VYBERTE SI REGION

Český poutník: Putování ohroženou Šumavou

Dnešní cesta bude romantická a možná i dobrodružná. Vydám se v doprovodu člena dobrovolné hlídky Hnutí Duha prozkoumat Šumavu, konkrétně tu její část, která je ohrožena rozsáhlým kácením.

4.7.2011
SDÍLEJ:

Stromy napadené kůrovcem není podle ekologů nutné kácet. Příroda si s broukem poradí lépe než člověk. Nebo ne? Foto: Jaroslav Švanda

Putování mi komplikuje stávkový čtvrtek. Na místo musím vyrazit o den dřív a přenocovat v jednom z kempů u Horní Plané. Ráno mě budík vyhání ze spacáku přesně v šest hodin. Honem skládám věci do batohu a spěchám na trajekt. Čeká mě cesta přes české moře, tedy Lipno.

Cesta do středu parku

Z lodě vystupuji v osadě Bližší Lhota, pak mě ještě čeká kousek stopem, další kus pěšky a jsem na místě setkání s ekologickým aktivistou Karlem Linhartem. Krátce po osmé vyrážíme do II. a následně také do I. zóny národního parku. Naším cílem je prales Smrčina na hranicích s Rakouskem.

„Tahle cesta je svým způsobem vzdělávací, postupně projdeme lesem hospodářským, přes chráněný až po naprostou divočinu, kde si příroda vládne zcela bez zásahu člověka,“ říká Karel a má pravdu. Po chvíli se udržovaný a dokonale přehledný les začíná proměňovat.

„V těchto místech se už můžeme setkat s rysem a za chvíli budeme v oblasti, kde žije vzácný a přísně chráněný tetřev,“ pokračuje můj průvodce.
Přestože je sem vjezd automobilům přísně zakázán, potkáváme jich po cestě hned několik. „Dřevorubci, kteří už začali s kácením, mají výjimku a mohou zajíždět až těsně k pralesu,“ vysvětluje Karel.

Co s kůrovcem?

Vstupujeme do I. zóny národního parku, kde má být příroda ponechána takříkajíc svému osudu. Nové vedení národního parku v čele s bývalým ministrem zdravotnictví i dopravy Janem Stráským sem ale vpustilo dřevorubce. Tvrdí, že kácení je cestou, jak se vypořádat se šířením kůrovce.
Řada vědců a ekologů ale považuje podobné rozhodnutí za neodborné a v rozporu se zákony. „S kácením však souhlasí i některé obce ležící u národního parku, které by na uvolněném místě chtěly vybudovat rekreační střediska,“ prozrazuje Karel.

Mezinárodní ostuda

Po cestě potkáváme také několik zaměstnanců národního parku. K hovoru se příliš nemají. S kroky svého vedení ale většina z nich nesouhlasí. „To, co se zde nyní děje, je mezinárodní ostuda,“ vyjadřují nakonec svůj názor, jména však odmítají říct. Procházíme kolem uschlých stromů, které „sežral“ kůrovec. Les ale rozhodně není mrtvý. Kolem uschlých stromů už rostou de-sítky nových smrků. „Ty už budou mnohem odolnější a mají velkou šanci se kůrovci ubránit,“ připomíná Karel.

Museli nás nahlásit

Jsme u pralesa, v samém středu Šumavy. Ticho tu ale rozhodně není. Všude se ozývá zvuk motorových pil. Pomalu postupuje-me těžko přístupnou divočinou k místům, odkud vychází.

Když dělníky začneme fotografovat, přestanou pracovat a někam volají. „Pokud se zde někdo objeví, měli jsme to hlásit,“ říkají nám posléze. „Když to tady nevykácíme my, přijde někdo jiný. Je to jistá a dobře placená práce,“ vysvětlují, proč přijali zakázku v nejpřísněji chráněném území. „Situace je o to smutnější, že se zde právě líhnou kuřata vzácného tetřeva. Tenhle hluk může jejich populaci zcela zdecimovat,“ zlobí se můj průvodce Karel.

Vracíme se z hor dolů. Na pastvinách míjíme ovce a krávy. Otáčíme se k vrcholu pralesa Smrčina. Vše vypadá idylicky. Zane-dlouho ale už může být všechno jinak.

Chovám stovky zvířat

V Nové Peci se loučím s Karlem a za zlepšením nálady mířím na biofarmu do nedaleké osady Slunečná, kde hospodaří Pavel Štěpánek se svoji přítelkyní Kateřinou a jeden a půl ročním synkem Davídkem. „Chováme sto ovcí, sedmdesát koz, pětadvacet krav a rodinku oslů,“ usmívá se hospodář, který je velkým nepřítelem jaderných elektráren, a proto usiluje o energetickou soběstačnost svého rozlehlého stavení.

„Pokud někdo tvrdí, že je jaderná energie čistá, nemluví pravdu. Když vezmeme, co vše předchází tomu, než je uran vytěžen, zpracován a dovezen do elektrárny, že se ho využije jen třicet procent a zbytek je pak na dlouhá staletí s vysokou radioaktivitou uložen někde v zemi, pak se jeví myšlenka na zářnou budoucnost jaderné energie jako čisté šílenství,“ míní Pavel.

Sýrové vábení

Tak nevím, zda jsem u něj přišel na lepší myšlenky. Farmář si všímá mých ztrápených rysů, a aby mě rozveselil, přináší vlastnoručně vyrobené kozí a ovčí sýry. Nechci mu dělat reklamu, ale v obchodě nic tak úžasného nekoupíte. „Když něco dělám, chci to dělat pořádně, proto jsem nastudoval desítky knížek. Vše vyrábím bez použití chemie a podle receptur našich předků,“ vysvětluje lahodnost svých produktů Pavel.

Při loučení si kupuji litr kozího mléka a nějaké sýry. Původně jsem myslel, že alespoň něco dovezu domů na ochutnání, ale vše jsem cestou snědl a vypil. Prostě jsem neodolal.

Smrčina: Tip na jednodenní výšlap

Prales Smrčina se rozkládá kolem stejnojmenného vrchu, která je se svými 1338 m n. m. třetím nejvyšším vrcholem Šumavy. Kvůli své poloze u samých hranic s Rakouskem ale zůstává poněkud stranou zájmu turistů. Nejlepším výchozím místem je osada Nová Pec, z níž nejprve stoupá asfaltová silnice. Cestou si můžete prohlédnout skvost vodního stavitelství v podobě Schwarzenberského plavebního kanálu.

Když dorazíte k hranicím, sejdete na lesní pěšinu a pokračujete podél státní hranice divokou krajinou. Stezka je stále strmější, ale při cestě na Smrčinu to jinak nejde. Na vrcholku na vás čeká mohutný železný kříž. Následuje sestup a pak další asfaltka, která končí v lipenské obci Bližší Lhota. Celý výšlap měří zhruba 25 kilometrů.

Text. René Flášar Foto: Jaroslav Švanda, Profimedia.cz

4.7.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies