav Rendl

Na omšelé hlavní karlovarské nádraží mne v úterý 5. července krátce před devátou hodinou ráno přiváží přeplněný mezinárodní rychlík Excelsior. Společně se mnou vystupuje minimálně stovka turistů lačných zhlédnout některý ze světových filmů nebo se alespoň dobře a dlouho bavit v místních barech a restauracích.

Fronta není nic pro mě

Karlovy Vary se právě probouzí. V ulicích se to jen hemží mladými lidmi s batůžky na zádech, kteří stejně jako já hledají, kam by složili svá zavazadla a dali si něco k snědku. Abych nasál tu pravou atmosféru, dávám si k snídani několik teplých lázeňských oplatků a kávu.

Batoh se spacákem, karimatkou a náhradním oblečením ukládám do úschovny přímo pod hotelem Thermal, který je srdcem filmového festivalu. Cena služby je vskutku lidová, denní složení bagáže přijde na deset korun.

Takto odlehčen se vydávám sehnat lístky na nějaký film. Čeká na mě ale obrovská fronta. Po půlhodině netrpělivého podupávání, kdy se „šňůra lidu“ pohnula sotva o pár centimetrů, mě ale už svrbí poutnické boty a raději se vydávám poznávat lázně po svém. Mířím k lanovce, která mne za čtyřicet korun vyveze k rozhledně Diana.

Jelen, nebo kamzík?

„Poprvé se lanovka s turisty vydala vzhůru na kopec v srpnu roku 1912. Otevřené vozy tu pak jezdily do roku 1965. V roce 1981 byl provoz dráhy přerušen a obnovit se ho podařilo až za sedm let,“ dovídám se od personálu lanovky a svou pozornost pak obracím ke čtyřicetimetrové Dianě. „Stavba rozhledny začala až rok po zavedení lanové dráhy a slavnostního otevření se dočkala 27. května 1914,“ píše se v průvodci.

Pokud se sem někdy vydáte i vy, rozhodně nesjíždějte lanovkou dolů. Připravili byste se o hezkou procházku a Jelení skok, což je po Vřídlu pravděpodobně druhý nejvýznamnější symbol Karlových Varů. Jednu z nejkrásnějších vyhlídek na město zdobí socha kamzíka (navzdory názvu místa skutečně nejde o jelena), kterou v roce 1851 vytvořil německý sochař August Kiss. Kdo se prý odsud nepokochal rozhledem, jako by ve Varech ani nebyl.

Dva panáčci denně

Odpoledne zahajuji návštěvou muzea Jana Bechera. Zájemců o historii a ochutnávku unikátního bylinného nápoje je tolik, že prohlídky jsou na několik hodin dopředu vyprodány. Ač nerad, využívám tentokrát svého poutnického, tedy vlastně novinářského průkazu a dostávám se do nejbližší exkurze. Mimo historických faktů, že becherovku popíjíme už přes dvě stě let, získávám také návod, jak býti dlouho fit a zdráv.

„Pro vaše zdraví doporučujeme píti nápoj dvakrát denně. První skleničku ráno na lačno na povzbuzení trávícího organismu a zlepšení nálady, druhého panáčka pak večer před spaním pro zklidnění a krásné sny. Pokud si k tomu přidáte ještě jednu šťopičku, pak už pijete na dobrou náladu,“ radí průvodkyně a vedoucí provozu muzea v jedné osobě Lada Naidrová.

Jak se míchá becherovka

Z jejich úst se také dozvídám, že směs bylin a poměr, kterým se míchají, znají dnes pouze dva lidé. Hlavní technolog a provozní ředitel. „Tajná receptura je uložena v sejfu v nové továrně, který bude otevřen za přísných bezpečnostních opatření teprve ve chvíli, kdy budou současní znalci receptury předávat žezlo svým následovníkům,“ vysvětluje Lada.

Míchání bylin provádí technolog jednou týdně v tajné místnosti, kde je zavřen na několik hodin a nikdo k němu v té době nesmí. Ročně se v karlovarské Becherovce vyrobí neuvěřitelných osm milionů litrů léčivého nápoje. Na žaludeční kapky, které se poprvé začaly v lékárně prodávat v roce 1805, víc než slušné číslo.

Nocleh v horách

Posilněn třemi kalíšky becherovky, což je dávka v ceně vstupného, Karlovy Vary opouštím. Vyzvedávám batožinu a lokálkou se vydávám do hor, kde mne čeká poněkud dobrodružný nocleh.

Nejprve zastavuji v Nejdku, který jako většina měst v Krušných horách vděčí za svůj vznik výskytu cínových rud a důlní činnosti. Protože už nejsem v mondénním lázeňském městě, nakupuji k večeři jen několik rohlíků a dvě paštiky. Se zásobami ještě vybíhám na starobylou hradní věž stojící v centru malebného městečka a pak už znovu pospíchám na vlak.

Nocovat odjíždím do Nových Hamrů, kde spacák rozkládám na opuštěném nádraží, které stejně jako většina ostatních na této trati už brzy vezme za své. Stav budov je takový, že za chvíli začnou být nebezpečné svému okolí a budou se muset zbourat.

Zpět na kolonádě

Z noci na liduprázdném nádraží jsem měl trochu obavy, ale nakonec vše dobře dopadlo. Druhý den ráno mě ze snění probouzí první ranní vlak už krátce po páté hodině. Mířím zpět do Varů, odkud mi jede rychlík k domovu. Dvouhodinové čekání si zpříjemňuji procházkou po kolonádě a ochutnáváním léčivých vřídel. Po třech kalíšcích ale nabývám přesvědčení, že jsem už zcela zdráv a na mých dalších cestách mne nemůže zaskočit žádný neduh.
Tak takové byly moje „filmové“ Vary.

Text: René Flášar Foto: Miroslav Rendl

25.7.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Ve věku 69 let zemřel kytarista Radim Hladík

Praha -Ve věku 69 let zemřel dnes ráno kytarista Radim Hladík, který mimo jiné stál u zrodu legendární kapely Blue Effect, sdělil to současný zpěvák kapely Honza Křížek. Hladík podlehl následkům fibrózy plic, se kterou bojoval několik let. Sedmdesátiny by oslavil 13. prosince.

Záchranáři našli části těl obětí havárie indonéského letadla

Jakarta - Indonéští záchranáři dnes našli části těl v moři v oblasti, kde v sobotu havarovalo policejní letadlo se 13 osobami na palubě. Oznámil to na tiskové konferenci šéf Indonéské pátrací a záchranné agentury (BASARNAS) s tím, že ostatky pravděpodobných obětí byly nalezeny v místě, kde už vesničané dříve vylovili sedadlo z letadla a vak obsahující mobilní telefon a policejní doklady.

AKTUALIZUJEME

Skvělá Koukalová slaví první letošní triumf. Ovládla stíhací závod!

Östersund /FOTOGALERIE/ - Biatlonistka Gabriela Koukalová vyhrála stíhací závod Světového poháru v Östersundu. Do vedení se dostala už po úvodní střelbě a do cíle dojela o osm sekund před Němkou Laurou Dahlmeierovou. Pořadí v čele SP je opačné, Dahlmeierová vede před Koukalovou o 25 bodů. Eva Puskarčíková skončila osmá, což je její nejlepší individuální výsledek v SP, Lucie Charvátová byla dvanáctá a Veronika Vítková osmnáctá.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies